Roselunda 1928
komentáře u knih

Ach :3 bude mi strašně dlouho trvat, než se vyhrabu z té hromady té nejsladší a nejnadýchanější cukrové vaty, která na mě z téhle knížky vypadla :3
Opravdu jsem Ježíškovi vděčná. Selekci mám - kvůli pocitu, že jsem ve hromadě cukrové vaty, samozřejmě - strašně ráda a tohle mi udělalo velkou radost. Nejvíce mě zaujala povídka o Amberly a Clarksonovi a následně kousek Selekce z pohledu Maxona. Clarksona jsem někdy nenáviděla a někdy jsem měla chvilky, kdy jsem chápala, co se na něm Amberly líbilo. A když jsem dočetla Prince, byla jsem neskutečně zklamaná, že je povídka o něm tak krátká. Oba příběhy bych ocenila jako celou knížku.
Ostatní povídky byly taky zajímavé, ale nevzbudily ve mně tolik emocí jako dvě výše zmíněné, i když Miláček se mi taky moc líbil. A pak bonusový epilog - no prostě, roztekla jsem se do karamelova :')
Já se tak těším na The Crown...


Díky Čtenářské výzvě jsem se ke společenstvu Prstenu konečně dokopala, a teda... něco takového jsem ještě nečetla.
Ráda bych tady napsala komentář rozdělený na "Co se mi líbilo" a "Co se mi nelíbilo", ale v tomhle případě to nejde. Tady všechny věci, které mi vadily, mi k téhle knize prostě seděly.
Takže, co se mi líbilo?
- Postavy. Byly tan nádherně vykreslené. Nebyly černobílé. Byla na nich vidět nedokonalost, strach. Ze začátku jsem obdivovala Sama pro jeho oddanost Frodovi, postupem času mi ale přijde víc zajímavý Legolas. U něj jsem nejvíc zvědavá na jeho vývoj. (Odchod z Lórienu a Gimli mě taky velice překvapily.)
- Tady je ta věc, která mi "vadila", a to styl psaní, na jaký nejsem zvyklá. Vždycky, když jsem si chtěla začít číst, musela jsem se uklidit někam, kde nebyl hluk, abych se mohla dostatečně soustředit, takže se nekonalo žádné čtení o přestávkách ve škole nebo v hudebce, což byla škoda. Nebylo to ale tak, že bych se s textem prala a neuměla se do něj vžít. Jakmile jsem se začetla, četla jsem a neměla jsem chuť knihu odložit. Tenhle styl psaní prostě k tomuhle příběhu sedí má podle mě velký podíl na třetí a podle mě nejdůležitější a nejkrásnější věci.
- Atmosféra. Společenstvo mělo tu nejnádhernější, nejkouzelnější a nejneobvyklejší atmosféru, na kterou jsem kdy u knihy narazila, a to už od předmluvy autora. Takové pocity, jako jsem měla při čtení Společenstva jsem neměla u žádné knihy. To je to, co dělá tuhle knihu tak úžasnou. Alespoň pro mě.


Čteno v originále.
Po dvou letech realismu při studiích jsem v povinné četbě uvítala knihu s nádechem fantasy. Uchvátila mě nádherná poetická próza, která byla občas trochu složitější, ale mě si velmi získala.
Děj byl v podstatě docela jednoduchý, ale problém zkreslení paměti kolektivu i jednotlivce byl demonstrován velmi přesně. Konec, kdy byly hlavní postavy viditelně ovlivněny svým vnímáním nazřené minulosti, mě téměř přivedl k slzám.
Celkově jsem za tuto knihu velmi vděčná - přinesla zamyšlení, dojetí i potěšení z krásného jazyka a k Izigurovi bych se moc ráda vrátila.


Moc mě zaujalo, z kolika různých úhlů pohledu se Kundera na motiv nesmrtelnosti dívá - každá dějová linie nabízí nové myšlenky. Oceňuji, jak nápaditě se jednotlivé dějové linie propojily. Nechronologičnost vyprávění byla trochu náročná na sledování, taktéž několikero dějových linií, nicméně exekuce byla výtečná. Také oceňuji metanaraci, přiznání fikčnosti postav, zařazení sama sebe mezi postavy - neotřelé, donutilo mě to dívat se na fikci a beletrii obecně z jiného úhlu pohledu.
Některá témata pro mě byla docela náročná na zpracování, takže nemohu stoprocentně říci, že by mi dílo sedlo. Jako myšlenkový a i narativní experiment je ale dílo skvělé.


Bravurně napsané. Autorce se podařilo ukázat Straneovu nezdravou osobnost, veškerou manipulaci a všechno špatné na jejich vztahu, a zároveň jsem všechno viděla Vanessinýma očima a naprosto rozuměla jejím citům a prožívání. Střídání roků 2000 a 2017 umožňuje houstnutí atmosféry a postupné odhalování pravdy. Psychický vývoj postav byl perfektní - postava Vanessy nádherně stárla, ich forma v průběhu let ukazovala její vnitřní proměnu z dívenky v ženu. Některé scény na mě, přiznám se, byly trochu moc, ale genialita a myšlenka této knihy se nezapře.


Do knihy jsem se téměř okamžitě ponořila, ale opravdová bomba to byla až tehdy,kdy jsem si uvědomila, že se tohle opravdu dělo. To jsem pak jen seděla a přemítala, jak vůbec někdo mohl takové věci dělat.
Musím vyzdvihnout nádherný vztah mezi Linou a Andriusem. Fascinovalo mě, jak se dá v tak nehostinných podmínkách zažít něco tak krásného (u "krasívaja" jsem se málem rozbrečela, to bylo tak sladké). A proto mě zklamal konec, který mi přišel strašně otevřený. Četla jsem, četla, a najednou už nezbývaly žádné stránky , a já tolik chtěla vědět, co se s hlavními hrdiny dělo dál, a epilog mi nestačil. Nicméně to nebylo na strhnutí hvězdičky a knihu si určitě ještě znovu přečtu.
P.S.: Jo, "odtušil" tam bilo do očí...


Uživatelé tady píšou, že je tato kniha pohltila jako žádná jiná..... já s tím musím nesouhlasit. I když mám takovou vlastnost (no, s porovnáním lidoopů u nás ve třídě bych mohla říct i dar :)), že se dokážu do knihy opravdu zažrat a číst třeba i při hraní na flétnu :) tady u tohohle to neplatilo. Měla jsem problém se do knihy začíst. Zápletka tam byla vhodná tak pro devítileté, děsně mě s... štvala dokonalost Aranis a více méně i Veragina, nesnášela jsem slovní spojení: "Valgar je náš spasitel!" protože spasitel byl, pokud vím, jen jeden, love story až směšné, jen jsem se u toho, jak "Veragin prováděl tu ohavnost" :DDD řechtala, prostě, když mi to doporučila o čtyři roky starší holka se slovy, že si to mám co nejdřív přečíst protože to je úplně super, čekala o dost víc. Opravdu, myslela jsem , že to nebude tak padlé na hlavu jako Tygří sága, ale spletla jsem se. Je to ještě horší. Tygří sága má sice blbé hlavní hrdiny, ale je to čtivé a pohltilo mě to. Další díly si přečtu, tak uvidíme, jestli se autorka zhoršuje nebo naopak. Má tedy velice zvláštně nečtivý (alespoň pro mě) styl psaní...


(mohou tu být spoilery!)
Ano, táta mi ty knihy koupil a dal mi je za poznámku! :D
Většina lidí tady píše, že se jim tenhle díl z prvních tří líbil nejméně. Já musím souhlasit, pokud nepočínám čtyřku. Líbilo se mi to víc než čtyřka. Teď ale k ději knihy. Věděla jsem, jak to asi bude probíhat. Přijde mi ale zbytečné, že se Kelsey líbí skoro každému muži, který ji spatří. Od zlatého draka jsem podle komentářů některých uživatelů čekala víc, já mám nejradši asi draka bílého. Ale asi se půjdu vyjadřovat spíš k jednotlivým postavám.
To, že se Kels nechala ostříhat, mi nevadilo, mojí vysněné Kels kratší vlasy sluší :). Spíš nechápu její chování. Že byla na Rena naštvaná, když se s ní rozešel, chápu, ale proč chodí s Kišanem? Měla si dát pěkně v klídku horkou koupel a všechno si ujasnit. Podle mě si Kels v žádném případě Kišana, toho, co jí vždycky pomáhá a dokáže jí rozesmát nezaslouží!
Z Rena se mi trochu dělalo špatně. Ke Kelsey se choval strašně. Za to a ještě neco málo odebírám jednu hvězdičku. Randi byla strašná. Je mi z ní špatně ještě víc než z Rena. Taky nechápu, proč byl Ren tak rozzuřený, když se Kels ostříhala! Nebudu si tu věčně stěžovat, shrnu to do jedný věty: Je to takovej debil, že nemám slov. Kelsey si nezsalouží. Podle mě by kažgá měl zůstat sám. Jen bych dala dohromady Kišana s Nilimou :)
Naproti Renovi Kišan byl super. Ke kelsey se choval úžasně. Mám ho teda radši než Rena.
Pan Kadam taky. Jedna z nejlepších postav!
Wes mi přišel trochu zbytečný. Ale ušel.
Prostě, na čtení v autobuse a otravování kámošek ideální. Titul Nejlepší kniha století ode mě ale s přehledem nedostane.

Na to, že jsem křesťanka, jsem to brala v klidu. Ne jako rouhání, spíš jako pohádku. Pohádku, u které si přeju, aby byla skutečností. Až na Jakea, samozřejmě :P!
Nádhernej nápad - mě by nic takového nenapadlo. Xavier naproti Jakeovi, o kterém jsem věděla, že s ním budou problémy byl úžasný, chci být na místě Bethany:P...No jo, opravdu se choval trochu jako chůva, ale nikdo není dokonalý (s vyjímkou Beth, Ivy a Gabriela, ne? :))...Nevíte, proč jsem si ho představovala jako Joshe Hutchersona s delšími blonďatými vlasy? :D Až to zfilmujou, a to by teda měli, jen si představte ty úchvatný triky, tak by ho měli obsadit do jeho role...nebo ne? jsem šílená....ale zfilmovat by to měli...
Jaksi jsem taky nepochopila, proč jsou strany 145 - 160 otočené vzhůru nohama... nějakou dobu mi trvalo, než jsem přišla na to, jak to číst :D
a taky musím pochválit velmi vydařenou obálku!
Moc se na další díl těším, moc ti děkuju, Niki, žes mi tu knihu půjčila:DDD
Ještě přemýšlím, co mě přimělo dát *****...že by nějaký anděl? :D


Jak tohle mohl napsat chlap? Asi snadno.
Smála jsem i větám, které vůbec vtipné nebyly, na konci se mi opravdu draly do očí slzy, i když nejsem ten typ, kterej u knih pláče. Sice jsem se do toho nedokázala vžít tak jako do jiných knih, ale vůbec, nebo jen malinko to neovlivňuje mé hodnocení. Augustuse a Hazel jsem si oblíbila, ale asi ten konec na mě nedostal požadovanou reakci, protože jsem věděla, jak to dopadne. Nejvíc mě zasáhl citát: "Carolina už netrpí člověčenstvím." nebo jak to bylo a Izákova expřítelkyně je pěkná husa.
Prostě......úžasný dílo!


Neználka a jeho kamarády jsem si zamilovala, ale teď mě to jaksi přestalo bavit, je to zastíněné knihami od Cabotové, Rothové atd. a to je velikanááááááááánská škoda.........:((((((((((((((((((((((((


Po přečtení už navždy budu hledat lichožroutí byteček u nás doma a představovat si, jak asi vypadá jeden z těch báječných tvorečků zvaných Lichožrouti...
Hihlík nemá chybu, Tulík a Ramík stejně tak, a o Kadeřábkovi a Egonovi ani nemusím mluvit, že jo?
Super, originální, prostě, kdybych to tu měla shrnout do 5 slov, 3 vykřičnků, několika písmen, jedné dvojtečky a 6 velkých D, bylo by to takhle: jedna z mých nej knih!!! :DDDDDD


Oceňuju nápad autorky, škola čar a kouzel - to by mě nenapadlo :-)
Taky se mi a taťkovi líbí, že hlavní hrdina není superman, ale takový ťuňťa :-D
Ale fakt se mi to líbilo, i když je 1. kapitola nudná.


Čteno v angličtině.
Kniha je originálně provedena jak nápadem, tak formou. Experiment s ruskými výrazy se mi velmi líbil, jen jsem se občas příliš zaměřila na luštění významů jednotlivých slov, a děj mi tak začal utíkat. Proto jsem se hlavně ze začátku poměrně složitě orientovala v postavách i jednotlivých událostech. Za to tedy odebírám jednu hvězdičku, jelikož můj subjektivní čtenářský dojem byl občas poněkud smíšený.
Je zajímavé uvažovat nad (ne)vývojem hlavního hrdiny a nad následky jeho "léčby" a následná "nápravy" léčby. Moc se mi líbila paralela s jeho láskou k hudbě, která proces Alexovy proměny symbolicky provázela.
Zajímavé je také porovnat originální vydání s 21 kapitolami s vydáním americkým, kde byla poslední kapitola vynechána - americké vydání má asi jednoznačnější interpretaci, ale původní text přinese rovinu jakéhosi bildungsrománu a novou podobu dospívání Alexe.
Ke knize bych se určitě v budoucnu ráda vrátila a podívala se na ni více do hloubky.


První román, který jsem do Světlé četla, mě neskutečně překvapil. Je to velmi nadčasový příběh o domácím násilí, který obsahuje velmi zajímavé mezikulturní sondy a postřehy a otevírá nečekaná témata. Také se četl překvapivě lehce. Inspirovalo mě to, abych tvorbu Světlé prošla více do hloubky.


Po dlouhé době jsem narazila na příjemné, čtivě napsané Young Adult s myšlenkou, která ve mně ještě nějakou dobu rezonovala. Přečteno během dvou dní.


Rozhodně bych neřekla, že to je nejslabší dílo Austenové. Sice se nečte úplně lehce, děj je trochu pomalejší a postavy někdy u strany 350 budete chtít uškrtit kvůli jejich zabedněnosti ale přesto, že jsem si říkala: "Tyjo, vždyť se tam jen chodí a mluví" mě kniha opravdu vtáhla a čtení jsem si užila. Austenová se opět vyřádila s charaktery - kolikrát jsem přemýšlela nad neodhadnutelným chováním sourozenců Crawfordových nebo nad prožíváním Edmunda - a krásně zpracovává jejich rozdílné morální hodnoty. Fanny sice nebyla zrovna nejvýraznější postava, ale zamilovala jsem si ji. Nesmím taky zapomenout na typický krásný jazyk a povedený překlad Evy Kondrysové. Celkově se mi Mansfieldské panství líbilo snad více než Rozum a cit. Nenechte se ovlivnit obecnými předsudky a dejte tomuto dílku šanci - pro mě to bylo příjemným pohlazením na duši.


Četla jsem už podobná dílka a tohle mezi nimi nezazářilo nějak výrazně. Jenže já se u toho tak bavila! Sice nerozumím tomu, jak jsem si zrovna já mohla tak krásně odpočinout u zabíjení roztodivných příšer, nicméně díky těmto povídkám jsem nádherně unikla realitě a relaxovala jako dlouho ne. Svět Zaklínače se mi moc líbí, líbil se mi i jazyk, jakým byly příběhy napsané, učarovala mi inspirace klasickými pohádkami. Na další návrat k sérii se moc těším a doufám, že tam časem padne i pět hvězdiček :)


Tohle kdyby si přečetl každý mladý člověk s otevřenou myslí, svět by vypadal úplně jinak. Bylo to perfektní. Přesně tohle církev u nás potřebuje, probudit se a něco dělat... Jsem opravdu vděčná, že tato kniha spatřila světlo světa. A já jdu vstát od počítače a žít :)


První díl se mi líbil, ale tohle bylo jedno velké CO? Úplně všechno tu bylo špatně. Charaktery nijaké, Eleanor je upjatá, Sabine prostě divná, Calla jako hlavní hrdinka, kromě toho, že byla úplně vyšinutá, neskutečně plochá a Dare se celou dobu tajnůstkářsky a smutně kouká... "Ještě není čas, Callo...". Jediný, koho jsem jakžtakž vzala na milost, byl otec Thomas, a ten se mi taky úplně nelíbil. Styl psaní... neskutečně zmatený, asi to byl záměr, ale mě vůbec nesedl a nijak jsem se v tom neorientovala (a ta jedna líbací scéna... Proooč? Ta byla tak děsná, až jsem to tu musela zmínit :D) a děj? Jedno velké W-T-F. NIC nedává smysl. Splácanina všeho dohromady, neuvěřitelné. Konec byl naprosto zcestný, snažil se napodobit konec Nocte, který mě tehdy fakt dostal, tohle ale bylo k smíchu. Celou chatrně vybudovanou knihu takhle ještě víc zabít na pár stránkách, to jsem ještě neviděla. Na poslední stránce snaha nalákat čtenáře na další díl, která se ale nejmíň u mě absolutně minula účinkem.
Jediné, co bych pochválila, je obálka, ta je docela fajn. Všechno je prostě špatně, jsem znechucená, zklamaná. Je to k smíchu, a to je u knihy s takovýmto tématem k pláči.