Richard Skolek
komentáře u knih
Kapesní panoptikum s.r.o.
Josef Kroutvor
Netuším, komu je tato knížka určena nebo proč vůbec vznikla. Je složená z krátkých útržků textů, které jsou jazykově i obsahově extrémně nesourodé. Myslel jsem, že se třeba později začnou skládat do nějaké mozaiky, to se ale nestalo. Odcházím pouze se zjištěním, že má autor poněkud nemístnou slabost pro krokodýly.
Piranesi
Susanna Clarke
Neobvyklé, pomalé, lyrické, někdy až meditativní čtení. Je tu i příběh a pointa, ty ale hrají druhé housle. Piranesi se bude líbit jen těm, kdo nespěchají k cíli a umí si užít i cestu.
Jurský park
Michael Crichton
Jakkoliv si asi nelze přát lepší filmové zpracování než to, o které se postaral Steven Spielberg, kniha film výrazně převyšuje. Velkou část textu prostě na plátno převést nejde. Crichton jde každopádně skutečně do hloubky a jeho Jurský park je úžasnou a neuvěřitelně propracovanou jízdou okořeněnou mnoha čtivě podanými úvahami o podstatě vědy.
Svět podle Garpa
John Irving
Zhruba od poloviny jsem usilovně přemýšlel, jestli je to dobrá kniha a jestli mě baví, a vrtá mi to hlavou i teď, týden po tom, co jsem ji dočetl. Na jedné straně mi to někdy přišlo zbytečně pornografické a docela monotónní, zároveň to ale bylo velmi vtipné a dvě hlavní témata, tedy pohlavní identitu a smrt, to zkoumalo chytře, a vzhledem k datu vydání i velmi odvážně. A některé postřehy o spisovatelské duši byly neuvěřitelně výstižné:
"Začínají mi docházet lidé, které si dovedu představit, myslel si. Budu se bohužel muset s nějakými novými seznámit."
Za přečtení kniha každopádně bezpochyby stojí.
Putin a putinismus: Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem
Walter Laqueur
Kniha je rozhodně zajímavá a autor velice erudovaný, nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že se ani nesnaží předstírat nezaujatost. Textu by také velmi pomohla lepší práce redaktora, mnohde se topí v záplavě nepodstatných detailů.
Příběhy a menší básně
Josef Kainar
Krásná sbírka, ostatně jako každá od Kainara.
Malá kašna, čarodějná skřínka
s andělským zvoněním.
Voda se odehrává,
menuet v kapkách klinká.
Sotva den otrne,
a sním.
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Skvost. Milostný trojúhelník, maloměsto, úžasně poetický jazyk a slezské nářečí. Co si přát víc?
"A já si chodím po krásném světě a na každém kroku potkávám krásu a radost. A to nemluvím ani o hudbě, ani o umění, ani o básních. O všem, co sráží člověka na kolena a co ho vynáší vzhůru, čistého, pokorného a okouzleného."
Dům o tisíci patrech
Jan Weiss
Na jedné straně je to dost nepříjemné a plytké čtení, kde čtenář nestihne lépe poznat ani postavy, ani místa, zběsilá záležitost, kde není nic poctivě rozepsáno, nikde se nejde do hloubky. Poměrně značnou část textu navíc tvoří různé seznamy věcí, k nimž už se autor nikdy nevrátí; tam, kde by se mohlo budovat prostředí, je vždy jen bouřlivá přehlídka kreativity.
Zároveň je třeba říct, že jako alegorie kapitalismu to funguje dobře, a klidně by to mohla být i alegorie doby digitální, v níž bojujeme s přemírou podnětů a snažíme se zkrotit svou roztržitost. A je neuvěřitelné, že kniha z roku 1929 předpovídá počítače, kamerové systémy, viagru a mnoho dalšího.
Běžnému čtenáři bych to nedoporučil, je to ale rozhodně pozoruhodné české sci-fi.
Rok perel
Zuzana Brabcová
Někdy vtipné, jindy hořké, po celou dobu každopádně velmi autentické a silné. Přesto mi tam něco chybělo. O knize jsem několikrát slyšel, že jde o první český lesbický román, a právě tahle vrstva působila v rámci celku poněkud odtrženě. Úplně to samé by se totiž hrdince mohlo stát s mužem, sexuální orientace vlastně v příběhu jako takovém nehrála roli. Což samozřejmě neznamená, že by zároveň nemohlo jít o první český lesbický román, ani to není chyba autorky, jen to ve mně vytvořilo trochu jiná očekávání.
Ty vzdálené paravesmíry
Otakar Adámek
Krátká povídka, která působí spíš jako nedotažený první draft než jako hotový text. Je tu spousta náznaků zajímavých nápadů, autor ale chaoticky přeskakuje od jednoho ke druhému a žádný nerozvíjí. Nezvládnutá je i stylistika, postavy chvíli mluví nespisovně, chvíli knižně. Na konci jsou dva zvraty, jeden je ale zcela nepodstatný, druhý vyvolává řadu otázek a bez dalšího vysvětlení nedává smysl. A jakkoliv oceňuji snahu dostávat do sci-fi víc tuzemských reálií a postav, s fyzikální jednotkou "bujnoch" jsem se úplně sžít nedokázal.
Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele
Jiří Gruša
Komentáře čtenářů knize dělají medvědí službu – "generační výpověď originálně zpodobněná jako životní glosování inspirované dotazníkovými kolonkami", "experimentální román ironizující úlohu a otázky kádrového dotazníku" apod., to člověka k četbě příliš nemotivuje. Nedá se říct, že by to nebyla pravda, Dotazník jako celek je ovšem nepopsatelný, musí se prostě zažít.
Za sebe můžu říct, že jde o velice vtipný, milý, poutavý a nápaditý text, v němž jsou snad ty nejúchvatnější milostné scény, s nimiž jsem se kdy setkal. Rozhodně se ho není třeba bát. Když si odmyslíte slůvko "experimentální" a necháte se unášet vyprávěním, myslím, že si četbu užijete.
Na knize je pozoruhodné i to, že ve světě je zřejmě známější než u nás – na anglofonních databázích má mnohem víc hodnocení než na těch českých, a to převážně od anglicky mluvících čtenářů.
Opravdová kuráž
Charles Portis
Vtipný, milý a po všech stránkách skvělý westernový příběh o čtrnáctileté dívce, která se rozhodne pomstít smrt svého otce. Příběh má všechno, co ke správné kovbojce patří, přesto si zachovává nadhled a je pohlazením po duši. Existuje-li kniha, kterou bych směle doporučil komukoliv, je to právě True Grit.
Podle knihy byl v roce 2010 natočen rovněž vynikající film, kterému se podařilo vystihnout specifickou atmosféru příběhu. Kromě řady hvězd v něm hraje i skvělá Hailee Steinfeld, které bylo v době natáčení opravdu pouhých čtrnáct let.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Vynikající detektivka se svižnějším způsobem vyprávění. Seriál, který byl podle knihy natočen, je ale paradoxně ještě o chlup lepší.
Pojídači mrtvých
Michael Crichton
Překvapivě dobré. Styl dávných cestopisů dokázal autor napodobit skvěle; velmi chytře si také hraje s tím, že se (fiktivní) původní text zachoval pouze v překladech, které jsou zatíženy různými chybami.
P. S.: podle knihy byl natočen film 13th Warrior (Vikingové). Ten není špatný, značná část předlohy ovšem na plátno převést nešla a autoři ji bohužel ničím nenahradili.
Hvězdná pěchota
Robert A. Heinlein
Četl jsem podruhé a byl jsem znovu fascinován tím, jak dobře má autor svůj svět promyšlený. Všechno tu dává smysl, všechno tu má logické zdůvodnění; zásadní součástí výcviku jsou i lekce vojenské filozofie, kterým se tu věnuje překvapivě hodně prostoru. Armádu navíc Heinlein popisuje tak, že by do ní člověk hned vstoupil, ačkoliv je jinak zapřisáhlý pacifista. Je to zkrátka dílo, které donutí k hlubšímu zamyšlení nad vlastními hodnotami.
Skvělý je i film, který se děje knihy drží relativně věrně, používá ho ovšem ke zcela opačnému poselství – místo oslavy vojenství jde o satiru. Traduje se dokonce, že režisér Paul Verhoeven tento aspekt podtrhnul tím, že si do hlavních rolí záměrně vybral nadpozemsky krásné, ale herecky neobratné aktéry.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Naprosto fascinující kniha, po které se člověk na stromy nemůže dívat stejnýma očima.
Druhá Nadace
Isaac Asimov
Po slabším druhém dílu se Asimov vrací k velkolepým galaktickým machinacím, které mu svědčí nejvíc, a završuje tak (původní) trilogii ve velkém stylu. Opět se tu střetávají různá pojetí světa, opět postupně rozplétáme sítě intrik, které ovšem nestojí na překvapivých a nevypočitatelných hrdinech, nýbrž na organizacích, jež se vždy řídí neměnnými a přísně logickými principy.
Nadace a Říše
Isaac Asimov
Po první knize jsem se velice těšil, jsem ale mírně zklamaný. Asimov je vynikající v grandiózních myšlenkách a hlubokých filozofických úvahách, tam mu není rovno. Jeho povídky jsou famózní. Pokud ale píše delší příběh, v němž se objevují i zcela obyčejní lidé žijící obyčejné životy, výrazně mu dochází dech – postavy jsou ploché, rozhovory úmorné.
Orbis Tweetus
Otto Bohuš
Na mě příliš chaotické. Základ tvoří dobré, ale často recyklované marketingové rady, které bohužel vzhledem k omezení délkou nelze nijak vysvětlit či rozvést. Tato moudra potom střídají velmi kreativní texty, které jsou ovšem naprosto náhodné. Některé mě pobavily, některé překvapily svou hravostí, zhruba u poloviny jsem kroutil hlavou a přemýšlel, proč vlastně v knize jsou a co jimi chtěl autor říct.
Když ti to udělá radost...
* antologie
Dárek od Alzy. Jako celek je to docela bizarní – povídky spadají do různých žánrů, tónem ani stylem vůbec nejdou dohromady. V některých je nepochopitelná spousta překlepů, jiné působí neukončeně a zdá se, jako by byly vytrženy z nějakého většího celku. S výjimkou Sobotové a Renčína také žádný autor příliš nezaujme, i ti slavnější jsou tady jaksi nevýrazní.
