salamandrina komentáře u knih
Dokonalý! Přesně takový kouzelný svět miluju. Severský Miyazaki. Akorátže je mi tenhle skandinávský model mnohem bližší a pochopitelnější. Nenásilný humor a krásný ilustrace. Přečteno bohužel velmi rychle jedné mrazivé noci. Už se těším na další díly a děsím se animovaného seriálu na Netflixu.
Od Murakamiho jsme četla lepší věci, které mě oslovily daleko více, přesto je každá jeho kniha pro mě jakousi očistou. Miluji jeho popisy ať už děje nebo věcí či lidí, které jsou precizní a které se čtou lehce.
Rodinná sága z Gruzie. Bavilo, i když některé pasáže mě úplně nechytli - což se odvíjí od toho, jak moc mi postavy byly sympatické. Každopádně dobře napsané, čtivé a pro mě i z historického hlediska dost poučné.
Jediný co vytýkám - klidně bych tady obětovala kvalitu papíru a zvolila nějakou menší gramáž - fakt se to nedá držet v ruce jak to tlustý :)
Další kniha o chození, putování. Trochu smutná-ne vždycky se vydáte na cestu jen abyste jako dokázali, že jste dobrý, že jste dali trek a jaký super vybavení jste měli. Někdy vám už nic jinýho nezbejvá.
Kontempluji. Když je ta bronzová neděle.
A mám chuť na fish and chips.
Tohle se četlo úplně samo.Na začátku jsem se bála, že mě ty postavy nebudou bavit a vlastně jsem si k nim moc vztah neudělala, ale přesto ten příběh byl skvěle napsaný. Fakt mě to moc bavilo.
Super kniha. Skvělá prevence a podle mě pro mnohé nastavení zrcadla. Takovéhle populárně naučné knihy mám ráda, i když asi kloužou jen po poruchu. Nutí mě dost přemýšlet a krotit některé své běsy.
Docela nuda. Ani napínavý mi to nepřišlo. Nějak tu oblíbenost Nesba nechápu, ale třeba se to pak s dalšími díly rozjede...
Nádherný příběh, kde se prolíná islám s křesťanstvím. Pohádky a příběhy, podivná láska, spiritualita, ale taky vtip a humor. Úžasný ilustrace. Prostě strašně krásný a dokonale vymyšlený prolínání několika světů.
Jako vlastně mě to bavilo. Ve chvíli, kdy jsem si zvykla na to, že vlastně to nemá nějaký jeden příběh, který by směřoval k nějakému finále, ale že se jedná spíš o takový knižní seriál, tak dobrý. Podle mě by to bylo zajímavý zfilmovat. Takovej novej Star Trek. Nicméně i když to bylo milé a příjemné, tak nějak vůbec nemám potřebu číst druhý díl. Možná někdy, až nebudu vědět co by...
Druhý díl možná trochu slabší, ale spíš to bylo tím, že čtenář už není tak fascinován autorovým stylem. Ty fatalistický věty jsou dokonce někdy fakt protivný a podle mě už to trochu přehání. Tak jako tak se to četlo dobře a uteklo to jako voda. Doufám ale že si to Backmann nepokazí nějakým třetím dílem. To už by bylo fakt moc.
Příběh doktora, který se vypořádává se svou minulostí i přítomností, prošpikovaný mini příběhy jeho pacientů, skvěle vykreslená atmosféra společnosti okolo malé české nemocnice, šeď, nemoce, starý chyby. Strašně dobře se to navzdory šílenýmu tématu četlo. Konec byl takový jasný, jakože poučení pro všechny, že nic a nikdo není černobílý, ale za mě v pořádku.
Poprvé jsem Pistolníka zkoušela číst před třemi lety a odložila ji. Nebavilo mě to, nechápala jsem to, Kingův styl mě nijak neoslovoval. Pak jsem mu dala šanci v jiných knihách a docela mě to chytlo, tak jsem na naléhání sestry, která Rolanda zbožňuje, zkusila znovu Temnou věž. Že prý prvním dílem se člověk musí prokousat a zbytek série je už pak jízda. Musím říct, že tentokrát jsem dočetla a vlastně mě to i bavilo. Divný náznaky mě už neštvaly, vlastně mě bavilo, že tomu úplně nerozumím, jako kdyby se člověk probudil ze snu, který si nepamatuje a viděl jen útržky toho světa. Jsem zvědavá na další díl každopádně.
Já nevím no, ale mě to nebavilo. V tom propletenci postav, který se tak zcela nepravděpodobně potkávali (jako jo, Praha je malá, nebo kde se to odehrávalo, vlastně nevím, ale zas tak...) jsem se ztrácela, přišlo mi to celý takový nedotažený, jakože nápady dobrý, ale tím, jak tam bylo těch postav víc, tak na ně nezbýval prostor a šup se skákalo k jiné postavě, protože vše je propletené vším. A ten motiv bábovky, která jednou asociuje vůni dětství a jednou vagínu... to byla koruna všemu. Nicméně, motivy tam byly fajn, blbý to úplně taky nebylo, věřím, že si to čtenáře najde a někdo si v tom i nějaký motiv najde. Já asi mezi cílovku moc nepatřím sic žena po třicítce. Jako ale bábovku bych si docela dala. Tu normální, pečenou, bez jakýchkoliv eufemismů.
Jak mě nebavila nebo resp.drásala první kniha Anny Bolavé, tak tohle byla pecka. Předpokládám, že příběhu prospělo to, že je tam více postav, ne jen utrpení / zášť / zloba / smutek jedné nezapadající osoby. Bezva.
Tyve tak to byla velká slabota. Děsivě nepřehledné množství postav, nerozhodnost, jestli to je jako téma mysteriózní viz čarodějnice, nebo genderově poučný. No jako když je ve stínu 37C tak to teda přečtete, ale že by z toho měl člověk nějakej zážitek to se moc říct nedá.
Tak tohle bylo příjemné překvapení. Už jsem málem knížku vrátila nepřečtenou do knihovny, nějak jsem neměla sílu na další pohádkově magický příběh, který je blbě napsaný a jen naznačuje než aby věci dotáhl do konce. Medvěd a slavík takový rozhodně není. Je to inteligentně napsaná kniha, která svědčí o tom, že autorka má velké znalosti ruského folklóru. Bavilo mě číst si o slovanských bozích a bůžcích, bavilo mě číst si o divoký holce uprostřed ruské divočiny. Bavilo mě číst si příběh, který ukazuje, jak křesťanství bojovalo proti tradičním náboženstvím. Doufám, že druhý díl nezklame.
Tak tohle byla dobrá napínavá bomba. Po pomalém rozjezdu jsem nic moc nečekala, ale od scény přepadení jsem prostě tu knížku nechtěla odložit. Napínavý, dokonale popsaný scény, kdy vlastně jen lehce tušíte, co se asi stalo, ale stejně jako hlavní postavy si tím nemůžete být úplně jistí.
Mam pocit, ze s Balabanem jsem se nasla. Nekdy takove knihy jsou, ze ctete slova a je vam, jako kdybyste to psali vy nebo jako kdyby to psal nejaky hodne dobry znamy. Obrazy, blizkost, smutek. Krasa.