Richisa
komentáře u knih

První skoro polovina knihy mě moc nebavila nemohla jsem se začíst, ale pak už jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Některé postavy byly poněkud průhledné, to mi asi taky trochu vadilo.
V 2. polovině se děj hezky odvíjel, byl celkem nápaditý a dovedu si představit, že se k sérii někdy vrátím, celkem má nakročeno k tomu, aby další děj jen netěžil z úspěchu prvního dílu.
Musím napsat, že kniha je mimo můj žánr, nejsem čtenářem fantasy, Young adult, ani ničeho podobného, což ovlivňuje mě hodnocení.
Hodnocení 70% (80 jsem podle mě dala lepším knihám).


Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. Kniha se moc dobře četla, spousta nápadů a poznámek se dala využít v běžné praxi ať už rodičovské nebo pedagogické.
V několika místech jsem si říkala, jak se tohle může vůbec dít...
Každopádně hluboká poklona autorce pro její trpělivost a lásku, se kterou vedla svoji "bláznivou" třídu.


No nijak mě nenadchlo. Autora si občas ráda přečtu, ale tohle romantické dílko tedy nic moc. Kdyby to mělo být delší, asi bych ani nedočetla...
Co ovšem oceňuji je vykreslení postav. Každý účinkující byl velmi živým charakterem.


Kniha mě zaujala názvem v knihovně. Nápad je to zajímavý, ale ne úplně mi sedlo jeho zpracování. Knihu jsem četla hodně dlouho a tak nějak mě nic nenutilo v ní pokračovat.
V každém příběhu je spousta jmen, společných a spousta originálních, takže jsem se občas ztrácela.
Asi to chce knihu číst svižnější, ne jako já 10 stránek, a pak 2 dny nic...


Kniha není žádný literární skvost. Jedná se spíše o jakousi zpověď nebo deník.
Zde hodnotím hlavně informační hodnotu pro mladé, díky níž se snad může někdo včas vzpamatovat, nebo odrazit ode dna. Nejspíše budu doporučovat svým žákům.
Nejvíce mě zaujalo to, že si Maria nakonec dokázala pomoci sama. Jen by si ještě zasloužila rozepsat i cesta zpět, která jistě také nebyla jednoduchá.


Lidé jsou různí... Nutno brát je takové jací jsou a nesoudit zbrkle podle prvního dojmu. To je poselství této knihy...
Kniha mě zaujala jako veselé čtení a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a zjistila, že to tak úplně není. Příběh se mi líbil, i když byl asi bohužel nereálný.


Kniha byla velmi čtivá, skoro jsem od ní nemohla odejít.
Nedokážu ale pochopit chování většiny aktérů. Na základě čeho mohly vůbec prádelny fungovat ještě na konci 20. století. Řádové sestry mám spojeny s odevzdáním sebe Bohu a práci pro společnost, nejde mi do hlavy, jak by se mohla například matka představená propůjčit k práci bachaře.
Obecně náboženská nesvoboda a svázanost předsudky mi byla hodně protivná.
No a závěr mi přišel až trochu moc americký.


Super kniha, vůbec jsem nemohla odejít, i když osudy jsou velmi smutné. Lidé v tamním kraji to měli opravdu těžké. Líbila se mi nezdolnost většiny postav.
Totálně mě odrovnal konflikt o území v době po 1. sv. válce. Je sice asi pochopitelné, že vznikl, kraj měl obrovské bohatství, ale já jsem o něm doposud neměla nejmenší potuchy. Nedovedu si představit tu hrůzu, v době, kdy celý svět oslavoval konec války.


Kniha není špatná. Kratičké příběhy jsme četli s mrňouskem před odpoledním spaním.
Některé jsou celkem známé, jiné méně.
Vadilo mi, že většina příběhů byla rozdělena do několika dní, myslím, že ne jen dítě ale i dospělý by si při takovémto čtení museli napřed připomenout, o čem jsme včera četli.
Některé příběhy jsem nepochopila, některé vůbec neměly pointu.
Například naše oblíbená pohádka o prasátkách zde byla v původní verzi, kterou přežilo jen to v cihlové chaloupce :( verze některých jiných byly také značně prapodivné...
Ve většině se nám příběhy spíše líbily.


Kniha se mi moc dobře četla. Vůbec jsem nepovažovala Lillian za antihrdinku. Líbilo se mi, že se autorka nebála zobrazit i špatné vlastnosti, které nutně vyplývaly z jejího dětství... Postava tak byla plastická a uvěřitelná.
Sama se vypracovala z nuly, nikdy to neměla jednoduché a vždy si nějak dokázala poradit. Intriky proti konkurenci jsou zcela běžné navíc se vždy dostavilo špatné svědomí a určitá snaha o sebereflexi.
Přišlo mi, že i jazykem se nám autorka snaží podstrčit to, že je hrdinka vlastně zlá. Mrzí mě, že v knize chybí nějaký doslov, kde by autorka řekla, zda a jak moc se jedná o skutečný příběh.


Od knihy jsem čekala něco jiného, ale dostalo se mi příběhu jedné rodiny. S Kryštofem jsme si prošli obrovským posunem, způsobeným jak rozdílnou prácí s ním tak i jeho zráním.
Líbily se mi zajímavé myšlenky a postřehy, které lze aplikovat na práci se všemi dětmi. Líbila se mi také cesta, kterou rodina ušla. (Velmi nesouhlasím s psychologem v doslovu, kde říká, že se Kryštof ani matka nezměnili)
Nelíbil se mi postoj matky k institucím. Nechce se mi věřit, že se setkali s tolika odmítavými postoji ve školkách a školách, zprvu jsem měla pocit, že mluvíme o době před 20 lety, ne o současnosti. (Ve školství se pohybuji od r. 2009. a už tehdy nebyl problém asistence především na menších školá.ch, kde se bojovalo o každé dítě Vždy ale muselo jít o oboustranně vstřícný proces.
Od té doby se situace rok od roku výrazně zlepšuje...)
Navíc mi trochu přišlo, že matka ode všech požaduje bezpodmínečné přijetí syna, ale sama ho dlouhou dobu nebyla schopna přijmout. O tom, jak asi muselo být dceři, když se matka neustále věnovala synovi se mi nechce ani mluvit, ale chápu, že jsou všichni v těžké pozici, ze které je těžké vyváznout.


Kniha se mi líbila, příběh byl ucelený, pozitivně laděný. Klobouk dolů před paní Irmou ta si opravdu prožila své... Edita mi přišla velmi naivní na to, v jakých podmínkách vyrůstala, ale dovedla se oklepat a postarat se - to je obdivuhodné...
Co mi velmi vadilo byl začátek a divoké milostné scény, pak trocha krvelačnosti - to mi přišlo naprosto zbytečné, laciné ke zbytku příběhu se to ani nijak nehodilo a trochu jsem uvažovala, zda chci číst dále.
Naštěstí jsem to překonala. Po části o Editě už byla kniha moc hezká...


Tak jsem se konečně dostala i k Haně a jsem velmi příjemně překvapená.
Kniha je jazykově vytříbená (ale to je u p. Mornštajnové typické). Oproti jiným jejím knihám je ale výrazně ucelenější a dějovejší. Povahy hrdinů jsou méně černobílé, dařilo se mi do postav vžít.
Líbilo se mi i jakési rozuzlení na konci. Postupný posun k "lepším zítřkům" je zde cítit, přesto je před hrdiny ještě spousta práce.
Doporučuji.


Kniha nebyla špatná co do příběhu, ale nelíbil se mi styl psaní.
Naprostá absence emocí u všech postav, hlavní postavy byly totálně nesympatické - naivní kluk a bezpáteřní holka využívající všechno a všechny (dosahovala omluvitelného cíle nebo si prostě užívala?)
Tak nějak si myslím, že z tématu šlo vymáčknout víc.


Kniha uvěřitelně mísí historická fakta s literární fikcí za vzniku velmi čtivého románu, který obvzláště čtenářkám přiblíží události okolo atentátu na Heydricha.
Oproti knize 2 proti říši je výrazně méně vojenská, přidává prvek lásky a emocí obecně. Je doplněna fotografiemi a životy rodin hlavních protagonistů.
Doporučuji.


Musím hodnotit za děti, kterým je kniha určena, a kterým jsem ji taky četla... Všichni synové z ní byli unešeni (2,5 - 8 let) Já bych si tuto knihu nevybrala, ale to je problém mého postoje ne knihy.
Příběhy jsou krátké, obrázky velké (lze víceméně číst i jen z obrázků). Pro danou věkovou kategorii super.


Vrátila jsem se do dětství - krása. Příběh se mi líbil, asi 100x jsem umřela, než se mi podařilo ho projít... Všechny příšery zde mají vysoké umění boje, a chce to hodně velké štěstí s kostkami jinak vás může zabít zcela kdokoli... Při množství soubojů, které zde je, je pak kniha jen pro trpělivé :)))


Příjemná odpočinková kniha. Četla jsem po chvilkách, na ukrácení čekání a pod.
Připomíná mi knihy pana Herriota, jen zde jsou pacienty lidé ne zvířata. Klid, úsměv a pohoda zůstává.
Líbilo...


Kniha se krásně četla, čím dál ke konci jsem se nemohla odtrhnout a potřebovala vědět, jak vše dopadne. Nutilo mě stále číst dál. I styl byl moc hezký.
Přesto mi přišlo, že je příběh poněkud naivní. Chápu, že dospívající mohou být lehkomyslní a to dodávalo příběhu lehkost, ale nějak mi to bránilo uvěřit tomu příběhu jako celku. Kniha žánru young adult (s výhodami i nevýhodami).
Přesto fajn odpočinková kniha.


MOŽNÉ SPOILERY
Zvláštní koncept knihy. Nějak nechápu, proč autorka vymýšlela dalších 7 let života B. Němcové, (ještě diametrálně odlišných od zbylého života spisovatelky). Jen na to, aby si Němcová naprosto nesouvisle připomínala své bolesti i lásky života opravdového.
Čekala jsem životopis, bohužel se mi dostalo útržkovité vzpomínání osamělé ženy...
Jinak kniha se mi docela líbila, celkem pěkně se to četlo, líbil se mi obraz společnosti s handrkováním o zásluhy a pomluvami - přišlo mi to dost autentické. Příjemná četba, ale čekala jsem něco jiného, a proto asi mírné zklamání...
