R47 komentáře u knih

Jak tohle mohlo dostat Huga a Nebulu? Je to jen další díl Star Treku, kde jsou místo lidí delfíni. Spíš než space opera je to soap opera (zvlášť když započítáte tu vodu kolem a neustálé milostné vzdychání). Ani náhodou to není hard SF, jak tady někdo slibuje níže v komentářích. Jediné, co je tu hard, jsou věčné erekce delfínů a pářící klepata "ítýček" (to je neskutečně pitomej výraz). Je tu nesmyslně moc postav (čemuž má pomoc jmenný rejstřík - pro mě znak nezvládnutí pravidel dobrého psaní), záporáci jsou primitivně slizcí a zabíjejí se navzájem, jak v nějaké jednoduché fantasy, a místo slibované zápletky o nalezení tajemné flotily Prapředků sledujete opravu lodi. Dojde na takové ujetiny, jako je únik jedné lodi ve vykuchaném "obleku" jiné lodi, složité manévrování kolem planety rychlostí světla a souboj typu megažralok kontra vrtúlník. Fakt se divím, že takovou slátaninu ještě někdo nenatočil, v kinech by to bodovalo jako podobný slátaniny Godzila vs. King Kong. Ani ten Brinův vesmír není domyšlený. Celý ten koncept vazalů a patronů je pitomost. A výjimečnost lidí? (Novo)angličtina je tak geniální jazyk, že ho na rozdíl od ostatních jazyků v Pěti galaxiích neumí počítače rozkódovat... No, těch hovadin je tam moc. Jen ten nápad s poetickým trinárem je dobrý.

1 20.01.2023

Autor si v pokračování svého skvělého románu vypomáhá novými postavami. Přidává dokonce plnohodnotnou ženskou postavu. Ale není to už ono. Postava Homéra mě vůbec nebavila a vnitřní běsy Huntera to nezachrání. Ústřední zápletka je tu vlastně jen taková berlička, proč se znovu vydat do tunelů Metra. Bohužel na místa, která už vesměs znáte.

1 20.01.2023

Dost velká nuda. Víc než polovinu knížky čekáte na to, co se píše v anotaci na obálce. A pak, když se to po zbytečně neskutečně ukecaném začátku konečně rozjede, je to hotový dřív než byste čekali. Doporučuju číst maximálně jen tu pasáž po příchodu noci.

1 20.01.2023

Byl jsem jeden z těch, co roky natěšeně čekali na vydání tohodle kousku, až jsem se k němu po letech konečně dostal. A je to velké zklamání. Roky zkušeností udělaly s tímhle dětským snem své. Bohužel jde jen o další mlátičku, kde není vůbec nic tajemného, tajného nebo překvapivého. Žánr se za ty roky úplně změnil. Naštěstí. Kdo na tu knihu čekal, už ji stejně asi četl. A vy ostatní to nedělejte.

1 20.01.2023

Tak zase jedno zklamání plynoucí z přehnaných očekávání. Jde jen o příběh vysoustruhovaný na kurzech tvůrčího psaní: megachytrý hlavní hrdina, mladá pomocnice, podivně vyšinutý záporák. Ať už čtete Šifru mistra Leonarda, trilogii Milénium, cokoli, je to všechno stejné. Tady si pomáhá tím, že ten záporák je Aleut a má atomovku a skleněný nůž. Hlavní hrdina je programovací génius s neuvěřitelným jměním, který se (a teď se držte) živí rozvážením pizzy. Neuvěřitelná blbost, vysvětlená mladou pomocnicí tak, že „on přece nerozumí sám sobě“. Představa ministátečků je sice zajímavá, ale vlastně k ničemu neslouží. Nebavilo. A mám strach pustit se do jiných autorových "opusů".

1 19.01.2023

Typický Roger Zelazny, který vás nenechá vydechnout a rovnou vám servíruje svůj bláznivě fantastický svět, tentokrát přece jen o něco víc sci-fi. Podrobnostmi se nezabývá, zato tradičně oslňuje svým ironickým vyprávěcím stylem. Knihu jsem dočetl před měsícem a dám jen stěží dohromady, o čem vlastně byla. Z toho plyne také její určení: skvělá oddychovka, u které se pobavíte, ale na kterou hned zapomenete.

1 19.01.2023

Já mám s Dostojevským problém. Vždycky mě nějak nemile překvapí. Jeho knihy se ubírají vždy jiným směrem, než předpokládám. To by zas tolik nevadilo, ale většinou mě vezmou někam, kam nechci. A to je problém i Běsů. Čekal jsem, že se příběh bude víc točit okolo postavy Stavrogina. Ale v půlce se to najednou láme a hlavní postavou se stává Šatov a ta revoluční partička. To je vůbec problém téhle knihy. Chybí jí hlavní postava, resp. je jich tam příliš… Možná kdysi prorocké, dnes ale nebaví.

1 19.01.2023

Není to tak děsivé, jak se traduje. Myslím děsivě dlouhé a nezáživné. Ale holt Nezbedný bakalář (od téhož autora) to taky není. Dejte si radši toho, a pak se rozhodněte, jestli podobným jazykem zvládnete číst bichli s neradostným dějem. Winter holt vyniká erudicí a historicky co nejpřesnějšími popisy (na tehdejší dobu a míru poznání). A je to pořád čtivější než cokoli od Aloise Jiráska. Opravdu. Zkuste sami.

1 19.01.2023

Příjemná oddychová detektivní sci-fi s prvky kyberpunku (tím myslím neurální sítě, nadnárodní korporace, virtuální světy). Jak jsem u Scalziho zvyklej, příběh svižně plyne bez zádrhelů a logických lapsů. Svět je promyšlený (někdy jsem si při něm nutně vzpomněl na druhý díl Przybylekova Gamedeka, který je ovšem o dva řády lepší) a tou pandemií vlastně podivně aktuální. Rozhodně se mi to líbilo víc než Scalziho Hugem ocenění Červenokabátníci. A trochu se divím, že se toho už nechytli v Hollywoodu. Není to bomba, ale má to všechny atributy pro letní sci-fi blockbuster (pěstní souboje "robotů", střídání identit, hodnej a zlej policajt, indiánská menšina, LGBT+ komunita, chyběj jen Asiati a Indové). Přečteno během dvou delších jízd vlakem. Takže asi tak. Jenom teda ten název "třipíci" je otřesnej (má odkazovat na legendárního C3-PO) a vůbec nechápu, proč ho vydavatel zvolil do názvu (originální titul je "Lock In") - snad doufal, že si to lidi spojí s těma Hvězdnýma válkama, ale mně to teda nedošlo... A nádherná obálka je zase zavádějící.

1 18.01.2023

Mě ty krátké poznámky, povídky, historky a vzpomínky bavily, už když jsem je četl poprvé. Jsou to vpodstatě takové anekdoty ze života, psané v podivně snové, vlhkostí tamního počasí zamlžené atmosféře. Po návratu ze Šrí Lanky jsem si je dal znovu a furt to tam bylo. Každá kapitola má jen pár odstavců, maximálně pár stránek. Knihu slupnete rychle. Nijak na sebe nenavazují. Jsou to zkrátka střípky z dávno rozbitého zrcadla dětství.

1 16.01.2023

Zajímavý experiment. Kniha jako balíček karet. Ona nahodilost, s kterou je možné jednotlivé nesvázané kapitoly číst, ale moc nesvědčí kauzálním partiím, psaným v přítomném čase. Nejvíc je to znát u hospody U Yatesů nebo v kapitole, kde se popisuje zápas. Nevím. Možná to má vyjadřovat ten všeobecný pocit rozkladu patrný v celé knize. Ale právě kvůli této nesrovnalosti nedávám plný počet hvězdiček. Varování: Tahle kniha není pro každého.

1 16.01.2023

Fakt netuším, jak tuhle knihu hodnotit. Je to podivný experiment, alegorie, fantasmagorie, která možná mohla být zajímavá v době, kdy byla napsaná, ale teď? Popis země pod placatým kamenem, někdo je fízl, někdo se pinoží, někdo schůzuje a někdo je jen blanokřídlí. No, asi tak. V divokejch devadesátkách to mohlo vyjít, navíc ještě s puncem něčeho donedávna zakázaného pro svou odvážnost (jak formální, tak tematickou) a možná se tomu tahle generace i zasměje. Jenže já mám pocit, jak kdybych četl něco od Ivana Vyskočila ze 60. nebo 70. let…

1 16.01.2023

Nejde si při čtení nevzpomenout na podobně laděné prózy Emila Hakla. Ale tam, kde mě Hakl nechává absolutně netečným, tam Kahuda vítězí výběrem slovních šrapnelů a lehkým posunutím situace buď do vulgarity nebo do poetična. Jeho hrdina se podobně jako ti Haklovy taky potácí od nikud nikam a chvílemi by to mohl být jeden z pelánových šumavských samotářů, ale to, jak to vlastní potácení popisuje, je okouzlující. Divím se, že jsem až do téhle doby o Kahudovi neslyšel víc.

1 16.01.2023

Záslužná kniha. Kniha k neučtení. Já ji četl jednou a podruhý napřeskáčku a divil se, že si z ní nepamatuju vlastně vůbec nic. A vsadím se, že za rok na tom budu stejně. Nejlíp ji podle mě charakterizovala Virginie Woolfová ve svých denících. Na svou dobu dost chlípné, dnešní optikou dost otevřené. Nejlepší je podle mě ta závěrečná pasáž, monolog Molly. Ale zbytek. Něco takového by podle mě dnes ani nemělo šanci vyjít. I když Můj boj taky pořád vychází, ale dle prodejnosti to nikdo nečte. Můj boj bude asi taková moderní, takže ještě rozsáhlejší paralela Odysseovy. Je zajímavý, jak obě knihy využívají známé názvy jiných mytických „příběhů“.

1 16.01.2023

Mohl by to být zajímavý příběh. Kdyby ale bohužel nebylo toho základního nápadu, kterej je těžko uvěřitelnej. Že se nádražákovi daří několik let úspěšně předstírat hluchotu. Takže se nikdy nelekne nebo neotočí, když třeba uslyší zahoukání, výstřel a tak... No. Ani, co se týče stylu ta kniha nijak extrémně nevyniká. Fakt se divým, že se tohle dostane do čítanek a nakonec i do filmu. Co se týče vesnický tragický psychologie, doporučuju spíš něco od Šlejhara. Třeba Kuře melancholik- (a pro ty, co je nebaví číst, je to taky ve filmu a taky s Rodenem:))

1 16.01.2023

Ta lehkost Kerouacova stylu překvapuje. Stejně jako užívání lexika z nejrůznějších vrstev jazyka. Buddhistické „satori“ tu stojí vedle lahodně hovorového „baštit“. Kerouac vyniká magickým popisem atmosféry, kdy od drobných detailů přechází k obecným metaforickým obrazům a úvahám. Pěna na vařící se kávě se mění v obraz smrků na hladině jezera, které „směřují svými špičkami do nekonečna“. Jednou je zajímavě "urban" a projdete se s ním městem od podzemky až do nejoblíbenějším podniků (Newyorské scény), jindy s ním strávíte několik nocí na vrcholku opuštěné hory jako požární hlídka (Na vrcholku hory). Po přečtení tohodle popisu samoty o to víc pobaví, když zjistíte, že to Kerouac ve skutečnosti nedal, spakoval se dřív a pelášil zpátky k mámě a mezi lidi, až se mu za patama prášilo.

1 16.01.2023

Moje druhá kniha od Bineta a zase zklamání. Platí pro ni dost podobné věci jako pro Sedmou funkci jazyka. Je to vysoce intelektuální dílo na pozadí populárního žánru. Sedmá funkce jazyka si hrála s detektivkou, Civilizace s historickou beletrií, resp. s alternativní historií. Je to ale ta kniha, o které se líp mluví, než se čte. Má čtyři hlavní části, první je jakousi aluzí na severské ságy, druhá fiktivním přepisem deníku Kryštofa Kolumba, třetí kronikou Atahulpova tažení Evropou a třetí travestií na Cervantese. Tahle forma i téma konkvisty naruby je jistě zajímavé, ale bohužel to zpracování pokulhává, hlavně v té klíčové třetí části. Nebaví to a skutečně si to užije jen naprostý znalec 17. století. Pokud se dopodrobna nevyznáte v soudobé politice, je to celkem ztráta času.

1 16.01.2023

Úplně něco jiného, než jsem čekal, autor využívá pandemické situace a toho, jak se zachovaly jednotlivé vlády, aby nastínil společenské dění v posledních letech, spíše než aby poučoval a představoval nějaké dalekosáhlé vize. Všímá si třeba toho, jak už dřív bylo možné žít hodně virtuálně, ale jak jsme se tomu bránili. Že ne všichni chtěli platit kartou on-line, ne všichni chtěli chatovat on-line apod. A to se změnilo. Stejně tak to jde ale otočit. Autor upozorňuje, že „home office“ je normální. Že v minulosti bylo normální pracovat doma, v blízkosti domova, ale až moderní doba to změnila a teď se vlastně vracíme ke kořenům…

1 16.01.2023

Dobrá žánrovka. Do knihy se pustíte s tím, že chcete slyšet jak hrozné a absurdní to v Číně je a toho se vám dostane plnou měrou. Ale vlastně netuším, čím se to liší od jiných podobných svědectví.

1 16.01.2023

Je to vlastně Jezero Bianky Bellové, ale s ženskou hlavní postavou a skutečnými reáliemi. Na druhou stranu je to pro mě docela obyčejná klasická rodinná sága, u které postrádám důvod, proč ji číst znovu.

1 16.01.2023