Re@ding_9-wine komentáře u knih

(SPOILER) Podle mě celkem dobře napsaná kniha o (alespoň do doby 1. vydání) méně literárně zpracované kapitole našich dějin. Ani k jedné postavě jsem si za celou dobu nevytvořila žádný hlubší vztah, brala jsem je spíš jako "nositele" dějin, i když ne v tom slova smyslu, že by to byly jen "figurky". Spíš takové "archetypy" své generace - Gerta se "omluvy" nedožila, po válce spěchala s tím, aby vše vytěsnila (ale režim jí to jaksi neumožnil), Barbora byla věčně nespokojená a spíš chtěla "zapomenout" a dělat, že se vlastně nic neděje a že se jí to netýká. Třetí generace Blaničky se jala situaci řešit po svém - povzbuzeni svobodou projevu se k tématu odsunu vrací a chtějí ho oživit, očistit od nánosů, nezapomenout. Ani jedna generace však ve svém snažení tak úplně neuspěje. V závěru jsem cítila trochu marnost...
Líbilo se mi, že se vypravěč neomezil jen na tento trojlístek a nechal po válce žít i další postavy a postupně připomínal i jejich příběhy. Románu to dodává na jakési "živosti", uvěřitelnosti. Určitě doporučuju přečíst.

13 22.03.2023

Přečteno v originále, za pár večerů. Myslela jsem si, že vypravěči těch sedm manželů neuvěřím a že to bude "na sílu", ale opak je pravdou. Někteří tady píšou, že jim byly Evelyn nebo Celia nesympatické - to já říct úplně nemůžu, oběma jsem od začátku tak nějak rozuměla a "naladila" se na ně, nicméně hodněkrát jsem s jejich chováním nesouhlasila, což je ale potřeba, protože aby byla postava komplexní a uvěřitelná, musí dělat chyby a musí mě občas něčím i trošku štvát. :D
.
Konec byla za mě "wow", opravdu mi padla brada a musím se přiznat, že jsem propojení tohoto typu nečekala. :)
.
Za mě super oddychovka s přesahem.

Poslechnuto jako rozhlasová hra, jejíž zpracování se mi moc líbilo (vynikající hlas Jiřího Bartošky).
.
Zajímavé je prokládání samotného procesu různými náhodnými zprávami z rozhlasu o "údernících", orchestru Karla Vlacha, nehynoucí slávě všech komunistických pohlavárů apod. Působí to jako totální groteska.
.
Jak bylo řečeno v knize - režim politické vězně potřeboval (ať už k utužení moci nebo vystrašení obyčejných lidí) a to musela být prostě otřesná doba...

2 16.03.2023

Kniha mi trochu připomínala film A Life on Our Planet od Davida Attenborougha, též svědka téměř stoletého. Fakta, osobní příběhy a nakonec trocha naděje. Ale zase ne moc, abychom neusínali na vavřínech... Místy se o mě pokoušela nostalgie, místy environmentální žal a ráda bych napsala, že místy i naděje, ale bohužel...

3 04.03.2023

Musím říct, že jsem si tenhle populárně naučný styl hodně užívala. Po letech čtení superodborných textů, kde si musíte dávat pozor na každé slovo a pomalu citovat každou parafrázi, jsem uvítala tenhle uvolněný styl bez poznámek pod čarou a vědomě jsem přistoupila na "vědu od stolu" (i když podloženou!). Dozvěděla jsem se spoustu nových informací a kombinace informací z různých oborů mě bavila. Kniha si nehraje na hluboký vhled a podle toho jsem ji taky četla. Skoro jako beletrii, ale s přesahem. :)

A taky mě příjemně potěšilo, že jsem se nemusela prokousávat xstránkovým (většinou nicneříkajícím) úvodem - to bylo osvěžující. :D

5 04.03.2023

Částečně souhlasím s @R47 - napsáno to není zrovna šťastně... O Adamu Ondrovi jsem viděla dokument a tohle byl prakticky jeho scénář. :D Nic moc navíc, ale kapitola SILENCE byla skvělá - ze srdce, skvěle popsaná houževnatá pouť za dosažením Adamova (zprvu zdánlivě nedosažitelného) cíle. Já sice sama nelezu, ale hory a skály mě fascinují, lezectví obdivuji, a tak jsem se u toho dojímala. :D :)

2 20.02.2023

Pěkně zpracovaná, přehledná brožura, ve které mě však rušilo množství překlepů a chyb.

05.02.2023

Připomínka toho, že nic není jen černé, nebo bílé… ️

14 23.11.2022

Geografii mám ráda, ale co se týče geopolitiky, neměla jsem v ní před knihou vlastně žádný přehled (jak jsem zjistila :D). Líbilo se mi, že kniha nebere hledisko geografické jako jediné závazné, ale zároveň ukazuje, že pro určité regiony je často dodnes hlavní hybnou silou.

Asi největším překvapením (i když to vlastně vůbec není překvapující :D) bylo, jak se od "evropského stolu" "čmáraly čáry hranic" států, které vlastně nedávaly a nedávají smysl... Spoustu věcí v tomhle světle pak dává smysl, jak autor více popisuje např. v kapitolách o Africe, Blízkém východu apod.

6 04.09.2022

Láska už od studentských let. :)

Přemýšlím, který z ostrovů bych si (ne)chtěla prožít... :)

1 13.08.2022

(Uro)Boros, koloběh zrození a smrti a temnota všude kolem - to pro mě bylo Jezero.

4 01.08.2022

(SPOILER) Taky Žence tak moc přejete, aby se nakonec k Beranovým provdala?

19 31.07.2022

To by bylo boží, kdyby byl ke každé výstavě takový knižní doprovod. :)

3 15.07.2022

Pro někoho škvár (a svým způsobem tomu rozumím - už zde zaznělo, že to není konvenční a že jsou tam nesympatické postavy a že to je možná i nuda atd.), pro někoho "duch doby", obraz "beat generation", dokonalá kronika "cesty" nekonvenční mládeže počátku 50. let. Já se i přes všechny výhrady, které k ní mám, řadím ke druhé skupině. A může za to i fakt, že když jsem ji poprvé četla, bylo mi 16 a mým jediným životním snem bylo cestovat. A tak si to sedlo. A já se do té volnosti a svobody (i když svým způsobem zvrácené) a pásma v próze zamilovala. A love-hate vztah trvá.

7 05.04.2022

Místy jako bych četla Na cestě, místy jako by mi bylo znovu 18, místy jako bych cítila bolest a neutěšenost celé jejich (a možná taky naší?) generace, místy jako bych cítila absolutní svobodu. Místy jako bych tam byla s nimi... Je tam všechno a vlastně nic.
Jak už zde bylo řečeno - kniha se dá číst jen těžko, ale poslouchat velmi dobře. :-)

2 03.04.2022

Nejsme nic než oběti planet... :-)

7 15.02.2022

Výrazně nenadchne, ale rozhodně neurazí. Poslouchala jsem jako audioknihu a perfektně se u ní uklízelo, vařilo, žehlilo atd. :D Doporučuji jako kvalitnější oddechovku. :-)

1 13.01.2022

Drsný to kraj, staří Islanďané se s ničím moc "nemazali"... :-) Povídky nadčasové, podobná témata vlastně řešíme dodnes (i když si troufám říct, že většinou poněkud "mírnějším" způsobem). Líbilo se mi i rozhlasové zpracování ČR Plzeň.

1 08.01.2022

Tak tohle byla pecka! :-) Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Byla jsem "vtažená" do děje, prožívala jsem s postavami jejich strasti a slasti, užívala jsem si jak "exotičnost" Japonska, tak bezpečně známé reálie Prahy. Přijde mi, že během mých bohemistických studií jsme se určitě musely s J(Annou) někde v Malé Rybě, Sedmém nebi, na Palachově náměstí nebo v Celetné potkat (i když v duchu Barthese je "autor samozřejmě mrtev"!)... :-) Taky jsem se po delší době u knihy fakt pobavila (humor Jany mi sedí). Bavil mě styl vyprávění, propracované postavy i dialogy, uzavřenost příběhu, funkčnost fikčního světa se všemi jeho "magickými" přesahy. Téma rozpolcenosti je dost nadčasové a vůbec zde nepůsobí kýčovitě.
°
Ich-forma mě překvapivě vůbec nerušila - ačkoli mi u mladých autorů a jejich debutů běžně zavání přílišným egoismem a autobiografičností, tady mi to bylo jedno - respektive příběh fungoval sám o sobě tak dobře, že jsem se nad ničím podobným ani nepozastavila.
°
Prostě čtivá oddechovka s přesahem v tom nejvíc pozitivnim a nikoli primitivnim duchu. Chci číst vícero takových děl!
°
"Mám pocit, že je ve mně obrovská trhlina, a čím víc se o Japonsku dozvídám, čím víc tam toužím jet, tím je takhle trhlina větší, až si doopravdy připadám jako dva různý lidi" (s. 36).

4 30.12.2021