Richie1
komentáře u knih

V třetím díle zažije Kara ben Nemsi opět plno dobrodružstvích v nichž půjde o život a jen jeho důvtip a odvaha mu pomohou vítězit. Skvěle zpracované povídání a výborné čtení pro dobrodružné i romantické povahy - tahle trilogie nemůže chybět v žádné knihovničce fanoušků Karla Maye. 90%


V tomto dílu se stanou některé málo či více předvídatelné události, ale konec je stále ještě velmi vzdálený a nejistý. Jako obvykle je více otázek než odpovědí. Nezbývá než těšit se na závěrečný díl. 70%


Druhý díl cestování Kary ben Nemsího po afrických končinách v okolí Nilu a jeho boj proti místním otrokářům poskytuje opět velmi příjemné čtení (pro fanoušky mayovek). Knihu jsem přečetl podruhé po téměř 40leté pauze a bavila mě stejně jako v dobách dospívání. 80%


Na tuhle knihu jsem se těšil, bohužel jsem byl nakonec dosti zklamán - je to příliš tendenční práce - z textu je patrná určitá dávka rusofobie většiny autorů knihy. Tahle tendence se prolíná celou knihou v drobnostech (např. ruský zábor Krymu byl "anexe", zatímco jiné zábory Krymu byly jen dobytím, obsazením apod.), tak i celkovým vyzněním hlavních myšlenek o Krymu.
Jiný příklad ... v textu (Ulbrechtová) píše o tom, jak často krymští Tataři útočili proti Rusku a jiným územím ve svém okolí. A zároveň ale tvrdí, ruská anexe Krymu byla koloniální politika. To si hodně protiřečí - zcela logicky mi naopak z toho vyznívá, že Rusko si po špatných zkušenostech potřebovalo zabezpečit svou jižní hranici a proto Krym zabralo a tatarské etnikum se snažilo do určité míry pacifikovat, aby již nepředstavovali do budoucna problémy či ohrožení bezpečnosti obyvatel. Považovat snahu o zabezpečení své země a svých obyvatel za koloniální politiku (po vzoru západních zemí Evropy, které ze zištných důvodů kolonizovaly daleké země, které je nijak neohrožovaly) je očividný nesmysl. Bohužel tenhle nesmysl je obsažen i v samotném názvu knihy.
Je otázka, nakolik tahle averze vůči Rusku vyplývá z osobních antipatií autorů nebo z pramenů, z kterých čerpali (především rakouská historička Jobst).
Každopádně tahle tendence ve výzkumu krymské historie značně sráží kvalitu celé práce a vlastně i kvalitu historiků-autorů samotných. Proto knihu nemohu hodnotit příliš vysoko, byť mě historie Krymu - téhle křižovatky kultur velmi zajímala a těšil jsem se na ni.
Jiné příklady tendenčního zpracování historie Krymu: V posledním odstavci práce Heleny Ulbrechtové zcela vyznívá její ideologické vnímání událostí (speciální vojenská operace Ruska proti Ukrajině) a zcela postrádá racionalitu a pochopení všech souvislostí konfliktu. Historička, která se poddává ideologickým předsudkům, je zákonitě špatná historička.
Ulbrechtová je do značné míry "prozápadní" - je to i znát z toho, jak silně používá cizích slov místo českého jazyka - tahle odtrženost od slovanských předků je znát i v jejích textech.
Mokryk - vzhledem k neuvěřitelné prolhanosti ukrajinských médií je toto studium v podstatě nesmyslné srovnání nesrovnatelného. Obě strany konfliktu samozřejmě zkreslují skutečnosti, ale zatímco ruská strana zvažuje a interpretuje barevnost, ukrajinská strana nezná nic jiného než černobílé vidění a v tomto duchu naprosto překrucuje skutečnost ve smyslu, ruské - špatné, ukrajinské - dobré. Proto práce Mokryka (sám Ukrajinec?), tedy srovnání popisu Krymu ze strany ukrajinských či ruských médií, je do značné části nesmyslná.
Knihu jsem dočetl, ale z historického hlediska ji hodnotím velmi nízko. Dozvěděl jsem se sice mnoho o bohaté historii Krymu (skutečně to byla vždy křižovatka kultur), ale pro tendenčnost prací většiny autorů jsem si nemohl udělat realistický názor na tento poloostrov (zkusím shánět další materiály). 40%


Příběh pokračuje cestováním do nových a témeř neznámých částí Dharské říše, navíc se hlavní hrdinové dostávají do úplně odděleného království, kde panuje odlišná magie. Ukazují se noví přátelé i nepřátelé a bojové i magické dovednosti jsou neustále na scéně. Je to rozvláčné, ale čte se to dobře. Rozuzlení je stále v nedohlednu. 75%


Hodně dlouho jsem měl tuhle knihu v knihovně a stále odkládal její přečtení. Přitom druhý a třetí díl této série jsem přečetl kdysi za mých studentských let. Po letech jsem se konečně ke čtení Lovců lidí dostal a ukázalo se, že je to román stejně dobrý jako jiné příběhy Kara ben Nemsího v Orientě. Užíval jsem si veškeré dobrodružství hlavního hrdiny, bavil se komickými příhodami Selima, přál porážku zlotřilým otrokářům ... prostě jsem se vrátil do doby, kdy mě podobné knihy v dětství formovaly a kdy jsem poznával, že dobro a zlo je na světě v nekonečném souboji. Jako velký obdivovatel Karla Maye hodnotím i tuto knihu velmi vysoko, nejen jako krásnou dobrodružnou četbu, ale i jako morální poselství, kterého je zvláště v dnešní době velmi zapotřebí. 80%

Vcelku pěkně zpracovaný průvodce Kubou, tímto ostrovem svobody, kde nechybí žádné důležité informace, od zeměpisných podrobností, přes kulturní či politické dějiny až po praktické rady, včetně slovníčku a mapek. Trochu mi vadily některé občasné názory či poznámky autora, které ukazovaly na jeho nechuť k současnému režimu na Kubě. Množství krásných fotografií celou publikaci značně zkvalitňují. 70%


Autor se vrátil ke své výborné sérii otevřením nové zápletky, počínající proroctvími, která mohou ovlivnit nejen životy hlavních hrdinů, ale celého světa. Bylo by zajímavé proniknout do všech tajemství Paláce lidu v srdci Dhary - zatím se odkrylo jen jedno z nich - podivný stroj, který umí reagovat a psát podivné odpovědi či proroctví. Tuhle záhadu snad ještě autor více objasní v dalších dílech. Nový příběh se teprve pomalu rozehrává, jak je ostatně Goodkindovým zvykem - předkládat hodně popisného děje. Čtení bylo příjemné, autorův styl se mi líbí, nicméně doufám, že se děj v dalších dílech pohne více kupředu. 75%


Druhý díl nezklamal, dokonce se mi líbil ještě o maličko více než první díl série. Je zajímavé sledovat, jak se v ději schyluje k husitským bouřím a jaký postoj k těmto událostem zaujímá hlavní hrdina. Rovněž setkání a rozmluvy s Janem Žižkou ukazují, že v této době byly názory na společnost velmi různorodé bez ohledu na stavovskou příslušnost. Hlavnímu hrdinovi jsem fandil při budování svého nového zázemí, i když je jasné, že v nadcházející době bude bezpečné bydliště jen velmi vzdálenou iluzí. Těším se na další díly. 75%


Kdysi dávno jsem viděl film (verze z roku 1960), kde byl zpracován tento letitý román jednoho z tvůrců scifi žánru. Film se mi tenkrát líbil a velmi dlouho jsem plánoval, že si přečtu předlohu. Konečně se mi plán podařilo splnit - přes logickou naivitu tohoto více než stoletého díla jsem spokojen, čtenářský zážitek z cesty do daleké budoucnosti byl více než dobrý. Líbily se mi i filosofické úvahy o tom, jakým směrem se lidstvo v budoucnu posune - a musím uznat, že do značné míry měl Wells dobrý odhad. Jen doufám, že budoucnost bude přece jen mnohem optimističtější než nabízí Wellsův Stroj času. 75%


Skvěle zpracovaný známý příběh o obléhání Tróje. Líbilo se mi i vyprávění jednotlivých částí příběhu pomocí hlavních aktérů války - daly se tak porovnat odlišné pohledy na celý konflikt jak ze strany obléhatelů, tak i ze strany obležených. Autorka je skvělý vypravěč a navíc výborná historička - v příběhu o trojské válce mohla navíc popustit uzdu fantazii, neboť jde o historii velmi vzdálenou, o které víme především z Homérovy Illiady. 85%


Přečteno na dovolené u moře a musím říci, že mě to až tolik nechytlo. Autorův styl mi neseděl, nedokázal mě dostatečně zaujmout. Asi nejvíce se mi líbila úvodní povídka Víme, kdo jsme - ta touha po poznání, která může být až sebezničující. A pak ještě Amanda a mimozemšťan, byť to byl příběh poněkud krutý. Autor ale asi nebude mým oblíbeným vyhledávaným spisovatelem. 55%


Podobná kvalita jako předchozí Hnízdo na Zemi. Zajímavé je, že v těhle apokalyptických příbězích jsou nakonec vždy největšími nepřáteli lidstva především lidé. Vždy se najdou nějací vyšinutí šílenci, kteří vytvářejí peklo pro druhé. Jakoby nestačili vetřelci. :-)
7.9.2023 - přečteno podruhé ... 60%


Na třetí díl jsem se velmi těšil, očekával jsem propojení všech dějových linek a velkolepé finále. Nu, očekávání jsem měl velké, ale bohužel asi příliš. :-) Tak trochu mi přišlo, jakoby autorka už byla tímto příběhem unavena a chtěla to rychle dokončit, aby mohla začít nějaký jiný příběh, jinou fantasy. Pár postřehů: Arumiel - na to, že tak dlouho řídil život celého Leru, je jeho konec poněkud nedůstojný, navíc neuzavřený (bude ještě nějaké pokračování?). Vztah Sionary a Serpina - jak tuhle věky překlenující lásku chápat? To se musí Serpin, bůh války, možná nejmocnější bůh vůbec, stát poslušným psíkem své ženy, aby si její lásku udržel? Tohle mi přišlo trochu mimo. Garif, tak sympatická postava z předchozích dílů, v tomto díle byl hodně upozaděn. Příchod Vulpeho - v podstatě vše je příliš zahaleno do dohadů a nejasností - vůbec není jasné, co se bude dít dál (možná příležitost pro další pokračování?).
Těch nejasností a nedokončených částí příběhu je víc - tím spíše je trochu rozporuplný pocit z třetí a údajně závěrečné části trilogie. Přes tyto výhrady je ovšem i tato třetí kniha příběhu výborným čtením, byť za skvělým pocitem z prvním dvou dílů trochu zaostává.
Autorka má úžasnou fantazii, velký potenciál - moc se těším, jaký další příběh z jejího pera vzejde. Krysy apokalypsy byly velmi příjemným překvapením pro vysokou kvalitu - velmi pravděpodobně se k tomuto příběhu ještě někdy vrátím. 80%


Očekával jsem, že pokračování Hlavy světa bude kvalitní a nebyl jsem zklamán. Tentokrát je hlavním hrdinou urozený levoboček Gaidemar, který má blízko k císaři Otovi i jeho nové manželce Adelheid. Na pozadí historických skutečností té doby se odehrává krásný příběh, v němž nechybí skoro nic - dobrodružství, romantika, napětí. Gablé píše poutavě a byť jsou její knihy čím dál tlustší, vůbec to není na závadu. 90%


Pokračování skvělé série o nekroskopovi má v tomto a v dalších dílech již spíše sestupnou tendenci kvality. Autor už téma jen více rozváděl a rozmělňoval, byť v tomto díle se děj odehrává na původním území vampírů (mimo Zemi) a příběh se točí okolo potomků Harryho Keogha. Je to ovšem stále výborné čtení, které mě rozhodně nenudilo.
4.8.2023 - přečteno podruhé ... 75%

Sestry Plíškovy, byť jsou/byly velmi úspěšné ve své tenisové kariéře, nebyly nikdy v centru mého zájmu o ženský tenis. Kniha popisující jejich vzestup až na tenisový vrchol (v případě Karolíny) mě tedy nenadchla natolik, abych ji četl jedním dechem - a to mám knihy o tenisu velmi rád. Rovněž styl psaní autora mi tolik neseděl. Jeho úvahy o tenisu, celé tréninkové abecedě, byly občas zajímavé, ale občas i trochu nudily. Líbily se mi vsuvky o nejlepších tenistech historie. A fotky jsou opravdu profesionálně krásné. 60%


Tohle byl zajímavý díl z hlediska seznámení s prostředím rané kanadské společnosti. Quebec bylo v té době velmi mladé město (založeno jen cca 50-60 let před návštěvou Angeliky) a tamní společnost se tam vyvíjela v duchu šlechtických poměrů z dvora krále Ludvíka XIV. Zároveň se do života prvních generací osídlenců promítala divoká příroda, kruté zimy i Indiáni, kteří v okolí žili už po staletí.
Bylo zajímavé sledovat, jak se zpočátku nepříznivé očekávání Quebečanů vůči Angelice postupně měnilo díky síle její osobnosti. A díky síle osobnosti jejího manžela hraběte de Peyrac. Na můj vkus je však v románu příliš mnoho postav - časem jsem se začal ztrácet ve všech těch důležitých i nedůležitých obyvatelích malého městečka ... skoro by se hodil nějaký jmenný rejstřík, včetně toho, která postava byla skutečně historicky doložená a která smyšlená.
Ale jinak jsem měl z četby dobrý pocit ... Angelika v Quebeku našla zmenšenou obdobu francouzského dvora, včetně intrik a společenských skandálů - jen ten král chyběl. :-) 70%


Druhý díl mě nezklamal, autorka si drží vysokou laťku kvality. Na můj vkus je v příběhu možná trochu moc dějových linek a je potřeba se soustředit, aby v mnoha postavách a dílčích epizodách nenastal zmatek - ale tak nějak věřím, že se vše nakonec propojí v grandiozním finále. :-) Je plno postav, které mi jsou sympatické ... a ano, autorka je nechává často trpět a čtenáře také. Vyskytnou se i padouši, kteří už tak sympatičtí nejsou - i když i u nich občas probleskne jejich lepší já. Děj mě udržoval v příjemném napětí, využíval jsem volné chvíle a knihu přečetl relativně rychle. Závěr samozřejmě navnadil na pokračování, naštěstí už třetí díl mám doma a brzo se do něj pustím.
Celkově jsem velmi spokojen, Zuzka Hartmanová je výborná vypravěčka a její fantazie si zasluhuje můj velký obdiv. 90%


Další detektivní zápletka přivedla Falca do podivuhodného světa spisovatelů a jejich vydavatelů, a zároveň musel rozplétat spletité a často nemorální či dokonce protiprávní postupy bankovních institucí. Vyšetřování bestiální vraždy jako obvykle postupovalo zpočátku trochu nezáživně, Falco musel obejít plno svědků a hledat i malé indicie, které by ho navedly k rozřešení případu. Mimochodem - ukázalo se, že už před dvěma tisíci lety byli bankéři nemorální a chamtiví všiváci, kteří za účelem dosažení maximálních zisků neváhali použít veškeré prostředky, včetně nezákonných. Nic se od té doby nezměnilo. :-)
Příběh krásně graduje na konci, posledních 50 stran jsem si dokonale užíval. Tento díl byl pro mě potěšením číst i pro onu literární stránku - vyspělost řecké a římské kultury se ukazovala i v literatuře, kdy čtenáři už tenkrát velmi kriticky dokázali hodnotit začínající i zavedené autory. 85%
