Sandik komentáře u knih

Výborná práce, přinášející řadu cenných informací především o výstavbě. Samozřejmě pár výtek se našlo, ale ty jsem Honzovi řekl osobně ;o)

12.04.2019

Při čtení knihy jsem zjistil, že jsem všechny v ní obsažené povídky už četl v různých výborech. Takhle pohromadě je ale ještě nápadnější jejich misijní zahrocení. To samozřejmě není nutně chyba, dokonce mi to konvenuje, vadí mi ovšem opakované a dosti neodůvodnění výpady proti ostatním církvím, ať už jde o anglikány, pietisty či kalvinisty (o neevropanech snad raději ani nemluvě). Chesterton zde rozvíjí oblíbené schéma, kdy to vlastní, dobře známé, považuje tak nějak automaticky za lepší a to cizí a neznámé stejně snadno prohlašuje za špatné. Samozřejmě to není nic v té době výjimečného, podobný ranec předsudků byl pro počátek 20. století zcela typický a v řadách nekatolíků bychom nepochybně narazili na to samé. Čekal bych ale, že právě autor tak duchaplných úvah by mohl být poněkud více "nad věcí" a neupadat do žabomyších sporů o to, která církev je ta nejkřesťanštější... Celkový dojem: 80% Podstatné je přece hlásat Krista, nikoliv svou denominaci. Nebo snad ne?

3 25.03.2019

Upřímně řečeno, tohle je kniha poněkud podivná. Na jedné straně jde o velmi přínosnou práci, který v českém prostředí doslova zakladatelským způsobem upozorňující na často opomíjený a přesto fundamentální problém historického bádání, na straně druhé je to práce, jíž lze mnohé oprávněně vytýkat.
Problematičnost dané práce začíná už u použité terminologie. Valenta pro barokní nakládání z penězi systematicky používá termín "marnotratnost". Přitom takový termín jednak patrně úplně neodpovídá dobovému chápání a také nám může bránit v pochopení důvodů, které k takovému jednání vedly. O důvody se ovšem autor stejně téměř nezajímá. Na jedné straně zdůrazňuje například obrovské výdaje habsburského soustátí na válečné operace, podtrhuje bezvýchodnost mnoha "úvěrových pastí", zmiňuje obtížnost výzkumu pro nějž často chybí vhodné prameny, to mu ovšem nebrání o aristokratech barokní éry hovořit se značným despektem, v podstatě jako o jakýchsi zhýralcích, kteří se nekontrolovatelně zadlužovali zcela bezdůvodně a nesmyslně, patrně prostě proto že je to bavilo a bylo to šik. Dosti samozřejmě otázku, proč mnoho nepochybně rozumných lidí dělá krajně nerozumné kroky, si prostě neklade. To je ovšem nepochybně pohled krajně anachronický. O to pikantnější je, že badatelům kteří se důvody barokní "marnotratnosti" pochopit snaží se prostě vysměje a ještě je zařadí do dehonestující škatulky "postmoderní relativisté". Možná ale mají štěstí, že je neoznačil rovnou (citováno včetně uvozovek) za "odbornice" na tzv. gender studies.
Sebejistota s níž autor v textu na mnoha místech vystupuje je v příkrém rozporu s tím, jak často musí namísto primárních pramenů pracovat s literaturou. V podstatě přitom nechávám stranou, že například jeho dotýkání se uměnovědných témat je značně rozpačité a je zjevné, že autor je v dané oblasti zcela nepoučený.
Vraťme se ale k meritu věci. Jako základ tezí s nimiž Valenta pracuje posloužily jeho starší studie, zpracovávající otázku úvěrů a dluhového zatížení u několika konkrétních velkostatků a rodin. Autor se ovšem rozhodl pojednat téma celistvě. Výsledkem je jakási klipovitá tresť plná "nedopovězených příběhů". Překvapuje přitom, že se zjevně hlouběji neseznámil například s ekonomickou situací Schwarzemberského dominia, přestože například po smrti Adama Františka došlo k faktické (byť veřejně nevyhlášené) sekvestraci a archivního materiálu je ve schwarzenberských fondech téměř nepřeberné množství.
Přitom právě tohle je jediná cesta k lepšímu poznání dané problematiky. Je přínosné, že autor v minulosti zpracoval dané téma na případě několika konkrétních velkostatcích a šlechtických rodech, ovšem to na vážně míněnou syntézu zatím zjevně úplně nestačí. Daleko užitečnější by bylo pečlivě zpracovat další jednotlivé archivní fondy a přitom si klást přesně ty otázky, které si autor neklade. Patrně proto, že v nich "má jasno". Méně jasna by v daném případě ale bylo zjevně více.
Celkový dojem: 80%

3 19.03.2019

Jako topografická práce to není špatné. Stanislav Musil shromáždil poměrně dost informací z dějin pražských pivovarů a také hospod. Očekával bych ale například větší zaměření na budovy pivovarů ze stavebního hlediska a na jejich provoz. Také úvodní kapitola pojednávající o historii vaření piva především v Praze, o dovozu piva z jiných měst atp, do jisté míry postrádá větší ponor do historické pivovarnické technologie. Očekával bych, že se v podobné knize například dozvím co to byla spilka, jak fungoval hvozd, jak se pivovarnická technologie měnila průběhu staletí. Podobné informace jsou ovšem v knize předestřeny pouze velmi neúplně a torzovitě. Škoda... Celkový dojem: 70%

2 13.03.2019

Johns opět prokázal, že je mistr drobnokresby. Atmosféru anglické školy před První světovou válkou vystihl velmi přesvědčivě a také detektivní zápletka je napsána velmi dobře. Příběh o hledání pokladu je jak vystřižený z Příběhů Toma Sawyera a při popisu nenadále explodující rachejtle v průběhu školního vyučování jsem doslova řval smíchy... Celkový dojem: 85%

1 12.03.2019

Relativně standardní Biggles v boji se zloduchem. Příběh se odehrává v poušti tedy v prostředí které si v Biglesových příbězích zahrálo už vícekrát a obecně v něm zaznívají motivy, které už známe odjinud. Nové je téma boje s distributory drog a tuším taky motiv spolehlivého arabského spolubojovníka. Celý příběh poměrně dobře drží pohromadě a není zbytečně překombinovaný... Celkový dojem: 70%
PS: Tu drogu by samozřejmě nebylo špatné zkoumat a například lékařsky využít, totální likvidace je ale vskutku dosti uvěřitelné "vojenské řešení". Svět už je takový.

2 03.03.2019

V určité chvíli mě mimořádně otrávilo, že Biggles nachází i kdesi na pomezí Ruska a Mongolska ty samé "staré známé", ale nakonec to nevadilo tolik. Johnsovo líčení je i tentokrát velmi sugestivní, příběh napínavý a dobře vymyšlený. Výborně napsaná postava vodkymilovného ruského kozáka je příjemným oživením. Poněkud úsměvné je samozřejmě srovnat historickou realitu dvou tehdejších soupeřících velmocí, jejichž vojenský výzkum probíhal v přísně střežených, supertajných vojenských areálech, a které mimo jiné skutečně využily mnohé z výsledků nacistického vývoje, s Johnsovou dosti "pistolnickou" verzí téhož. Sověti se samozřejmě obešli bez "princů", otroky nemuseli získávat v domorodých vesnicích, jistě jim nepotřebovali vyřezávat jazyky a i ty nacistické zločince nemuseli najímat, protože je už dávno jako tu nejcennější kořist měli ve svých věznicích... Celkový dojem: 70%

1 01.03.2019

Jestli je Johns v něčem skutečný mistr, pak to je nesmírně sugestivní líčení nejrůznějších okolností. Atmosféru ledového kontinentu vystihl naprosto skvěle a ani příběh samotný rozhodně není špatný. Marně si hlavu lámu, proč tohle ještě nikdo nezfilmoval. Byl by to fakt skvělej biják... Celkový dojem: 80%

1 12.02.2019

Rozhodně povedený "poválečný" opus, který milovníkovi subžánru "dobrodružné příběhy pilota J. Biggleswortha a jeho přátel" nabídne všechno to, co od správné bigglesovky čeká. Trochu zamrzí fakt, že Johns se až tolik nenamáhal s konstruováním záporáků a prostě sáhl do "osvědčených zásob". Celá věc přesto nevyznívá úplně hloupě, ostatně, v poválečné jižní Americe se vskutku dělo leccos a Johns si vlastně ani nemusel tak moc vymýšlet... Celkový dojem: 80%

1 08.02.2019

Hodnotit podobnou knihu hvězdičkami je téměř nesmyslné, vždyť je to především unikátní historický dokument. Už jeho vznik je souhrou mnoha dosti roztodivných souvislostí a také stav němž jej známe je těmito nečekanými historickými zákruty dosti ovlivněn... Co však hodnotit lze je jeho moderní knižní vydání. To české, z Odeonu z roku 1989 má nejen slušivé ilustrace Adolfa Borna, ale také vysvětlivky. Jejich chybou je ovšem to, že se omezují prakticky pouze na identifikaci jednotlivých popisovaných míst. Vysvětlení by si ovšem zasloužilo i mnohé další. Rozhodně cenný je i obsáhlý doslov. Celkový dojem českého vydání z roku 1989: 75%

7 08.02.2019

Trochu jsem se rozepsal, takže je z toho nakonec recenze ;o)
Každopádně Je to důležitá kniha, jíž sice lze vyčítat nedostatek filosofického nadhledu, nikoli však naléhavost... Celkový dojem: 85%

1 07.02.2019

V podstatě klasická britská detektivka s komplikovanými vztahy a propracovanou psychologií, místy s drobnými logickými lapsy ale obecně vcelku dobře fungující, rozhodně čtivá a zároveň reálně velmi nepravděpodobná. Kdo ví co má od podobné knihy čekat, rozhodně nebude zklamán... Celkový dojem: 85%

4 01.02.2019

Podobné knihy lze dnes číst už snad jedině ze studijních důvodů... Aškenázyho znají čtenáři nejspíše jako autora poetických Milenců z bedny či Putování za švestkovou vůní. Setkání s jeho povídkami publikovanými v době nejtvrdšího českého stalinismu musí být tudíž asi šokem. Aškenázy v knize umně míchá detailní a živý povahopis svých "malých hrdinů", často přímo lidí z okraje společnosti, s tou nejtvrdší komunistickou propagandou. Ilustrativní je hned první povídka o "malém a velkém" Gaborovi. Skvěle zpracovaná charakteristika temperamentní a těkavé romské duše, mimochodem s protirasistickým apelem stále platným, se v ději směle mísí s těmi neotřepanějšími soudružskými frázemi o údernících, o budování socialismu, o bytech a štěstí pro každého, o nadšených Májových soudružkách pro něž je "i nemožné možné"... Těžko říct, zda tomu Aškenázy opravdu věřil, nebo se prostě jen potřeboval "něčím živit". Kniha každopádně nezanedbatelné literární kvality má, byť je to spíše jen umné řemeslo v němž je syrově popsaná realita neustále promíchávána s komunistickými mýty. Vždyť třeba jen ty byty s teplou vodou a ústředním topením tehdy opravdu nikdo nenabízel "každému"... Ve srovnání s většinou tehdy publikovaná literární produkce je to stále ještě "literární skvost", byť z dnešního pohledu jde asi o mix propagandy s literaturou natolik nestravitelný, že jej patrně jen málokdo dočte, pokud už se k tomu odhodlá. A to je vlastně dobře. Nač si kazit dojem z mnohem podařenějších mladších děl jinak výborného a talentovaného autora... Celkový dojem: 55%

2 01.02.2019

Upřímně řečeno, tohle je vážně kniha pouze pro chlapce mezi 10-15 lety nebo pro skalní fandy (případně samozřejmě obojí). Pracuje se v ní s motivy, které známe například už z knihy "Biggles letí kolem světa", ale podobné situace lze ve formě vedlejších zápletek najít i v mnoha jiných Bigglesovkách. Relativně originální nápad je zde pouze to, že všechny příběhy vypráví Gigner v pauzách mezi bojovými starty. Společné tyhle příběhy mají to, že v nich vždy, nebo téměř vždy, hrají roli nějaké přírodní procesy. Zpočátku tajuplné či přímo děsivé, na konci vždy s racionálním vysvětlením. Nutno je ovšem podotknout, že tato "racionální vysvětlení" jsou, tak jako u Bigglese i mnohde jinde, prakticky vždy dokonale fantastická a nemají s realitou nic společného... Celkový dojem: 65%

1 23.01.2019

Na první pohled kontroverzní a výbušná kniha se po přečtení ukáže být spíše velmi krotkou a mnoho vysloveně nového vlastně nepřinášející. Jedná se totiž v podstatě o syntézu a téměř každé jednotlivé v knize pojednávané téma už bylo v nějaké podobě zpracováno samostatně. Vysloveně překvapit tedy může asi pouze naprosté laiky. Zároveň je ale samozřejmě dobře že kniha vznikla, neboť podobně široce pojatá práce zatím neexistuje. Možná proto, že jde svého druhu o kousání do kyselého jablka, především ale proto, že postihnout dané období je i čistě metodologicky a z hlediska práce s mnoha velmi různorodými prameny velmi náročné.
Kniha samozřejmě úplně nepotěší fundamentalisty a to ani katolické ani evangelické, ale to se dalo čekat. Minulost je málokdy černobílá. Pokud bych měl něco vytnout, tak především občasné drobné chyby, plynoucí z toho, že autor "není zdejší". Například Kouřim se jistě nenalézá ve východních Čechách. Také překlad je vskutku místy poněkud nepřesný, ale není to nic, co by výrazněji bránilo čtení či pochopení knihy.
Cenné je především postižení náboženské příslušnosti předbělohorského českého obyvatelstva, s potřebným a v minulosti často prakticky nezohledněným rozlišením šlechtické, měšťanské a venkovské společnosti. Mnohá témata, a to především ve druhé polovině knihy, by si jistě zasloužila podrobnější zpracování a jejich postižení je pouze velmi letmé, byť nikoli chybné. Metodologicky zajímavou otázku představuje kapitola věnovaná poutím a poutnictví. Dané téma by si přitom zjevně zasloužilo samostatnou studii, či spíše řadu studií. Vždyť téměř žádné poutní místo dnes nemá moderně a kriticky zpracovanou historiografii. Při čtení příslušné kapitoly tak nezbývá než se ptát: Skutečně byl vznik poutních míst tak výrazně iniciován "zespoda"? A jakou roli v tomto procesu hráli například místní duchovní? Legend o vzniku jednotlivých poutních míst či o jednotlivých zázracích je mnoho a pouze na základě dochovaných písemných pramenů dané téma patrně nelze objektivně postihnout. Skutečně můžeme v tomto případě s prameny pracovat tak nekriticky, jak to autor činí? Samozřejmě ano, cituje přece pouze historické prameny, ale stejně... Z výslechových protokolů vzniklých za použití práva útrpného by také citoval podobně nekriticky?
Celkový dojem: 80%

2 21.01.2019

Velice mě to mrzí, ale musím žel napsat, že za mě osobně je tohle sice krásná ale dokonale zbytečná kniha. Obsahuje úchvatné, převážně soudobé fotografie brutalistních staveb, ovšem pouze naprosté minimum textu. Zaměření na obrazovou složku by snad bylo pochopitelné v případě, že by součástí byly například reprodukce dobové plánové dokumentace či historické fotografie. Nic takového se nekoná. Historickou hodnotu zatím mají pouze fotografie budov už demolovaných či bezprostředně ohrožených, ani to ovšem rozhodnutí "nezatěžovat" knihu téměř žádným textem neospravedlní. Podle mého je to dokonale promarněná příležitost, což bolí o to víc, že knih zpracovávajících architektonickou tvorbu tohoto období je jako šafránu... Celkový dojem: 40%

4 06.01.2019

Kniha napsaná velmi čtivě a přehledně. Autorovi bych dokonce nevyčítal ani tu psychologizaci, byť je to psychologie amatérská, vyplývající nikoli ze studia odborné literatury ale z vlastní subjektivní zkušenosti. Radko Pytlík se totiž ve svých soudech většinou vcelku "trefuje". Osobně bych ale ještě více zdůraznil Haškovu neschopnost konstruktivně přijímat cizí autoritu a s ní těsně související neschopnost autoritou být. Tyhle věci s Haškovým neveselým dětstvím a mládím jistě souvisí velmi těsně a je škoda, že u nás stále ještě při psaní biografické literatury vůbec není běžné s psychologem spolupracovat. Co naopak u knihy postrádám dosti silně je poznámkový aparát. Tak jako tak je to jedno z nejpodrobnějších zpracování daného tématu, takže je čirým alibismem vymlouvat se co já vím na to, že to "není žádná vědecká práce". Ocenil bych také obsáhlejší obrazovou přílohu. Ne každý například ví, jak vypadal Haškův domek na Lipnici atp atd. Také v textu zmiňované fotografie by měly být přiloženy, zvláště když právě jimi autor dokládá cosi podstatného. Škoda také několika překlepů, vzniklých patrně při převodu textu pro nové vydání pomocí OCR... Celkový dojem: 80%

7 05.01.2019

Místy zajímavé postřehy, ale vcelku je to úlet plný sice zajímavých, ovšem nepodložených a nedoložitelných spekulací.

1 03.01.2019

Tahle Třeštíkova kniha se čte dosti obtížně a udržet v tom množství odboček a souvislostí nit je velmi složité, přesto je to zároveň práce nesmírně podnětná a velmi fundovaně sepsaná. Mnoho historiků by patrně před podobným tématem kapitulovalo, neboť je k němu velmi málo skutečně hodnověrných pramenů. Pracovat s tím málem co máme, znamená neustálou chůzi po ostří nože. Na jedné straně číhá nebezpeční příliš odvážných konstrukcí, na straně druhé neschopnost formulovat téměř jakékoli alespoň trochu použitelné závěry. Dušan Třeštík se této "chůze po ostří noře" odvážil a výsledek je mimořádně zdařilý a velmi přesvědčivý... Celkový dojem: 85%

1 28.12.2018

Za mě kniha, která člověku vyrazí dech a v závěru ho takřka rozbrečí. Škoda, že není delší a že se člověk víc nedozví o souvislostech, které už pro nás dnes nemusí být srozumitelné... Celkový dojem: 95%

11 26.12.2018