RUSTY komentáře u knih
Přiznávám, že knihy, seriál a drby o královské rodině je takové moje guilty pleasure. S oblibou tomu říkám bulvár na úrovni, protože číst drby o rádoby celebritkách, kteří se jednou mihli v béčkovém seriálu mě moc nebere. Tahle dysfunkční rodina mě ale fascinuje. Výraz - narodit se se zlatou lžičkou v puse bych v tomto případě vyměnila za - narodit se se zlatou koulí u nohy. Protože přesně takhle to vnímám. Nikdo z přímých členů královské rodiny si svou životní roli nevybral dobrovolně a přesto většina z nich své břímě nese víc než statečně s většími či menšimi skandály. Takže tak moc, jak obdivuji Williama a Kate za jejich úžasnou reprezentaci monarchie a silnou sebekontrolu, tak moc chápu Harryho s Meg, že tak obrovský tlak neustáli a rozhodli se žít jinak. A vlastně poprvé v historii tohoto rodiného podniku měl někdo odvahu se své roli vzepřít a chtěl zkusit žít jako normální smrtelník. Když si vezmete některé neštastné osudy jejich členů rodiny ... viz Margaret a odepření sňatku s její životní láskou, tak vás až mrazí, jak neochvějná loajálnost koruně může změnit váš život, a jaký by mohl být, kdyby nebyl svázán historií, tradicí a kostnatými pravidly. Harryho výpověď je upřímná a pramení z toho, jak svůj život prostě osobně vnímal. Nic víc, nic míň. Proto se mi kniha četla moc dobře a neměla jsem ani na chvilku pocit, že by pravda byla jen černá a bíla. Je to prostě intimní zpověď plná barev a chutí ... stejně jako příběh každého z nás. Harry měl prostě jen tu smůlu, že nemohl svůj život žít tak svobodně jak by si byl býval přál, narozdíl od většiny z nás, kteří tu volbu máme a někdy to nedokážeme naplno ocenit .
Přiznám se, že pro mě byla kniha velice příjemné počtení. Popis první poloviny knihy byl tak autentický, že jsem cítila slanost moře, vůni trávy a letní atmosféry prázdnin. S takovými pocity se třeba setkávám u čtení Kingových knih. Zápletka románku s letní láskou se mi moc líbila a od druhé poloviny knihy přišlo příjemné mravenčení, takže jsem knihu musela už dočíst pozdě v noci na jeden zátah.
Musím se přiznat, že hlavní povídka od Kotlety Sitarane pro mě byla naprostým utrpením a těšila jsem se na její konec .:( Naopak mě velice pobavila povídka Vítejte v Pekle. Měla říz a ďábelsky černý humor měl opravdu grády. Za pozornost určitě taky stojí Ranní spoj, která se mi líbila hlubší myšlenkou stejně tak jako povídka Stáčení nevinnosti. Jako celek se mi kniha líbila, ale jelikož jsem na téma magie vcelku "hajsavá", tak mě málokterý fantasy svět dokáže vtáhnout a pohltit.
Tim mi svým příběhem a uvažováním dal totální heartshot . Hned o víkendu beru spacák a budu pod hvězdami uvažovat nad tím, proč sakra taky trávím tolik času před PC nebo s lidma, kteří mě mnohdy vyčerpávají tak, že mi z toho tiká oko!
Poustevník pro mě osobně představuje fascinaci něčím, po čem na jedné straně občas zatouží skoro každý člověk a na druhou stranu je v dlouhodobém měřítku tak nepřirozené - samota. Musím se smutně pousmát nad tím, že někdo dokáže být zklamán tím, že se nejedná o poustevníka v pravém slova smyslu. Protože nejedl kořínky a nelovil zvěř? Trvám na to, že o tomhle tento silný příběh není. Tím největším uměním je podle mého to, strávit tak dlouhou dobu naprosto sám a nezešílet z toho. Pro člověka je to velice nepřirozená věc. Nejsme stvořeni pro samotu. Kniha mě proto zvláštním způsobem nutila přemýšlet nad tím, co je ještě v životě v mezích lidských norem, kde je hranice toho, co člověk považuje za "normální" a jak moc se snažíme všem těmto měřítkům vyhovět, protože je to přeci správné. A my chceme být ti správní, no ne? Ale jsme štastní? ...
Ač se zdá, že Oveho svět je černobílý, je ve skutečnosti plný barev. Kniha je plná lidskosti a emocí stejně tak jako život. Jednu stránku se smějete a při další polykáte slzy. V něčem mi to připomnělo příběh Forrest Gumpa, protože život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. V tomhle případě je život taky velice rozmanitý, protože každý den vás nas*re někdo jiný. A právě proto je tak barevný. Ove se stal prostě mým idolem, naprosto se v něm vidím za pár let, až moje stupnice sarkasmu dosáhne svého pomyslného vrcholu. A jak se pozná opravdu zábavná kniha? To je tak, když sedíte v čekárně plné lidí, kde panuje hrobové ticho a vy se najednou při čtení začnete smát nahlas jako blázen!
Přečteno jedním dechem. Poslední roky mě zajímají právě nejvíce skutečné příběhy lidí, protože mám pocit, že právě z takových knih si odnáším nejvíc. Drásavý příběh z tohoto prostředí byl pro mě opět něčím novým, protože jsem o genocidě v této oblasti věděla jen žalostně málo. Černý vtípek na závěr - proč jsem měla chvilkami pocit, že je kniha skrytou reklamu na výrobek Fanta? ;-)
Celkově bych knihu bych hodnotila spíše jako průměrnou, ale musím uznat, že hlavní postava mi byla chvílemi tak odporná, že jsem vzteky musela knihu zaklapnout, vydýchat se a opakovat si, že ne všichni lidi na světě jsou tak odporné kreatury. Během částí s ochrnutým chlapcem, jehož jediným přáním bylo zemřít, jsem musela často několikrát silně zamrkat abych rozehnala slzy ... v tu chvíli jsem toho psychopata nenáviděla snad žárem tisíce sluncí ...
Rozhodně ale dobrej finish. Na to lze říct jediné - NO CEMENT.
Po přečtení první věty jsem měla velmi silné Déjà vu. Protože podobným výrokem začíná i kniha Puls od Stephena Kinga, která se ovšem týká zombie apokalypsy. Kniha Tma spadá mimo můj obvyklý literární žánr, přesto mě velice silně vtáhla do děje. Začátek je opravdu skvělý a slibuje velice slušnou dávku syrové surovosti. Ta ovšem brzy začne pokulhávat následkem politických pletichařin, které považuji za maličko slabší části knihy. Je to všem jen mé osobní malé zklamání z toho, že jsem doufala ve více pudovější lidské chování a touhu po tom uspokojit základní lidské potřeby ... jako je např. shánění potravy, obnova hospodářství atd. V tomto případě si lidé prostě vystačili se (očividně nekonečnými) zásobami konzerv. Shrnuto podtrženo ... zombie apokalypsa je pro mě zábavnější forma drasťáku :)
Přesně jak prohlásila autorova dcera - Na Koralinu není nikdo moc starý. Kniha mě vtáhla, mám ráda hororově morbidní dětský styl. A ilustrace jsou úžasné. : )
Drsná a syrová autobiografie jednoho českého perníkáře ... přečteno za chvíli, aj slzička ukápla.
Ach b*že, to je nechutné, to je zvrácené .... to je tak morbidní! Musím číst dál! Takže tak! : )
Přesně jak píše Elisabeth9 a další, tohle je prostě "holčičí bible" :) Proto se chraňte toho, aby ji váš chlap našel na nočním stolku a uchraňte ho tajných holčičích fíglů. Přesně s timhle doporučením jsem ji taky v knihovně strčila do ruky kamarádce - musíš si to přečíst, protože je to prostě bible každé ženy! Zkraťme to...je prostě skvělá a v dost věcech vám otevře oči a probudí ve vás velkou porci ženskosti a zároveň tu správnou špetku sobeckosti, svobody a nezávislosti. Filozofie téhle knihy mi prostě sedí a za mě 4 hvězdičky.
Jako více lidí tady jsem nejdříve viděla film a ten se mi líbil. Snad kvůli pěkné hudbě, přírodě, úžasné Julii ... ale nebyl to tehdy film, který bych potřebovala vidět vícekrát. Pak jsem ovšem v krámu při čekání na autobus spatřila knihu s krásnou barevnou obálkou za pár penízků a navíc v době, kdy moje dušička toužila přesně po něčem takovém. Po něčem milém, co dodá mému srdci i duši vitamíny. S každým dalším slovem, s dalším příběhem v podobě korálku jsem cítila jak každý můj nádech bolí čím dál tím méně.Knihu jsem četla při každé volné chvilce ... při cestách, před spaním, ve vaně.... někdy jsem se při čtení usmívala, jindy plakala ... nemohla být vážně příhodnější životní situace, kdy jsem na tu knihu mohla natrefit a asi právě z toho důvodu na mě měla takový vliv. Zahojila mnohé šrámy, dodala naději a změnila mnohé moje pohledy na život. Když jsem obrátila poslední list až jsem si lítostí povzdechla, že tenhle příběh končí ... právě teď čtu její pokračování a stejně jako u první knihy mám kolikrát chuť vzít zvýrazňovač a některé pasáže podtrhnout, protože tak moc vystihují podstatu některých věcí ... za mě určitě 5 hvězdiček.
PS: Když je nejhůř, dejte si sklenku vínka, špagety s rajčatovou omáčkou a čerstvou bazalkou, pusťte si song od Eddieho Veddera - The long road a věřte, že vás osud jenom tak zkouší a že bude zase dobře....vlastně ne, bude ještě lépe ;-)♥
Zrovna včera se mě na knihu ptala kamarádka. Je to hororový? No hele holka, není to horor. Je to prostě detektivka. Je to morbidní? Mno člověče, je to středně morbidní, místama nechutný, má to docela napínavej děj, pár zajímavých postav, čte se to dobře, záporáci jsou přesně vytyčení ... A je to dobrý jako TO? Ne, rozhodně to není dobrý jako TO!
PS: Za Holly + 1 hvězdička : )
Po přečtení první stránky jsem nejdříve knihu odložila s tím, že na tohle asi nemám "koule". Neměla jsem zrovna chuť na tolik deprese, zklamání a zoufalství, protože mi bylo jasné, že příběh bude obsahovat pořádnou koňskou dávku. Pak mi to ale nedalo a vrhla se do toho a dočetla knihu jedním dechem. A jsem za to ráda, protože u některých pasáží jsem měla tisíc chutí vzít zvýrazňovač a podtrhnout je. Je to syrové, plné emocí ... prostě ... stálo to za to.
Dovolím si tuhle knihu hodnotit až teď s odstupem několika let od prvního přečtení. Při první četbě mě sice kniha bavila, ale v některých pasážích jsem se ztrácela. Musím uznat, že kniha je náročenější a není pro úplné začátečníky, speciálně pro nováčky co se týče pana K. : ) Nyní, když jsem si knihu přečetla podruhé jsem byla naprosto nadšená ... konečně se všechny detaily spojily do souvislostí, vychutnala jsem si všechny ty barvičky a aury, jednotlivé postavy mi byly mnohem bližší a jejich chování pochopitelnější ... a jako bonus jsem na konci uronila slzičku.Osobně si myslím, že tohle je přesně ten typ knihy, ke které by se člověk s odstupem času měl určitě vrátit, protože při druhém čtení dostane naprosto nový a lepší rozměr.
Satanžel, tuhle knihu jsem prostě nebyla schopna dočíst. Možná jsem nebyla v tom správném rozpoložení, spíš za to ale může psací styl, který mi opravdu svými sekavými větami neseděl...
Průměrná čtivá detektivka :-) Za mě 3+. Myslím, že třeba takový pan Deaver dokáže ve svých knihách zamotat hlavinku trochu víc, až se člověk pak vzteká, že si jednotlivých střípků indícií nevšiml sám ...