R47 komentáře u knih
Kongeniální série, kde se autor vyrovnává nejenom s nemocí svého bratra, ale i s nejrůznějšími alternativními léčebnými metodami. Sledujete to nejdřív pohledem malého kluka a pak dospělého výtvarníka. Taky ty obálky jsou geniální. Ten nárůst temnoty.
Místo bitek dvou svalovců, niterné drama. Za tohle má Keith velké plus. Ale fanoušci těchhle dvou mlátiček budou asi zklamaní.
Neprávem zapomenutá kniha. Výborný román i skvělý dokument doby (podobně jako třeba Haškův Švejk, i když je to úplně jiný žánr - kde jinde se dočtete, co se psalo v dobových novinách, o kolik podražil chleba apod.). Ale chápu, že to není pro každého.
Skvělá a erudová kniha, výkladové pasáže doplňují výňatky z Welzlova díla.
Nečtěte to ani jako fanoušci. Původní kouzlo a mystika jsou ty tam.
Asi ta kontroverznost časem nějak otupěla. Vlastně netuším, proč to číst. Dejte si film. Esenci dostanete a stačí vám na to kratší doba.
Přesně ten typ příběhu, který může fungovat jen jako komiks.
Pustil jsem se do knihy až po zhlédnutí stejnojmenného filmu. A byl jsem překvapený, jak moc z té knížky vychází. Kvůli neologismům to může být pro někoho náročnější čtení, ale stejně je to výjimečná věc, do které stojí za to investovat úsilí.
Mě ty tři roviny (dopisy mrtvé Julii, pozorování římských legií z letadla i kyberpunková odbočka) bavily.
"Býti zamilován to jest osel
Ale býti milován to jest césar ověnčený růžemi."
Miluju ten jazyk, ty obrazy.
Ten styl je fakt neskutečnej. Ich-forma, ale úplně bez emocí. Zkuste si představit survival v zmrzlé krajině viděný pohledem hlavního hrdiny úplně bez emocí...
Když jsem knihu četl poprvé, byl jsem z ní dost zklamaný. Bylo to pro mě takové bloudění odnikud nikam. S věčně nejistými postavami a motivy. Ale asi jsem do té knihy musel dospět. Napodruhé jsem si jí dokonale užil, užil si tu amorfnost a nejednoznačnost. To odcizení hlavního hrdiny. Mám teď za sebou starší Sturgeonovo Venus Plus X i dva díly aktuálně vychvalované tetralogie Ady Palmer Too like lightning, které se obě zaobírají problémem genderu, ale Levá ruka tmy mi přišla nejzajímavější a průkopnická, vizionářská. Zasloužené ceny Hugo, Nebula...
Pro mě příjemné překvapení. A číst to v době covidu je o to lepší.
Pokud máte rádi sci-fi povídky, doporučuju. Je to ale jednohubka, která se rychle vytratí z hlavy. Eric Brown (Cesta za nadějí) je přešlap. Nejlepší je na konci Mayflower II od Stephena Baxtera.
Parádní kniha. Fantastická. S indiánama v horkovzdušných balonech a Kolumbem, který se na své historické plavbě střetává i s lodí Mayflower. Apokryf o objevování Ameriky.
Obrovská loď, která má v sobě planetu a lidi, který jsou prakticky nesmrtelný co do dlouhověkosti i zranitelnosti. Má to zvláštně snovou atmosféru a trochu pomalej a dost zbytečnej začátek (epizoda s fénixama), ale pak mě to nutilo číst a číst... To podivný uvažování lidí, pro který jsou milénia nic, jejichž mozek přežije v tekutym dusíku (a tim pádek přežijou i oni) a který si zbraň udělaj i z vlastní holenní kosti.