RMarkéta
komentáře u knih
Nebezpečná laskavost
Darcey Bell
Hned na začátku jsem si zařadila Stephanii do škatulky "naivní blbka" a zůstala tam pořád. Tak všichni máme nějaké tajemství, které držíme v sobě a neřekneme ho ani nejlepší kamarádce nebo kamarádovi. Tady je to ale odprezentováno jako něco, co nás má šokovat a ke všemu je to ještě označeno jako psychothriller. Ani jedno tento příběh pořádně nesplňuje. Bohužel jsem už podobných knih četla více, takže jsem vůči této knize zůstala tak nějak chladnější. Neurazilo a ani nenadchlo.
Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje
Věra Sládková
Už asi budu mít pořád před očima Helenu Růžičkovou jako tu bodrou, poctivou a láskyplnou ženskou z legendárního seriálu. Ta si věděla vždycky rady, i v těch nejtěžších chvílích. Knižní předloha se od seriálu samozřejmě trochu liší. S tím jsem neměla sebemenší problém.
Za trnkovým keřem
Josef Pohl
Do třetice všeho dobrého i zlého, v tomto případě to platí dvojnásob. I v posledním dílu jsem běhala s malým Vaškem po lese. Hezké zakončení trilogie.
Na pytlácké stezce
Josef Pohl
Druhé knižní setkání s malým Vaškem a jeho dědou hajným. Opět moc hezký příběh. Já si nemůžu pomoct, mně se tam pořád dere ta Šumava. Prostě mi bytostně chybí. Takže jsem Brdy vypnula. Všechny scény potom najížděli jako film.
Pod Jezevčí skálou
Josef Pohl
Moc hezký příběh. Ve filmovém zpracování jede malý Vašek Straka k dědovi na Šumavu. V tomto vyprávění ho maminka odváží do Brd. Brdy sice nejsou moje milovaná Šumava, ale i tak jsem si tenhle milý příběh užívala. Akorát mi teda pořád před očima poskakoval malý Tomáš Holý v červené větrovce. Dokonce se mi vybavil i hudební doprovod Luboše Sluky.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Gertinýma očima sledujeme a prožíváme odsun německého obyvatelstva z Československa i následující události po něm až po sametovou revoluci. Do vyprávění na malou chvíli zasáhne i její vnučka. V té komplikované době byla národnost velký problém. Gerta nebyla Němka a v podstatě ani Česka. Češi se v té době dopouštěli velkých krutostí, které si kolikrát nezadali s těmi německými. Bohužel to odnesli i obyčejní a nevinní lidé, kteří dlouhá léta žili mírumilovně pospolu. Vše se dělo v kontextu doby a byl to výsledek událostí, které odsunu předcházely. Co se stalo, nedá se odestát. Velmi působivě popsaný výsek našich dějin.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Nebýt mé maminky, tak ani netuším, že nějaké Životice vůbec existují. Ano, je to pozamomenutá tragédie, o které jsem nic nevěděla. Proto je nutné si takové události připomínat. Nebyly tady totiž jen Lidice, Ležáky nebo Javoříčko. Všichni si zaslouží mít důstojný pomník a být připomínáni. Měla jsem ze začátku problém s vyprávěcím stylem, pak jsem se začetla a málem vystoupila někde jinde, než jsem měla. Je moc dobře, že v tomto případě nejde o románové zpracování. Takových příběhů bude mnohem víc a to i těch novodobých, bohužel. Je to síla, si o tom jen číst. Tato nacistická odvetná vyhlazovací akce, která vznikla z obyčejné pomsty, chtivosti a zášti byla úplně zbytečná. Válka je hnus a vždycky to nejvíce odnesou úplně obyčejní lidé jako vy nebo já.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Měla jsem problém se do knihy začíst. Na začátku se totiž všechno ta nějak moc vleče. Možná, že by se to dalo označit za takové malé ticho před bouří. Po příjezdu na Manderley se všechno začne měnit i můj osobní přístup k této knize. V podstatě jde o velmi jednoduchý příběh, který stvořila velmi schopná autorka a naservirovala nám působivý psychologický román. Atmosféra knihy je opravdu výživná.
Veronika Žilková: Dělte dvěma
Petr Macek
Trefný název knihy a totéž platí i o samontné knižní obálce. Co si budeme vykládat, Veronika Žilková je živel, dost přímá a upřimná osoba. V šedesáti letech už má člověk samozřejmě právo na to, aby se za svým životem ohlédl a napsal své paměti. Takové bilancování není na škodu. Ovšem život této sympatické a nenapodobytelné herečky by vydal na několik románů a ty by taky stály za to. To tedy ano. Díky za to, že ji máme. S velkou chutí jsem si knihu přečetla.
Lovci ohně
Mons Kallentoft
Klasická severská kriminálka, přesně taková, kterou mám moc ráda. Žádné zbytečně dlouhé kapitoly. Žádné zdlouhavé věty a souvětí. Žádné zbytečné pitvání a roztahování příběhu. Téma opět zajímavé a reálné. Jsem ráda, že Harry Hole v sukních, tedy Malin, se nevěnuje alkoholu. Mons Kallentoft stále umí. Dokonce jsem se těšila na rozmluvy mrtvých. Bylo jich tu méně, ale pořád stojí za to.
Odposlechnuto v Praze 2
kolektiv autorů
Opět jsem se pěkně nasmála. Původně zakoupeno jako dárek pro kamarádku. Asi provedu znárodňovací proces. V jedné historce jsem se totiž našla. Nebudu se bránit nějakému dalšímu pokračování. Přidám i já jednu do placu, týká se mě a mé neteře Kájiny:
RM: "Co to pořád hledáš?"
K: "Paví očka."
RM: "Paví očka? Na louce? To jsou snad rybičky v akváriu, ne?"
Kájina dál chodí po louce a hledá.
RM: "Můžeš mi, prosím tě, ukázat, co to vlastně hledáš?"
Na kvetoucí kytce právě přistane krásný motýl.
Kájina se připlíží jako šelma a zajásá.
RM: "Vždyť to je přece Babočka Admirál."
Kájina se na mě podívá, vykulí ta svá modrá očka a pronese: "Babička generál?"
Tak asi tak.
Odposlechnuto v Praze
kolektiv autorů
Bezva výplach mozku. Taková milá odpočinková jednohubka. Smála jsem se tak, až mi z toho vyhrkly slzy. Pak mi lehce zatrnulo, protože bych se tam taky mohla najít. Pohybuju se na Smíchově, Andělu, přilehlém okolí a i trochu na Vinohradech. Samozřejmě metrem a tramvají. Tam některé rozhovory vážně stojí za to. Nejvíce mě bavily bezprostřední dětské hlášky. Ty se nedají vymyslet. Mluvidla jsou prostě nebezpečná zbraň, na kterou bohužel neexistuje zbrojí pas. :-)
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Ten, již zde zmiňovaný úsporný styl psaní mi vůbec nevadil. Někdy prostě není potřeba se rozepisovat. I v přímočarosti se dá najít spoustu emocí. Člověk je rychleji vtažen do příběhu nebo spíše vhozen. S tím nemám problém. Proč něco zbytečně pitvat a chodit kolem. Kniha se hezky četla. Byl to silný příběh.
Tajemství šumavského podzemí
Antonín Kunc
Ať se pod Františkovem nachází tajná nacistická továrna nebo ne, tak se jedná o jedno z nejtajemnějších a dost zvláštních míst na Šumavě, kterým raději projíždím na Kvildu nebo do Borových Lad. Zastavujeme se pouze u dřevěného mostku a jdeme zapalit svíčku k pomníčku převaděčům. Jde o samostatně stojící kámen s železnou pamětní deskou.Ten se nachází na hranici lesa asi tak 150 m od silnice. Františkov na mě totiž moc dobře nepůsobí. To místo je samo o sobě dost ponuré i v letních měsících. Nechci pátrat, čím to je. Něco je tam prostě jinak. Možná, že je dobře, když to vyšumělo.
Zůstane to v rodině
Ephraim Kishon
Příjemná oddechovka. Tak v tomhle jsem se našla i s naší rodinou, akorát tedy nejsme židovského původu. U nás by to spíše hodilo na klasické bakalářské příběhy, které kdysi uváděla ČT. No, v každé rodině se najde něco a kdo říká, že ne, tak samozřejmě lže. :-)
Návrat žítkovských bohyní
Vlastimil Hela
Řekněme si to na rovinu a bez obalu, název je to, co prodává. Ten vždycky vyvolá senzaci. Bulvární plátky jsou tím proslulé. Možná, že nastal čas navrátit se k tomu, co naše babičky uměly a my jsme dávno zapomněli. Lidové léčitelství je provázeno mnoha pověrami, které jsou založeny na zvycích a náboženských rituálech. Léčitelství existuje od pradávných dob. To je jedno z nejstarších "řemesel". Je staré jako lidstvo samo. Vždycky se najdou lidé, kteří budou věřit a budou přesvědčení, že v sobě mají nějaké zvláštní schopnosti, třeba zrovna ty léčitelské a budou svou pomoc nabízet a pak se najdou lidé, kteří takovou pomoc začnou vyhledávat a přijímat. Já tuto knihu beru jako historického provůdce se zajímavým typem na výlet, pokud bych se v tomto kraji třeba někdy v budoucnu vyskytla. Abych prostě měla něco z historie kraje nasáto. Pak je takový výlet úplně o něčem jiném.
Lesní poutník
Adalbert Stifter
Při líčení krajiny jsem vrněla blahem. Měla jsem pocit, že se tam s panem Stifterem procházím taky. Bylo to moc příjemné toulání okořeněné příběhem o lásce. Jeho pomalý styl vyprávění mi krásně sedl. Nevím, proč jsem kolem tohoto spisovatele tak dlouho kroužila.
Holky z porcelánu
Jaromíra Kolárová
Jak málo stačí ke štěstí. Jeden sklad a jedna inventura. Tedy ta předávací, s tou bývá mnohem větší legrace. Ještě k tomu přihodíme bandu bláznivých holek v čele s energickou šéfovou a máme dokonalé ingredience. Holky nezklamaly. Hned je o zábavu postaráno. Přesně jako ve filmu. Kouzelná komedie s inteligentním humorem. Ale že tomu Rybičkovi to dávaly pěkně sežrat. Helena tady akorát nemluví slovensky. To je takový drobný detail. Perfektní oddechovka. Doporučuju obojí, jak knihu, tak i film.
Všude kolem černý les
Ruth Ware (p)
Od první stránky jsem zavětřila přesně směrem, kam se bude příběh ubírat. Ale to mi nevadilo, protože jsem přistoupila na hru paní spisovatelky. Rozjezd je pomalejší, ale to u takových příběhů bývá. Očekávala jsem příval klaustrofobie, která mě pohltí a schramstne. Ve finále jsem byla ráda, že to tam není. Štvala mě jedna hysterická postava. Mám s takovými lidmi problém. Hysterky fakt nemůžu vystát. Jako kriminálka do TV by mi tenhle příběh vůbec nevadil.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Víkendové čtení ke kafi o kočkách a jejich lidech. Tentokrát z našich luhů a hájů a ne těch britských. Bylo to velmi milé čtení.
