PrincaListicka komentáře u knih

*Vzhledem k tomu, že jsem obě knihy četla zároveň, dovolím si přidat stejné hodnocení k oběma částem.*

V první řadě je určitě nutné podotknout, že rozhodně není dobrý nápad pouštět se do čtení Mrtvé holky v případě, že jste nečetli předchozí díly, a ani pokud si jejich děj (stejně jako já) už nepamatujete. Po přibližně dvou letech jsem absolutně neměla tušení, kdo je kdo a jakou roli v celém příběhu sehrál, což je, jak napovídá shrnutí děje, naprosto stěžejní, abyste dokázali plně pochopit, co se v Mrtvé holce děje, a docenit nejrůznější detaily. Naštěstí se mi na netu podařilo najít hezké shrnutí obou předchozích dílů v angličtině, takže jsem se dostala do obrazu a mohla se vesele pustit do čtení.

Ačkoliv se jedná o Young adult thriller, musím říct, že to bylo opět drama jako blázen a já při čtení kolikrát ani nedutala. Tak nějak jsem už od začátku tušila, kam celý děj bude směřovat, jelikož se zákonitě muselo stát, ze Pipa sama se nějakým způsobem zaplete do zločinu. Zápletka je velmi dobře promyšlená, celý příběh bez problémů funguje a je rozdělen v tom nejpříhodnějším místě.

Nesmírně se mi líbí vývoj Pipiny postavy. Autorka si mě skutečně získala tím, že z ní neudělala žádnou superhrdinku, která vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší a bude žít šťastně až do smrti. Pipa se v průběhu všech tří dílů výrazně mění a vyvíjí, proto má taky každý díl úplně jinou a čím dál tím temnější atmosféru.

Samotný závěr mě rozhodně nezklamal, ačkoliv si myslím, že já bych na Pipině místě reagovala jinak a neměla bych sílu udělat ten krok, který udělala. Myslím, že se jedná o adekvátní završení celé série a ačkoliv mám Pipu i Raviho moc ráda, tuším, že další návrat do Little Kiltonu už by byl přehnaný a minul by se účinkem.

Jediné, co mi na příběhu trochu vadilo, bylo vyobrazení Pipina bratra Joshe, který se dle mého názoru vůbec nechoval přiměřeně svému věku a ani ostatní s ním tak nejednali. Naopak bych chtěla vyzdvihnout jeden skvěle vyřešený drobný detail, který musel být pro překladatelku tak trochu oříškem, protože když se překládal první díl, ještě nikdo nemohl tušit, co se bude dít v tom třetím.

Já si návrat do městečka s temnou historií opravdu užila a věřím, že pokud vás bavily první dva díly, užijete si i Mrtvou holku, dobrou holku stejně tak, jako já.

5 21.02.2024

Už od počátku se celý příběh Vrčící naděje točí především kolem vztahu Samaela a jeho chlupaté svěřenkyně. Pokouší se s ní navázat kontakt, nějakým způsobem komunikovat, protože ona mluvit nedokáže. Není ovšem ani přinejmenším hloupá a svou nedůvěrou mu jeho úkol vůbec neulehčuje. Postupem času si k sobě začnou nacházet cestu, ovšem Samaelovi při tom dojde, že s lékem na záchranu lidstva to nebude jen tak. Lidstvo je nevyzpytatelné a ani po válce nebylo zbaveno podlosti a chamtivosti. Najednou neví, komu věřit a na koho se může spolehnout.

Atmosféra příběhu je už od začátku velmi hutná, až trochu depresivní, což k postapu zkrátka patří. I přesto se přiznám, že jsem se s ní zkraje trošku prala, potřebovala jsem se naladit na správnou vlnu. Pak už to šlo jako po másle a oba hlavní hrdiny jsem si oblíbila, ačkoliv ne úplně od první stránky. I já si k nim musela najít cestu.

Je velmi zajímavé pozorovat, jak se lidstvo po válce změnilo. Ze společnosti se prakticky vytratila láska a romantické vztahy, neboť ženy přestaly vypadat jako ženy a začaly se chovat spíše jako muži. Samael opravdové ženské křivky nikdy naživo neviděl, proto je vtipné sledovat jeho reakce na vlčici/ženu, která jich má na rozdávání.

Příběh není nijak zvlášť dlouhý, nicméně s ohledem na jeho tématiku a bezútěšnou situací hlavních hrdinů se zcela určitě nejedná o oddechovku ani jednohubku. Minimálně ne pro mě. Založený je především na Samaelových interních dialozích, příliš akce v průběhu děje zde nečekejte. Pokud ovšem vydržte až na samotný konec, dramatické vyvrcholení příběhu se dostaví. Avšak na to, jak rozvláčně některé události v průběhu děje působily, byl konec poměrně dost uspěchaný, což mě trochu zklamalo. Asi bych uvítala, kdyby byl epilog o něco delší, abych mohla nové poznatky lépe zpracovat a kniha na mně zanechala hlubší dojem.

Pokud patříte mezi milovníky postapokalyptických příběhů a chcete si přečíst jeden takový, který se odehrává na území naší republiky, pak bude Vrčící naděje pro vás jako dělaná. Zároveň se ale bude určitě líbit i milovníkům fantasy s prvky romantiky.

5 18.12.2023

*Posloucháno jako audiokniha vydavatelství OneHotBook*

„Nenáviděla jsem to.“ Taková jsou úvodní slova románu Viktorie Hanišové - Houbařka. Ačkoliv jsou vyřčena v jiném kontextu, přesto jsou do jisté míry průvodcem celou knihou. Hlavní hrdinkou jejího příběhu je Sára Tichá, zvaná Sisi.

Sisi se snaží vyrovnat se svou bolestnou minulostí, její prožitky ovšem nejdou do hloubky, zanechávají dosti povrchní dojem. Je zde sice prostor pro domyšlení čtenářem, či v mém případě posluchačem, ovšem celá situace působí vágně. Oproti tomu se dozvíme více o trase, o pohorkách po tátovi, o neurčitých barvách oděvů, o houbo turismu... Přesto příběh funguje díky umně zpracovaném napětí, dynamice a jazyku. Hanišová je věcná, strohá což je poněkud kontraproduktivní. Strohý jazyk užit v současné dějové lince plní svoji roli, totiž máte pocit, že je Sisi psychicky labilní. Jenže ve chvíli, kdy by měla strohost jít stranou a z příběhu, především minulosti, by měly čišet emoce, se jich nedostává. Hrdinka se mění, její situace se mění, nikoliv vsak styl vyprávění, který plní jen funkci média.

Nechci být zbytečně negativní, nevadí mi motiv příběhu, ale jeho hloubka. Nevadí mi strohost „současné“ Sáry, ale strohost Sáry „minulé“. Nevadí mi, že jsou některé informace naznačené, vadí mi povrchnost významných okamžiků. Na druhou stranu mohu Hanišové s radostí přiřknout skvělou práci s dějovými liniemi a jejich vzájemným propojením.

Nyní je ovšem třeba se věnovat i jinému úhlu pohledu, vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o audioknihu. Tereza Marečková coby interpret pod „taktovkou“ Martiny Frejové Krátké dokázala svým monotónním, snad až nezáživným přednesem zcela přesně vystihnout podstatu příběhu a především Sáry samotné, která působila ještě beznadějněji a neschopněji, než bych si dovedl představit sám. Pokud bych měl hodnotit přednes samotný, pak bych byl nadmíru spokojen.

Houbařka není první audio knihou nakladatelství OneHotBook, kterou jsem možnost si poslechnout, a přesto mne nepřestává překvapovat, jak pečlivě a s citem vybírají jednotlivé interprety.

Příběh Houbařky ve mně nezanechal hluboký dojem. Očekával jsem nejjemnější nuance psychologie hlavní hrdinky a ostatních významných postav. Dostalo se mi však jen nahlédnutí klíčovou dírkou. Kompenzace v podobě jisté dynamiky a napětí je ovšem dostatečná pro její neodložení do poličky. Příběhu samotnému bych tedy udělil 3 z 5 hvězd. Interpretace je ovšem na velmi vysoké úrovni a není zde nic, co bych mohl vytknout. Sára je díky Tereze Marečkové ještě smutnější, tragičtější než kdybych ji četl sám. Tereza Marečková, Martina Frejová Kráká a OneHotBook si jednoznačně zaslouží plný počet hvězd.

5 01.12.2023

Bílý vlk spolu s Marigoldem v nejnovějším komiksu zavítá do Grimmwaldu, bývalého důlního městečka sužovaného podivnými zvěstmi o řádícím vlkodlakovi. Souvisí jeho zjevení s příchodem tří zbohatlých sester, které se nad městem snaží získat kontrolu? A co se stalo s rodem Grimmů, kterým zde kdysi náležela většina pozemků?

Dostává se nám zde příběhu, který je do značné míry inspirovaný Červenou Karkulkou. Nečekejte ale žádný košíček plný dobrot ani vlka s kamením v břiše. Na stránkách komiksu se setkaváme s chladnou manipulací a intrikami.

Spolu s Geraltem se snažíme odhalit, kdo je oním vlkodlakem a zda si ho skutečně někdo najal, aby děsil místní obyvatele. Také postupně zjišťujeme, zda jsou ony tři mocné sestry skutečně tak špatné, jak si o nich lidé myslí a jestli jsou potomci rodu Grimmů skutečně takoví budižkničemové, jak se na první pohled může zdát.

Potkáváme zde také spoustu zajímavých vedlejších postav, z nichž některé Geralta oblaží svou krásou, zatímco jiné mu dají jasně najevo, co si o něm myslí. Za mě skvělým doplňkem k dramatickému příběhu jsou Margioldovy pokusy o složení nové balady, které jsou v příběhu opravdu krásně graficky znázorněné.

Konec je poměrně melancholický, morálně šedý. A to je dobře, protože přesně takové konce k Zaklínači patří, bez nich tenhle svět prostě nefunguje. Na závěr by se tedy patřilo říct, že ačkoliv se nejedná o žádný světoborný příběh, který vám vyrazí dech, fanoušky určitě návrat do světa oblíbeného vědmáka potěší a samotný děj rozhodně neurazí.

5 13.11.2023

Za normálních okolností bych si knížku určitě přečetla ve slovenštině, protože v ní čtu moc ráda a užívám si to. Když jsem ale zjistila, že české vydání bude mít speciální ilustrace Michaely Ahonen, které ve slovenském vydání nejsou, neodolala jsem. Ilustrace jsou pro mě vždycky jasnou volbou a tahle knížka se celkově graficky ohromně povedla.

Podle názvu a především pak podtitulu „Veselé historky z cest po Číně a Taiwanu by se mohlo zdát, že se jedná o cestopis, nicméně tomu tak docela není. Jedná se o krátké a velmi vtipné příběhy samotné autorky, které prožila během svých studií na Taiwanu a v Číně. Zároveň nás zde čeká také pár historek odehrávajících se na Slovensku - některé své asijské přátelé totiž Dominika vyprávěním o své rodné zemi natolik uchvátila, že ji zatoužili navštívit.

Pokud vás tedy zajímá, jak vypadá běžný život v těchto bezpochyby zajímavých zemích, jak tamní obyvatelé smýšlejí, co považují za nepřípustné a bez čeho naopak nedají ani ránu, určitě po téhle knížce sáhněte. Nedostane se vám sice klasických popisů krajin, měst ani turistických destinací, ale zato se dozvíte, proč lidé na Taiwanu nekoukají z oken, nevaří nebo proč věnují své účtenky charitě namísto peněz.

Velmi jsem ocenila také jazykové vsuvky popisující situace, do kterých se člověk při vyslovení čínského slova se špatnou intonací může snadno dostat. Musím říct, že tato knížka rozhodně nepatří mezi ty rádoby vtipné, u kterých se čtenář nad řádky sotva pousměje. Každou chvíli jsem se nahlas smála, protože autorka má opravdu skvělý smysl pro humor a umí jednotlivé situace čtenáři výborně zprostředkovat. Díky tomu, že jsou jednotlivé příběhy opravdu kratičké, jedná se o velmi příjemné a oddechové čtení, které můžete zhltnout najednou, nebo si ho pohodlně rozkouskovat do několika večerů.

Knížku můžu jedině doporučit všem milovníkům východní Asie a tamní kultury, ale také čtenářům těmito zeměmi zcela nepolíbeným či milovníkům převážně situačního humoru. Druhý díl s názvem Korejské halušky vyjde v češtině už brzy a já se skutečně nemůžu dočkat!

5 30.10.2023

Hlavních hrdinů tohoto sci-fi válečného dramatu je hned několik. Prvním z nich je Eša, vojenský důstojník, který bojuje ve druhé světové válce a má na krku snad ty nejhorší možné svěřence. Taky je to tak trochu nula, nikdo ho nemá rád a nejradši by sám sebe sprovodil ze světa.
Pak tu máme pomocníka číslo 68, alias Blbečka, který je v roce 2017 zrozen k tomu, aby sloužil. Neptal se na otázky, neměl vlastní názor a hlavně, proboha, nic necítil. Zkrátka a dobře spotřební zboží, hračka, která má sloužit lidem v tajemné, neznáme zemi k naplňování jejich tužeb.
A nesmíme zapomenout ani na Emouše, který se v roce 3023 stále dokola snaží dostat skrze starou, opuštěnou důlní šachtu plnou smrtících nástrah až do jakéhosi blíže nespecifikovaného cíle. Nutno podotknout, že u toho neustále umírá, ale to mu nepřekáží v tom, aby se o úspěšný průchod pokoušel dál.

Že tihle tři nemají a ani nemůžou mít nic společného? Na první pohled to tak rozhodně vypadá, dělí je od sebe přeci tak hluboká časová propast... A přesto si nemůžou být bližší.

Rosana tentokrát zabloudila do poněkud hlubších, filozofičtějších vod, a ačkoliv si stále zachovává svůj nadhled, pochybný humor a absurditu, tentokrát nejde o komediální oddechovku. Opět se klaním před její fantazií a schopností vymyslet věci, které by naprostou většinou autorů ani nikdy nenapadly. Díky tomu je právě tak výjimečná. Jedná se přesně o ten typ autorky, kterou buď milujete a hltáte každé její slovo, nebo jí nemůžete přijít na jméno.

Ešu jsem si oblíbila prakticky okamžitě, spadá přesně do té Rosaniny oblíbené kategorie chcípáčka, kterého si podmaní nějaká pořádná ženština (a to já žeru). Dost podobně na tom byl i Emouš. Ovšem 68 mě velmi překvapila. Zkraje mi docela lezl na nervy, byl to jen takový... až sterilní panák. Každopádně jeho postava a charakter prošel během knihy neuvěřitelným vývojem a já si ho díky tomu zamilovala. Na jeho pasáže jsem se těšila nejvíc, primárně pak na ty odehrávající se ve vězení s panem Ú... Ale ne, víc vám prozrazovat nebudu. Jeho část děje byla úžasně propracovaná, celá myšlenka pomocníků, jejich fungování, obojky a způsob jejich likvidace opravdu stala za to.

Musím tedy akorát podotknout, že tentokrát se u mě bohužel nekonal takový ten wow moment, jaký jsem zažívala u Rosaniných předchozích knížek. Tedy, chci říct, on tam byl, ale já ho asi tak úplně nepobrala. Z úplně poslední scény jsem byla trochu zmatená, protože mi nejspíš něco v průběhu čtení uniklo a ta pomyslná kolečka mi do sebe tak úplně nezapadla. Zároveň jsem, asi jako většina čtenářů, už poměrně brzy pochopila, o co v knize vlastně jde, a co se skrývá v tom zatraceném tunelu, což ale nebylo na škodu.

Každopádně se však jedná o krásný příběh o boji s předurčením, se svým vlastním já a tím, kým jsme se narodili, osudu a také síle, s jakou mohou někdy být propojeny lidské duše. Doporučila bych ho všem čtenářům s otevřenou myslí, který se nebojí při čtení trochu přemýšlet a zabrousit do neznámých vod.

5 10.10.2023

Naše planeta a všechny geovědní jevy, které s ní souvisí, jsou nesmírně zajímavé, a i přes moderní technologie lidstvu často dokazují, jak málo o nich vlastně víme. Je však také pravdou, že například ve školním prostředí bývají často opomíjené a přehlížené. A to se právě autoři Geostorek snaží změnit.

Na stránkách této knížky se setkáme s 25 dramatickými příběhy popisujícími mnoho živelných katastrof a osudů lidí, kterých se dotkly. A ačkoliv se zde sem tam objeví smyšlené postavy, události jsou všechny skutečné.
Najdeme zde několik příběhů týkajících se sopek a vulkanické činnosti, sesuvů půdy, tsunami, ale také meteoritů či ozonové vrstvy. Dozvíme se, jak Sahara ovlivňuje deštné pralesy, co se může stát, když nezodpovědně zapálíme skládku nebo špatně naprojektujeme stavbu obrovské vodní přehrady.

Musím říci, že samotné příběhy byly skutečně fascinující. O spoustě zde zmíněných událostí a katastrof jsem nikdy v životě neslyšela, přestože velice významně ovlivnily naši historii. Nepřestává mě fascinovat síla přírody. Někdy stačí jedno neuvážené rozhodnutí, které spustí hotovou lavinu řetězících se reakcí, které si ve výsledku mohou vyžádat životy tisíců lidí. Naše klima i veškeré fungování naší planety je neskutečně křehkou soustavou vzájemně se ovlivňujících prvků, a když jeden z nich odebereme nebo změníme, může to mít nedozírné následky.

U spousty příběhů jsem měla husí kůži, dohledávala jsem si k nim fotografie nebo videa a další, doplňující informace. Kéž by takto poutavých knih o geovědách bylo více, věřím, že by probudily zájem spousty lidí.

Příběh doprovází krásné, tematické ilustrace dotvářející celkový dojem ze čtení. Jsem opravdu velmi ráda, že se v poslední době čím dál tím víc ilustrují i knihy pro dospělé, protože já ilustrace prostě zbožňuji. Velmi se mi líbí také mapa na předsádce knihy, která čtenářům přiblíží, kde přesně se který příběh odehrává.

Jediné, co mi čtení trochu znepříjemňovalo, byla samotná struktura textů. Bohužel mi často připadaly špatně členěné. Někdy se zde postavy mění po odstavcích, ale ty nejsou nijak opticky oddělené, což značně ztěžuje orientaci v tom, o Kom je zrovna řeč. Také mám pocit, že se tu úplně nepovedla redakce. Narazila jsem zde na různé chyby, ale nejvíc mi ale vadilo neustálé střídání času ve větách. Jistě, pochopím, když někdy v rámci budování napětí vypravěč použije přítomný čas. Tady se však občas v rámci jednoho odstavce vystřídal čas minulý, přítomný a budoucí, což už na mě bylo trochu moc. Na tom by asi chtělo do příště trochu více zapracovat.

Tyto drobné nedokonalosti mi však naštěstí zážitek ze čtení a jednotlivých příběhů nezkazily a knihu bych tak doporučila jak milovníkům přírody, kteří by se o ní a jejím fungování rádi dozvěděli něco víc, tak i všem ostatním. Možná se po přečtení této knížky změní jejich pohled na naši planetu a na to, jak je důležité, abychom ji chránili.

5 05.10.2023

*Posloucháno jako audiokniha od vydavatelství OneHotBook*

Král hororu se opět vzdálil svému žánru, díky čemuž mohl vytvořit příběh skutečného světa bez příšer, bez hrůz číhajících ve stokách, bez červených balónků a psacího stroje. Přestože se odehrává v naší realitě, neodehrává se tak úplně v našem světě, ale onom světě, který si dovoluji nazývat polosvět. Ten způsobem lákavý, je něčím fascinující a vy jej chcete zažít alespoň formou popsaných stran, audiovizuálního potěšení, či jako v mém případě v audio podobě čtené knihy. Billy Summers je člen polosvěta. Je to nájemný vrah.

Hlavní hrdina, Billy, je válečný veterán, přesněji řečeno odstřelovač trpící traumatem, nikoliv jen tím válečným, ale také z dětství. Není ani mlád, ani stár. Je však obdařen intelektem, který musel stvořit své hloupé já, aby mohl přežít. Billyho odevzdanost řemeslu a čest je právě důvod, proč si vás tento nájemný zabiják podmaní. Zdá se, že je kniha klišé již od samého začátku. Do jisté míry je tomu tak. Pojďme si tedy říci jaký příběh nám King naservíroval.

Billy chce obrazně, vlastně spíše doslova, pověsit flintu na hřebík a užít si zaslouženou penzi. A tušíte správně, čeká nás poslední zakázka. Cíl je totiž velice špatný člověk. Krycí identity jsou připravené a neprůstřelné, přičemž hlavní z nich je spisovatel David. Bezpečná místa nepřitahují tu nejmenší pozornost. Billy obhlíží terén a skutečně píše své vlastní memoáry. Druží se sousedy tak, jako by žil skutečný život.

Jak plyne čas, z Billyho se skutečně stává David. Žije krásný, klidný život, k čemuž mu dopomáhá i psaní, které se stane jistou formou terapie. Postupně se dostává z apatie, vyrovnává se s minulostí a doslova rozkvétá. Jenže pak nastane den D, zazní výstřel a zpětný ráz pušky dává jasně najevo, který je jeho pravý život. A právě výstřel je okamžik rozdělující knihu na dvě části. Na část před ním a po něm. Davida byste chtěli mít za souseda, ale Billy moc dobře ví co je třeba udělat.

Tyto dvě roviny příběhu jsou příjemně vyrovnané a souzní v symbióze. Zatímco první část si poklidně plyne, ta druhá střídá napětí s chvilkou na zotavenou. King si libuje v popisech, ale říci něco takového je stejné jako bych vám řekl, že voda je mokrá. Někdy máte pocit, že nastává jistá repetitivnost prostředí, což je zapříčiněno zvolenou lokací, tedy nic, co by mělo být na obtíž. Zároveň jsou příjemné odkazy na další knihy z Kingova pera. Celkově máte pocit, jako byste se vrátili o několik let zpět, do časů, kdy byli noirové thrillery vyhledávaný artikl, obzvláště ten s tematikou staré školy.

OneHotBook se ukazuje opět v tom nejlepším světle. Cit s jakým byl vybrán interpret, Jan Teplý, je obdivuhodný. Přiznám se, že kdyby byl Billy zfilmován, přál bych si, aby ho daboval právě Jan Teplý. Práce s hlasem vám umožní zcela bez pochyb rozpoznat postavu, byť B. S. nepřekypuje osazenstvem, její pocity, ba i intelekt. Interpret má v rukách, tedy hlase, svoji moc vtáhnout čtenáře do knihy. I mizerný příběh dokáže být skvěle odvyprávěn. Co by se stalo kdyby byla skvělá kniha, výborný interpret a skvělý režisér? Pak byste v rukou drželi právě Billyho Summerse v audio knižní podobě vydavatelství One Hot Book. Nesmím opomenout ani práci režiséra Hynka Pekárka, který zvládl svoji práci na jedničku. King, Teplý a Pekárek, trojice, která vám zaručí téměř 20 hodin vynikající zábavy.

5 01.09.2023

Komiks Každý jeden den nám postupně odhaluje Brásův život, v němž je každý jeden den jako stránka v knize. Odhaluje nám, kým je. Co ho v životě formuje. Jak každé jedno rozhodnutí může divoce zamíchat kartami jeho osudu. Je to zkrátka a dobře dojemný příběh života, který by mohl žít a do jisté míry žije každý z nás. A jak už to tak bývá, i ten nejvšednější den může přinést zvrat, který nikdo z nás nečeká...

Popravdě musím říct, že jsem nikdy nečekala, že narazím na komiks s tak hlubokou myšlenkou, který mě tolik zasáhne. Jedná se vlastně o polemiku nad životem a smrtí. *Následovat bude možná menší spoiler, který ovšem každý čtenář odhalí po dočtení první kapitoly.* Příběh je členěn do kapitol, přičemž každá je označena číslicí odpovídající Brásovu aktuálnímu věku. Jednotlivá období v jeho životě jsou různě zamíchaná do sebe, nenavazují na sebe přímo. Postupně zjišťujete, co se v jeho životě stalo, a dotváříte si kompletní obrázek. Tím nejzásadnějším faktem ovšem zůstává, že Brás na konci každé kapitoly zemře. A je úplně jedno, jestli mu je pět nebo padesát. Jeho život je vždy nečekaně přerušen. A přesto v následující kapitole pokračuje dál.

Myslím, že autoři tím čtenářům chtěli ukázat, jaký život hlavní hrdina mohl prožít, ale poukázat také na to, že mohl v kterémkoliv okamžiku skončit. Nikdo z nás dopředu neví, co se stane. Možná nás někdo srazí na přechodu, možná se utopíme na dovolené u moře. Možná se dožijeme spokojeného staří, ale možná nás naši rodiče přežijí. Nic z toho nelze předem ovlivnit, můžeme se pouze snažit náš život žít nejlépe, jak umíme. Ideálně tak, abychom se za ním mohli v kterémkoliv okamžiku ohlédnout a říct si, že stál za to.

Jedná se o skutečně dojemný a psychologicky bravurně zvládnutý příběh, který by si měl přečíst každý, bez ohledu na to, kolik mu je, nebo zda rád čte komiksy.

Nesmím samozřejmě zapomenou zmínit naprosto úžasnou kresbu, která mě často nutila jen zírat a prohlížet si všechny ty krásné detaily. Každá kapitola má jinak zvolenou barevnou paletu, která odpovídá atmosféře, jakou si autoři přáli navodit. Zastupuje celou škálu pocitů od štěstí, radosti a sladké nevinnosti až po smutek, strach, bezmoc. A funguje to naprosto neuvěřitelně. Na konci na nás čeká také krátký doslov autorů, který nám poskytne náhled na to, jak celý proces tvorby komiksu probíhal.

Každý jeden den si mě naprosto získal, a věřím, že si získá i vás, tak mu dejte šanci. Nebudete litovat.

5 26.06.2023

Jak už to tak u sborníků podobného typu bývá, i na Esenci hrůzy se podílelo mnoho autorů, proto není tak úplně možné hodnotit ho jako celek. Myslím však, že mohu s klidným srdcem říci, že se jednalo o sbírku velmi vydařenou. Málokdy se mi stane, že se mi zalíbí naprostá většina povídek. Zde tomu tak však bylo, nebo jsem alespoň téměř u každé z nich dokázala spatřit hlubší smysl či najít důvod k zamyšlení. Na následujících řádcích se pokusím vypíchnout několik příběhů, které se mi opravdu dostaly pod kůži.

Většinou se mi u nedaří vybrat tu jedinou, nejlepší povídku. V případě Esence hrůzy jsem však neváhala ani vteřinu - pro mě osobně je jí rozhodně Pán oprátek od Petra Bočka. Jedná se o poměrně rozsáhlou povídku, které by dle mého názoru slušelo i samostatné knižní zpracování. Hlavní hrdina příběhu Hajzler se ocitá na psychiatrii a vypráví svému doktorovi podivný, záhadný příběh o tom, jak si pronajal byt ve starém, opuštěném domě, který skrývá děsivé tajemství. V jednom z jeho pokojů totiž pravidelně nájemníci přicházejí o život. Ale proč? Jak? Tohle tajemství postupně odhalujeme spolu a psychiatrem, který hlavního hrdinu trpělivě poslouchá. Vážně musím říct, že tuhle povídku jsem zhltla na jeden zátah a přála jsem si, aby byla delší. Naprosto originální nápad, skvělá zápletka, a závěr, ze kterého jde mráz po zádech.

Druhou povídkou, která mě dostala, je Romero odešel do ložnice, Carrie pije mléko a Hitchcock spí od Romana Bílka. Zvláštní název, že? Stejně tak zvláštní je i příběh o třech kočkách, které se zvláštním způsobem připletou do života jednoho aspirujícího spisovatele. Díky nim totiž najednou jako by měl nevyčerpatelný zdroj inspirace. Ta však může být dobrým sluhou, ale zlým pánem... Příběh se mi líbil nejen proto, že jsem velkou milovnicí koček, ale především proto, že ač se příběh na první pohled mohl zdát jako docela normální vyprávění ze života každého autora, postupně jsem mezi řádky cítila plíživé napětí, které napovídalo, že všechno nebude tak krásné, jak se na první pohled mohlo zdát. A samotný konec mě opravdu překvapil.

Za pozornost rozhodně stojí také Žal hraběnky Kláry z pera Jany Pacákové, v minulosti zasazený příběh o mladé dívce, která se vydává pracovat jako služebná na hraběnčino panství. Vůbec se jí nechce opouštět domov, a když dorazí na místo, zjistí, že pro své pocity měla dobrý důvod - něco tu nehraje. Jako kdyby se všichni snažili na první pohled tvářit, že je vše v pořádku, ale skrývali nějaké hrozné tajemství... Na téhle povídce mě opravdu okouzlila její atmosféra, která ve mě evokovala Drákulu nebo Interview s upírem. Zápletka sice není úplně překvapivá, přesto je to krásný příběh, který se mi vštípil do paměti.

Jako poslední zmíním ještě příběh Synové svých otců od Ivana Kučery, který vypráví příběh námořníků plujících na Tahiti, kteří si s sebou na loď od domorodců přinesou nepěkný dárek. I zde se mi velmi líbila atmosféra evokující doby objevitelů a mořeplavců. Zápletka je navíc poměrně drsná a nervydrásající, vážně stála za to.

Ráda bych zde napsala více, ale bohužel je prostor omezený. Snad bych ještě dodala, že všechny povídky doprovází krásné ilustrace, které vytvořily dvě skvělé dámy, a to Rosana Zvelebilová a Erika Ena Adamcová.

Pokud patříte mezi milovníky hororu, určitě téhle sbírce dejte šanci, rozhodně má co nabídnout!

5 13.06.2023

- Posloucháno jako audiokniha od OneHotBook -

Musím říci, že jsem vůbec netušila, co se dá od jednoho z prvních sci-fi příběhů, které kdy byly napsány, očekávat. Zcela jistě jsem však neočekávala, že se příběh vydaný krátce po druhé světové války prakticky nebude lišit od těch současných. Za to musím před autorem rozhodně smeknout pomyslný klobouk.

Nadace je příběhem velmi politicky zaměřeným, setkáme se zde s promyšlenými machinacemi i neočekávanými zvraty.
Pro mě osobně je velice zvláštní, že se mi Nadace tak velmi líbila, když ještě před pár lety jsem sci-fi a politicky zaměřenou literaturu obcházela velkým obloukem.

Hlavními a vlastně takřka všemi postavami příběhu jsou muži. Ženy se zde pouze mihnou, nebo jsou jen zmíněny mezi řečí. Vůbec mi to však nevadilo, ba naopak. Všechny tři hlavní mužské charaktery jsou totiž tak ohromně silné a důkladně psychologicky propracované, že vám to bohatě vynahradí.
Zprvu jsem si chtěla po poslechnutí příběhu pustit i jeho seriálové zpracování. Popravdě ale musím říci, že když jsem zjistila, že z poloviny mužských charakterů udělali ženy, nějak mě přešla chuť. Po přečtení pár recenzí od skalních fanoušků a shlédnutí několika záběrů jsem se rozhodla, že si svůj zážitek z knihy kazit nebudu.

Děj knihy je rozdělen do několika částí, které jsou od sebe časově poměrně výrazně oddělené. Zároveň jsou jednotlivé části prokládány zajímavými záznamy z galaktické encyklopedie, na které na Nadaci pracují. Vzhledem k tomu, že autor celou rozsáhlou ságu Nadace vytvářel asi 50 je však jasné, že v prvním díle jsme jen uždibli malý kousíček z obrovského sousta, které na nás čeká v dalších dílech. Nadace a říše už na mě čeká na mé audioknižní poličce a já se nemůžu dočkat, až se do ní pustím!

Audioknihu namluvil skvělý herec Martin Myšička, který dle mého názoru dokázal perfektně vystihnout atmosféru díla, dokázal do svého projevu dostat obdivuhodné množství emocí a perfektně vdechnout život jednotlivým postavám.

Závěrem bych příběh doporučila všem milovníkům sci-fi, kteří si chtějí rozšířit své obzory o zásadní dílo tohoto žánru, a kteří jsou zároveň ochotni přijmout, že některými rysy je dílo poplatné době, ve které bylo publikováno.

5 08.12.2022

(SPOILER) Jako velkou fanynku Sherlocka Holmese mě samozřejmě velmi upoutal název série - Holmes a Moriarity. Líbí se mi, že do Moriartyho příjmení bylo přidáno jedno písmenko, kterého jsem si ale na první pohled nevšimla.

Příběh mi svou atmosférou hodně připomínal staré detektivky od Agathy Christie. Uzavřený prostor, ve kterém se s jistotou pohybuje vrah, a ze kterého nikdo nemůže odejít. Všichni se mají napozoru, protože neznají motiv vraha, ani jeho příští oběť, kterou může být kdokoliv. Vzájemné osočování, předběžné označování podezřelých a jejich následné "odklízení."

Kit je velmi zvláštní postava, jak jsem již psala, jedná se o může ve středních letech. Přišel mi občas jako takový...ťunťa. Vždycky na nesprávném místě. Pokaždé přistižen v kompromitující situaci. Neschopný sžít se s moderní dobou.
Ačkoliv ví, že jeho aférka s JXem kdysi nedopadla zrovna dobře a on k němu nechová zrovna vřelý vztah, Kit by rád zjistil, co přesně se tenkrát vlastně stalo.

A právě vztah JXe a Kita pro mě byl propracovanější a zajímavější linkou, než samotné vyšetřování vraždy. Což mě, musím přiznat, trochu mrzelo. Těšila jsem se na skvělou detektivku, z jejíhož rozuzlení budu mít husí kůži, a až do poslední chvíle to tak vypadalo...Jenže mi přišlo, že autorka konec tak trochu zazdila. V konečném výsledku byly do rozuzlení zapojení lidé, kteří mi přišli jako ty nejmíň důležité postavy, o kterých jsem skoro nic nevěděla, a tedy pro mě nebylo ono odhalení vlastně nijak důležité, ani ohromující.

Na druhou stranu jsem byla hrozně zvědavá, jak to dopadne mezi Kitem a JXem, chemie mezi nimi rozhodně byla, jejich scény byly dobře propracované a rozhodně si zaslouží pozornost.

Ač má kniha 300 stran psaných poměrně velkým písmem, nebyla to pro mě úplně jednohubka. Děj nebyl tak strhující, jak bych si přála, a tedy jsem nepociťovala tak silnou touhu okamžitě jít číst dál. Rozhodně se však jednalo o milý a oddechový příběh ze spisovatelského prostředí, u jehož čtení jsem si odpočinula. Pokud v češtině vyjdou i další díly této série, určitě jim dám šanci, i kdyby jen kvůli postavám Holmese a Moriarityho.

5 23.11.2022

Riva je mladá žena žijící ve světě, který je značně podobný tomu našemu, avšak ne úplně. Prožívá pocity zoufalství a beznaděje, těžko hledá důvody proč setrvávat naživu. Často přemýšlí o sebevraždě. Jednoho dne však na ulici narazí na zvláštního může. Na první pohled se jí zdá jako blázen, když jí se slovy úlevy skáče kolem krku a oslovuje ji cizím jménem. Po vyjasnění všech nedorozumění pak zjišťuje, že onen muž, Axar, pochází z úplně jiné dimenze, alternativního vesmíru. V tomto vesmíru existuje Rivina dvojnice jménem Athea, Axarova manželka, která z nejasných důvodů uprchla do Riviny dimenze. A jelikož Athea do tohoto vesmíru nepatří, mohla by způsobit chaos.
Proto byl Axar vyslán za ní, aby ji našel.

Na první pohled by se mohlo zdát nemožné najít jedinou ženu ztracenou v obrovském světě, Axar má však jedno velké eso v rukávu - pouto. V jeho vesmíru si totiž lidé vypočítají, kdo je jejich jedinou spřízněnou duší, toho člověka později najdou a obvykle s ním stráví zbytek života, neboť je pojí velmi silné citové pouto, umožňující jim například vnímat, jak se ten druhý cítí. A Axar předpokládá, že Atheu to potáhne k jeho alternativnímu egu v Rivině vesmíru přesně tak, jako to jeho táhne k Rivě...

Já osobně miluji příběhy, ve kterých se objevují alternativní vesmíry. Je to skvělý koncept poskytující velký potenciál. Hodně se mi líbilo, že ani jeden z alternativních vesmíru nebyl ten "náš," to znamená že ani Riva, ani Axar nepocházeli z našeho prostředí a měli své vlastní zvyky.
Zajímavé byly například hodinky integrované v kůži, které měla Riva, a které jí na zápěstí promítaly čas kdykoliv bylo potřeba, nebo Axarovo neustálé vypočítávání pravděpodobného místa setkání se spřízněnou duší. Skvělé byly také podmořské vlaky, černá díra v koši či ostrov, kde mohou lidé spáchat sebevraždu aniž by se je někdo pokoušel zastavit.

Příběh je poměrně krátký, má pouze lehce přes 200 stran, což mě upřímně trochu mrzelo, protože si myslím, že některé scény mohly být klidně delší. Jinými slovy, prostě bych si ho ráda užívala ještě o kousek déle. Připadalo mi, že konec byl vlastně takový trochu useknutý, což byla škoda. Ráda bych prozradila víc, ale to bych vyzradila hlavní zápletku.
Když už jsme u hlavní zápletky, mě osobně bylo už přibližně v polovině knihy tak nějak jasné, o co tu jde, a jak to vlastně nakonec dopadne, jen jsem si nebyla jistá, jak autorka zvládne přesunout postavy ze situace A do situace B. Vůbec mi to ale nevadilo, byl to pro mě totiž ideální konec, který jsem si přála.

Příběh je vlastně čistá romantika postavená na sci-fi základech, musíte tedy počítat s tím, že největší důraz je zde kladen na vztah mezi hlavními protagonisty. Pokud tedy nejste fanoušky romantiky, Vesmír rozhodl jinak nejspíš nebude nic pro vás.

Rivu i Axara jsem si oblíbila, nicméně musím přiznat, že mi oba svou zabedněností občas lezli na nervy. Byli často protivní, nebo jsme sledovali, jak oba přemýšlí nad tím, co tomu druhému vlastně udělali, a dochází k úplně jiným závěrům. Což je podle mě poměrně reálné vyobrazení spousty reálných vztahů.

Celkově tedy mohu říct, že Vesmír rozhodl jinak je skvělý, atmosférický příběh s krásně vymyšleným světem, poskytující nám romantický příběh postav s dramatickým osudem. Autorce tleskám k povedené první knize a moc se těším na další!

5 27.09.2022

Po přečtení autorčiny první knihy Dopis jsem již tak trochu měla představu o tom, co mě v její druhé knize, Klíč, čeká. A moc jsem se na to těšila, neboť jsem velkou fanynkou příběhů, které prolínají vícero dějových linek a ve kterých čtenáře čeká velké a spletité rozuzlení záhady, která se proplétá skrze celou knihu. A autorka mě ani tentokrát nezklamala.

Čím déle čtěte, tím více vám začne docházet, co se tenkrát asi stalo a k čemu to vedlo. Postupně vyměňujete neznámé v rovnici příběhu za fakta a blížíte se velkolepému finále, kde konečně zapadnou všechny dílky skládanky do sebe. V tu chvíli ale již tak nějak tušíte, jak celý příběh dopadne.

Prostředí ústavu pro duševně choré je opravdu nesmírně autenticky vylíčené, až máte pocit jako byste ho sami znali, jako byste se snad procházeli po jeho chodbách spolu s pacienty a sestrami. Některé situace, ve kterých se setkáte s chováním typickým pro duševně nemocné lidi, jsou opravdu silné, jiné trochu nechutné a nebo vyloženě nepříjemné. Není to nic pro úplně citlivé povahy.

Mě osobně byly sympatické všechny tři hlavní hrdinky, i když Amy byla občas zralá na proplesknutí, což bylo ale v její situaci pochopitelné. Jen si představte, že vás lidé, kterým věříte nejvíc ze všech, vaše rodina, zavře do ústavu, a vy nemáte nejmenší tušení proč. Co jste provedli tak strašného, že s vámi chtěli přerušit veškerý kontakt. Musí to být naprosto nesnesitelné. Každá postava, včetně těch vedlejších, si nese své životní jizvy a šrámy, svá zklamání a občas i pocit viny za to, co provedly. Vše je naprosto uvěřitelné.

V knize Klíč podle mě paní Hughesová posunula své spisovatelské schopnosti na úplně nový level, který by ve své kategorii jen těžko hledal konkurenci. Knize nemám absolutně co vytknout, zhltla jsem ji během několika večerů a vzpomínat na ni budu jistě ještě velmi dlouho.

5 06.10.2021

Tom: Když jsem Nespasitelné začal číst neměl jsem nejmenší tušení o tom, co mne čeká. Nepřečetl jsem si jednou recenzi, ba ani samotnou anotaci. Jediné co jsem věděl, že se jedná o můj oblíbený žánr - fantasy. Bylo dobré nechat se překvapit?

V první řadě musím říci, že se mi velice líbil vybudovaný svět. Špína, nechutná odporná všudy přítomná špína, která vás obklopuje na každém kroku, ale to není ani zdaleka to nejhorší. Nepříčetnost, bludy, výmysly a víra, která nás provází na každé stránce je tím nejhorším co vás může potkat. S oblibou říkám, že jsme tím co o sobě tvrdíme. Svět Nespasitelných tuto myšlenku rozvádí mnohem, mnohem více. Svět nepříčetných bláznů čerpajících sílu ze své vlastní nepříčetnosti a nepříčetnosti jiných. Svět, kde víra utváří a posiluje vlastní zvrácené touhy. A právě díky pokřivenosti a nepředvídatelnosti všech postav, tedy i našich hrdinů, obracíte stránku za stránkou a když si říkáte „Aha, teď se stane určitě tohle“,tak s překvapením zjistíte, že se vývoj změnil zcela nečekaně.

Ale proč jsem zmiňoval nepříčetnost a bludy? Každá z postav je psychicky narušená - nepříčetná. Právě nepříčetnost je prvkem, který každému charakteru přináší jisté schopnosti. Malá poznámka, stačí oprášit němčinu nebo vzít slovník a přeložit si jména jednotlivých postav. Budete překvapeni a pobaveni.

Kdo jsou vlastně naši hrdinové? No, hrdinové není ten správný termín. Ústřední trojice je partička hrdlořezů, která by se s největší pravděpodobností okamžitě vyvraždila, kdyby nepotřebovali jeden druhého. Zjizvený válečník Bedeckt, který se nikdy nevzdává své sekyry. Násilnická kleptička Stehlen mající vždy dokonale nabroušené dýky. A největší šermíř světa Wichtig.

Co bych měl říci závěrem? Nespasitelní nejsou dokonalou knihou, nejsou bezchybní. Zajímavé akcí a humorem nabité pasáže střídají kapitoly, které chcete mít rychle za sebou. Naštěstí jsou krátké a jejich přečtení nezabere mnoho času. Ovšem to nejlepší na Nespasitelných je humor, zvrácený, brutální, sarkastický a nejčernější humor jaký jen může být. Vlastně ne, to nejlepší je, že se naše parta hrdlořezů vrátí v pokračování. A já je chci už teď!

5 18.08.2020

Potenciální čtenáře této mangy na první pohled nejspíš upoutá její tloušťka - je to pořádná bichlička čítající celých 750 stran. Do batohu si ji tedy nejspíš nevezmete, vazba je však provedena kvalitně a čtení jí nijak neublíží, nemusíte se bát, že by se vám rozpadla. Teď už se ale pojďme podívat, co čeká uvnitř.

Příběh mapuje osud Jošicugua, Asaemona Jamady třetího, který na samém začátku po svém otci převezme funkci šógunova otamešiho - rónina pověřeného testováním kvality mečů na tělech živých či mrtvých odsouzenců.

Na čtenáře zde čeká několik smyšlených příběhů vycházejících ze skutečných událostí. Obvykle se zaměřují na zločince odsouzené k smrti a činy, které vykonali. Jelikož je „sekáč Asa“ pověřen testováním mečů a nikoliv vynášením rozsudků, může si dovolit vůči svým obětem občas projevit špetku milosrdenství. Hranice mezi dobrem a zlem je však často velmi tenká a čtenáři se jistě nejednou přistihnou u přemítání nad tím, zda bylo chování dotyčných v rozporu s morálkou či zákony. Jak příběh pokračuje, odkrývají se také další zákoutí Asaemonova života, která nejsou o nic méně zajímavá.

Asa je obrovský sympaťak, já osobně jsem si ho oblíbila už od prvních stránek. Nečekejte ale žádné odpočinkové čtení, tahle manga vás spíš přiměje k zamyšlení. Je také protkána nejrůznějšími dobovými zajímavostmi, určitě se tedy dozvíte nejednu novou informaci o historii Japonska. A jak už u japonské tvorby bývá zvykem, ani zde nechybí pořádná dávka ujetostí, detailně vyobrazeného násilí a erotických scén, z čehož vyplývá, že Šógunův popravčí zcela určitě nepatří do rukou dětem a mladistvým.

Na závěr musím vyzdvihnout také naprosto překrásnou a precizní kresbu, jaká se ani na poli mang jen tak nevidí. Šógunův popravčí je vskutku mistrovským dílem a já můžu jen doufat, že se českým čtenářům zalíbí natolik, že se dočkáme pokračování.

4 31.10.2024

Překrásná oboustranná obálka knihy vytvořená Zuzanou Valkovou už tak trochu napovídá, že na jedné straně nás čekají příběhy, které zahřejí u srdce, zatímco na straně druhé najdeme povídky poněkud temnějšího ražení. Já osobně jsem spíše příznivkyní temnějších příběhů, tudíž je tak trochu zřejmé, která polovina knihy mi byla bližší. Celkově se ovšem jedná o velmi silnou sbírku, u níž se mi těžko určuje, který příběh se mi líbil nejvíc.

Po pečlivém zvážení si mě ovšem nejvíc získala povídka Kdo neumí milovat od Marie Domské. Její styl mi zkrátka sedí a vyhovuje. Umí psát velmi výrazné a dobře zapamatovatelné postavy. Tentokrát se jejím hlavním hrdinou stal sexy démon Wyren, jenž v převleku loví duše hříšníků. Má za to, že tento převlek je dokonalý a žádný smrtelník ho nedokáže prokouknout. Jenže na svatého Valentýna potká neznámou krásku, která ho přesvědčí o opaku.

Opravdu moc jsem si užila také povídku Tvůj hlas, jejíž autorkou je Rina Vevesi. Lidé v ní dokáží slyšet hlas toho pravého. Kamarádky Beka a Niky stejně jako všichni ostatní touží najít spřízněnou duši. A oběma se to také poměrně netradičními způsoby podaří. Závěr příběhu je velmi dojemný.

Hodně se mi líbil příběh s názvem Pět otázek z pera Terky Kadečkové. Ten se odehrává na Kubě, kde se Andrés snaží učinit přítrž starému, rodinnému a ne až tak úplně legálnímu byznysu. K tomu mu dopomůže tajemná dívka, které položí pět otázek. Mezi oběma hlavními postavami funguje skvělá chemie a samotné prostředí příběhu i zápletka jsou neotřelé.

Velmi zajímavé téma zpracovává také povídka Karma Martiny Holešinské. Vystupuje v ní Arthur, který má velmi důležité poslání - po vzoru svého otce se má stát Karmou. Ta slouží státu a trestá špatné lidi. Musí být nestranná, nekompromisní, nesmí projevovat emoce. Jenže to se Arthurovi příliš nedaří a rozhodne se svému osudu vzdorovat. S podobným námětem jsem se ještě nesetkala, takže velmi oceňuji autorčinu originalitu.

Polibek smrti od mé oblíbené Leandry Sold je taktéž povedeným příběhem, v němž se setkáváme s andělem smrti Kamielem. Ten stojí před velmi těžkou volbou - buď zachrání život ženy, kterou miluje, nebo sám sebe před peklem. Moc hezky zpracované dilema. A vystupuje v něm Lucifer, takže...

Povídka Maso a květina z pera obvykle brutální Rosany Zvelebilové překvapila nebývale citlivým příběhem s roztomilou zápletkou o lásce, která dokáže překonat velkou propast času.

Největší talent Štěpánky Horákové působil jako vystřižený z k-dramatu a dobře jsem se u něj pobavila. Jaké by to asi bylo, kdyby lidé skutečně přebírali největší talent svého partnera?

Za zmínku ovšem rozhodně stojí i povídka Na stopě minulosti od Júlie Matulové s romantickou zápletkou a především kočkami s magickými schopnostmi. To prostě chcete.

V neposlední řadě pak musím pochválit i nádherné ilustrace od Jany Kvičerové. Dodávají knize tu správnou atmosféru a každou povídku dokreslují povedenou vizualizací postav.

Pokud tedy hledáte opravdu povedenou sbírku povídek o druhých šancích s příměsí magie, pak po této knížce určitě sáhněte, neuděláte chybu.

4 04.06.2024

Příběh Kostí pod mechem sledujeme především prostřednictvím Nerghana, významného minotaura a skvělého válečníka, který se ovšem strašnou shodou okolností ocitne úplně sám, odstřižený od všech ostatních. Aby získal zpět své místo, jež mu bylo neprávem odňato, musí splnit těžký úkol.

Autorčin způsob vyprávění je velmi neotřelý. Čtenáři totiž už v první kapitole zjistí, jak celý příběh skončí. Nečekejte ovšem žádný happy end. Kosti pod mechem jsou tragédií v tom největším možném měřítku. Už na samém počátku vám vrazí metaforickou kudlu do srdce a s každou další stránkou máte pocit, jako by se nořila hlouběji a hlouběji. Nepatřím mezi čtenářky, které by u knih často brečely a dojímaly se, ale tady jsem měla slzy v očích na konci každé další části (a někdy i v jejím průběhu), přičemž konec samotný jsem vysloveně obrečela.

Postupně si tedy skládáte dohromady obrázek o tom, jak se Nerghan dostal tam, kam se dostal, co bylo příčinou jeho neštěstí, jaký podíl na tom měli ostatní minotauři a jak to ovlivnilo jeho nejbližší. Další velmi výraznou postavou celého příběhu je Hinarea, Nerghanova družka. Sledovat zrod jejich lásky a utváření jejich vztahu bylo neskutečně krásné, chemie mezi nimi fungovala opravdu skvěle.

Celkově jsem nesmírně ráda, že si autorka pro svůj příběh vybrala právě minotaury, na které rozhodně nenarazíte v každé druhé knize. Svět minotaurů i hierarchie jejich společnosti je velmi propracovaná. Dočkáte se tu i drobného politikaření, šamanismu a velké dávky boje. Vedlejších postav je tu poměrně dost, nicméně každý z minotaurů má opravdu dobře vykreslenou osobnost, díky čemuž jsem neměla větší problémy si je zapamatovat a v jejich vztazích se orientovat.

V neposlední řadě pak musím vyzdvihnout autorčin neuvěřitelně poetický styl psaní plný melancholie a patosu, který z vás bude ždímat emoce od začátku až do konce. Básně a ilustrace provázející texty jsou potom třešničkou na dortu celého tohoto uměleckého díla. A to ani nemluvím o playlistu, který si ke čtení můžete pustit na Spotify.

Kosti pod mechem se pro mě osobně zařadily mezi nejlepší české fantasy příběhy vůbec a jsou důkazem toho, že česká literatura v mnoha případech dalece přesahuje kvality té překladové. Myslím, že milovníci a milovnice klasického, hrdinského, propracovaného a trochu drsnějšího fantasy u ní rozhodně nesáhnou vedle.

4 22.05.2024

Jako tygr ve sněhu je příběhem, který mapuje životy mnoha různých postav v průběhu více než půl století. Přesto by se za hlavní hrdiny dali označit Jade, dívka prodaná do školy pro kurtizány, a Džung Ho, syn chudého lovce, který přijde o domov a je nucen žít na ulici. Seznamujeme se s nimi v roce 1918, kdy jsou malými dětmi, a přihlížíme tak jejich dospívání a následnému životu, abychom se s nimi v roce 1965 rozloučili. V průběhu těchto let v Koreji zuří hnutí za nezávislost, neboť je pod nadvládou Japonska. Setkáváme se zde s mnoha formami odboje a ideologickými směry, které jsou ve vzájemném rozporu.

Jade a Džung Ho ovšem nejsou jedinými postavami, jejichž osudy máme příležitost sledovat. Jade se po příchodu do školy pro kurtizány spřátelí se sestrami jménem Lotos a Luna, dcerami významné kurtizány. Následkem poměrně drsných událostí se jich všech ovšem ujímá Dani, taktéž slavná kurtizána, která je s sebou vezme do Soulu. Tam dívky pracují na svém vzdělání, budují kariéry jako kurtizány, i jako herečky nebo zpěvačky, zamilovávají se a zažívají všemožné radosti i strasti spojené s životem v této bouřlivé době. Máme ovšem prostor poznat také Dani a její osudové muže Sung Sooa a Lee Mjung Boa nebo Džung Hoovu partu chlapců z ulice, kteří společně utvoří pouliční gang. Prostřednictvím generála Jamady potom získáváme na celou situaci náhled ze strany Japonců.

Vlastně se dá říct, že tento příběh nemá žádnou jednoznačnou zápletku ani vyvrcholení, spíše v něm jako nestranní diváci pozorujeme životy mnoha zajímavých osob, které se více či méně zapsaly do dějin, a jejichž osudy jsou více či méně vzájemně propletené. Akce a dějových zvratů je tu více než dost, ačkoliv jsou rozmělněny a postupně dávkovány v průběhu celé knihy.

Naprosto upřímně od této knihy nečekejte žádné oddechové čtení. Ačkoliv nemá ani čtyři sta stran, četla jsem ji poměrně dlouho. Musela jsem si děj dávkovat, protože je velmi hutný a dost často poměrně drsný. Stejně tak od něj nečekejte žádnou romantiku ani klasické „žili šťastně až do smrti.“ Tenhle příběh je neúprosný a zobrazuje život přesně takový, jaký v té době byl. Plný útrap, strastí, násilí, zoufalství a bídy.

Moc se mi líbí fakt, že autorka žádné straně ani národu nestraní, nepodsouvá čtenářům, které postavy jsou ty správné a které si jejich přízeň naopak nezaslouží. Vidíme tu chudé i bohaté, vlivné i bezmocné, fanatiky i obyčejné lidi, kteří zkrátka jen chtějí normálně žít.

Chápu, že někomu možná budou korejská a japonská jména připadat těžce zapamatovatelná a možná si bude občas muset zpětně dohledávat, o kterou postavu se vlastně jedná, nicméně já se v tomto prostředí pohybuji pravidelně, tudíž mi nečinila žádné potíže. Stejně tak chápu, že vzhledem k množství postav možná nebude pro každého čtenáře snadné vytvořit si k některé z nich vztah a oblíbit si ji. Já osobně jsem nejvíc fandila Jade, která byla vždy neústupná, šla si za svým snem a ostrými lokty si dokázala vybojovat své místo v životě, který se s ní rozhodně nemazlil. Zároveň jsem si moc oblíbila postavu Dani i Džung Hoa.

V mnoha ohledech mi příběh Jako tygr ve sněhu připomněl mou milovanou Gejšu, ačkoliv byl ještě mnohem drsnější. Jistě, nejedná se o nejlepší příběh, který jsem kdy četla, ale vyvolal ve mně celou plejádu pocitů a já jsem moc ráda, že jsem prostřednictvím jeho řádků mohla zase o něco víc poznat historické pozadí země, kterou z celého srdce miluji a obdivuji.

4 16.04.2024

Jako asi každý fanoušek se chytám každé příležitosti pro návrat do Geraltova světa, a to i prostřednictvím nového zpracování jeho starých příběhů. Vždy je zajímavé sledovat, jak si daný příběh představují jiní lidé. Jsem velmi potěšena, že autoři komiksu zachovali příběhy v původní podobě a nesnažili se je nijak upravovat, pouze jim vdechli život.

Pokud jde o kresbu, získaly si mě styly obou autorů. Scharf svými detailními kresbami dokáže perfektně navodit temnou, ponurou atmosféru. Gorham zase ostrými liniemi do příběhu vhání temperament. Myslím, že lepší kreslíře vybrat nemohli.

Tenhle komiks jistě osloví jak skalní fanoušky, kteří třeba ani nemusí mít v oblibě jiné komiksy ze zaklínačského universa, tak i čtenáře, pro které třeba samotné povídky nejsou tak dobře stravitelné, jako komiksy, nebo úplné nováčky.

A já se ptám - budou graficky zpracované i další povídky o vědmákovi?

4 29.02.2024