Richie1 komentáře u knih
Číst tuhle knihu pro mě do určité míry znamenalo objevovat nový svět. Svět skutečné sovětské společnosti, zbavený nekritického obdivu z dob budování socialismu, ale také především tendečně silně kritického pohledu západních společností, diktovaný touhou Rusko oslabit, rozdělit, podrobit.
Pojem a význam občinové společnosti mi ukázal, kam se svět posunul a stále posouvá. Popisované rozdíly mezi tradiční sovětskou společností a liberální společností Západu mi ukázaly prohnilost a bezvýchodnost západní civilizace. Historie vývoje sovětské společnosti od prvních revolučních let (1905) až do vítezství ve Velké vlastenecké válce mi značně osvětlila, co je vlastně sovětská společnost, co je podstatou ruského ducha a jak je důležité si tradiční společnost chránit a udržovat. Kroky současného vedení Ruska mi dávají mnohem větší smysl. Pochopit ruského ducha není pro nás jednoduché, většina mých spoluobčanů podle mě vůbec nechápe Rusko, ani jeho historii, ani jeho současnost. Vše zakrývá prozápadní balast lží a pololží. Ovšem historie se nedá dlouhodobě překrucovat, v budoucnu se nakonec vše vyjasní.
V knize bylo tolik podnětných myšlenek, že jsem porušil svou zásadu a začal si tužkou důležité pasáže podtrhovat. Rozhodně se ke knize ještě budu vracet a znovu a znovu zachycovat to podstatné, co lze v knize najít. A těším se na pokračování v druhém díle. 100%
Užitečná publikace, která pomůže v orientaci mezi přírodními zdroji zdraví. Hned v úvodu mě zaujalo silné varování, že umělá antibiotika, tento skvělý vynález 20. století, velmi rychle ztrácejí na účinnosti (bakterie získávají rezistenci proti antibiotikům rychleji, než se stačí antibiotika vyvinout a vyrobit) a nebude dlouho trvat a lidstvo se bude muset pokorně vrátit k přírodním zdrojům ochrany před bakteriálními nemocemi. Celé dílo je orientováno na americké zdroje, což v naší středoevropské oblasti nemusí být zcela použitelné, ale i tak je kniha přínosem pro každého, kdo se zajímá o alternativní způsoby léčby. 75%
Velmi zajímavý popis střední a západní Evropy v období druhé poloviny 19. století především z hlediska politiky, vojenství i ekonomiky. Srovnání velikánů té doby - Ludvíka Napoleona III. a Otto von Bismarcka. Myšlenka, že hnací silou sjednocení Německa byl prudce se rozvíjející průmysl a překážky obchodování v podobě roztříštěnosti cel, měn, vah apod. u jednotlivých neměckých státečků. Soupeření Francie a Pruska končící naprostou porážkou Francie v roce 1870 (a vyhlášení nového prusko-německého císařství ve Versailles). Srovnání jednotlivých složek pruské společnosti (velkostatkáři, rolníci, buržoazie, maloměšťáci a dělníci). A další a další myšlenky a úvahy. Engels píše své poznámky s velkým přehledem a znalostí své doby - i to z něj dělá jednoho z největších myslitelů předminulého století. 80%
Pěkné zakončení série. Niedl mě příjemně překvapil svým čtivým stylem psaní historické beletrie - zařadil jsem ho mezi autory, jejichž knihy budu přednostně kupovat. 80%
Příběh pana Tase z Boru v dobách rozjíždějící se husitské revoluce je velmi příjemné čtení, když navíc autor nestraní ani jedné straně (husitská, katolická či jiná zájmová skupina v té neklidné době) a popis doby je slušně realistický, drsný i napínavý. Životní osudy, různé zvraty, pády i vzestupy hlavního hrdiny vytváří skutečně silný příběh, který udrží čtenáře u knížky. Těším se na závěrečný díl. 80%
Je to jako odvěký souboj dobra a zla - dva bratři se rozdělí a zatímco jeden se chce stát vampýřím vládcem se vším zlem, co k tomu patří, druhý bratr naopak chce kráčet ve šlépějích svého otce Harryho Keogha, který lidstvu pomáhal proti upíří nákaze. Osudy obou se vyvíjejí po určitou dobu na odlišných světech a já se těším, až se protnou v dalším díle trilogie. 75%
Další kniha plná nádherných vyobrazení malířských děl, tentokrát impresionisty Edouarda Maneta, včetně zajímavých popisů a výtahu z jeho životopisu. 70%
Falco se vrací do Británie nejen pátrat po zločinných stavitelích jeho vily, ale také z pověření císaře Vespasiána dohlédnout na stavbu nového paláce pro císařova klienta krále Togudubna. A právě prostředí stavby starověkého paláce je velmi zajímavé, dovíme se plno informací o tom, jak tenkrát dokázali staří Římané postavit úžasné a velkolepé stavby. Situace v Británnii se samozřejmě patřičně zkomplikuje a Falco i se svými pomocníky musí napnout všechny své síly, aby své úkoly zdárně splnili. 80%
Opět skvěle zpracovaná historie v období na sklonku 30leté války a krátce po ní. Války anglického parlamentu proti králi Karlu I. byly určující pro budoucnost celé země a moc nechybělo a vše mohlo být jinak, než jak historie nakonec pokračovala. Rovněž války proti mladému Ludvíku XIV. ve Francii rozhodovaly o tom, zda půjde Francie cestou k absolutismu nebo ne. Autor vše podává s přehledem a natolik čtivě, že historie skutečně baví a nenudí. 90%
V posledním díle se završí všechny zápletky a události, které započaly v podstatě před více než třemi tisíci let. Veškerý předchozí děj byl do určité míry spojen s proroctvími, které se dostávaly na živý svět ze světa mrtvých. A ty proroctví ovlivňovaly a určovaly průběh celého příběhu, od rodu Rahlů přes všechny další zápletky, v kterých byl účastníkem i lord Richard Rahl. Zajímavý příběh, hodně promyšlený. Občas nebylo jednoduché ho číst, bylo obtížné chápat všechny souvislosti. Ale způsob vyprávění Goodkinda byl chytlavý a nakonec se člověk vždy těšil na další pokračování. Závěr byl opět monumentální, napínavý, jak to Goodkind umí. Důstojné zakončení dlouhé série. 80%
V třetím díle zažije Kara ben Nemsi opět plno dobrodružstvích v nichž půjde o život a jen jeho důvtip a odvaha mu pomohou vítězit. Skvěle zpracované povídání a výborné čtení pro dobrodružné i romantické povahy - tahle trilogie nemůže chybět v žádné knihovničce fanoušků Karla Maye. 90%
V tomto dílu se stanou některé málo či více předvídatelné události, ale konec je stále ještě velmi vzdálený a nejistý. Jako obvykle je více otázek než odpovědí. Nezbývá než těšit se na závěrečný díl. 70%
Druhý díl cestování Kary ben Nemsího po afrických končinách v okolí Nilu a jeho boj proti místním otrokářům poskytuje opět velmi příjemné čtení (pro fanoušky mayovek). Knihu jsem přečetl podruhé po téměř 40leté pauze a bavila mě stejně jako v dobách dospívání. 80%
Na tuhle knihu jsem se těšil, bohužel jsem byl nakonec dosti zklamán - je to příliš tendenční práce - z textu je patrná určitá dávka rusofobie většiny autorů knihy. Tahle tendence se prolíná celou knihou v drobnostech (např. ruský zábor Krymu byl "anexe", zatímco jiné zábory Krymu byly jen dobytím, obsazením apod.), tak i celkovým vyzněním hlavních myšlenek o Krymu.
Jiný příklad ... v textu (Ulbrechtová) píše o tom, jak často krymští Tataři útočili proti Rusku a jiným územím ve svém okolí. A zároveň ale tvrdí, ruská anexe Krymu byla koloniální politika. To si hodně protiřečí - zcela logicky mi naopak z toho vyznívá, že Rusko si po špatných zkušenostech potřebovalo zabezpečit svou jižní hranici a proto Krym zabralo a tatarské etnikum se snažilo do určité míry pacifikovat, aby již nepředstavovali do budoucna problémy či ohrožení bezpečnosti obyvatel. Považovat snahu o zabezpečení své země a svých obyvatel za koloniální politiku (po vzoru západních zemí Evropy, které ze zištných důvodů kolonizovaly daleké země, které je nijak neohrožovaly) je očividný nesmysl. Bohužel tenhle nesmysl je obsažen i v samotném názvu knihy.
Je otázka, nakolik tahle averze vůči Rusku vyplývá z osobních antipatií autorů nebo z pramenů, z kterých čerpali (především rakouská historička Jobst).
Každopádně tahle tendence ve výzkumu krymské historie značně sráží kvalitu celé práce a vlastně i kvalitu historiků-autorů samotných. Proto knihu nemohu hodnotit příliš vysoko, byť mě historie Krymu - téhle křižovatky kultur velmi zajímala a těšil jsem se na ni.
Jiné příklady tendenčního zpracování historie Krymu: V posledním odstavci práce Heleny Ulbrechtové zcela vyznívá její ideologické vnímání událostí (speciální vojenská operace Ruska proti Ukrajině) a zcela postrádá racionalitu a pochopení všech souvislostí konfliktu. Historička, která se poddává ideologickým předsudkům, je zákonitě špatná historička.
Ulbrechtová je do značné míry "prozápadní" - je to i znát z toho, jak silně používá cizích slov místo českého jazyka - tahle odtrženost od slovanských předků je znát i v jejích textech.
Mokryk - vzhledem k neuvěřitelné prolhanosti ukrajinských médií je toto studium v podstatě nesmyslné srovnání nesrovnatelného. Obě strany konfliktu samozřejmě zkreslují skutečnosti, ale zatímco ruská strana zvažuje a interpretuje barevnost, ukrajinská strana nezná nic jiného než černobílé vidění a v tomto duchu naprosto překrucuje skutečnost ve smyslu, ruské - špatné, ukrajinské - dobré. Proto práce Mokryka (sám Ukrajinec?), tedy srovnání popisu Krymu ze strany ukrajinských či ruských médií, je do značné části nesmyslná.
Knihu jsem dočetl, ale z historického hlediska ji hodnotím velmi nízko. Dozvěděl jsem se sice mnoho o bohaté historii Krymu (skutečně to byla vždy křižovatka kultur), ale pro tendenčnost prací většiny autorů jsem si nemohl udělat realistický názor na tento poloostrov (zkusím shánět další materiály). 40%
Příběh pokračuje cestováním do nových a témeř neznámých částí Dharské říše, navíc se hlavní hrdinové dostávají do úplně odděleného království, kde panuje odlišná magie. Ukazují se noví přátelé i nepřátelé a bojové i magické dovednosti jsou neustále na scéně. Je to rozvláčné, ale čte se to dobře. Rozuzlení je stále v nedohlednu. 75%
Hodně dlouho jsem měl tuhle knihu v knihovně a stále odkládal její přečtení. Přitom druhý a třetí díl této série jsem přečetl kdysi za mých studentských let. Po letech jsem se konečně ke čtení Lovců lidí dostal a ukázalo se, že je to román stejně dobrý jako jiné příběhy Kara ben Nemsího v Orientě. Užíval jsem si veškeré dobrodružství hlavního hrdiny, bavil se komickými příhodami Selima, přál porážku zlotřilým otrokářům ... prostě jsem se vrátil do doby, kdy mě podobné knihy v dětství formovaly a kdy jsem poznával, že dobro a zlo je na světě v nekonečném souboji. Jako velký obdivovatel Karla Maye hodnotím i tuto knihu velmi vysoko, nejen jako krásnou dobrodružnou četbu, ale i jako morální poselství, kterého je zvláště v dnešní době velmi zapotřebí. 80%
Vcelku pěkně zpracovaný průvodce Kubou, tímto ostrovem svobody, kde nechybí žádné důležité informace, od zeměpisných podrobností, přes kulturní či politické dějiny až po praktické rady, včetně slovníčku a mapek. Trochu mi vadily některé občasné názory či poznámky autora, které ukazovaly na jeho nechuť k současnému režimu na Kubě. Množství krásných fotografií celou publikaci značně zkvalitňují. 70%
Autor se vrátil ke své výborné sérii otevřením nové zápletky, počínající proroctvími, která mohou ovlivnit nejen životy hlavních hrdinů, ale celého světa. Bylo by zajímavé proniknout do všech tajemství Paláce lidu v srdci Dhary - zatím se odkrylo jen jedno z nich - podivný stroj, který umí reagovat a psát podivné odpovědi či proroctví. Tuhle záhadu snad ještě autor více objasní v dalších dílech. Nový příběh se teprve pomalu rozehrává, jak je ostatně Goodkindovým zvykem - předkládat hodně popisného děje. Čtení bylo příjemné, autorův styl se mi líbí, nicméně doufám, že se děj v dalších dílech pohne více kupředu. 75%
Druhý díl nezklamal, dokonce se mi líbil ještě o maličko více než první díl série. Je zajímavé sledovat, jak se v ději schyluje k husitským bouřím a jaký postoj k těmto událostem zaujímá hlavní hrdina. Rovněž setkání a rozmluvy s Janem Žižkou ukazují, že v této době byly názory na společnost velmi různorodé bez ohledu na stavovskou příslušnost. Hlavnímu hrdinovi jsem fandil při budování svého nového zázemí, i když je jasné, že v nadcházející době bude bezpečné bydliště jen velmi vzdálenou iluzí. Těším se na další díly. 75%
Kdysi dávno jsem viděl film (verze z roku 1960), kde byl zpracován tento letitý román jednoho z tvůrců scifi žánru. Film se mi tenkrát líbil a velmi dlouho jsem plánoval, že si přečtu předlohu. Konečně se mi plán podařilo splnit - přes logickou naivitu tohoto více než stoletého díla jsem spokojen, čtenářský zážitek z cesty do daleké budoucnosti byl více než dobrý. Líbily se mi i filosofické úvahy o tom, jakým směrem se lidstvo v budoucnu posune - a musím uznat, že do značné míry měl Wells dobrý odhad. Jen doufám, že budoucnost bude přece jen mnohem optimističtější než nabízí Wellsův Stroj času. 75%