RADOST komentáře u knih

Skvělé pokračování série. Strhující, napínavé, nevšední. Nejen děj vás vede k přemýšlení. I způsob života hlavních postav, ovlivněný minulostí, vede k úvahám nad zásahem dřívějších prožitků do současnosti. Jsou opravdu tak hluboké, že se už nedají odbourat? Posuďte sami, knihu si určitě přečtěte.

11 05.01.2020

Napínavý děj, velmi dobrý příběh o spojení vysoké inteligence, psychopatické zvrácenosti, manipulací a touhy po poznání. Oběti jsou ve skutečné kleci. V těch pomyslných jsou vyšetřovatelé, podezřelí i pachatel. V kleci zažitého myšlení, stereotypů, manipulací, důvěry, víry ve své poslání. A po přečtení se nemohu ubránit srovnání s psychopaty podobného ražení, kteří se neblaze zapsali do dějin lidstva.

11 27.08.2019

Můj návrat k Deaverovi. Bavil mě před patnácti lety, baví mě i dnes. Pokusím se přečíst i dříve nepřečtené díly série. Změnily se technické možnosti kriminalistů i pachatelů, ale postřeh, intuice, dedukce, předvídavost, chytrost i šílenost lidí jsou podobné v každé době.

11 29.04.2019

Výborná detektivka. Napínavá, akční, obsáhlá, zajímavá tématem i hlavními postavami, odhalující nejen OTCE, ale i další skrytá tajemství.

11 14.04.2019

Zajímavá kniha. Naprosto odlišný žánr, než jaký běžně čtu. Skvělá ukázka temných zákoutí lidské duše, ale i vnitřní síly a víry jednotlivců v extrémní životní situaci. To vše umocněno výborným přednesem Jiřího Zavřela, který tuto audioknihu četl.

11 23.02.2019

Skvělá kniha o životě, o nutnosti činit rozhodnutí a jejich důsledcích. Kniha o rodičích a dětech, o rodinných tajemstvích. Válka, pronásledování Židů, je zde jen spouštěčem děje, je to historická kulisa. Nejsou zde vykreslovány válečné hrůzy. Jen víme, že je a že ovlivňuje vše. A později jsou stejně v pozadí naznačeny i ty běžné mírové hrůzy. Hrůzy ve vztazích, v nepochopení, hrůzy citové i sociální. Také vše ovlivňují. Doporučuji tuto knihu o Ráchel. O tom, jak se ona ve svém životě s tím vším vyrovnávala.

11 06.08.2018

S humorem a nadhledem sdělované pocity otce při péči o malého syna. Vyjádření lásky přesahující všechna úskalí současného rodičovství.

Skvěle napsáno. Lahůdka. Podstatu příběhu, pravdu o příčinách, okolnostech i důsledcích čtenář nalézá postupně - jak ty houby při opakovaných pátracích trasách, schované v útržcích vzpomínek. Poutavá četba o křehkosti a bezbrannosti lidské duše, nutící k zamyšlení.

11 03.05.2018

Kniha, která mi vysvětlila to, o čem se tady na Těšínsku v posledních padesáti letech neučí a téměř nemluví. Mám mezi zdejšími Poláky hodně přátel, zdánlivě je v našem regionu národnostní klid a přátelství. Pamětníci poslední polské zrady a jejich velikášství postupně umírají. Konečně jsem se dočetla, co se vlastně dělo v době mládí mých rodičů. Pochopila jsem útěk celé početné rodiny z domova, najednou polského, kousek dál k příbuzným na ještě české území (i když později se stalo protektorátem). Mám v uších ty polské pokyny i ten pohrdlivý a trochu nenávistný tón mé matky, když o tom vypravovala nebo nazývala určitý honosný dům v naší obci "Polská křivda" a přidala i vysvětlení, jak to tehdy bylo. Jak hamižnost a náhlá nadřazenost nových vládců udělala ze sousedů nepřátele. A je opravdu s podivem, že ti, kteří ta příkoří zažili, byli pak po válce schopni žít vedle jeho strůjců. S pachutí, ale snahou moc neovlivňovat své potomky. Bylo to hrdinství nebo zbabělost? Protože tady nedošlo k žádnému odsunu. Zůstali zde Poláci i čeští Němci s "volkslistou" i většinoví Češi. Celá historie Slezska je velmi zajímavá a opomíjená stránka našich dějin, v mnohém velmi poučná.

11 17.08.2015

Člověk může ztratit všechno, jen ne naději. Mohou ho okrást o všechno, jen ne o lidskost. Mohou ho zdeptat, ale ne vzít mu sny, odhodlání a přátelství.
Nádherná kniha.

11 22.04.2015

Zajímavý, i když smyšlený, životní příběh etiopských dvojčat, vyrůstajících v lékařském prostředí. Román o kráse i zhoubnosti propadnutí něčemu - profesi, lásce, odkazu předků, touze něčeho dosáhnout, pomáhat nebo se jen zviditelnit. Hodně zajímavých postav i poznatků z oblasti lékařství a života v Etiopii ve 2. polovině 20. století.

11 09.12.2014

Napínavé čtení, které má spád a odvede vás od všedních myšlenek. Ovšem nesmíte začít přemýšlet. Protože pak vám začne vadit nevěrohodnost, nepřesnost, neoriginálnost, nelogičnost a v neposlední řadě i jakási nesmrtelnost několika postav. Přesto doporučuji k přečtení a za poutavost a čtivost dávám tu čtvrtou hvězdičku.

11 25.11.2013

Pro mně má stálé kouzlo, ale dnešním tří a čtyřletým mrňatům jsem musela mnohé vysvětlovat. Maminka podlahu vysává nebo má mop, pere v automatické pračce, prádlo se suší v sušičce. Mýdlo tuhé sice znají, ale k mytí čehokoliv jsou přece tekuté přípravky! Přesto pozorně poslouchaly mou četbu i má vysvětlení a obrázky se jim líbiliy.

11 07.11.2013

Okouzlila mě tato milá, moudrá a vtipná knížka o mužském a ženském pohledu a jednání, o znalosti partnera. Inteligentní humor a mistrovská práce s češtinou, to jsou hlavní kvality této knihy. Pan Horníček opravdu uměl.

11 08.08.2013

Krásná kniha o zákeřné plíživé nemoci. Kniha plná empatie, lásky, úvah a postřehů. Poznat příznaky alzheimerovy nemoci je náročné pro nemocného i jeho okolí a všichni najednou se stávají její obětí. Co nemůžeme porazit, s tím se musíme naučit žít.
Snažit se pochopit myšlenkové pochody nemocného, nepřestat si ho vážit, nadále ho milovat , pomáhat mu, zajistit mu vyhovující péči -- prostě ho milovat, i když to už není úplně on a i když vás nepoznává. Z vlastní zkušenosti vím, jak je to bolestné a těžké. Děkuji autorovi za tuto citlivou knihu, za její poselství. Oceňuji bohatost jazyka i práci překladatele Tomáše Dimtera.

11 05.08.2013

Prostřednictvím svých vnitřních nezkreslujících zrcadel zde zralá žena podává téměř reportážní výpověď o svém životě. O společnosti. O lidech, se kterými pracovala a žila, o které pečovala. O tom, jaký, téměř schizofrenní, způsob přežívání a užívání si zvolila ona. Aby se nadále cítila potřebná, žádoucí, živá a užívající si. Posuďte sami, na kolik se jí to podařilo. Je to dobré čtení.

10 21.11.2021

Vrabčák. Sobecký, nezodpovědný, sebestředný, necitlivý až cynický požitkář. Snílek toužící po velkolepé vrabčí cestě a bezstarostném životě v Africe. Změní se někdy v dospělého Vrabce?
Kniha, jejíž děj a hlavní postavy odpuzují i přitahují zároveň. Drsný, syrový, upřímně obnažený osobní příběh mladého muže, který neví, co si počít se svým otcovstvím a se svým životem. Nečetlo se to dobře, ale přesto mě kniha zasáhla svou jinakostí a popisem člověka, kterému se snad podaří zbavit plytkosti vlastního bytí.

10 11.10.2021

Klasické pohádky, které však s každou další generací ztrácejí své kouzlo. Jako dítěti se mi líbily. U mých dětí však v knižní formě příliš neobstály, více se jim líbila různá filmová zpracování. A vnoučata? Ani ten nejstarší (dnes třicetiletý), ani ta nejmladší šestiletá, je nechtěly číst nebo předčítat. Ale všech pět milovalo, když jsem jim ty pohádky vypravovala svými slovy ve zkrácené verzi. Kniha byla nesčetněkrát prohlížená, stránky se dokonce vytrhly z vazby, ale ani Svolinského ilustrace neoslovily těch osm dětí, kterým byla v průběhu 42 let nabídnuta. Je jí asi souzeno zůstat nepovšimnuta v polici jako doklad umělecké klasiky, dnes sice uznávané, ale neoceňované, přežité..

10 20.08.2021

Kdysi dávno. Je mi asi 14 let, se spolužačkami mám divadelní předplatné, jedeme autobusem do Ostravy na Manon. Bylo to krásné. Tam jely ukecané holky, ale zpět láskou, romantikou a krásou veršů okouzlené mladé ženy. Najednou jsme jinak vnímaly svět. Stala se z nás poupata těch růží, hozených do kostela...
Mnohokrát jsem se pak k tomuto dílu vracela a vždy se v mé hlavě rozezní:
Manon je motýl. Manon je včela....... atd. Dál si to přeříkejte sami, potěšte svou duši a oceňte krásu českého jazyka vetkanou do Nezvalových veršů.

10 29.07.2021

V době, kdy mi byly tyto povídky vnucovány školou ke čtení a velebeny jako skvost české literatury, slavily již 85. narozeniny. Mou dětskou duši neoslovily ani dějem, ani nádechem historie, ani osobitostí jejich aktérů, ani autorovým jazykem, ani popisem Prahy, kterou jsem znala jen z několika pohlednic. To vše přišlo až v dospělosti, zralosti.
Apeluji na moudré šiřitele základů literárního vzdělání : Nevnucujte dětem něco, k čemu ještě nedozrály. Přináší to více škody než užitku. Stačí zmínka o existenci, ale žádný nátlak pod hlavičkou povinné četby, jak se dělo v mém dětství. Ne každý se k těm dílům později vrátí a zřejmě se už nezbaví prvního, nezaslouženě negativního dojmu.

10 29.07.2021