Ronny komentáře u knih
Neuvěřitelné co člověk dokáže vše přežít a překonat!! Obdivuhodná žena a těžký osud.
Knihu jsem ani nedočetla, jistě popisuje události, které se takto nějak v životě mnoha lidí z té doby a oblasti bohužel udály, ale v porovnání s knihami jako "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem" nebo "Jen jeden osud" nebo "Strmá cesta" od Jevgenije Ginzburgové hodnotím jako slabé.
Lekce života je úžasná, moudrá a přínosná kniha, kterou jsem jsi nejdříve půjčila v knihovně a hned po přečtení prvních stran jsem si ji běžela koupit. Od té doby jsem již zakoupila další exempláře jako dárky pro mé přítelkyně a také další knihy od obou autorů. Doporučuji, ale je třeba k této knize "dozrát". Asi nebude oslovovat mladší ročníky...
Kniha mne upoutala, nemohla jsem se dočkat, až se dozvím jak to bude dál. Vlastně autorka psala z velké části o sobě. I ona byla dcerou kněžího, prožívala dlouhodobou matčinu nemoc, nerovné manželství, bolest nad duševně zaostalým dítětem. Ten vlastní prožitek je z těch řádků cítit. Je to hluboký příběh statečné ženy, která si svůj život představovala úplně jinak, ale dokázala se postavit i těžkým životním překážkám.
Kniha mne zaujala, hlavně její druhá polovina, fakt síla. Ačkoliv byl příběh komplikovaný, klidně věřím, že se něco takového může stát, neboť dle mých zkušeností se v životě skutečně stávají neuvěřitelné věci. Lidské city jsou nevypočitatelné a každý čin má svůj důsledek, nic nelze vzít zpět.
Doporučuji.
Kniha se mi velmi líbila, mám ráda rodinné ságy na pozadí historických událostí. Po delší době zase čtivá kniha!
Na knihu jsem byla natěšená, ale zklamala mne. Přečetla jsem první dva příběhy a podle mne je to napsáno nezáživně. Mám moc ráda skutečné příběhy, ale tohle jsem ani nedočetla.
Jako každá ze tří knih od Petry Procházkové, které jsem četla (Frišta, Aluminiová královna, Rošangol) - na mne velmi zapůsobila. Čtivé!
Po přečtení Vyhnání Gerty Schnirch jsem se doslova těšila na další knihu a hned jsem si ji koupila. Přesto, že téma se mi zdálo velmi zajímavé a mně blízké, kniha mne zklamala a při nejbližší příležitosti poputuje k jinému majiteli.
Kniha se skládá ze dvou příběhů. Ten první mně absolutně dostal, vtáhl, byla jsem dojatá. Velmi smutné, skvěle napsané. Měla jsem ji půjčenou, ale po přečtení jsem si ji ihned koupila. To u mě hovoří za vše.
Skvěle napsaná kniha, jedna z těch které po přečtení musím mít ve své knihovně. Určitě stojí za to prokousat se prvními desítkami stránek!!
Četla jsem ji někdy kolem roku 1995, v němčině a bylo to v období, kdy mne skutečně oslovila. Ještě v dalších letech v češtině nevyšla a já znala celé pasáže nazpaměť v němčině. Moc se mi líbila. Pak jsem viděla film a ten mě zklamal. Prostě filmové zpracování je úplně jiná kategorie umění... U knihy se člověk může k pasážím vracet, přemýšlet o nich, rozvíjí představivost.
Není nad dobrou (pokud možno tlustou knihu) :-¨
V češtině jsme ji nečetla, třeba se do toho někdy v důchodě pustím a budu posuzovat kvalitu německého překladu. I když autor ji, tuším, napsal ve francoužstině... ale nevím.
Velmi inspirativní kniha pro ty, kteří chtějí zlepšit své zdraví chůzí. Doporučuji!!
Naprosto ojedinělá,vyjímečná,lidsky napsaná kniha!! Dříve nebo později se v životě setkáme se ztrátou blízkého člověka nebo se s ní bude vypořádavat někdo z našeho okolí. A většina lidí neví jak s pozůstalými komunikovat,jak jim pomoci,aniž bychom je ještě více zranili. Protože pokud jsme dosud nic takového neprožili,nevíme jak zapeklitá je podpora truchlících.
"Lidé, kteří nám v tomto směru můžou poradit nejlépe, tedy sami truchlící, nemají energii, zájem ani kapacitu to někoho učit."
Našla jsem ji v londýnské knihobudce,už dost opotřebovanou...takže jsem ji četla v angličtině,což mi zabralo více času a ovlivnilo celkový dojem. Ale i tak vřele doporučuji, nádherný příběh!
Vřele doporučuji!! Obě recenze napsané přede mnou,které mne ke knize dovedly,jsou tak plné informací, že není co dodat.
Časová linka pojednávající o hladomoru se mi líbila,al e ta druhá ze současnosti ne,bylo to takové vyumělkované.
V posledních letech se vyrojilo plno románů, kde se prolínají dvě časové linky,často někdo objeví staré deníky
atd. atd. Je to taková divná móda. Úplně mě to vždy odradí. Preferuji napsání příběhu od začátku až do konce bez přerušování děje a přeskakování v čase.
Tak tohle byla fakt bída....pořád dokola to samé,nedalo se to dočíst.Zklamání