Re@ding_9-wine komentáře u knih

Kniha o (ne)smrtelnosti, o tom, že gesta a myšlenky neumírají, ale transformují se, a o tom, že se lidé napříč staletími mohou (re)inkarnovat do dalších životů a rolí. Zajímavě propojené příběhy současných i historických postav, u kterých by mě nikdy nenapadlo, že by v rámci jednoho celku mohly působit uvěřitelně a nerušivě. Napadlo by Vás snad do příběhu 20. století nechat promlouvat zároveň Goetha, Rubense, Hemingwaye, Mahlera, Beethovena, Bacha atd.? Nechat je prostupovat do příběhu Agnes, Laury, Paula, Brigity, profesora Avenaria? To, co mě ale na Kunderovi odjakživa nejvíc baví, je něco, co jsem si soukromě nazvala "naratologickou hrou" - postava vypravěče (a zároveň autorova alter-ega?) konstruuje příběh záměrně, odkrývá nám jeho fikčnost, trochu si s námi, postavami i dějem samotným "hraje". Můžeme mu věřit, že to, co se nám rozhodne zjevit, je pravda? Já jsem na jeho filozofickou hru ráda přistoupila, a ačkoli musím přiznat, že to pro mě bylo náročné čtení, užila jsem si ho.

10 25.07.2023

"Milovala jsem tě tolik, že jsem šťastná, že mě s tebou deportovali". (s. 97)
.
Dopis otci (a zároveň svým způsobem terapeutická zpověď) , který se nevrátil z koncentračního tábora Osvětim. Přináší nám kniha něco nového na poli vzpomínek tohoto druhu? Ano i ne. Ale tohle nemá být žádný dokument doby, jedná se o velmi osobní svědectví psané hutně, syrově, bez příkras. Na malé ploše se koncentruje množství událostí, témat i emocí. Jako zvlášť cenná se mi jeví linie tématu "návratu" a ne/schopnosti se plně zařadit do společenského života. Zde navíc posílena komplikovaným vztahem s nejbližší rodinou, kdy ani zde se Marceline necítí přijatá. Tlak poválečné společnosti na to vše "rychle zapomenout a jít dál" jí situaci také neusnadňuje... Měla se vrátit? To je vypravěččino celoživotní téma, na které si ani v závěru života neumí jednoznačně odpovědět.

1 15.07.2023

Je neuvěřitelné, co všechno Edith přežila a kolikrát se jako "fénix z vlastního popela" zase znovu "zrodila". Celý její život je poznamenán bolestnou touhou po lásce, která vlastně nikdy nebyla tak úplně naplněna. Jak ale říká prof. Vojvodík - z absolutního štěstí se nejlepší umění nerodí, je to právě naopak...
Co se týče samotného životopisu, nejsem vůbec odborník na tento žánr, ale přišel mi celkem objektivní, množství dat, dobových ohlasů i různých názorů je seřazeno chronologicky do kapitol - ani příliš obsáhlých, ani příliš plytkých. Celkově to působí kompaktně a uvěřitelně.

3 09.07.2023

Rychlé, stručné, hutné a svým způsobem těžké čtení. Nápaditá forma 50 slov/kapitola. Kompaktní sonda do (nejen ideologicky) těžkých 70. a 80. let s neutěšenou rodinnou situací...

4 08.07.2023

Brilantně napsaná knížka (podobným stylem jako Skoncovat s Eddym B.), ale hvězdu musím ubrat za to, že nesouhlasím s tím, že by za smrt jeho otce mohl francouzský politický systém. Nemůže za to spíš obecná lidská nevědomost? Edukační systém, ve kterém se zpravidla nedozvíme nic o finanční gramotnosti, o nutnosti připojištění, i když jsem "obyčejný" dělňas v továrně? Kdo by měl mít zodpovědnost za můj vlastní (finanční) život? Tyhle otázky jsou asi na delší úvahy a možná toho vím příliš málo o francouzských poměrech, než abych mohla soudit, nicméně jsem naučená v životě nečekat, že se o mě někdo (rozuměj stát) postará, když nebudu moct pracovat nebo budu dlouhodobě nemocná, proto tuto obžalobu systému moc nechápu...

2 03.07.2023

Za mě taková intelektuální nuda...

1 02.07.2023

Anna, Alžběta i Anežka pro mě byly trošku jako přes kopírák. Že by dědily nějaké trauma? Každopádně jediné slovo, které mě ke všem třem a jejich literárním životům napadá, je MARNOST. Baví nás ještě vůbec číst o všech těch událostech 20. století pořád dokola? Za mě ta kniha nepřinesla nic nového ani dramatického. O čem vlastně byla?

13 25.06.2023

Knihu bych spíše nazvala "Marnost afghánských žen" nebo "Navrch huj, vevnitř fuj" (vzhledem k tomu, že je sultán pro emancipaci žen ve veřejném prostoru, ale u něj doma panují středověké poměry)...

5 21.06.2023

Kniha fundovaně a kriticky pohlíží na současné vnímání porodnictví a prenatální období dítěte. Je velmi podnětná, ale musím se přiznat, že na mě byla příliš zdlouhavá :-) a místy recyklovala ty samé myšlenky dokola. Určitě ale stojí za pozornost!

06.06.2023

Drsná ukázka toho, co se může stát, když děti třídně a inteligenčně překročí mikrokosmos rodičů i celé vesnice.

2 03.06.2023

(SPOILER) Svatava byla super podnětná, co se týče různých aluzí, intelektuálních stimulů, prolínáním témat jógy, spiritismu i avantgardy. Některé obraty a přirovnání si mám chuť vypsat do "deníčku" a číst si je opakovaně. :D
.
Kniha je hluboká, ale přesto pro mě v něčem mělká. Zdá se mi, že příběh jaksi "nedrží pohromadě" (i když zvlášť ty celky působí celkem obstojně) a opět mě trápí neukončenost - co bude se Svatavou? S Džidduem? Jakou roli tam (ne)bude dál hrát František Kupka? Zůstanou v Paříži? Pro mě zásadní otázky, na které si nechci odpovídat sama...

3 31.05.2023

Příběh Josefa (archetypu mileniála), který se po světáckých cestách vrací do rodného města (prototypu maloměsta), najde si tam práci na místní "starosvětské instituci" (alias gymnáziu) a snaží se žít "klasický maloměstský život" se všemi jeho strastmi a slastmi. Josefovi to ale vůbec nejde, dost se v tom plácá a celý příběh je o tom, že jde odnikud nikam. Na konci zbývá jen marnost. Bezcílnost.
.
Každopádně vypravěč je tak vtipný a trefný, že mu dávám čtyři hvězdy. :D Myslím, že kniha slouží jako dobrá výpověď jedné (půl)generace a stojí za pozornost. :)

6 28.05.2023

Předem všeho je důležité říct, že rozhodně nejsem cílová skupina tohodle románu. :) Knihu jsem přečetla na základě toho, že mě zaujala z popisu jedné mé žákyně (15 let), která ji označila jako svou oblíbenou. Název mi zněl podobně jako třeba "Pěna dní" nebo "V melounovém cukru", ale zapomněla jsem, že je mi už o 15 let víc a že jsou zkrátka knihy, které je nutné číst v určitém věku, aby zapůsobily kýženým způsobem, jinak se může stát katastrofa. :D Co tím chci říct - do 20 (ok, možná max 25) mě bavilo číst o Malém princi, babrat se v citátech/mottech/aforismech, hrát si na to, že Parker je nejlepší značka per, psát dopisy je vlastně děsně cool a že čtení je ta jediná aktivita na světě, která má skutečný smysl a význam...
.
Můj svět teď sice vypadá jinak, ale to neznamená, že jsem si skrze knihu nevzpomněla na svoje první lásky a na to, že (alespoň literární) kýč byl kdysi běžnou součástí mého života. Optikou 15leté dospívající slečny je to milá kniha "s přesahem", pro starší ročníky číst jedině s nadhledem, ale i tak to stojí za to. :)

3 17.05.2023

Povídky o (ne)povedených Židech (ne)slavících Pesach. Vtipné, poučné, čtivé. :)
.
Tématem chasidismu mi povídky připomínaly Devět bran od J. Mordechaje Langera, ale musím se přiznat, že tyto mě bavily více - byly takové "přístupnější" (i přesto, že si plně uvědomuji literární kvality Devíti bran a mám je moc ráda).
.
A audiozpracování Českého rozhlasu, kdy povídky namluvil sám autor, je super! :)

18.04.2023

Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že jsem ve snu - trochu neuvěřitelném, tajemném, místy nedávajícím smysl, ale přesto ve snu, ze kterého se nechci probudit... :)

1 08.04.2023

(SPOILER) Jonghje se rozhodla zemřít. Respektive stát se stromem, nevyrovnat se s vlastními traumaty. Systém (a její sestra) jí to však nechce dovolit. Jak to nakonec dopadne? Zblázní se obě? Opět jsem rozčarovaná z otevřeného (propastného!) konce - to se to autorům nechce dopisovat? Nebo se bojí, že jejich verze by nebyla ta "nej", a tak nechají každého z nás, ať se rozhodne pro vlastní konec? Nebo jsem úplně blbá a nepochopila jsem to? UPDATE: údajně je tady nějaké pokračování s názvem "Mongolská skvrna", které by mi snad mohlo odpovědět na moje otázky. :D

3 26.03.2023

Ačkoli se dlouhodobě zabývám náboženstvím a jejich různými spirituálními a mystickými proudy, súfismu a jemu související literatuře jsem dosud nevěnovala skoro žádnou pozornost. Po poslechnutí dílu Hergotu (Český rozhlas) s prof. Kropáčkem byla jasnou další volbou Rúmího poezie. Musím se přiznat, že "bajky"-podobenství mě příliš nezaujaly (respektive za mě nic, co bych z naší kultury v nějaké variaci neznala), ale Čtyřverší a podobenství o Flétně mě naopak zaujaly dost. Líbí se mi ten apel na jednotu (s Bohem), lásku/laskavost, otevřenost srdce, touhu se "navrátit domů", život v těsné provázanosti s Bohem. Třešničkou na dortu pro mě byl vhled do islámské kaligrafie, o které jsem se dozvěděla spoustu nového.

5 26.03.2023

Líbí se mi jak grafické zpracování knihy, tak to, že většina staveb je dobře známých, děti se s nimi mohly setkat ať už skrze cestování nebo v rámci nějakého "kulturního povědomí"/obecného vzdělání. Co se týče textu, součástí je slovníček, což je super, i tak si ale myslím, že kniha je vhodná pro děti cca 10 +.

2 26.03.2023

(SPOILER) Podle mě celkem dobře napsaná kniha o (alespoň do doby 1. vydání) méně literárně zpracované kapitole našich dějin. Ani k jedné postavě jsem si za celou dobu nevytvořila žádný hlubší vztah, brala jsem je spíš jako "nositele" dějin, i když ne v tom slova smyslu, že by to byly jen "figurky". Spíš takové "archetypy" své generace - Gerta se "omluvy" nedožila, po válce spěchala s tím, aby vše vytěsnila (ale režim jí to jaksi neumožnil), Barbora byla věčně nespokojená a spíš chtěla "zapomenout" a dělat, že se vlastně nic neděje a že se jí to netýká. Třetí generace Blaničky se jala situaci řešit po svém - povzbuzeni svobodou projevu se k tématu odsunu vrací a chtějí ho oživit, očistit od nánosů, nezapomenout. Ani jedna generace však ve svém snažení tak úplně neuspěje. V závěru jsem cítila trochu marnost...
Líbilo se mi, že se vypravěč neomezil jen na tento trojlístek a nechal po válce žít i další postavy a postupně připomínal i jejich příběhy. Románu to dodává na jakési "živosti", uvěřitelnosti. Určitě doporučuju přečíst.

13 22.03.2023

Přečteno v originále, za pár večerů. Myslela jsem si, že vypravěči těch sedm manželů neuvěřím a že to bude "na sílu", ale opak je pravdou. Někteří tady píšou, že jim byly Evelyn nebo Celia nesympatické - to já říct úplně nemůžu, oběma jsem od začátku tak nějak rozuměla a "naladila" se na ně, nicméně hodněkrát jsem s jejich chováním nesouhlasila, což je ale potřeba, protože aby byla postava komplexní a uvěřitelná, musí dělat chyby a musí mě občas něčím i trošku štvát. :D
.
Konec byla za mě "wow", opravdu mi padla brada a musím se přiznat, že jsem propojení tohoto typu nečekala. :)
.
Za mě super oddychovka s přesahem.