salamandrina
komentáře u knih
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Nic, co by tady už xkrát nebylo. Dobře napsaný, určitě osloví hodně lidí, ale za mě taková Třeštíková pro intelektuály. Přečteno sice se zájmem, ale za den už o tom nevím.
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Skvělá kniha. I když mě dalkový treky a hory tolil nelákají, mám radši “jen” chození, tak tohle se četlo samo. A to díky síle autorky. Ne vždy mi sedla, ale děsně mě to bavilo číst. Bylo to totiž strašně normální a lidský. Pro mě velká inspirace a to nejen co se týká nachozených kilometrů.
Cyklická žena aneb Jak využívat svůj lunární cyklus k dosažení úspěchu a naplnění
Miranda Gray
Mě asi na téhle knize nejvíc vadí to, že to je nepodložený nějakými výzkumy, statistikami, vědou. Vlastně se spoustou věcí souhlasím, přijdou mi logické. Nicméně jak se v knize pořád opakuje (čímž se autorka tak trochu kryje, kdyby něco nesedělo...) každé tělo je jiné, každá žena to má jinak.
suma sumarum - jsou tam zajímavé věci k zamyšlení, ale jako bibli ženství bych to nebrala.
Zlatí úhoři
Ota Pavel
Tyjo tahle kniha mě docela hodně dostala. Matně si pamatuju film s Heřmánkem, ale nijak zvlášť. Spíš jsem si to nepamatovala. Ten styl psaní je mi hodně blízkej, krásnej, poetickej, dojemnej. O malejch věcech. O přírodě. Já myslím, že bychom se s Otou kamarádili. Berounku už znám, ale je čas jí trochu objevit víc. Tyjo a dala bych si rybu. Na ohýnku. U řeky. A zapila bych ji slivovicí. No prostě jsem se zase dojala ☺️
Chrám plný květů
* antologie
Skvělý čtení na záchod :) ne jako vážně. To ráno pak tak poetičtěji začíná :)
Kolem Jakuba
Michal Vrba
Až na povídku z Budapešti, která mi nějak nesedla, tak hezké propojené povídky. Nic moc veselého, nic moc převratného, ale styl psaní pěkný
Konec podzimu
Tormod Caimbeul
Tohle bylo milý. Docela rychle jsem se naučila nepanikařit z těch všech jmen a spíš jsem tu knihu nechala plout jako nějaký obrazy. Humornou knihou bych to nenazvala, ale něžnou ano. Mám slabost pro tyhle krajiny, mám slabost pro divný patos, smutek, drobné detaily. Líbilo, i když do kolen mě to úplně nedostalo. Taková něžná kniha prostě.
(velký body za grafický zpracování)
Mapa Anny
Marek Šindelka
Tak tohle mě překvapilo. Povídky se učím číst neb mě vždy víc bavily tlustý bichle, vadí mi, jak jsou krátký a postavy hned utečou, ale tohle bylo krásný. Ten jazyk a výrazy jakým Šindelka popisuje obyčejné příběhy několika lidí je prostě perfektní!
Jídlo na prvním místě
Dallas Hartwig
Zajímavá kniha a hodně věcí jsem se dozvěděla nově. Nicméně jako u všech podobných knih je nutné nad tím přemýšlet a hodnotit a ne jen slepě následovat. V některých věcech jsem se inspirovala, v některých ne. Nutno říct, že už nějakou dobu se snažím stravovat nízkosacharidově, takže pro mě spousta věcí nebyla novinkou. Myslím, že kniha je ideální pro ty lidi, kteří si stále myslím, cereální mussli tycinky jsou zdravý, že tmavá kaiserka je celozrnná nebo že když budu jíst hodně masa a vajec, takže umřu na vysoký cholesterol. Program Whole30 si možná zkusím později, momentálně jsem ale hodně omezila mléčné výrobky a dávám si hodně pozor, odkud kupuji maso.
Každopádně - kniha je čtivá, člověk se v ní dozví hodně nových věcí, jsou v ní fajn recepty a rady. Kdo se zajímá o výživu, tak doporučuji.
Lovci snů
Neil Gaiman
To bylo tak krásný! Dlouho jsem Sandmana nečetla a úplně jsem zapomněla jak skvělý to je ztratit se ve světě snů.
Serotonin
Michel Houellebecq
Nevim no. Jsem to asi nejak nepochopila. Jestli to byla deprese, tak na to to bylo vypraveno moc lhostejnym tonem hrdinou, ktery mel byt od zacatku nesympatickej kreten. Co se musi priznat, tak to, ze je to velmi ctivy a necim to proste zaujme. Ale asi bych musela byt ctyricetiletej chlap v krizi, abych tomu rozumela vic.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Dlouho jsem se téhle knihe vyhýbala, bála jsem se jí, že si nebudu pamatovat jména postav a že tomu nebudu rozumět. Jména jsou v pohodě a jo, něčemu z tý fyziky fakt nechápu, ale fascinovaně to čtu a hltám. Bomba. Jdu hned na další díl.
Jarní vody
Ivan Sergejevič Turgeněv
Příjemně osvěžující závan klasické literatury. Dlouho jsem žádnou klasiku nečetla a musím to dělat častěji. Je to fajn. Naivně romantické, květnatě poetické.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Podle mě zatím nejslabší kniha. Občas mě napadlo přirovnání, že je to takový vážný Hartl. Příběh je takový neslaný nemastný, stejně tak postavy. Neříkám, že se to dobře nečte, ale narozdíl třeba od Hany (což ale byla první kniha, krerou jsem od AM četla, tak možná proto) si ji určitě už zítra pamatovat nebudu.
Olga
Bernhard Schlink
Tak já nějak nevím, co si o tom myslet. Je to dobře napsaná kniha, která se čte sama, a čte se sama velmi rychle. Jsou v ní krásné a zajímavé myšlenky, každý má šanci se v ní najít. Aspoň myslím. Ale celkově mi to přijde takový plochý a nedotažený. Závěrečný dějový obrat jsem vůnec nepochopila, resp.nepochopila jsem, proč by to hlavní postava udělala. Ostatně všechny postavy jsou takové nedotažené a efekt tří vrstev románu sice dává na zajímavosti, ale vlastně nikam nevede. Takže ne úplně zklamání, ale rozpačitý pocit ano.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Povinná četba pro všechny, co volili Babiše nebo Okamuru ;)
Komturova smrt
Haruki Murakami
Krása, jednoduše krása. A je jedno kolik stránek to má. Murakami mě svým psaním a stylem prostě baví, až zapominám na svět venku.
13 věcí, které psychicky silní lidé nedělají
Amy Morin
Během čtení jsem neustále kolísala mezi dvěma názory na tuto knihu. Když už jsem si začala říkat, že to je dobrá motivační kniha, přišel na řadu stav, kdy jsem se jen pobaveně usmála. Každopádně: ta kniha není špatná. Je jen děsně zjednodušená a hodně “americká”. Umím si představit, že lidé, kterým se do ruky poprvé dostala podobná kniha a kteří hledají poprvé nějaký druh pomoci, z ní musí být nadšeni. Spousta hesel, co si dát na ledničku a denně je uctívat. A ty hesla jsou pravdivá. Ale často také nicneříkající viz.silní lidé se nelitují. Nelitujte se. Aha. A jakže se to vlastně dělá? Někdy prostě chybí konkrétnější metody. A zatímco některým lidem je jasné, že příklady lidí, které autorka uvádí, jsou zjednodušené a v reálu za nimi byly měsíce terapie, někomu to jasné být nemusí a může to vést k deziluzi.
Co mě ke konci už fakt mrdalo, byly příklady lidí, kteří byli “silní”. Žena, co navzdory rakovině, si nestěžovala a pomáhala jiným nemocným, chudý chlapec, co několikrát udělal bankrot, aby se z něj stal koláčový magnát...Jako jasně, klobouk dolu, ale stačilo jednou, dík, chápeme.
Nechci se této knížce smát, najde si své čtenáře, kterým pomůže, ale pro mě byla fakt naivně cynicky usměvavá.
Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války
Jan Novák
Dechberoucí příběh, který by měl být povinnou četbou pro všechny, co vzpomínají na staré dobré časy. Na to, že má kniha přes pět set stran, se příběh Mašínů a jejich blízkého okolí odehrává velmi rychle a svižně, vtahuje do děje, čtenář někdy nedýchá napětím. Některé pasáže jsou popsány jaksi chladně a zpovzdálí, zkratkovitě, dávají tak najevo, že se jedná o opravdový příběh, který se stal. "Necitelnost" ale nevydrží autorovi dlouho - a není se co divit. Byla to doba plná emocí, strachu, napětí a rozhodování, co udělat se svým životem. A to přesně v této výjimečné knize je.
Mluviti pravdu
Josef Formánek
Chvíli mi trvalo se začíst, ale nakonec mě tenhle lehce neuvěřitelný příběh chytnul. Z literarního hlediska - záverečné vsuvky o životě autora - možná by bylo víc logičtější, kdyby nebyly jen na konci, ale prolínali se celou knihou.
Každopádně jsou tam krásný myšlenky a obrazy.