Rade komentáře u knih

Jako horor to funguje úžasně. Děsivé, mrazivé, a takřka uvěřitelné… Užila jsem si to o to víc, že jsem nečetla ani většinu komentářů, ani anotaci, takže jsem kráčela v úvodu s hrdiny stezkou v džungli s nejasným tušením, že je něco špatně, a nevěděla co, a to je pro působivost četby to nejlepší…
Za úplný závěr přidávám nakonec tu poslední půlhvězdičku, autor mě nezklamal, podobnou literaturu běžně nečtu, ale viděla jsem výborný film Jednoduchý plán (autor knihy, kterou jsem ale nečetla, je též autorem scénáře) a tak jsem tušila, že to nebude nějaký béčkový horor, kde nám nic nesedí a v průběhu děje obracíme oči v sloup. A hlavně jsem chtěla vypnout, vyplnit hlavu něčím jiným, než současnými problémy, které se na nás valí odevšad… A to se naprosto povedlo, hlavu jsem měla najednou plnou něčeho úplně jiného...
Pak mě ale napadlo… je opravdu takový rozdíl mezi těmi zprvu skoro nevinnými organismy a třeba… viry…? ;-)

35 06.03.2021

Již třetí historická detektivka se svérázným detektivem Eliášem Sattlerem, který má vynikající čich a velkou část utajených věcí prostě vyčenichá. I když bohužel s věkem jeho geniální čichové schopnosti slábnou… Přesunuli jsme se totiž v čase o velký skok kupředu, jsme již v první republice, v roce 1929, svobodný stát Čechů a Slováků vzkvétá a filmový průmysl je na vzestupu. Takže samozřejmě velké plus za tu prvorepublikovou pohlednici s nástupem zvukového filmu a i za závan starých časů, kdy se v barrandovských Terasách scházela pražská kulturní smetánka… (I když tady autorovi silně konkuruje Miloš Urban, který popsal atmosféru barrandovských Teras s tehdejší filmařskou elitou v knize „Praga Piccola“ naprosto úžasně.)
Malinké minus za trochu těžkopádný styl, roku 1929 by možná slušelo oproti době na počátku století poněkud svižnější, swingové tempo…
Jinak fajn čtení, originálním detektivkám Viléma Křížka, který si necucá příběhy z palce, ale vše má dopodrobna nastudováno a vychází z originálních dobových podkladů, moc fandím.
Plus za povedenou retro obálku, to platí pro všechny tři autorovy knihy.

32 05.03.2021

(SPOILER) Míchání žánrů vítám, nekorektní humor v literatuře beru, vulgarity taky, pokud mají smysl, tak proč mi to celé tak úplně nesedlo?
Plus za popisy magického tajemného lesa, vůbec popisy jsou celkem silnou stránkou knihy, dokonce plus za ty mrtvé, protože celý děj ozvláštňovali (ozvláštňovaly?), občas i docela vtipně, a holčička Ida byla morbidně roztomilá a tajemně znepokojivá. A malé plus, aspoň zpočátku, i za tu drsnou irskou jiskru s přemírou pravé irské whiskey, která tu teče proudem.
Takže na začátku jsem byla příjemně navnaděná, ale pak to sklouzlo do opakování; co bylo zprvu originální a nevídané, mě ke konci knihy už nebavilo, a vtípky paní Cauleyové (alias slečny Marplové) byly čím dál míň vtipné. Časté expresivní výrazy v popisech, nikoliv v přímé řeči, mi docela vadily, resp. se mi tak nějak nehodily k těm magickým a poetickým částem, navíc se stále opakovaly, bylo jich na mě prostě moc („Mahony mu nabízí žváro.“ „Paní Cauleyová se kření…“ „Paní Cauleyová v první řadě hlasitě prdí.“ „Na pedál plynu sere kohout…“).
Ale něco je docela povedené:
„Rozhlédněte se. Dívají se i mrtví.
Vylétají z myších děr ve stěnách a z kamene vypuklého vlhkostí. Z křehkých sametových tapet a ošlapané dřevěné podlahy. Z koberců utlumených prachem i ze silné kamenné dlažby. Jsou mrtví jen po jeden úder křídel a současně na věčnost.“

24 01.03.2021

K téhle knize jsem se dostala přes výbornou prvotinu autorky Co se ztratilo, a přestože to je vlastně o něčem jiném, styl se nezapře. Zprvu trochu nesourodá změť jednotlivých příběhů, útržků a krátkých nakouknutí do různých životů – a postupně se nám vynořuje životní příběh pár lidí a závěrečná pointa, kterou ale v průběhu čtení tak nějak vytušíme, aspoň částečně.
Zamyšlení o pomíjivosti lidského života, o stárnutí, ztrátách, lásce, smrti, vzpomínkách, ale i tom, jak rozdílný přístup k životu a k životním hodnotám může lidský osud úplně změnit, i o tom, že co je pro někoho břímě a prázdno, může někdo považovat za štěstí. Přitom psáno věcně, bez patosu.
Motiv bourání brutalistních betonových staveb v Birminghamu mi připomněl osud obdobné brutalistní budovy Transgasu ze 70. let v Praze a její zbourání v roce 2019; ať se člověku líbila nebo ne, trošku té lítosti nad pomíjivostí hodnot i jakýsi pocit ztráty tu jsou taky… Některé situace se prostě opakují.
Váhám čtyři – pět, nakonec plný počet, za srdce to chytlo na každý pád.
*
„Třeba z tebe bude taky architekt, jako byl dědeček.“
Mo zavrtěla hlavou. „Já nechci být architekt.“
„Proč?“
„Protože když umřou, bourají jejich domy.“
„To se ale nestane každému architektovi,“ povídá Frank.
„Ovšemže ne, zlato,“ dodala Maureen. „Někteří jsou ještě naživu, když se s bouráním začne.“
*
„Takové je prostě stáří, Mo. Když jsi mladá, celý život je v budoucnosti; když jsi stará, je zase celý v minulosti.“

30 23.02.2021

Tři pozapomenuté (škoda!) psychologické portréty s detektivní zápletkou ze sedmdesátých let.
Opuštěný dům:
Psáno skoro reportážním stylem, s odstupem, bez hodnotícího moralizování. Až na závěr jsem si uvědomila, jak reálný tenhle příběh byl, o to hrůzostrašnější. Tohle se opravdu mohlo stát!
Dvojí tvář:
Víc než vlastní detektivní zápletka, mě zaujal skvěle popsaný zničující vztah, až děsivě depresivní závislost a láska bez špetky rozumu.
Podoba ďábla:
Působivý portrét citově prázdného ujetého psychopata a taky malé okénko do života lidiček v jednom obyčejném chátrajícím londýnském činžáku. S poněkud překvapivým závěrem.
Celkově čtyři plus.

25 19.02.2021

Nejdřív mě hodně bavilo; vtipné, hravé, plné roztomilých nonsensů a absurdit. Využití fiktivní postavy protektorátního tajemného Péráka a protektorátního prostředí, lehké stančíkovské ohnutí dějin.
Ale ke konci se mi zdálo, že vtipné nápady docházejí a fantasmagorické scény přitvrzují, jako by si autor postupně zvyšoval dávky omamné Spiritoly...
Spíš než komiks s minimem obrázků, jsem četla jako scénář k filmu a jednotlivé scény si přehrávala v hlavě.
A ještě jedna poznámka: O Pérákovi mi kdysi vyprávěl můj tatínek, jako teenager v protektorátních časech na Péráka tak napůl věřil a historky o Pérákovi se tehdy všeobecně sdílely a předávaly dál.
Brdečkův a Trnkův film jsem si dala jako malý zákusek nakonec.
*
"Cože? V kontaktu? To nemohu, pane profesore. Ona totiž Cože? Ano, přesně tak. Cože? Ale líbí, jenže je to přece Němka! Cože? No, když za vlast, tak to jedině. Nemějte obavy. Aha, pozdrav. Dobře stát!"

25 14.02.2021

Tak jako dnes sahám z nedostatku obměny šatníku ve skříni po starších kouscích, tak v době zavřených knihoven sahám neplánovaně i po starších knihách, a to i do knihoven svých známých nebo do eknihovny…
Tohle je taková retro detektivka z počátku 70. let, jako plusy vidím autentickou atmosféru té doby, včetně vítaného umístění děje do pražské zoologické zahrady (budování slonince z roku 1973 pamatuju), nebo svěží a lehce humorný způsob psaní.
Z postavy kapitána Exnera jsem trochu v rozpacích, pro mě poněkud sebevědomý policista, který si bez dovolení zapaluje cigarety v cizích bytech a vůbec vystupuje poněkud odtažitě a neempaticky. Na druhou stranu v době socialismu musel být perfektně oháknutý kriminalista s mercedesem s břitkým chytrým humorem a bez všudypřítomného ideologického nátěru tak trochu zjevením, takže chápu, že se stal fenoménem.
Na čtení z mobilu si zvykám, nicméně s velkou nechutí, donutil mě k tomu ten virus (nebo spíš zavřené knihovny)…

25 12.02.2021

Věřili byste tomu, že tuhle knížku si budou dávat pod stromeček dva dospělí lidé?
U nás v rodině tomu tak o těchto Vánocích bylo, tyhle myší detektivky jsou prostě četba, která si najde nadšené obdivovatele v každé generaci. Zvlášť je-li to nostalgie a vzpomínka na dětství; tyhle šikovné myšky milující dobrodružství nás s dětmi bavily v Čtyřlístku možná víc, než slavné kvarteto Fifinka, Bobík, Mišpulín a Pinďa...

32 09.02.2021

Když jsem kdysi dávno kupovala svým dětem Čtyřlístek, daleko víc než čtyřlístková parta nás bavily právě komiksové příběhy myšek Anči a Pepíka.
Takže současný návrat těchto dvou sympatických myších teenagerů, co tak rádi řeší detektivní příběhy a záhady, mě nadchnul. A co víc, líbí se i sotva čtyřleté vnučce, a přestože má být primárně pro mnohem větší děti, tyhle myší detektivky ji moc baví a musíme číst a ukazovat obrázky stále dokola, takže už umíme v rodině celé části skoro nazpaměť a naši konverzaci prokládáme citáty z Anči a Pepíka, k velkému podivení nezasvěcených…
Dokonale vymyšlený myší svět v Ušíně, jako paralela našeho života, i s vlastní myší historií (staří Myšané) chytne i mnohé dospělé, řekla bych, že je to četba od čtyř let do nekonečna…

26 09.02.2021

Krásní koně a dostihové prostředí, bídáci a podvodníci versus slušňáci a féroví kamarádi, jedna fešná Američanka a hlavně rafinovaně vymyšlená pomsta, u které můžeme přemýšlet, zda se stoprocentně povedla…
Francisovy detektivky nemohou zklamat.
Čtyři plus.

36 06.02.2021

(SPOILER) Na mě v úvodu bylo těch technických statických popisů až moc, každopádně druhá část už byla strhující.
Co je k prožitku potřeba? Rozhodně fantazie, představivost. Film odvíjející se ve vlastní hlavě může být působivější, než ten skutečný (Filmovou Kubrickovu verzi jsem kdysi dávno viděla, nijak zvlášť mě tenkrát neuchvátila, ale chystám se na opáčko, třeba se znalostí knihy už to bude jiné…)
V tomto kniha trochu připomíná „Setkání s Rámou“ (moje jednička), tam ta představivost je taky nutná, bez ní jde jen o sled popisů; navíc lidští hrdinové, kteří se v obou příbězích vyskytují, jsou poněkud ploší a bezvýrazní (nebo spíš nedůležití?), možná je to ale geniální tah, protože pak se hlavním protagonistou stává nekonečný vesmír, tajemno, skrytá, trochu děsivá neznámá civilizace, v obou Clarkových knihách jen naznačená.

„Všichni jsou mrtví, Dave…“
Ne, to není citát z této knihy, ač by se sem hodil, teprve po dočtení mi došlo, že kultovní Červený trpaslík obsahuje nejen odkazy na množství knih a filmů, ale že jeho základ je právě tady…

39 26.01.2021

Dick Francis je sázka na jistotu; když docházejí knihy vypůjčené z knihovny a ve vlastní knihovně se dá už jen vracet k dříve přečtenému, lze po tomto autorovi bez většího váhání sáhnout v knihovně kamaráda. Francisovky? – jo, ty mi přines třeba všechny…
Směle obstojí v dnešní detektivkové konkurenci, tak působí současně, jen se člověk vždy trošku podiví, když například hrdina shání telefon s pevnou linkou. Jako vždy čtivé, napínavé, zápletka logicky vystavěná, dozvíme se i leccos o únosech a je tu i trochu té nezbytné cudné francisovské romantiky…
Skvělý překlad paní Moserové, který člověk ocení až po těch současných rychlokvaškových překladech detektivek – jen některých, samozřejmě.

Svět Agathy Christie – rozlehlé panské sídlo s mrzutým starouškem, množství potomků a potencionálních dědiců, mrtvola, která se tady ale teprve hledá po dramatickém entrée s vraždou v přímém přenosu…
Trochu staromilský svět, kde všechno klape jak má, kde největším úspěchem pro ženu je zakotvit v přístavu manželském, kde skvělé samozvané vyšetřovatelce slečně Marplové vše vychází, protože má intuici a odhad bystřejší než několik detektivů dohromady a zde navíc dokonce úžasnou a ve všech pádech schopnou spoluvyšetřovatelku Lucy, takže není problém nakonec vše odhalit…

Musím říct, že po stresující registraci mé maminky na očkování byla na léčení pocuchaných nervů Agatha Christie výborná volba a že jsem se mezi jejími mrtvolami skvěle odreagovala…

Krátké povídky, nebo spíš jakési etudy s překvapivou pointou. Výstižné, omračující, osekané až na dřeň. Tu z dob biblických, tu z dob napoleonských válek, tu z dob socialismu… Každá povídka trochu překvapení. A židovská témata neotřelým způsobem…
Kdybych si měla vybrat ze současných českých spisovatelek jednu favoritku, byla by to Irena Dousková.
Čtyři plus.

30 15.01.2021

Výborné statě z naší historie - o českých snech, nebo spíš iluzích, možná omylech… Popsané v detailech, ale i nečekaných souvislostech, jak to jen autor umí. S přesahem do dnešních dnů, z čehož maličko mrazí.
Třeba obrozenecké sny o slovanské vzájemnosti; některé tehdejší nápady, jako bylo např. přidružení se k Rusku a převzetí ruštiny, dnes zpětně vyvolávají hrůzu, tehdy byly myšleny a plánovány zcela vážně…
Až cimrmanovsky působí bádání gymnaziálního profesora Kramáře, který viděl Slovany všude – ve starověkém Řecku, kde měli vytvořit základy řecké tragédie, Praslované byli prý budovateli labyrintu Knossu na Krétě, Slovany byli i starověcí Féničané i nejstarší obyvatelé Palestiny a předkové Slovanů byli dokonce budovateli kultury starobabylonské a staroegyptské…
Nebo z dnešního hlediska neuvěřitelné sny o českých koloniích v Africe či Asii nebo v době vzniku samostatného státu dokonce vážně myšlené plány na rozsáhlé rozšíření území na úkor Německa či Rakouska.
Nebo pojednání o Rukopisech královédvorském a zelenohorském a dalším dění kolem nich v proměnách času, kdy ti, kteří posléze začali poukazovat na jejich pravděpodobné zfalšování, byli umlčováni, protože iluze se hodila víc, než nepříjemná pravda (viz ukázka)… Není to i dnes aktuální?

* Bez ohledu na meritum věci (pravdu vědeckého sporu) bylo jednání vzbouřenců vyhodnoceno jakožto poklesek vůči národu. Pokud šlo o takové kritiky, jako byl dramatik František Zákrejs, nemuseli je Masaryk a spol. brát vážně: Zákrejsovy výzvy, aby národ proti nim povstal jako jeden muž, byly sice nepříjemné, zároveň však nešlo o víc než o výkřiky. Hlavně Jan Gebauer však trpěl, když se od něj na univerzitě ze strachu distancovali někteří kolegové; jedny noviny dokonce uspořádaly hlasování, v němž proti němu vystupovala jedna takzvaná autorita za druhou. Opouštěli ho přátelé z mládí; když se Gebauer jednoho z nich zoufale dotázal: „Co jsem měl dělat, když jsem ten důkaz nalezl?“, přítel mu prý odpověděl: „Měl jste mlčet.“ Gebauer si poznamenal, že mu z těch slov zaznělo cosi strašidelného. *

36 12.01.2021

Na tuhle knihu se můžeme dívat dvěma způsoby: Jako na poněkud bulvární pohled na soukromý život slavné hvězdy, kdy Jim Hutton bez cenzury a taky bez servítků - a zřejmě i trochu idealizovaně - zpřístupnil veřejnosti do podrobností svůj vztah s Freddie Mercurym. Tomu napovídá i to, že proti prvnímu vydání knihy, jako zkreslujícímu bulváru, se kriticky postavilo pár lidí, ať už to byla Mary Austin, i někteří z Queenů.
Ale taky ji můžeme chápat jako výpověď, obranu a terapii nešťastného člověka, který byl po smrti svého partnera odsunut do pozadí, vystěhován z Garden Lodge a který se sepsáním svých vzpomínek snažil vyrovnat se smrtí milovaného člověka i uvést některé tajené nebo zkreslované skutečnosti na pravou míru.
A nebo možná od všeho kousek…
Hodnotila bych průměrem tři hvězdy, víc si asi tato jednoduchá kniha nezaslouží. Ale pro svůj fanouškovský vztah k FM a i jeho hudbě zcela protekčně nadhodnocuji a jednu hvězdičku přidávám a knihu přiřazuji v knihovně ke svému queenovskému koutku. Málo platné, patří tam… :)

28 10.01.2021

V mém věku už mě tak nic moc nedojme a knížky čtu většinou tak trochu s odstupem, bohužel.
Jenže u téhle knihy je to jinak. Nejdřív setkání s neuvěřitelnou holčičkou, kterou si okamžitě oblíbíme, s jejím úžasným světem detektivní kanceláře Sokol, věrným parťákem jménem Mickey (není vůbec důležité, že je to hadrový opičák), vyšetřovacím notýskem a detektivní kartotékou. A setkání s dalším důležitým aktérem celého příběhu – obchodním centrem Zelené doubí, v jehož umělém uzavřeném světě se vše podstatné odehrává.
A pak setkání s dalšími postavičkami toho příběhu, všemi těmi, kteří se horko těžko probojovávají životem, lidmi, kteří někdy klopýtli a snaží se vše napravit, nebo těmi houževnatými, kteří se přes pády opět pokoušejí postavit na nohy. Nebo zoufalci, kterým se to už nepodaří…
Nakonec jsem dočítala se sevřeným hrdlem, ze změti lidských osudů se pomalu vynořuje příběh, psaný neokázale a vlastně hodně věcně, který ale chytne za srdce.
Po delší době bez váhání za plných pět.

35 05.01.2021

Ke knize jsem se dostala přes autorovu knihu „Kdo mi jde po krku“, kde mě chytly hlavně vysokohorské prostředí a atmosféra.
Slušná oddechová detektivka ve starém stylu americké drsné školy, asi nejpovedenější je zde duo nestejnorodých sehraných soukromých detektivů Lincoln a Joe, kteří mi - kupodivu - tak trochu připomněli duo padouchů ve shora jmenované, později napsané detektivce.
Pro mě měla kniha nestejnoměrnou úroveň, ke konci už trochu ztrácela dech a příběh se podivně košatil a zvratů už se mi zdálo moc, zvláštní romantická linka se mi zdála nadbytečná. Ale pokračování mám chuť si přečíst, takže ve výsledku hodnotím spíš kladně.
Otřesná anotace (k vydání 2010, Český klub). V detektivce vyzradit jednu z point? Nechápu! Ještě že z anotací čtu – zvlášť u detektivek - jen začátek…
*
„Ani Joe, ani já jsme nepromluvili. Někdy nám to docela jde. Naše týmové mlčení je ještě lepší než naše týmové duchaplnosti.“
*
„Pro člověka, který má za sebou dlouhou zimu v Clevelandu, jsou palmy tím nejvítanějším zjevením na světě.“
Jo, tak tahle věta má absolutní platnost i pro jednu zimomřivou Středoevropanku, která v současné kovidové době může koukat na palmy tak akorát na obrázku…

24 03.01.2021

Výborný životopis, sepsaný renomovanými rakouskými historiky - jméno autorů ale nezní německy, necítíte taky ten historický přesah mnohonárodnostní monarchie až do dnešních dnů? :)
Ač odborná historická práce, je to četba hodně zajímavá a čtivá i pro laika. Projdeme doslova celý život Františka Josefa I., od narození až do smrti, včetně rodinného a soukromého života, a s tím i velkou část období evropských dějin s jeho životem spjaté. Kromě opravdu podrobného a nesmírně zajímavého pohledu na dějinné události té doby vyzdvihuju vyvážený a plastický portrét císaře. A vyjde nám z něj nejen jako poněkud osamělý panovník bez emocí, milující jen práci a spisy, jak byl vesměs jednostranně líčen, ale na základě četných ukázek z jeho korespondence také jako člověk občas srdečný, kupodivu i dost vtipný a milující. Každopádně mnohem košatější osobnost, než nám císaře pána ukazuje nudný dějepis…
*
„ Můj horolezecký výcvik se mi velice hodil a beduíni jsou opravdu šikovní, silní a bezpeční. Mají na sobě většinou jen košili, takže je z nich při výstupu hodně vidět, což je nejspíš důvodem toho, proč Angličanky tak rády a hojně na pyramidy vystupují.“

(Ukázka z dopisu císařovně Alžbětě po výstupu na Cheopsovu pyramidu v roce 1869; no řekli byste, že to napsal císařpán? :) )

33 28.12.2020

Moje seznámení s Jurajem Červenákem a asi i s žánrem.
Dobrodružné historické příběhy bych hltala spíš v dětství, takže přece jen dnes trochu rozpaky, není to úplně četba dle mého gusta. Ale chtěla jsem to vyzkoušet, plus za temnou syrovou atmosféru drsných dob válečných i za podle mě věrný historický kontext s problematikou tureckých výbojů v Horních Uhrách. Do toho hromady mrtvol a tři hrdinové, z jejichž zvláštního spojení - bohabojný drsný voják, požitkářský notář a bezcitný, leč věrný hrdlořez - vyplyne spousty napínavých a občas i nečekaně vtipných situací.
A do krásné historické Banské Štiavnice bych se ráda podívala, po Evropě se asi ještě v létě nebude moci svobodně cestovat, ale k bratrům Slovákům možná ano? :) Můj tip na poznávací dovolenou. Doufejme (Zatím aspoň procházka městem na google mapách.)
Nakonec se asi pustím i do druhého dílu, na rudolfinskou Prahu se docela těším
Tři plus.
*
“Slíbil jste mu rychlý konec.“
Stein pohlédl notáři do očí. „Máte to písemně?“

28 20.12.2020