rajen komentáře u knih
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Hodně jsem se na ni těšila a vybrala si ji kvůli loňské výzvě. Nakonec na ni došlo až letos. Musím říct, že mě moc nevzala, resp. ten styl vyprávění. Holčina to byla pozoruhodná, pěkně bylo vykreslené i prostředí, ale jinak mi to prostě moc nesedlo. Taková slepenice různých událostí bez vazeb mezi nimi. Hovory s bohem a o bohu mi nic neříkají, ale co na tom bylo zajímavé, byly myšlenkové pochody malého dítěte a jeho chápání věcí, pohled na svět. Shrnuji to tak, že jsem to sice ráda přečetla, ale knihu s díky vracím a už číst nebudu.
Silná kniha! Jak málo je čtená a tak si to nezaslouží... Popravdě mě prvních pár stran nebavilo a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Pak jsem ji dala jedním dechem. Skvělý popis života člověka, který přežil koncentrák a v podstatě s tím, že přežil, neumí žít. Okamžikem záchrany se opravdu život nemění v pohádku a pamět je v tomto případě velký nepřítel. Někteří se s tím uměli vypořádat, někteří méně a někteří to nesli čím dál tím hůř. Věřím, že počet sebevražd mezi lidmi, kteří přežili, nebyl malý. Pokud na tuto už postarší knížku jakkoli narazíte, určitě si ji přečtěte.
No, teda nic peckoidního. Spíš mi to přišlo lehce hloupé a naivní, takový pokus o nějakou super věc, který se nepodařil. Jako přečetla jsem ji, zajímalo mě, jak to dopadne, ale zůstal ve mě takový ten pocit "neurazí, nenadchne", "dnes přečteno, zítra zapomenuto" a rozhodně jsem po dočtení neměla chuť měnit sebe, svět a vesmír v duchu této knihy.
Skvělá kniha. Vzhledem k tomu, že můj děda se živil stejně jako hlavní hrdina, mám k celému tématu bližší vztah. První část z dolů byla naprosto úchvatná. Popsaná tak, jak to prostě bylo, horníci i práce. Nejlepší exkurz do tohoto světa. Druhá část je diametrálně odlišná, ale nemůžu říct, že by mě bavila méně. Je to každopádně čtivě napsané, takže to, že se tam vlastně nic moc nedělo, mi nevadilo. Člověk zase více pochopí, jaký chleba emigranti měli a každý měl jiné možnosti se s tím poprat. Nejdřív jsem si myslela, že je hrdina tak trochu hloupý, nesnažil se řešit svou situaci a čeká, kdo co udělá za něj, ale po dočtení jsem názor změnila, protože ta frustrace a bezmoc dolehne velkou měrou a není pak jednoduché se z toho vybabrat, když není naděje na světlo na konci tunelu. Jediné, co mě dost zarazilo, je lehkost, s jakou opustil manželku a dcery, které zanechal tady a určitě to potom neměly také lehké. V podstatě se tam tomu autor nevěnuje a to ve mě zanechává právě ten pocit, že ho to moc sil nestálo. Těžko říct, jak to ve skutečnosti bylo. Každopádně autora nesoudím a jsem ráda, že svůj osud takto skvěle napsal a já si ho mohla přečíst.
SPOILER
Před hodně lety jsem viděla film, resp. horor. Kniha ale rozhodně tak hororová není. Spíš mi to připomělo detektivku a to hlavní poselství "pošli smrt dál a zachrániš se" na mě z knihy nedýchlo tolik jako z filmu. Ale četla se každopádně dobře, rychle, člověk se k ní vracel každou volnou chvilku. A takové knihy čtu nejraději, ať už jsou o čemkoli.
Pro mě jednoznačně pecka. Nikdy jsem tento žánr nečetla a k této knize mě dovedla čtenářská výzva. Díky za to. Kniha mě neskutečně vtáhla, fantazie pracovala naplno. Hledala jsem každou volnou chvilku, kdy se můžu ke knížce vrátit. Hodně krát jsem se i zasmála, skvělý humor v tom celém hnusu. Skvěle napsáno. Tak to vidím já, která fakt není v této tematice doma a nikdy nic o zombíkách ani jiné postapo nečetla.
Tuto knihu mám už od loňských vánoc v knihovně a stále jsem ji odkládala, díky výzvě přišla konečně na řadu. A byl to velký čtenářský zážitek. Četla se mi přitom docela těžce, není to kniha na odreagování a oddech, dokonce se ani nedá moc číst, když kolem vás poletují děti, takže jsem si ji vychutnávala jen po večerech. Nad touto knihou budete hodně přemýšlet. Najdete v ní hodně myšlenek, úvah a témat, málo přímé řeči. Musím říct, že po přečtení jsem nemohla asi tak dvě hodiny mluvit a přemítala jsem nad všemi rozhodnutími, která tam padla. Knížka mě hodně zasáhla. Nad charakterem soudkyně a jejími právními úvahami smekám, přestože jsem s jejím jednáním v jedné věci nesouhlasila a nejšpíš bych udělala to, co ona ne (její nečinnost přičítám její bezdětnosti, kdyby dítě měla, myslím, že by více pochopila, jak by její odpověď byla důležitá).
Bude mi chvíli trvat, než se začtu do další knížky a než tuto pořádně vstřebám. Cítím potřebu knížku poslat dál a diskutovat o ní, daruji ji (no, spíš půjčím) kamarádce (soudkyni) a těším se, až si o ní budeme povídat.
Tak toto se hodně nepovedlo. Kniha mě vůbec nebavila a několikrát jsem už přemýšlela, že ji nedočtu. Ale to já nedělám, takže jsem statečně dolouskala až do poslední stránky. Přišlo mi to, jakoby autorka okopírovala původní román a co se jí nehodilo do moderní doby, tak nahradila dnešními vymoženostmi. A ani toto neudělala dobře. Nahradit koňský povoz fordem bohužel nestačí. Tím, že jména zůstala stejná, je román předvídatelný od samého začátku (to asi i tak, ale aspoň chvíli by trvalo, než se kdo z koho vyklube). Dialogy místy působí jako z přeminulého století. Kdybych neznala originál, tak to na mě působí jako hloupoučký a naivní červený románek, který nemá s dnešní realitou nic společného. To jako opravdu by v dnešní době zajímalo matku tří dcer, s kým chodí a už jí bylo putna, za co zaplatí bydlení a jestli si dodělají školu a hovořila by s fotkou zemřelého manžela? Opravdu by nějaký milionář nabídl čerstvě dostavěný dům nějakým příbuzným o kterých dosud nevěděl? Nene, tomu se fakt nedá ani snažit věřit. Autorka si vzala na sebe příliš velké sousto, ale nevypořádala se s tím dobře. Zasazení do dnešní doby chtělo daleko více propracovanosti. Takto mi to přijde opravdu jako jen laciné vykradení díla. Jane Austinová se musí v hrobě obracet.
Knížku jsem si vybrala podle obálky, která je fakt povedená. Pak jsem zjistila, že je od autorky Ztracené manželky a zaváhala jsem. Tu jsem hodnotila průměrně, viz komentář. No ale nakonec se konalo příjemné překvapení a hodnotím rozhodně lépe než Ztracenou manželku, protože pro mě byla prostě o hodně lepší. Hodně čtivá, líbila se mi moc exkurze do uměleckého světa hudebníků a příběh Angela mě vzal za srdce. Konec se možná zdá být takový tuctový, ale dovedu si představit, že by to tak mohlo být, často se v životě stává, že si dva ranění lidé na sebe jaksi zbydou.
Unikátní kniha. Unikátní lidé, unikátní zachování korespondence, unikátní obraz života v gulagu a poválečné Moskvě. Koho zajímá toto téma, nevím, jestli najde lepší knihu. Je o lásce dvou lidí, která překonala válku i gulag. Nevěřícně kroutím hlavou, co se v Rusku v té době dělo a jak to tito dva lidé všechno zvládli. Kniha se čte jako román a já si stále musela připomínat, že nejde o román, ale o skutečné lidi a není na tom ani špetka fikce. Autor udělal velký kus práce.
Po dočtení jsem zůstala zírat do prázdna a říkala jsem si, kdo dnes by byl ochoten tolik pro lásku udělat?
Toto je kniha přesně dle mého gusta. Krásný příběh, čtenář prožije s hrdiny kus života, postavy jsou krásné vykreslené, román má hloubku, neskutečnou atmosféru a v neposlední řadě je historické pozadí věrné skutečnosti jak jen to jde. Takové knihy zbožňuju a jsem ráda, že jsem se k této dostala. Oba hrdiny jsem si zamilovala hned od začátku, dozvěděla jsem se toho hodně o internačních táborech pro japonce v Americe během druhé světové války. Toto je knížka, která se mi z paměti jen tak nevymaže a její hrdiny mám v srdci napořád. Jednoznačně maximální hodnocení a velké doporučení všem.
Tak podle anotace to vypadalo tak zajímavě, ale nakonec to bylo nemilé překvapení. Vůbec se mi nelíbilo, jak byla kniha napsaná, jakoby autorka nebyla schopná dát dohromady pořádné souvětí. Celá kniha je v podstatě napsaná jen přímou řečí, autorka se s nějakým popisem čehokoli vůbec nezdržuje. Ne že bych potřebovala znát vzorek tapet v pokoji, ale tohle bylo prostě až příliš, vůbec to nevtáhlo do děje, působilo to strašně povrchně, nedokázala jsem si děj představovat, navíc vše probíhá tak rychle... Stejně přistupovala i k postavám, moc se o nich nedozvíte, nevytvoříte si k nim pouto, nepoznáte je. A pak tam vždycky vprskne nějaký hrůzostrašný detail z války, který je tam jak pěst na oko. Zřejmě se tím autorka snažila dodat románu na "síle". Ale na mě to mělo teda naprosto opačný dojem. No a ten konec, to už je fakt no comment. Pro mě ztráta času a ta jedna hvězdička je jen za docela pěknou obálku.
Kniha se mi hodně líbila. Na těch spoustu stranách se toho hodně dozvíte. Na pozadí španělské občanské války a pak druhé světové války sledujete vývoj hlavní hrdinky, která vyroste z mladé a naivní švadleny v sebevědomou a odvážnou špionku. Román se dá tímto rozdělit na dvě části, která je každá jiná a každá má něco do sebe. Ta špionážní část bude logicky akčnější a popravdě se mi líbila daleko více než zde tolik opěvovaná kniha Dívka, která spadla z nebe.
K tomu konci, který se tady tak hodně probírá - když jsem dočetla, připadala jsem si, jako by si ze mě autorka vystřelila. Absolutně jsem to nečekala a lehce mě to zklamalo. Ale s odstupem času jsem si říkala vlastně proč ne, autorka to tak chtěla a je to rozhodně originální nápad. Nicméně bych ho už neopakovala.
Vřele doporučuji těm, kdo mají rádi romány, kde děj plyne tak, jak plyne opravdový život.
Skvělá kniha. Mistrovsky napsaná (a přeložená). Je třeba si na ni udělat čas, nečte se jednoduše, ale nevzdávejte to, za chvíli si na ten styl zvyknete a budete odměněni. Inteligentní, místy až černý humor, zabalený do syrové reality. Vřele doporučuji.
Velmi čtivá kniha. Atmosféra zimní kanadské krajiny je strhující, patřím k lidem, kteří zimu milují, takže jsem si to užila a při čtení "slyšela" křupat sníh pod nohama.. Krásně propracované postavy, střídání vypravěčů, sem tam útržky z minulosti, které dávají pochopit charaktery postav. Ale trošku i zklamání, těšila jsem se na ty něžné vlky, ale za prvé tam nebyli vůbec vykresleni nějak něžně a za druhé tam vlastně skoro ani nebyli. Kniha končí, jakmile je odhalen vrah, ale bylo tam toho více, co by ještě mohla autorka připsat a dotáhnout a trošku mě mrzelo, že jsem se nedočetla už o tom, jak se všichni zase setkají a dorazí do městečka a co si vyříkají. Ale to téměř neubírá na hodnocení. Takhle to autorka chtěla a co bych chtěla já, je druhá věc. Doporučuji zvlášť na zimní večery a pro zimomily i na ty letní :-)
Tak tato knížka mě úplně dostala a myslím, že nejsem schopna najít ta správná slova, abych řekla proč. Líbil se mi styl psaní, příběh, i to, jak to skončilo. A něco prostě ve mě ta knížka nechala a nenechá na sebe zapomenout.
Velmi strhující příběh. Opravdu krásně napsaný, už od prvních řádků mi v hlavě běžel "film", jak si šlo vše krásně představit, aniž by autorka zabředávala do přehnaných popisů. Co se ale povedlo nejvíce, jsou emoce, ty dokáže kniha vzbudit neskutečným způsobem. Ten opravdový pocit v hrudi, jako byste to byli vy, kdo se zrovna zamiloval a "trpí" láskou. Možná je to i tím, že ten nejkrásnější cit vykvete snad v té nejhorší možné době a je jediným krásným, co se dá zrovna zažít.
Popis života během blokády v Leningradu byla pasáž, která mě dostala nejvíc, je to napsáno tak, že to s nimi žijete, máte hlad a je vám zima. Naopak pasáž z Lazareva bych zkrátila klidně na pět stran, to je asi jediná vada na kráse této knihy, protože se stále opakuje dokola to samé. Nicméně ani tato odbočka do červené knhovny mě nedonutila dát knize míň než plný počet hvězd, protože je to fascinující čtení. Až jí budu číst podruhé, a to určitě budu, s klidným srdcem můžu v této části přeskakovat. Tahle kniha se prostě zaryje do duše.
Divím se, kolik lidí kritizuje toto válečně svědectví jen kvůli tomu, že tam autor, potažmo vypravěč, zařadil i popisy sexu. Copak se to opravdu nedělo? Copak se i za války nerodily děti nebo to musely být děti plozené jen válečným násilím? Když čtu knihu z druhé světové války a obsahuje sexuální násilí, nikdo se nad tím nepozastavuje, každý ví, že se to dělo. Ale evidentně se děl i dobrovolný sex napříč znepřátelenými národy a já jsem naopak ráda, že i o tom někdo napsal. Navíc ten, kdo to fakt zažil. Ať už má tolik let, kolik má, některé věci se prostě nezapomínají a jisté věci se dělají pořád stejně. Kniha je pro mě opravdovým svědectvím o osudech zajatců dovlečených do zajateckých táborů na našem území a nad občasným přílišným hrdinstvím hlavního aktéra je prostě třeba se povznést. I tak vám ta kniha má hodně co dát a osvětlit něco z této kruté doby.
Parádní počtení. Tato kniha vás přenese do jiného světa, kterého jste během čtení součástí. Neskutečně dobře vykreslené postavy, děj popsaný tak, jak se prostě běžně život line, žádné velké přeskakování ani zbytečné popisy. Drsný život hlavní hrdinky je napsán opravdu věrohodně. Není to žádná milostná romance, ale román o životě a jeho temných stránkách.
Knížku jsem si vzala z knihovny jako náhodný výběr bez znalosti hodnocení a přibližného obsahu. No, nebylo to lehké čtení. Teď nemyslím formu, ale právě ten obsah. Číst o trampotách malého dítěte, které svou situaci chápe prostě po svém dětsky a naráží u toho na pro něj nesmyslné fungování světa dospělých, bude pro mě asi vždy obtížné. Leon byl neskutečně statečný a se svou situací se popral jak nejlíp uměl, přesto ve mě po dočtení zůstal pocit zmaru, lítosti a smutku, že dospělí tvoří systém, který takto dětem jizví duše. Přes těžkost tématu je kniha hrozně moc čtivá a přestože mě doháněla k slzám, špatně se mi odkládala. Toto by si měl přečíst každý sociální pracovník jako povinnou četbu!