RemiBlack komentáře u knih

2019/42
Srdcerváči mají jednu nekonečnou výhodu, a to že jsou komiks. Protože pro všechno malovaný mám trochu slabost a speciální stupnici hodnocení.
Ale upřímně, ta grafika není můj šálek čaje. Je fajn, ale ne top. Na druhou stranu, vzhledem k délce příběhu to chápu.
Charlie a Nick jsou milí kluci (jak jinak :)). Milej je i jejich příběh, přestože je o \'vážných tématech\'. Ale je to celý hodně jednoduchý. Já vím, že v komiksu prostě nejde vyjádřit to, co psaným textem. Nicméně pro mě je to vážně škoda, protože hodnocení píšu zpětně a pomalu už nevím, o čem ta kniha byla.
Takže za mě dobrá jednohubka na odpoledne. Ale něco tomu chybí.

1 02.02.2020

2019/41
Vlci jsou fajn. Na Bratrstvo to nemá, ale čte se to dobře. ;)

3 02.02.2020

2019/40
Právě jsem dočetla a ještě to ve mně všechno zmateně víří. Tak pardon, jestli to zavíří i tady... ;)
Mám ten příběh ráda, i když konec mě zmátl (sladkej a smutnej cliffhanger? Je to vůbec povolený dělat čtenářům?). Není to klasická fantasy, ale ani Theo není klasický spisovatel, že. :) Myslím, že Oskeruše má ještě obrovský potenciál a místo pro moře detailů do dalšího dílu. Určitě ne všechno bylo dokonalé - nemyslím to nijak zle, fantasy je za mě jeden z nejtěžších žánrů vůbec. Přesto mi přijde Theův styl takový známý, hrozně příjemný na čtení. :) A kdo má pak vydržet to čekání na další díl?
Ale i když je u fantasy většinou pro čtenáře nejatraktivnější ten nový svět, všechny jeho možnosti a příběhy... Nejvíc se mi líbily postavy.
Všechny tři hlavní hrdinové mě nechaly se do nich zamilovat a prožívat to s nimi. ;) A ta jména! Asi je zvláštní chválit takové drobnosti v knize, ale tenhle výběr je prostě úžasný. Stejně jako trailerová písnička (určitě si ji pusťte, protože jestli chcete vědět, o čem Oskeruše je, dostanete to nejhezčí vysvětlení).

5 04.10.2019

2019/39
Ílias je kniha pro ty, kteří ji chtějí číst - jak už to u klasik bývá. Takže jestli ji neradi máte někde jako povinnou četbu, radši si opište obsah z internetu a nedělejte si násilí a špatný obrázek o příběhu, který musíte číst v tom pravém rozpoložení. ;)
Mám ráda řeckou mytologii. Bohové se hádají mezi sebou, lidé se mezitím stávají hrdiny... :) A příběh Achillea, rychlého v běhu; Patrokla, nejlepšího z Řeků; moudrého Nestora, krásné Heleny a Bríseovny, Dioméda, Odyssea a všech dalších hrdinů z obou stran barikády je jeden z nejlepších.

P.S.: A o tom koni tam vážně není ani slovo, není to zvláštní? ;)

3 19.09.2019

2019/32
Tak já nevím. Na jednu stranu, je to zajímavá knížka, mimo tu mou komfortní bublinu. Ale já mám tu bublinu docela ráda... ;)
Sice vím, co je to larp a tak podobně, ale nějak extra mě tahle knížka nezaujala. Některé postavy mi vůbec nesedly, ale jak říkám, změna žánru občas nezaškodí. :) Asi jen nejsem na tyhle duchařsko-"hororové" typy.

2 03.09.2019

2019/36
Všimli jste si někdo toho šíleného čísla u počtu stran? A přece se to četlo tak rychle, svižně a příjemně. Marissa Meyer prostě umí! :)
Nikdy jsem nepřišla na chuť Jacinovi a Cinder, ale knížka celkově mě hodně bavila.
Doporučuji, nenechte se rozhodit tou délkou!

03.09.2019

2019/35
Cress je skvělá postava. Cinder a Scarlet, to jsou hrdinky, typické knižní rebelky. Ale Cress? Zlatíčko, dívka v nesnázích. Perfektní hackerka. A co teprve Thorne? :D
Někdy kolem poloviny mi chvilku přišlo, že už je to kapku překombinované (na to, že Měsíční kroniky jsou taková oddechovka). Ale sečteno a podtrženo, líbí.

1 03.09.2019

2019/37
Tahle knížka, to je vážně něco neskutečného. :) Krásnosmutné, ale přece smutnokrásné.
Taková jiskra, která ve mně znovu zažehla lásku k mytologii a příběhům.
Prvních sto stran, to je takové milounké vyprávění. Asi aby nás připravilo na zbytek. - Protože to je to nejkrutější u téhle knihy. My přece víme, jak to končí.
Spousta slz a spousta úsměvů. Jedna z nejlepších.

4 03.09.2019

2019/38
Upřímně, nevím, jak tuhle knížku ohodnotit. Pokud se chcete přiučit francouzštině, pak můžu doporučit.
Ale vzhledem k tomu, že text je zrcadlový, mám velkou výtku. Překlad je jenom volný, takže bez překladače to není nic extra. A samotná čeština je vyloženě otřesná (nejenže jsou tam chyby, ale ten text zní hrozně divně).
Pro *pouze* vzdělávací účely, ano. Pro četbu, ne.

1 29.08.2019

2022/39
Ještě lepší, než jsem si pamatovala. Doporučuju, je to fajn spooky čtení, a na to, že je to YA, i docela drsné. Holly Black prostě umí.

2019/31
První polovina knížky mě moc nechytla. Ale v momentě, kdy do děje vstopí město chladu, se to prostě rozjede. A pak už je to jednoduše skvělý!
Holly Black má styl psaní, který se výborně čte. Tak nějak pohádkově, ale zároveň se spoustou napětí, akce... A ty postavy! Tana, Gavriel, Winter, všichni.
Takže jestli vás nechytl začátek, dejte jí ještě šanci a nebudete litovat! :)

1 22.07.2019

2019/34
Scarlet mě bavila mnohem víc než Cinder. Příběh se docela rozjíždí a už není tak předvídatelný - tedy většinou; Cinder nepokračuje v retellingu, ale má originální linku (což je super). Myslela jsem, že přezdívka Vlk bude v textu divná, ale kupodivu se to čte zase skvěle. ;)
Víc mě asi bavily části se Scarlet. Po Cinder jsem s pokračováním váhala, ale teď vím, že si Cress přečtu. Krásné letní oddechové. :) 4*

1 22.07.2019

2019/33
Marissa Meyer se krásně čte. Příběh rychle ubíhá a těch 400 stran si ani nevšimnete. :) Navíc je Cinder retelling, takže jsem si u čtení dost odpočinula - je to docela fajn, když víte, co čekat.
Zároveň je to ale i moje největší výtka. Protože něco tak předvídatelného jsem dlouho neviděla. Je to až úsměvné, jak se postavy šokovaně diví jasným věcem. ;)
Nebo třeba ta děsná potřeba prince Kaie v devatenácti drze omlouvat... Takže oddech výborný, ale na mě to bylo jednoduché až trochu moc. 3,5*

1 10.07.2019

2019/29
Mně se to líbilo. Bylo to hezky napsané - ten styl mi vážně sedí. Konec trochu uspěchaný (zajímá mě víc!), ale jinak krásná letní oddechovka; trochu nostalgická, trochu nová... :) 4,5*

23.06.2019

2021/6, 2019/25
Nemůžu se zbavit dojmu, že tahle kniha je o ničem. V první polovině Gatsby skoro nevystupuje a ty vedlejší dějové linky za moc nestojí. Čekala jsem trochu víc té zkažené americké společnosti a méně... No, zbytku.

Edit: Tak jsem knihu četla ještě jednou, k maturitě. Tentokrát jsem už věděla, do čeho jdu, a moje očekávání byla podstatně nižší. Taky se mi (možná právě proto) líbila o něco víc. ;)

5 18.05.2019

2019/24
Moc mě bavil začátek. Jule byla tajemná, nová a nad věcí. Různé identity, převleky, prostě jako z filmu. Příběh je retrospektivní, takže postupně odhalujeme, jak se Jule dostala až sem.
Nejdřív se mi to fakt líbilo. Ale když začlo docházet k přehnané krádeži identit a vraždám, začlo to působit divně. Nepříjemně.
Jule prostě v příběhu nemá motiv a upřímně, nesouhlasím s tím, jak věci dělala. Je to až na motiv dobře napsaná postava. Já jsem si k ní ale nenašla cestu - bylo to cíleně, jakože je antihrdinka?
A jak mám hodnotit knihu, která je originálně pojatá (a teď nemyslím pana Ripleyho či co), zajímavě a čtivě psaná, s dobrými postavami atd., ale stejně se mi nelíbí? Byla to jízda, to jo. :)
Ale stejně jsem z toho nějak nesvá.

2 18.05.2019

2019/20
Znáte Janu Eyrovou? Tak na ni na chvilinku úplně zapomeňte. Tahle Jana Eyrová vidí duchy a je o trochu drsnější než její vzor. Jedna z jejích žaček - budoucí spisovatelka Charlotta Brontëová - už tuší, že se schyluje k výbornému příběhu, který čeká na zapsání. A když se objeví Společnost pro PVD, přemisťování vzpurných duchů, může příběh začít. Obálka se drží ve stejném stylu jako první díl - česká se od originální liší, ale za mě je ta naše mnohem hezčí.
Potkáte tu umělecky založenou Janu, zvídavou Charlottu, temného a zachmuřeného pana Rochestera, i hvězdu Společnosti pro PVD, pana Blackwooda a mnoho dalších. Postavy se ke knize vážně hodí. Líbí se mi jejich rozdílnost a to, že na rozdíl od mnoha jiných, umí přemýšlet. Akorát Grace Poolová mi tam vůbec nesedla. Na druhou stranu si cením přátelství Jany a Heleny, i když závěr byl hodně uspěchaný.
Tenhle styl je pro autorky vyloženě typický. Používají spíš neformální jazyk, oddechovou literaturu mixují s akcí a napětím. Někdy to bylo až překombinované (kolik Rochesterů že tu je?), ale autorkám se z toho vždy podařilo hezky vybruslit. Občas do příběhu samy vstupují a doplňují informace čtenářům. Poznala bych jejich knihu mezi stovkou dalších. Čte se to vážně samo, ale na starší publikum může působit poněkud 'jednoduše'.
Přes všechny detaily se mi Má chudinka Jane moc líbila! Nebyla jsem si jistá, jestli ji mám řadit do fantasy nebo do oddechovek. Došlo mi to vlastně až na poslední stránce (ten závěr mi vážně vykouzlil úsměv na tváři). Co teda můžu říct? Přečtěte si to. Nečekejte vysokou literaturu, těšte se na šílený příběh plný duchů, originálních nápadů a trochu jiné historie!

P.S.: Ty narážky! Když budete pozorně číst, narazíte v knize na spoustu narážek na jiná díla (Pán prstenů, Na větrné hůrce, Harry Potter, Sherlock Holmes, Má lady Jane). Všimli jste si jiných? Napište do diskuze!

3 12.05.2019

2019/21
Neberte to prosím zle. Vážím si autorky a nechci nikoho urazit. Ale nemůžu pochopit, že tahle knížka je sepsaná věřícím člověkem pro další věřící. Není to spíš antireklama? Přečteno už pár týdnů zpátky, ale až teď mám odvahu napsat komentář. Protože tohle jsem vážně nečekala. Ať už jsem čekala cokoliv, při prvním odstavci jsem rozdýchávala menší infarkt a rozhodně nebyl poseldní. Well, pomalu jsem si na ten styl zvykala, ale asi ve dvou třetinách to Lily totálně zabila a mně už se nechtělo o nich dál číst. Kolegové z Anglie mají pro tuto situaci naprosto dokonalé označení. "Not my cup of tea."

1 12.05.2019

2023/4
Musím říct, že na druhé čtení se mi kniha líbila mnohem víc, než poprvé. Tehdy jsem čekala roztomily slaďák jako první díl (který se mi fakt líbil), ale teď jsem byla připravená, že bude o něco víc kruté reality. Asi jsem teď starší a dospělejší nebo co, ale fakt se mi ten příběh napodruhé líbil víc. Postavy opět skvělé, hlavně Magda je výborná. Doporučuji.

(2023/1, 2023/2, 2023/3
Vicious Lost Boys - Nikki St. Crowe, 4*)

2019/22
Já... nevím co napsat. Muffin a čaj je moje srdcovka. Hrozně jsem se těšila. Dva týdny jsem chodila otravovat do knihkupectví, "jestli už mají Koláčky". Četla jsem celý odpoledne, bolely mě oči a bolelo mě něco hluboko uvnitř. Omlouvám se, Theo, jestli zním nevděčně.
Protože jsem čekala něco tak jiného! Slaďoučkou (možná trochu naivně sladkou) oddechovku, která zahřeje u srdce. Řešení problémů, ale tak nějak s nadějí, jemně. Přesně to, o čem je začátek - pravidla, rozhovory, Teresa a moje přiblblý úsměvy.
Nechci říct, že mě tahle knížka nebaví, protože to není pravda. Ale prostě to bolelo. Víc, než na co jsem byla připravená a víc, než jsem chtěla. Stálo to za to, jistě. Kluci jsou perfektní. A vlastně jsem se našla ten pocit, že se všechno vyřeší a má to cenu. ;) Při čtení se ve mně něco rozbilo a já nevím, jestli to zapadlo zpátky na místo.

2 12.05.2019

2019/23
Asi jsem čekala něco jinýho. Naprostá specialita Smrtky je totiž filosofování o smrti. A taky polovina náplně života smrtek - deníkové zápisy, to bylo přemýšlení o smrti ze sto a jednoho úhlu. Na mě to už asi bylo moc. ;) Kéž by místo toho bylo víc akce! Protože ten potenciál tady prostě nepopiratelně je. Byly tam momenty, kdy se prostě smrtky sebrali, a šli pobít 250 náhodných lidí! Ale stejně to proběhlo tak nějak všedně, nezúčastněně (hlavní postavy se tak moc chtěli tomuhle vyhnout, že se tomu vyhnul i čtenář).
Bavily mě postavy; jejich příběhy; Faraday; a to, že tam necpali romantiku. Ale upřímně, kniha pro mě začala zhruba na straně 300. Tři sta! Stalo se totiž něco, co mě vážně naštvalo. Ale teď si říkám, že to konečně prolomilo ten začarovanej kruh a vtáhlo mě to do dějd. Byl to impuls; a zbytek už rozhodně stál za přečtení!
Sečteno a podtrženo, začátek tak za 2*, konec za 5*. Takže 3,5? 3,5.

3 12.05.2019

2019/19
Tak já nevím, níže je tolik 5-4 hvězdičkových hodnocení, ale mě to nebavilo. Stěžovat si nebudu, 68 stran mě nemůže rozčílit... Ale že se to někdo snaží vydávat za komedii, to je mi záhadou. Už kvůli konci. Jestli to mělo nějakou hloubku, může si ji i nechat. ;)

3 19.04.2019