Ruzaaa komentáře u knih
Příběh cikánského chlapce Jákoba a jeho rodiny odehrávající se před a během druhé světové války. Kniha je rozdělena do několika časových linií, můžeme poznat mládí Jákobových rodičů a jejich setkání, tak i útěk během války směrem za lepším zítřkem.
Příběh je čtivý a pěkně poskládaný. Nejsou v něm obsaženy hrůzy války a koncentračních táborů tak, jak to nyní v knihách z této doby bývá. Ale to zlo z toho vycítíte a o to je to silnější.
Zkoušela jsem, několikrát... A prostě to nejde. Nevím, s poezií mám obecně problém, ale když se opravdu snažím, tak to i jde. Ale tady bohužel ne. Stejně jsem musela jít a přečíst si rozbor, abych se ujistila, jestli jsem chápala správně...
Opravdu moc milý příběh, který mi kouzlil úsměv na rtech od začátku do konce. Já osobně jsem v tom viděla ponaučení pro dospěláky, něco ve stylu Nekonečného příběhu. Doporučuji všem věkovým skupinám. :)
Čekala jsem dobře zvládnuté završení trilogie, ale nedočkala jsem se. Bakker mě unudil svým filozofováním, proměnou postav v cosi až nesvéprávného a utahaným příběhem. Taková škoda!
Po překonání složitějšího prologu + další cca třetiny knihy se mi povedlo naplno ponořit do příběhu a pochopit... A byla jsem opravdu příjemně překvapena. Jedná se o rozsáhlé a promyšlené dílo, které vás zavede do propracovaného fantasy světa s mnoha náboženskými směry, národy. Těším se, jak bude příběh dále pokračovat.
Zatím nejlepší a nejvyspělejší díl ze série. Líbil se mi jak příběh jako takový, tak i postavy - ženy záporačky. Začínám si všímat jisté vyspělosti hlavních postav, již to nejsou mladá trdla, ale jejich chování je celkem promyšlené. Těším se na další díl.
Přiznám se, že mě první díl moc nebavil a trvalo mi dlouho, než se mi povedlo se pořádně začíst. Děj mi přišel někdy zbytečně překombinovaný a předvídatelný (kdo byl Clařin táta jsem uhodla hned v začátku). Ale později se mi kniha začala líbit, jak přibývalo více akcí. Film jsem neviděla a podle negativních recenzí asi není o co stát.
Přečteno díky čtenářské výzvě. Ale teda bohužel mě kniha nijak neuchvátila. Souhlasím s komentáři Ketesh a Yorika. Knihu jsem četla celý měsíc a musela jsem se do ní hodně nutit. A konec jsem taky nějak nepobrala :D asi to prostě není kniha pro mě. Chápu, že místy byla vtipná, ale tento styl humoru alá Švejk mi k srdci nepřirostl.
Jedna z nejlepších knih na cvičení povelů. Sice jsem z ní využila tak třetinu, ale pro mě bezva díky tomu, že ukazuje případné situace a chyby a poradí, jak je eliminovat. Myslím, že se může hodit i pro náročné majitele/cvičitele. Navíc je vhodná i pro úplné začátečníky. Budu se k ní vracet.
Knihu jsem hltala, očekávání bylo obrovské. Ale pak přišlo celkem zklamání. Kronika je dost málo obsáhlá, jednotlivé příběhy jsou napsány příliš stručně, což je opravdová škoda. Pro laickou veřejnost, která si jen chce dát dohromady něco o Azerothu je to asi dostačující, ale mě tedy bohužel ne.
V knize jde nejdřív o popisování života rodiny Schnirchových před válkou, během války a po válce. Válka vybarvena v příběhu mi přišla jako období, kdy to bylo nic moc, ale žádná tragédie se vlastně nestala. Což mě zarazilo. Bližší líčení podrobnějšího charakteru přichází ke konci války a hlavně po ní. K hlavní hrdince se čtenář začal přibližovat, ale na poslední chvíli se mu opět začala vzdalovat a takto několikrát. Co se týče vychvalovani toho, že se autorka drží historických faktů, na to říkám jen jediné: Ještě aby ne!
Ucelený pohled na knihu se rozpadá v poslední třetině, kdy začnou mít i ostatní postavy svoje kapitoly a ukazují jinou povahu a jiný pohled na svět i Gertu, což se mi líbilo. Oněch dokonalých hlavních hrdinů bylo všude dost. Gerta se upne na dceru, která je myšlením jinde a zapšklost její matky jí leze na nervy. Mezigenerační rozkol je zde znát stejně jako rozkol povah.
Ač se mi některé části nebo provedení v knize nelíbilo, celej musím hodnotit kladně, i když konec mě trochu zklamal. Námět je velice zajímavý, ale dal se možná pojmout trochu lépe. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu četla a hodlám si přečíst i jinou od této autorky.
Zajímavá kniha, která poskytuje informace o psech jak z biologického, tak psychologického hlediska. Autor píše velmi ctivou formou, kniha je prolozena historkami z jeho života se psy. Ač jsou v knize některé kapitoly méně zajímavé, převládají ty skutečně skvělé kapitoly. Navíc se mi líbí, že kniha není ve stylu "pes musí spát v posteli a za všechno musí dostat pamlsek", protože obsahuje i doporučení, jak zacházet například s dominantními psy, jak neukazovat vlastní slabost a podobně. Již zmíněná tabulka plemen podle inteligence je celkem překvapující, když mého bernaka dává na stejnou pozici jako malinois. :D
Mě to bavilo, psáno zábavnou formou, i pres ty moderní výrazy to šlo. Knihu jsem přečetla za krátkou dobu, historie mě baví.
Během čtení posledních kapitol jsem váhala, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Poslední povídka mě přemluvila ke čtyřem. Myslím si, že kniha je zbytečně obsáhlá, některé povídky byly nudné a nekvalitní. Proti nim jsou však povídky skvělé, nejvíce bych vyzdvihla Princezna a královna, Lži mojí matky, Královna v exilu, Panicové, Stíny pro Silence v lesích pekla, Raisa Stěpanovova. Oproti tomu povídky Jméno Bestie, Holka na zabití nebo Nořina píseň byly dost slabé. Zbytek průměr.
Ke knížce jsem přistupovala s tím, že nemám žádná velká očekávání, ale byla jsem skutečně mile překvapena. Příběh je skutečně velmi čtivý, krásně ubíhá a je i zajímavý z hlediska pohledu lékařského. Jako oddechové čtení je výborná.
Příběh jedné z krvavých částí naší historie. Čtení bylo zajímavé, i když mi hodně vadil zvolený font a špatně se mi to četlo.
Ale tak pokud člověk hledá oddechovku, která za něco stojí, tak proč ne. Jinak souhlasím s tím, že by měl raději máknout a dopsat Píseň ledu a ohně. :D
Příběh je samozřejmě pěkný, Tolkien snad ani neumí napsat něco, co by pěkné nebylo. Ale na rozdíl od trilogie, Hobita a Silmarillionu mám tady pocit, že teda nic moc. Vzhledem k předešlým komentářům jsem čekala, jak mi konec příběhu utrhne půlku srdce a jak mi bude smutno, ale hlavní hrdina na mě působil spíš jako magor a to po celou dobu příběhu. Jinak pozitivní hodnocení dávám za provázanost s historií Středozemě, s postavami a rasami ze Silmarillionu. Příběh jako takový už je bohužel slabší, což mě mrzí velmi.
Právě jsem dočetla a už teď vím, jak moc se mi po tomto příběhu bude stýskat. Více jak 8 300 stránek a cca rok čtení si vybere svou daň. V zakončení této skvělé ságy se čtenář dozví o spoustě věcí, které mu nedávaly smysl a které nyní do sebe jednoduše zapadnou, až se nestačíme divit. I přes to všechno musím říct, že například Lovci kostí, Daň pro ohaře, Vzpomínky ledu a další, mě bavili více než tato kniha. Je dost dlouhá a dost natažená, někdy autor popisuje věci zbytečně detailně a přiznám se, že třeba linie Rutta, Držány a spol. mě moc nebavila a rychle jsem jí bezmyšlenkovitě přečetla. I přes to ale sága patří k tomu nejlepšímu ze světa fantasy a určitě se k ní zase vrátím.