Richard Skolek
komentáře u knih
Strach a svoboda: Jak nás změnila 2. světová válka
Keith Lowe
Skvělá kniha o tom, v čem všem je současný svět ještě stále zásadně ovlivněn druhou světovou válkou. Přiznávám, že mě mnohé překvapilo. Pokud máte rádi knihy, co vás nutí přemýšlet, můžu Strach a svobodu jedině doporučit.
Napůl žena
Perumál Murugan
Ačkoliv se děj odehrává v kultuře, která je nám dost vzdálená, téma páru, který nemůže mít děti, ačkoliv by si to moc přál, je univerzální. Příběh je ale vyprávěn jaksi podivně, strnule, ke skutečnému posunu dochází až v samém závěru. Autor navíc knihu ukončuje v místě, kde by většina vypravěčů začala, a část, kde by příběh logicky mohl nabídnout nejvíc, zcela chybí. Murugan sice později napsal dvě pokračování, příběh ale není prezentován jako první díl většího celku a jako samostatné dílo je to slabé.
Tajná dohoda: Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům
Luke Harding
Skvělá a velmi dobře napsaná kniha, která zasazuje do kontextu několik větších Trumpových afér. Ačkoliv čtu každý den Washington Post a americkou politiku sleduji velmi pozorně, dozvěděl jsem se řadu nových věcí. Jednoznačně doporučuji.
Ikabog
J. K. Rowling (p)
Rowlingová psát umí, o tom žádná. A začátek Ikaboga je skvělý - kouzelný, vtipný, zábavný. Kniha vás chytí. Velmi povedený je i závěr.
Celek ovšem kazí nepochopitelně špatný prostředek, kde autorka zřejmě zapomněla, co vlastně píše. Vyprávění se neúnosně zpomaluje, a co je horší, z pohádkového příběhu se najednou stává studie totalitních režimů a zneužívání moci. Zaskočila mě i přemíra násilí, kterého je daleko víc, než by bylo nutné, náhle je to samá vražda a poprava.
Jakkoliv jsem fanouškem a zastáncem složitějších dětských příběhů, Ikaboga považuji za odvážný, ale nepovedený experiment. Nedovedu si představit, že by se tento příběh mohl nějakému dítěti líbit.
Jablko s klína
Jaroslav Seifert
Krásná milostná poezie, víc říkat netřeba.
Líbal jsi mne na čelo či ústa,
nevím
– zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
S mnohými myšlenkami a postoji souzním a považuju je za rozumné, autor ale píše takovým stylem, že by mu člověk jednu vrazil.
Blondýna: Zabásni m(n)ě
Eva Suková
Slovní hříčky, nonsens, nevýchovné pointy - jestli je tohle váš šálek kávy, určitě se po knížce poohlédněte. Většina textů je velmi povedená, a když jste v té správné náladě, rozhodně vás pobaví. Dvě ukázky:
Pražákovo vyvedené rande (Petrám)
Sáhl jsem si na Petřiny,
šťastný jedu na Petřiny!
První den učitelky ZUŠ
Ponořená do depky
zas jdu večer z hudebky
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Nevím, kde se stala chyba, ale nějak jsme si s Hrabalem nesedli. Nejspíš to bylo tím propojením laškovného milostného příběhu s neustálými přehnanými krutostmi. To první bylo skvělé, ale to přeskakování od orazítkovaného zadečku k uskříplým nohám a vypíchlým očím, to bylo... zvláštní.
Slova, která nemám komu vrátit
Tomáš Tajchner
Tomáš Tajchner dokáže věci nádherně, a přitom přesně pojmenovat. Jeho verše jsou jako pohlazení. Nezbývá než doufat, že se o něm časem dozví víc lidí, rozhodně by si to zasloužil.
Pěna dní
Boris Vian
Jazzová improvizace, divoký a jiskřivý příběh. Na první pohled o lásce, mezi řádky i o spoustě dalších věcí.
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět
Aleš Palán
Moudré, vtipné, jen to mohlo být o chlup delší.
Love!
Milan Ohnisko
Nějak jsme se s autorem nepotkali. Výjimečně ve mně něco zarezonovalo ("Kolik nízkosti je třeba / k průměrnému štěstí"), většinou jsem ale nechápal. Moc tomu nepomohl ani jazyk, který skákal mezi archaickými výrazy a hovorovou češtinou ("Bohové jsou hašteřiví / ni ten hlavní není ready"). Knížka navíc obsahuje velmi nesourodé básně, které jako by patřily do samostatných sbírek a v jednom textu pohromadě být vůbec neměly.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Krásná povídka později přepsaná do podoby krásného románu. Ale kdybych si měl vybrat, dal bych asi přednost povídce – zrovna u tohoto tématu má ta sevřenost textu něco do sebe.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Příběh, který se dobře čte a na nic si nehraje, navíc ze zajímavého prostředí a období. A pokud je to opravdu debut, tak klobouk dolů.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Z cyklu o Zeměploše jsem toho kdysi přečetl dost a odcházel jsem s dojmem, že je to dobré, ale ne zase nějak extrémně dobré. Všichni o tom ale pořád básnili, tak jsem si skoro po dvaceti letech řekl, že si to přečtu ještě jednou a v originále. A musím říct, že je to najednou opravdu o něčem úplně jiném a úrovní humoru je tam daleko víc, než jsem tehdy dokázal vstřebat. Po prvních dvou knížkách jsem nadšený a těším se na čarodějky.
Vrány
Petra Dvořáková
Ta závratná hodnocení vůbec nechápu. Depresivní atmosféra nepříliš funkční rodiny se povedla, ale příběh působí jako úvod k něčemu většímu, rozhodně ne jako uzavřené vyprávění. V momentě, kdy by došlo ke konfliktu, ke kterému text zjevně směřuje, a kdy bychom se dostali k tomu, o čem se příběh zdá být, to autorka najednou jaksi podivně ukončuje. Nepotěší ani postavy, které se celou dobu chovají úplně stejně a neuhnou ani o píď - předvídatelně zákeřná matka, předvídatelně apatický otec i předvídatelně sympatický učitel výtvarné výchovy. Žádné překvapení se nekoná, nepřichází žádné smíření ani skutečné vyhrocení konfliktu. O motivacích postav se nedozvíme nic. A bída je to bohužel i po jazykové stránce - odlišit od sebe vyprávění dvanáctileté dívky a její matky-knihovnice (!) je takřka nemožné, dospělá vypravěčka tak působí neuvěřitelně primitivně.
