saez komentáře u knih
Málokdy mám při čtení trvalý pocit intenzivního smutku a tísně (napsala bych depresi, ale to znevažuji diagnózu). Autorce se povedlo vykreslit svět, jaký už nikdo nechce zažít. Četlo se dobře, leč nesnadno.
Už dlouho ve mě kniha nevzbudila tolik emocí. Smála jsem se a brečela jsem a přes slzy se zase usmívala. V každém muži by měl být kousek Oveho a v každé ženě kousek Sonji.
Wow. To bylo první na co jsem se po přečtení zmohla. Prvotina Karin Lednické je skvostná. Děj plyne a nutí vás číst dál a dál. Hltáte osudy lidí z kousku země, kde se všechno, chtě nechtě, točí kolem "ďury". Autorka provedla kvalitní výzkum a do knihy ho vtiskla tak atraktivním způsobem, že nutně musí poučit i antimilovníky historie. Netrpělivě očekávám dalším knihu a doufám, že bude stejně úžasná.
Autorčiny knihy se prakticky čtou samy. Mám ráda její češtinu, její příběhy a dokonalé zpracování. Zde mám jedinou výtku - četla bych dál a dál a najednou byl konec.
Chvíli jsem byla zmatená, ale protože je to Backman, vydržela jsem a dobře udělala. Ten konec. To milé rozuzlení. Ten lidský příběh za každým příběhem. Ty prosté a přitom tak důležité myšlenky. Že s dětskou rukou v dlani, jste nejdůležitější na světě. Že láska neumře, když umře milovaná osoba. Že každý bojuje ve své vlastní bitvě, o které ostatní nemusí mít ani tušení. Že v šatně se dá kouřit, když je v ní ventilace :-)
Nic se ti nesmí stát.
Ne, co to povídám.
Vše se ti musí stát.
A musí to být zázrak sám.
Knížka, kterou v pohodě přečteš za den a ještě při ní v pauzách ledacos uděláš. Napadá mě jen pár slov: "milé, slušné, přemýšlivé, inteligentní, vtipné" jako Marek Eben sám. Často jsem s ním souhlasila, občas se dojala, občas rozesmála... Gumovrat mě zcela rozsekal, příště si při něm budu zpívat :-)
Když čte člověk déle, začne ho bolet ruka, jak obsáhlá ta kniha je. Klidně by stačilo i méně stránek na celý příběh, ale už jsem si zvykla, že to není jen detektivka a protože mám hlavní hrdiny v oblibě, tak ať mě ruka klidně příště bolí zas. :-)
Bočku, ty šmejde. Sotva se vrátíš do starých dobrých a zatraceně vtipných kolejích a už je zase konec? Děláš mi to schválně? Kde je sakra pokračování? :-)
Silný lidský příběh. Nebyla to Hana, kdo nosil smůlu, byla to zlá doba a souhra okolností. Obrečela jsem, neboť se mě to osobně dotýkalo. I já jsem tu jen díky jiným.
Velmi čtivé, dobře napsané, jen ten konec jsem nějak čekala jiný. Zuzana se mi však zadřela pod kůži, přemýšlela jsem o ní ještě dlouho po dočtení.
Výborná kniha. Zajímavý námět, překvapivé rozuzlení
a neotřelé myšlenky, které v člověku rezonují i dlouho po přečtení. Hovoří se o pokračování, ale ač bych ráda věděla co bude dál, zároveň se bojím, aby to nezabilo původní skvělý příběh.
Strašně silné téma. Autorka se ho zhostila s neuvěřitelným vhledem a s citlivostí i surovostí, kterou si zaslouží. Smekám.
Podařené zakončení série. Pobavila jsem se, usmívala jsem se, zasmála jsem se. Co víc si ještě přát?
Je to prostě Hartl.
Asi proto ho čte i moje osmdesátiletá mamka, je to prý trochu prasák, ale "příběhovej".
Tolik silných příběhů v jedné malé knize. Je to o hokeji a není to o hokeji, je to o síle a o slabosti, o lidech a o těch co se za lidi jen vydávají ...Je to opět autorův dobře známý rukopis, tak jak ho všichni očekáváme a máme rádi.
PS: Bylo by fajn, kdyby se ti, co si to zaslouží, taky báli tmy.
Ach Harry, jak jsi mi chyběl. A taky tvoji kámoši, ten hvězdnej tým, na kterej by nikdo nevsadil. Já vždycky.
Na jednu stranu se mi chtělo řvát: "Dost bylo Jurka!" a pak taky "Nechte už tu chudinku Sagu na pokoji", ale na druhou jsem to zase zhltla, protože kniha umí navodit ten pocit, že prostě musíte vědět, co se bude dít dál.
Všichni už to řekli za mě. Byla to jízda se slzami v očích a já doufám, že to ještě neskončilo.
Když člověk konečně najde sám sebe, pak už se nikdy nemůže ztratit. Do toho Britt-Marie, do toho!
Na Cartera a jeho Huntera s Garciou se těším prostě vždycky. Pokaždé mě něčím překvapí, třeba brutalitou zločinu, pokaždé mě obohatí o novou znalost, kriminalistickou, medicínskou...pokaždé mám o čem přemýšlet.
Teď mě teda zrovna napadá akorát...zavolá někdy Hunter Denise? :-)