sakro
komentáře u knih
Stvůry
Luděk Kubát
Konečně jsem se dostal k první knize celé řady. Plně chápu ty, kteří tuto knihu od Luďka Kubáta čtou jako první a nejsou jí nadšeni. Já mám ale přečteny všechny ostatní a teprve tady se mi spojily všechny souvislosti událostí, které jsou v dalších dílech jen okrajově vzpomenuty, protože autor předpokládá postupné čtení celé řady. Mám knihy pana Kubáta nesmírně rád a velmi se těším na každou další a už si začínám připadat jako člen rodiny, do které se v každém dalším příběhu vracím.
Osudový zkrat
Luděk Kubát
Mám velmi rád knihy pana Kubáta. Je to vždy příjemné, pohodové čtení s kriminální zápletkou směřující k nečekanému rozuzlení. I dnes dávám 5 hvězd, i když dnes musím souhlasit se čtenáři hodnotícími knihu přede mnou. Tentokrát trošku nevěrohodné s nadměrným výskytem nymfomanek vzhlížejících v podstatě k debilovi. Ale třeba jo, láska si nedá poroučet. Na další knihu se samozřejmě těším.
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Už dlouho jsem se u knihy tak nenasmál. Mám ve svém okolí pár známých, kteří toužili navštívit Kubu a splnili si ten sen. Bohužel všichni prostřednictví CK s cílovou destinací Varadero a jedním či dvěmy organizovanými výlety do okolí. A myslí si, že byli na Kubě. Tohle je ta pravá kniha k vyléčení ideálů. Autorku neznám, ale věřím jí každé slovo a obdivuji její umění zkratky, vystižení podstaty daného okamžiku a samozřejmě smysl pro suchý humor. Ten miluji. Škoda že nelze udělit víc hvězdiček - neváhal bych.
Genialita ptáků
Jennifer Ackerman
Po stránce obsahové a faktografické je to jednoznačně kniha, která se do rukou dostane málokdy. Jen když si člověk uvědomí, kolik úsilí a času při pokusech a pozorování stojí v podstatě za každou informací, pak nezbývá než obdiv. Stejně jako několika hodnotitelům přede mnou mi chyběly vyobrazení ptáků o kterých je řeč. Určitě by to publikaci ještě více pozvedlo. Celkově však vyplývá, že o ptácích člověk pořád neví téměř nic, přestože anebo právě proto, jak praví název, jsou v podstatě geniální. Za přečtení jednoznačně stojí, i když si uvědomuji, že to není literatura pro každého.
Pahorek
Ray Rigby
S tímto příběhem odehrávajícím se v trestném táboře pod žhavým africkým sluncem jsem se poprvé setkal ve filmové podobě se skvělými herci Seanem Connerym a Harrym Andrewsem. Film mi naprosto učaroval, proto jsem po čase posháněl knihu a dal se do čtení. Téměř bezvýhradně dávám přednost knižní formě. Očekávám od ní totiž trošku rozvití děje vzhledem k použitelnému času a navíc kniha podněcuje mou představivost. Tady jsem však narazil na výjimku. Byl jsem TROŠIČKU zklamán. Film totiž obsahoval naprosto vše podstatné a co bylo v knize navíc, to mě chvilkami maličko nudilo. Ale ani přes tuto drobnou výtku nemohu ohodnotit hůř než 5-ti hvězdami. Jen ..... ten film byl prostě geniální.
Inventúra
Andrej Hryc
Andreje Hryce jsem měl rád. Jako herce. Osobně jsem se s ním nikdy nesetkal, a je mi to líto. Určitě neměl život lehký, ale dokázal se s ním porvat. A nestěžoval si. Pomocnou ruku většinou hledal na konci své paže. Takových lidí si vážím. Celkem rád bych viděl pohromadě všechny, kterým za svého života takříkajíc "stoupnul na kuří oko". Sám se v Inventúře přiznal, že i on udělal v životě pár přehmatů, na které třeba nebyl hrdý. Ale vždy si je dokázal přiznat a nějakým způsobem je odčinit. Kniha se dobře čte, život a děj ubíhá, ale někdy je nutno se nad některou myšlenkou zastavit a pouvažovat. Opravdu to není jen prostý životopis, jaký ve zralém věku napíše hodně herců. Je to kniha s myšlenkou a k přemýšlení.
Soudce a jeho kat / Podezření / Slib
Friedrich Dürrenmatt
Kdysi dávno jsem viděl černobílý film Stalo se za bílého dne. Naprosto mě fascinoval a na jeho základě jsem si našel i knihu (v této trilogii se jedná o Slib). To jsem samozřejmě ještě nevěděl, že Dürrenmatt napsal k filmu nejprve scénář a až po jeho natočení a velkém ohlasu napsal samotnou knihu. To je vlastně můj příběh o objevení tohoto autora. Pak už jsem jen vyhledával další a další jeho romány a stal se jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Celý tento hodnocený soubor je naprosto fantastický, rád se k němu opakovaně vracím i po letech a vždy mě znovu osloví. Pro mě byl Dürrenmatt nadčasový autor a rád jej doporučuji všem čtenářům, kteří májí rádi knihu, jež má hloubku a myšlenku, a nehledají pouze potištěný papír k zahnání dlouhého času.
Meyrovo sklo - Kam před Rudou armádou schováte svůj poklad?
Martin Sichinger
Úplně chápu tápání, které zmiňuje ve svém komentáři iceVS. Při první knize, kterou jsem od pana Sichingera četl, jsem měl naprosto totožné pocity. Po přečtení knihy třetí, tedy Meyrova skla, se v myšlenkových pochodech autora orientuju mnohem lépe. Řekl bych, že se dostávám na jeho myšlenkovou vlnu a dokonce mám pocit, že se stávám na jeho knihách závislý :-). Propojení románového příběhu s realitami bohužel velmi smutné historie sklářství na české straně Šumavy, v kontrastu s rozkvětem tohoto oboru na straně německé, je skvělé. I to je jedna z kapitol úpadku českého hospodářství a násilného potlačení umu českého člověka, pod kterou se podepsali komunističtí soudruzi, a která už se neměla sílu nikdy v plné míře vrátit do předválečné doby. Stačí jen absolvovat jednu cestu z Pasova do Strakonic a vnímat své okolí a musí vám začít být hned za Philippsreutem smutno. Jsem vděčný, že někdo alespoň tu historii připomíná. Tak tedy pane Sichingere děkuji a už se upřímně těším na Vaše další knihy.
Žil jsem mezi malomocnými
Neil White
Tohle byla opravdu velmi zvláštní kniha. Zvláštní myslím v dobrém slova smyslu. Je hodně knih, které vás v okamžiku čtení zaujmou, ale po čase, když ji třeba někde zahlédnete, si nejste schopni vybavit, o čem vlastně byla. Já jsem tuto knihu četl už před mnoha lety, teď jsem se k ní vrátil a zjistil jsem, že mi v paměti utkvěly celé pasáže. To svědčí ne třeba o kvalitě knihy, ale určitě o hloubce prožitku autora a o myšlence. Kdysi jsem se při svých cestách pohyboval v bezprostřední blízkosti této věznice u břehů Mississippi v Louisianě a po setmění mi v kempu pobíhaly kolem stanu desítky pásovců, které prý malomocenství šíří nebo přenáší. Opravdu zvláštní pocit. Možná proto jsem se dokázal tak dobře vcítit do myšlení, do pocitů, i do počátečního strachu autora. Po stránce stylistické má kniha své mouchy. Ty jsou ale naprosto nepodstatné, protože její silou jsou pocity a prožitky. Budete-li mít tu možnost, přečtěte si ji. Uvidíte, že i v zemi neomezených možností se můžete nečekaně ocitnout v pochmurných místech, které v českých věznicích nepotkáte.
Smrt v recepci
Daniela Mičanová
Od autorky moje první, zcela náhodně vybraná kniha. Obsahově i dějově slušné, celkem mě bavily zlomy a zvraty děje, někdy více, někdy méně čekané. Narozdíl od jiných recenzentů mi nevadilo použití hantecu jako takové. Koneckonců to k Brnu a okolí patří. Spíš jsem měl problém s faktem, že každý kdo v knize hantecem promluvil se rázem zařadil do skupiny postav v rozmezí duševně slabší až debil. Pokud bych byl brňák a měl k hantecu vztah jako ke své oblastní historické specifice, asi bych se cítil uražený. A zřejmě právem. Mimo této výtky mi však na knize nevadilo celkem nic. Někde jsem se pobavil, někde i zasmál, což není u detektivek úplně běžné. Doporučení bych knize určitě nedal, ale pokud hledáte něco pro ukrácení dlouhé chvíle třeba na cestách, nebo na dovolené, tak po ní klidně sáhněte.
Koloušek
Jana Bernášková
Jsem chlap, tak si ani nejsem jist, jestli mohu tuhle knihu hodnotit. Když listuji recenzemi zpět, je tam mužů jako šafránu. Zatím jsem od paní Bernáškové nic nečetl. Asi proto, že jsem nic nehledal. I tahle kniha se mi dostala do rukou víceméně nedopatřením. Musím říct, že jsem to čekal horší. Je to o životě, o smrti, o sexu, o mezilidských vztazích a celé to drží pohromadě dosti inteligentní humor. Příjemný, i když sem tam nepochopitelný, protože ženský. A to v žádném případě nemyslím ve zlém. I pro ženu je často mužský humor nepochopitelný. To tak prostě je a nedá se s tím nic dělat. Pokud bych měl vypíchnou nejlepší pasáž, pak je to jednoznačně dopis pro otce. Ale čte se to příjemně a to je v literatuře to hlavní. Takže pro mě takové půl na půl, i když někde skrytě vzadu mám takový neodbytný pocit, že kdyby tahle kniha nevznikla vůbec, tak se patroni literatury nezhroutí.
Sejdeme se v pět
Vladimíra Černajová
Už druhá přečtená kniha z pera paní Černajové, která je prvoplánově oddechovkou, ale obsahuje mnoho pravd o nás samotných. Nenáročné čtení k zasmání i k zamyšlení. Naprosto mi vyhovuje autorčin literární styl i humor a rád sáhnu po další její knize.
Předloha pro vraždu
Eva Mašková
Tak se mi konečně podařilo přetrpět tuhle pseudokriminální červenou knihovnu až do úplného závěru. Jak už jsem psal několikrát, mám velmi rád původní českou detektivku, a proto vždy rád sáhnu, třeba i namátkově, do zelené řady z nakladatelství Moba. Tentokrát to však pro mě bylo obrovské zklamání a při pročítání předešlých recenzí mám dojem, že jsem četl úplně jinou knihu. Jedna parta naprosto nevyzrálých, nezodpovědných a do reálného života těžce zařaditelných postav se snaží prorazit v literatuře. Další parta, tentokrát detektivů, se chová tak neprofesionálně, že je jejich pracovní zařazení jen málo uvěřitelné. Celému příběhu pak vévodí bývalá policistka, která se rozhodne vyřešit vše sama, ale dělá jednu botu za druhou a ohrožuje jimi nejen sebe, ale i své okolí. No a vše korunuje doslova pohádkový závěr: těm dobrým se vydaří i to, v co snad ani doufat nemohli a ti zlí a nesympatičtí si za špatné konce mohou sami. Po další autorčině knize asi nesáhnu.
Kriminální případy ze Šumavy IV.
kolektiv autorů
První a třetí díl Kriminálních případů ze Šumavy už jsem přečetl a hodnotil dříve, teď jsem se v knihovně potkal s dílem čtvrtým. Naštěstí nevybočil z velmi slušných vyjetých kolejí. Jednotlivé příběhy se opět velmi příjemně čtou. Dobře jsou vybrány případy jak ze šumavské historie, tak z doby nedávné. Za mě velmi zdařilá kniha k odpočinku.
Vrah je v každém z nás 2
Lucie Bechynková
Výborná kniha. Za mě druhý díl lepší než první. Paní Bechynková nezasahuje do vyprávění a rozhovor, který bych mohl mimo jiné v knize i postrádat, se přesunul do závěrečné části a od jednotlivých případů se oddělil. A právě to nezasahování do děje považuji za nejlepší úpravu proti knize první. Jinak vyprávění jednotlivých příběhů naprosto skvělé. Téměř ve všech případech čtenář v podstatě od počátku ví, kdo je pachatelem. Takže předkládaný děj nezaujme nečekaným rozuzlením, překvapením a odhalením jako v kriminálních románech, ale o to zajímavější je popis průběhu vyšetřování, sběru dat a důkazů, spolupráce s jinými složkami atd. Pokud by došlo na úvahu o vydání pokračování, přimlouvám se za něj.
Nikdo nemusel zemřít
Luděk Kubát
Po nových knihách pana Kubáta vždy rád sáhnu s očekáváním čtivého příběhu. Nezklamala mě dosud žádná z přečtených, nezklamala mě ani tato. Oddychové čtení s trochou laskavého humoru, přehledný ale ne průhledný děj, ve kterém policisté řeší nejen práci, ale i svůj běžný každodenní život a který přináší rozuzlení až na posledních stránkách. Za opakovaně příjemně strávené chvíle autorovi děkuji a už teď se těším na další příběh, který mne čeká v mé knihovně.
Hodina mrtvých očí
Harry Thürk
Skvěle vylíčené bezcitnosti války, bezvadně zpraovaná psychologie postav. Bylo by lepší, kdyby nebylo nutno psát takovéto knihy. Ale i dnes vidíme, že vývoj civilizace neprodukuje pouze civilizované jedince a za čas někdo zpracuje do literární podoby ještě větší (současné) krutosti.
Mluvící balík
Gerald Durrell
Knihy Geralda Durrella jsem měl rád vždy, provázely mě celým životem. Kdykoliv jsem si mohl otevřít knihu v kterékoliv její části a jen tak si chvíli počíst. U naprosté většiny jeho knih totiž nešlo o děj, ale spíš o souhrn příběhů a zážitků. Mluvící balík je však přece jen jiný. Je určen dětem, jen si nejsem úplně jistý, zda i těm současným, vychovaným mnohdy na absolutně nevkusných japonských a amerických kreslených seriálech a potřeštěných počítačových postavičkách. Já ji určitě budu svému vnukovi číst a věřím, že se mu bude líbit. Navíc, když budou jeho představivost a fantazii podporovat nádherné ilustrace Adolfa Borna. Máte-li tu možnost, čtěte ji svým dětem a vnukům také.
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Úchvatný příběh se slabším literárním zpracováním. I po této knize jsem sáhl až po shlédnutí filmu. Příběh dobrodruha, kterému se stala Aljaška láskou i hrobem. Divočina neopatrnost a lehkovážnost nepromíjí. Při sledování filmu mě místy mrazilo, bohužel při čtení jsem se často ztrácel v nepodstatnostech. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, protože mi filmový příběh trochu rozšířila. Ale je to ten jeden z mála případů, kdy se na film znovu podívám rád, ale ke knize se určitě nevrátím.
Hovno hoří
Petr Šabach
V drtivé většině případů upřednostňuji knihu před filmem. Tady to ale mám naopak. Pelíšky naprosto miluji, kdežto od předlohy, která volně posloužila k jejich natočení jsem očekával mnohem více. Jsem si vědom, že srovnávat tato dvě díla není úplně fér, protože vlastně nejsou o tomtéž a do filmu je použito jen několik fragmentů. Možná, že i to je důvodem, proč jsem byl z knihy Hovno hoří zklamán. Určitě si bude své čtenáře i nadále nacházet, ale pro mě je to uzavřená kapitola bez možnosti návratu.
