RMarkéta komentáře u knih

Moc dobrý nápad umístit děj knihy na ostrov a využít kostlivce ve skříni. Hezky vykreslené psychologické profily jednotlivých postav. Taky trochu horor. Ta říkanka byla až děsivá. Zlověstně visela ve vzduchu. Poctivě a důmyslně vystavěné až do samotného konce. Čtivé a napínavé to bylo. Nejdříve jsem viděla televizní zpracování.

78 01.12.2022

Hana mě chytila za srdce, a to tak, že jsem při čtení v tramvaji brečela. To se mi dlouho nestalo. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, dokud jsem ji nepřečetla a pak jsem si ji přečetla ještě jednou. Silné a tragické, ale krásně napsané. Z toho se budu dlouho vzpomatovávat. Styl Mornštajnové mi sedl přesně akorát. Taky si dám na chvilku pauzu od žloutkových věnečků a to pro ně mám slabost. Opravdu silný zážitek je v této nenápadné knize ukrytý.

77 20.01.2020

Tak takovou knihu už dnešní děti asi těžko poberou. Nikdo tu nehoní draky, nelítá na koštěti a načaruje. Nepoužívá se tu facebook, internet a ani mobilní telefon. Balzám pro duši v dnešní bláznivé době. Příběh je napsán poměrně jednoduchou formou. Vypráví ho sedmiletá dívenka, která se svými kamarády z malé vesničky prožívá nejrůznější dobrodružství, všichni si to užívají a já samozřejmě s nimi. Ilustrace paní Zmatlíkové jsou kouzelné a lehce zapomatovatelné,

70 30.11.2022

Uf. No to tedy. Ze školních lavic rovnou do zákopů 1. sv. války. Tak tohle byla strhující výpověď o nesmyslnosti války a zničení jedné generace. Velmi sugestivně napsané. Měla jsem pocit, že tam sedím s nimi. Bylo opravdu snadné se do těch kluků vžít. Až mi z toho bylo pěkně špatně. Některé scény mám pořád před očima. Takhle se mnou nezamával ani Spielbergův Vojín Rayen a to bylo dost drsné a naturalistické. Válka není o generálech, kteří si za své bojové úspěchy připínají metály a medaile na hruď, ale o úplně obyčejných lidech, kteří počítají svá zranění a padlé kamarády. Je při tom jedno, na které straně stojíte. Nepřítel je na tom naprosto stejně jako vy, což je o to šílenější. Vinu za válku na svých bedrech nesou ti, kteří vás do ní posílají. Ti jsou strůjci všeho toho zla.

69 13.03.2023

Paní Mornštajnová umí zpracovat těžká a závažná témata. Píše tak, že si její knihu dokáže přečíst kdokoliv, protože čtenáře nezahltí a nepřetíží fakty.Její příběhy jsou atraktivní a čtivé. Nejde o procházku rozkvetlým růžovým sadem. Tady jde opět o velni silný příběh. Paní Mornštajnová vynesla na světlo světa téma, o kterém se příliš nemluví. Bohužel se to ale děje. Je to děsivé a hnusné, ale děje se to. Upřímně, příběh je napsaný tak, že se v něm může najít naprosto kdokoliv. Vy, já, všichni. To dokazuje, že paní spisovatelka umí psát. Pravdou je, že kdo něco podobného nebo dokonce stejného prožil na vlastní kůži, bude vyprávění prociťovat jinak, protože se vzpomínky a prožitky z hlavy vymazat nedají. Je možné je jenom vytěsnit, zpracovat a nějak se posunout dál, ale pořád to tam někde je. Mornštajnová do poslední chvíle nic neříká na "plnou hubu." Čtenář může mít neblahé tušení, že se něco hnusného děje nebo mohlo dít, protože ta rodina je jiná a divná. Všechno u nich je pokroucené a převrácené. Minulost jednou dožene každého z nás a vždycky to bude v ten nejnevhnodnější okamžik. Cácora byla strašně něšťastný člověk. Nesympatizovala jsem s ní, ale ani ji nebudu za její chování a činy soudit. Při čtení jsem si vzpomněla na jiný příběh. Jde o Renčův Requiem pro panenku, i když ten byl vyprávěn jen velmi volně. Renč se příběhem Evy Kováčové (Reného) nechal inspirovat. Na to měl právo, stejně tak i paní Mornštajnová. Je velmi nutné takové příběhy vyprávět. Zamýšlet se nad nimi. A i samozřejmě dělat všechno proto, aby se nic podobného nestávalo a nikdo si nemusel procházet osbním peklem na zemi, které mu nachystala jeho vlastní rodina.

63 13.06.2023

Velká klasika žánru. Kolem starého šlechtického sídla se rozprostírají temná blata a tam se vyskytuje nadpřirozená bestie v podobě psa, co zabijí. Napínavá a hrůzostrašná atmosféra, která zalézá čtenáři až pod kůži. Ponurá anglická krajina je výbornou kulisou. Napětí s přibývajícím dějem hezky gradovalo. To mám v příbězích moc ráda. Zločin, který byl vysvětlen velmi překvapujícím a jednoduchým způsobem, protože to samozřejmě vyřešil Sherlock Holmes.

59 04.04.2023

Stigmata, opovržení a předsudky stále hýbou světem. Bohužel i dnes v naší moderní době a moderní společnosti, na které si tak rádi zakládáme se najdou lidé, kteří těmito bludy trpí. Na štěstí jsou ale i lidé, kteří mají oči a srdce otevřené. Bažina a příroda byla chvilkami až magická. Krásná kniha a krásný film.

58 15.05.2023

Nejdříve jsem byla samozřejmě hodně pomasírovaná povinnou školní četbou. Po letech jsem jsi k tomu to dílu zase našla cestu. Dostala jsem chuť si Erbena zase přečíst. Můj názor se na knihu hodně změnil. Je to krásná poezie, hodně drsná. Erben by se neztratil ani mezi mistry hororu. Řekla bych, že by tam krásně zapadl. Dost "svým" hrdinům nakládá a to pěkně nekompromisně. Po vině musí přijít trest. Někdy to ale bylo až příliš za hranou. Chápu, že slovanská lidová slovesnost si servítky nebere a lidé se z ní měli poučit.
Tohle poučné bylo.

57 08.07.2018

Nejdříve jsem viděla film, až pak jsem se dostala ke knize. Příběh je velmi dobře propracovaný. Čte se úplně sám. Pan spisovatel to výborně namixoval. Mám ráda, když se šikovně propojí historie s fikcí. Brown si s tím dal velkou práci, protože to, o čem se tu píše bylo opravdu přesvědčivé a fascinující. Až jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že to tak skutečně mohlo být. Takže bylo o čem přemýšlet a debatovat. Měla jsem pochybnosti o těch všech zažitých náboženských pravdách a dogmatech. A stále mám. Pořád je tam ten červíček, který bude hlodat a hlodat. Zamyšlení se nad vírou a církevní institucí taky nebylo k zahození. Šifra je zábavná konspirační literatura.

56 08.09.2021

Postavy jsou výborně napsané. Byli natolik výrazné, že se mi vryly do paměti a samozřejmě pod kůži. Kniha s velmi zvláštní až znepokojivou atmosférou. Severská krimi už jsou prostě taková. Z Larsonova stylu psaní je dobře poznat, že se živil novinařinou. Místy jsem měla pocit, že bedlivě sleduji dokument. Larson je detailista a vyžívá se v nich, tedy v některých. Působilo to jako nějaká reportáž. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak jsem jela jako rozjetá mašina až do samotného konce. Zápletka je velmi zajímavá, neotřelá, poctivě napsaná a vybudovaná s velmi pevnými základy. Dávám přednost švédskému filmovému zpracování. Velkou reklamu knize dělají i různé konspirační teorie.

55 30.08.2021

Tři generace žen a jejich osudy v průběhu dějin nebo spíše na pozadí politických událostí. To záleží na tom, jak ten příběh jedné rodiny uchopím. Každopádně jde o období před první světovou válkou až po pád komunismu u nás. Vlastně je to taková slepá mapa životních příběhů, kde místo špendlíkových hlaviček máme tři ženy. Z nichž je každá úplně jiná. To je samozřejmě velice dobře. Mornštajnová ty tři ženy vykreslila naprosto detailně. Až jsem měla pocit, že je můžu v klidu označit za naše sousedky. Byly civilní, přirozené, skutečné. Vše mi běželo před očima jako film, prostě celá kniha tak nějak sama od sebe ožila. Třeba se jednou dočkám toho, kdy budou knihy paní Mornštajnové zfilmovány. Ale radši budu na své přání opatrná. Člověk nikdy neví. Knihu jsem četla až po Haně, takže mi uniklo, že tato kniha je autorčinou prvotinou. Zprostředkovatelkou, vyprávečkou, je nejmladší z nich, která tam prohodí i pár velmi trefných poznámek. I ona ale neměla na růžích ustláno. Některé osudy opravdu stojí za to. Takové vyprávění mi sedí jako ulité.

54 27.04.2021

Saturnina mám především spojeného se skvělým Oldřichem Víznerem, ten mu vdechl život na televizních obrazovkách. Saturninova nepředvídatelnost mě pořád baví. Způsoboval řadu neuvěřitelných a humorných situací. Byl ve svém konání velmi chytrý a důmyslný. Rozhodně se s ním člověk nenudil a ani na to vlastně nebyl čas. Saturnin je sluha, který se stal pánem svého pána. Je to legenda.

53 26.01.2024

Krásná knížka a ten jazyk, úplný balzám pro duši. Jako malou mě nejvíce bavily fotky a ty maličké kresbičky. Byly trefné a vtipné. Psáno s velkou dávkou lidskosti a laskavosti. Příběh je v podstatě velmi jednoduchý, ale za to čtivý. Také vím, co život se štěnětem obnáší a jak to člověka obohatí. A kdo z nějakého důvodu nemůže mít psa, tak mu doporučuji alespoň tuto milou knížku.

53 19.10.2020

Jde o romám a nikoliv o literaturu faktů s portréty historických osobností. Musím říct, že příběh je velmi důmyslně mnohovrstvený.To se mi moc líbilo. Muselo dát velkou práci sehnat si potřebný materiál a vyčmuchat ho. Já jsem se do toho klubka lidských osudů tak zapletla, že jsem nevěděla kudy kam a musela si knihu krátce po přečtění přečíst znovu. Měla jse zvláštní a neodbytný pocit,že mi něco uniklo. Lékařské a estébácké zprávy, které tato kniha obsahuje, mě při čtení děsily. Byly až mrazivě autentické.Fuj. Tenhle příběh budu velmi dlouho vstřebávat. Mám ho pořádně žažraný pod kůží jako škváru z fotbalového hřiště. Nutil mě přemýšlet a soustředit se na to, co čtu a vracet se k tomu. Románová fikce se krásně promíchává se skutečností. To mám taky moc ráda. Když se tím vším, co jsem dostala naservírováno proberu, tak mi z toho vychízí jednoduchý motiv, a tím je jedna křivda jdoucí ruku v ruce s nanávistí, zlobou a samozřejmě prospěchářstvím. Lidi jsou bestie, které dokáží zajít dost daleko. Divadelní představení, které má ve svém repertoáru divadlo Palmovka, je taky moc výživné. Je hodně drsné, temné, depresivní a psychedelické. Až jsem měla strach, že to musí zákonitě nechat na Tereze Dočkalové, která hraje Doru Idesovou, následky. Před představením doporučuju přečíst si knihu, jinak se budete těžko chytat. Toto je přesně ten typ knihy, kterou si zamilujete nebo zatratíte. Nic mezi tím není. Vím, o čem mluvím. Miluju jak knihu, tak i divadelní představení.

52 04.07.2019

Ke knize jsem musela dozrát. Neustále jsem kolem ní kroužila jako sup, ale ten pravý čas nastal až v dospělosti, kdy konečně můžu některé věci uchopit, zpracovat, pochopit a přijmout jinak než dítě. Tato kniha to vyžaduje. Při čtení mě z ní vždycky nepříjemně mrazí v zádech. Je neuvěřitelně nadčasová. Hlava mi stále nebere, jak dokázal Orwell spoustu věcí vidět (vědět) a popsat je. To snad musel cestovat časem nebo měl zvláštní vize. Jinak se to logicky nedá vysvětlit. Pokaždé se musím podívat na datum jeho narození a úmrtí. O to víc mě ta kniha a to, co je v ní popsané dostává do kolen. Určitě by si tuto knihu měl přečíst každý, ale jak jsem řekla na začátku. Je potřeba k ní dozrát.

52 18.03.2018

Moje oblíbená kniha už od školních let. Taky mě neminula jako povinná četba. Snadno jsme se do ní vžili a prožívali všechno s tlupou. Došlo to tak daleko, že jsme si pak venku po vyučování hráli na podobnou tlupu. V lese si postavili bunkr. To byla naše jeskyně. Úplně nás to pohltilo. Pěkně jsme se vyblbli. Byly to moc hezké chvíle, žádný internet, tablety a ani mobily. Každá doba má své. Z nostalgie se k této knize ráda vracím. Je čtivě napsaná a řekla bych, že i věrně zachycuje život pravěké tlupy. Jak už tu někdo řekl, je to nečekaná lekce ze zeměpisu, ale příjemná a nevtíravá. Z dějepisu samozřejmě taky.

51 02.09.2019

Další z knih, kolem které jsem opatrně kroužila a čekala na ten pravý okamžik, kdy ji budu moct vzít do ruky a nejen to, ale i si ji v klidu přečíst. Čím je člověk starší a vyzrálejší, tím ji dokáže pořádně docenit. Z Orwellových knih mě vždycky klesne čelist a mrazí v zádech. Jak to ten chlap dělal? To mi zůstává rozum stát. Jasná kritika komunismu a totalitních režimů. Bohužel pořád aktuální a nadčasové dílo. Přečteno na jeden zátah. Nemohla jsem se odrthnout. Geniální kniha.

50 07.08.2024

Kolik generací už na nich vyrostlo. Kouzelné vyprávění. Večerníčková klasika, která byla dokonale odvyprávěna Karlem Hogrem. Měl úžasný hlas, tak melodický a laskavý. Když zavřu na moment oči, tak ho stále slyším. Josef Čapek byl geniální. V jednoduchosti je síla.

50 23.04.2020

Já jsem tomu chlapovi fandila a všechno s ním až nezdravě prožívala. Několikrát jsem z toho měla i noční můru. To je hrůza co si ten náš mozek dokáže uložit na později a pak to projektovat do snů a přehrávat v různých podobách. Tenhle Robinson z vesmíru mě hodně bavil. Touha přežít dokáže z lidí vymáčknout neuvěřitelné věci a to nemusíme nutně létat do kosmu. Nadhled a humor taky umí své. Mark by se tam musel zbláznit a čekat na smrt.

50 18.09.2019

Nejslavnější kniha Jaroslava Foglara. Krásný příběh o chlapecké partě, která prožívá dobrodružství v uličkách Prahy. Hezky vystavěná atmosféra. Možná, že i malinko horor. Temné uličky, průchody, starý kostel, podzemní chodba, ponuré a málo osvětlené náměstičko. U některých částí jsem se jako malá holka bála. No, ten černobílý seriál byl taky chvilkami pěkně strašidelný. Charaktery postav kluků jsou přímo ukázkové. Dnešní děcka už by takové příhody zažívat nemohly, protože podlehly technologiím a to je o spoustu věcí ochuzuje. Ježka z klece jsem také uměla vyndavat. Jo, jo, tahle knížka je už klasika.

49 15.09.2023