R.E.M. komentáře u knih
Není to žádné veledílo ani v rámci knih tohoto typu. Přečíst se to dalo, i přes velmi nereálné kousky děje. Možná kdyby tam byl humor, mám po přečtení úplně jiné pocity. Trochu mě pobavil jen jeden nápad autorky.
Tíživé téma, spousta informací, kvůli kterým má smysl si knihu přečíst.
Autorka nedokázala systematicky utřídit a seřadit informace, chaoticky přechází v textu od jedné země ke druhé. Pro čtenáře je pak složitější zapamatovat si i zajímavé informace. To je velké mínus.
2,5 - 3 hvězdy
Od vánoc jsem se těšila na Strašidlo cantervillské. Bylo jiné, než jsem očekávala, překvapivě slabé a málo mocné.
Ale kniha mě pobavila, jak jsem očekávala. :)
Na knihu jsem se těšila. Měla jsem velká očekávání. Ale příběh mě moc nezaujal, styl vyprávění ještě míň, osudy postav mi byly lhostejné.
Kniha mi dala přesně to, co jsem očekávala. Příjemné odpočinkové čtení, s originálním začátkem, nezbytným nedorozuměním a problémem, i s typickým závěrem. Čtivé, vtipné, jen mírně praštěné, zábavné.
Kniha je zařazena mezi sci-fi, ale science fiction to je jen z části. Ze dvou třetin je to spíš historicko-dobrodružný román.
Dílu se nedá upřít čtivost a v době vydání i velká atraktivita tématu.
Začátek děje se odehrává v přítomnosti, ve světě vědy a technických vynálezů a archeologického výzkumu. Pak se děj a téměř všechny hlavní postavy přesunou do středověku a z žánru sci-fi se stává do dobrodružný román. Vyzdvihla bych několik dobrých myšlenek, zakomponování kvantové mechaniky a teleportace.
Dále mínusy a SPOILERY!
Autor vložil do textu velké množství akčních scén, opakovaných úniků a dopadení, příliš šťastných náhod, skvělého načasování a k tomu věnoval hlavním hrdinům neuvěřitelnou šikovnost, odolnost a téměř nesmrtelnost.
Kniha mě bavila. Celkové hodnocení 3,5 hvězdičky.
Perfektní historická detektivka s uvěřitelnou atmosférou doby. Velmi hezké čtení, nápaditá zápletka, čtenářský zážitek.
Román je odlišný od všech knih, které jsem četla, specifický a velmi originální. A náročný na čtení. Sáhodlouhé, barvité a velmi podrobné popisy nutí čtenáře stoprocentně se soustředit.
Gormenghast překypuje ponurostí, bizarností, zlobou a zřetelnou dávkou ošklivosti prostředí i lidí. Pochmurnou a destruktivní atmosférou připomíná obrazy surrealistických malířů. Děj je tři čtvrtiny knihy minimální, až v závěru přidá na tempu.
Pro požitek je důležité vybrat si pro čtení tu správnou chvíli - jinak se vám děj může zdát chvílemi až nesnesitelně rozvláčný a extrémně podrobné popisy velmi únavné.
Pokud vytrváte do poslední strany tohoto nevšedního románu, odměnou vám budou živé obrazy Gormenghastu vryté do paměti a přetrvávající silný pocit, který nelze popsat slovy.
Dále minispoilery!
Autor vložil do knihy velké množství negativních nebo aspoň velmi podivínských postav. I ty, které se zpočátku zdály být normálními, se ukázaly jako stupidní, nevyrovnané. Zdánlivá chytrost se ukáže být cynickou vychytralostí. Jazýčky vah charakterů postav jsou vychýleny k negativním vlastnostem. Kladnou postavu není snadné najít. Poslední desítky stran se objevuje aspoň náznak naděje, změn a nových časů.
V závěru si mé sympatie získali Fuchsie a komorník Kříst.
Pokud chcete opustit svůj čtenářský stereotyp a poznat něco nového, sáhněte po Gormenghastu.
Jeden z nejlepších dílů série. Čtivý. Nevadilo, že čtenář zjistí pachatele už v půlce knihy. Napětí a akce vydržely až do poslední strany.
Závěrečný popis dětského narozeninového večírku je pohádkově kouzelný :-).
Pro mě čtenářsky netypické prostředí a téma. Začátek jako z thrilleru, až mě to málem odradilo od dalšího čtení. Ale po několika stránkách se mi text zalíbil. Děj měl hlavu a patu. Způsob vyprávění a čtení bylo velmi lehké, nenáročné, zároveň působivé a podmanivé, zpracování neslo punc originality.
Líbila se mi lehce temná, snová a tajemná atmosféra. Prolínání nadpřirozených sil s naším světem nechalo velký prostor pro fantazii, i pro myšlenky o jiném světě. Gaiman umí krásně naznačovat, rozehrát kolo možností, předestřít fantastický, nepochopitelný svět, zaujmout čtenáře a přitom stále nechat ten svět trochu zahalený. Jako když se díváme přes okno zahalené závojem, vidíme část neostrých obrysů, světlo, stíny, ne však ucelený, komplexní a jasný obraz a v nás zůstane dráždivá touha vidět a poznat víc, odhalit víc. Oceňuji, že autor nenaservíroval všechny informace čtenářům polopatě a nechal prostor pro tajemství, tajemno a záhadno a pak že zvládl tak specifické prostředí jako je hřbitov popsat odlišně a netypicky, vypravět o hřbitově způsobem, který vzbuzuje úplně jiné pocity a asociace než obvykle.
Výborné čtení.
Další díl Shardlaka Vladař je stejnou měrou historickým románem jako historickou detektivkou.
Některé romány stejné kategorie - "historické detektivky" - se soustředí na hledání pachatele a detektivní zápletku, a období, třeba středověku, je jen kulisou pro detektivku, kde pár známým historických jmen, rytíři, krásné dámy a neurození lidé navozují dojem dávné doby. A pak jsou romány, které směle můžeme zařadit mezi historické romány a historické detektivky v jednom. Román Vladař patří do druhé skupiny, je velmi dobrou detektivkou a současně skvělým historickým románem s působivou atmosférou, nezastíranou drsností středověku a poutavým příběhem. Nemám už co dodat, kromě mého poděkování za nejen za příjemné čtení, ale i za zpracovaný historický doslov.
Autorka dalším dílem série nezklame. Naopak.
Panna v ledu je dobrou historickou detektivkou se zajímavou zápletkou, překvapeními a sympatickým Cadfaelem.
Dobrá historická detektivka, poutavá zápletka, příjemné čtení. Potěšil mě doslov.
Oblíbila jsem si Zdislava. Oblíbila jsem si autorku.
Kniha z období, kdy se s ženami jednalo bezohledně a krutě, kdy starší neprovdaná žena měla pro rodinu a společnost jen nepatrnou hodnotu.
Syrové vyprávění o době, politice a lidech, urozených i poddaných. Vyprávění o životě šlechtičny, která za touhu po lásce zaplatila příliš velkou cenu.
Chvíli jsem si zvykala na autorčin styl.
Kniha se mi líbila, ač příběh nebyl ani optimistický, ani nadějeplný,
Jako dítě jsem přečetla romaneta a líbila se mi. Nedávno jsem se vrátila k J. A. a neoslovil mě. Měla jsem velká očekávání... S obtížemi jsem dočetla Sv. Xaveria. O další dva příběhy nemám zájem.
Na první pohled nenápadná, ovšem velmi nevšední kniha, která před čtenářem rozestře koberec hudby, prozradí spoustu o hudební vědě. Informace jsou podány velmi sdílně - pro úplné laiky a hudbou nepolíbené a zároveň kniha upoutá i ty čtenáře, kteří prošli hudebním vzděláním. Určitě se k textu ještě vrátím.
J. Powell občas hodí, pro odlehčení, vtípek, ale nijak to s vtipy nepřehání.
Při čtení je příjemné mít k dispozici internet a skladby/písně, dané jako příklad určitého jevu, si rovnou přehrát. Ale pro pochopení a zážitek z textu to není podmínkou.
Díky autorovi jsem začala vnímat hudbu jinak než dřív. Všímat si jednotlivých hudebních prvků, kterým jsem dříve nevěnovala zvláštní pozornost, které se mi často ztrácely v hudebním celku. Díky autorovi za..., hm, prostě, autorovi díky.
Tak tenhle díl mi bezvadně padl do noty. Pěkně rozehrané, pěkně zamotané a překvapující. Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout, dokud jsem nezjistila, kdo je vrahem. :)
Hodně špatné, i jako oddechovka. Nepřirozeně ztřeštěné a trapné situace, divná postava skoro třicetileté ženy s chováním naivního, nezkušeného a sociálně velmi neobratného děcka. Mizerný děj. Kdyby to bylo aspoň vtipné, no, ale nebylo.
Skvěle podané informace o izraelsko palestinském konfliktu, solidní zpracování, čtivé.
Není třeba se více rozepisovat, když vše důležité už je v příspěvku KejmlP.