Sandik komentáře u knih

Mé výtky k edičnímu zpracování druhého dílu trvají i u dílu třetího a jistě není nutné je zde opět vypočítávat. K dopisům samotným jen drobná poznámka. Jiří Voskovec je v nich často velmi vyhraněný, nesmírně zaujatý, jeho odsudky jsou příkré, často je zbytečně vulgární a mnohdy je i vysloveně nespravedlivý. To samozřejmě není výtka, neboť nejde o klasickou literaturu ale o dokument. Vidět je to i ve chvíli, kdy porovnáme Voskovcovy vzpomínky na Ellis Island a v knize taktéž otištěný překlad protokolu. Proč Voskovcova tvrzení vzbudila podezření je přitom z protokolu jasné. Odpovídá úsečně, někdy opravdu s rozpory, jeho vysvětlení působí místy poněkud násilně. Přitom Američané se tehdy skutečně báli přílivu komunistických špiónů a samozřejmě to nebylo úplně neopodstatněné, byť "hon na čarodějnice", ve který nakonec obava z komunistů pod taktovkou pana McCarhyho vyústila, byl vskutku nespravedlivý a mnoha konkrétním lidem nesmírně ublížil. Ale zpět k Voskovcovi. Zajímavá je s postupujícím věkem jeho sebereflexe. Patrné to bylo už u druhého dílu, ale u třetího je to ještě nápadnější. Stejně tak je vidět bytostná potřeba jakéhosi náboženství. Voskovec ji sice odmítá. Přesto je patrné, jak moc mu chybí. Nesmírně pozoruhodné jsou rovněž zmínky o Miloši Formanovi a dalších emigrantech s nimiž se stýkal. Zajímavé je také to jak příkře Werich hodnotí své působení v Panu Tau, přitom pro mě konkrétně to byla v dětství jedna z prvních Werichových viděných rolí a dodnes jej jako milionáře Violu mám rád a druhou řadu Taua považuju za nejlepší. Až pak jsem viděl Krále co jednou byl jeden a i tahle jeho role mě naprosto dostala... Život málokdy servíruje věci tak, jak bychom si to přáli a často jsme přitom dokonce k smíchu. Dokonce i pánové Voskovec s Werichem ano ;o)

4 21.11.2019

Večerníček sám o sobě je skvělý a především první, ještě černobílá řada, uchvacuje řadou bláznivých nápadů a absurdních situací. Přetavit podobný děj do podoby psaného textu téměř nejde. Přesto by člověk očekával alespoň určitou snahu něco z poetiky filmového vyprávění zachovat. Autoři knihy se o to ovšem vůbec ani nepokusili! Veškerá hravost, nadsázka a vtip je ta tam. Namísto toho čteme seriózně vyprávěný děj, v němž se dá všechno racionálně vysvětlit a je to suché až to bolí. Autoři sice vytváří děj který s večerníčkem rámcově souvisí, ale jinak je vlastně úplně "o něčem jiném". Přitom nic nebránilo udělat z toho například pohádkový komix po způsobu skvěle přetlumočeného Maxipsa Fíka. To by ale autoři zřejmě museli mít více fantasie. Bída a utrpení...

1 15.11.2019

Dopisy samy jsou úžasný materiál, způsob jejich vydání je ovšem dosti tristní. Samozřejmě netuším, zda-li chyby nebyly v novějších vydání (ty jsou mimochodem aktuálně u všech tří svazků už čtyři) odstraněny ale v tom prvním je jich vskutku požehnaně. Vyskytují se jak v předmluvě, úvodech k jednotlivým rokům, v doslovu, tak v poznámkách od čarou. I zde platí to, co jsem vytýkal už u prvního dílu. Často se pod čarou překládají věci úplně jasné, například "timing" či "šedule", co ale čtenář opravdu netuší a musí si to složitě dohledávat a třeba to vůbec nenajde, to vysvětleno není. Několik dopisů také zjevně úplně chybí a čtenář si klade otázku, opravdu se nezachovaly? Nebo je jen někdo přehlédl? Vzhledem k humpolácké redakční práci bych se té druhé variantě vůbec nedivil. Jen na okraj podotýkám, že ve třetím dílu je dokonce jeden dopis z druhého dílu otištěn s jiným datem podruhé (dopis z 29.11.65 je otištěn s datem 13.4.69) a člověk se ptá, nějaký dopis z 13.4.69 skutečně existoval a tedy chybí? Nebo je to chyba celé a žádný takový nebyl? Kapitolou samou pro sebe jsou pak magnetofonové pásky, které si dotyční vyměňovali. Fakt byl takový problém, když existují, je ke knize na CD ve formátu mp3 přidat? Prodražila by se tím tak o padesát korun... Prostě a jednoduše, škoda přeškoda. I když na druhou stranu, buďme rádi že to vůbec vyšlo...

2 05.11.2019

Dopisy samotné jsou skvělá četba, duchaplná, vtipná, místy dojemná. Vytknout editorovi ale musím poznámky pod čarou. na jedné straně nesmyslně překládá každé jednoduché slovíčko, přestože znalost angličtiny je dnes tak elementární že překládat má smysl spíše až celé věty či složitější termíny, a na straně druhé nechá bez povšimnutí řadu míst, k nimž by se vysvětlení velice hodilo, například konkrétní jména či lokality, odkazy na konkrétní knihy, divadelní hry, konkrétní události v životě Voskovce i Wericha atp. Já vím, že by byla spousta práce to dohledávat, ale fakt by se to hodilo a je hloupé dělat podobné knihy polovičatě... Celkový dojem: 80%

4 18.10.2019

Klasický konferenční sborník, který obsahuje celou škálu referátů od podstatných až po naprosto nezajímavé a marginální. Celkový dojem: 75%

12.10.2019

Skutečně neuvěřitelně vtipná, sžíravě satirická záležitost. Konstrukce celého příběhu v mnohém připomíná například satiricky obdobně sršatý film "Bílá paní". Samozřejmě hlubší promýšlení ukáže určité mezery, čímž nemyslím mysterióznost samotného "propadnutí se" mimo běžné souřadnice. Například, celé dění v Jelením brodě je asi idylické až příliš a taky nevíme odkud místní obyvatelé berou celou spoustu surovin a výrobků. Co třeba papír? Vyrábí si ho doma? A co železo? Nebo chmel? Nebo víno? Nebo koneckonců i obilí? Jsme přece v podhorské oblasti? Mají vlastní tiskárnu? A plátno? A co elektřina? Mají, nemají? Naopak popis reálného socialismu je více než výstižný. Na odreagování bezpochyby skvělá četba. Pro ty mladší možná i na pochopení toho, jak ten režim (ne)fungoval... Celkový dojem: 85%

3 21.09.2019

Výborná kniha, ostatně u Eca jako vždy. Problém může být pouze v tom, že kniha je dosti úzce odborná a člověk se v při četbě může snadno ztrácet. Taky si vzpomínám na pár velmi chytrých myšlenek, které autor pronesl v Praze při křtu českého vydání. V knize pochopitelně nejsou, přestože jsem je tam čekal a hledal. Zkrátka byly proneseny osm let po vydání Italského originálu a lze je tedy v nějaké jiné podobě najít v jeho mladších knihách ;o) Celkový dojem: 85%

2 19.09.2019

Skutečně zásadní práce o středoevropské architektuře 17. století. Že nevyšla před těmi 25 lety v Rakousku německy je vskutku s podivem. Každopádně je skvělé, že vyšla nyní alespoň slovensky. Pro zájemce o rakouskou ale i českou barokní architekturu je to prakticky povinnost. Celkový dojem: 90%

05.09.2019

Kniha se skládá ze sedmi samostatných povídek a ačkoli český vydavatel tvrdí, že to je první kniha v níž Biggles vystupuje jako letecký policista, není to pravda. Jednotlivé povídky mají opět dosti rozdílnou úroveň. 1) Případ černých ovcí není špatný, je ale jen zhruba nahozený a slušelo by mu větší rozvinutí, 2) Případ sultánovy návštěvy má poměrně chytře vymyšlenou pointu, jinak ale nic dalšího, 3) Případ neregistrovaného pilota je krajně nepravděpodobný, byť není zle vymyšlený, 4) Případ zraněného agenta by mohl být výborným napínavých dobrodružstvím, kdyby měl cca dvojnásobný rozsah, 5) Případ vynikajícího žáka je slušná, dobře napsaná detektivní povídka, v knize jedna z nejlepších, totéž ostatně platí i o 6) Případu smrti mladého letce a 7) Případu ukradených letadel. Poslední tři povídky hodnotím cca na 70%, zbytek od 50-60%. Celkový dojem: 60%

2 30.06.2019

Kniha líčí válečné události až překvapivě střízlivým, neliterárním jazykem. Hrůznost některých popisovaných situací tudíž čtenář vnímá spíše jaksi podprahově. Osobně mi podobný styl psaní úplně nevyhovuje. Také překlad je místy jazykově poněkud neučesaný. Překladatel například špatně skloňuje číslovky, místy mu některé slovíčko uteče do moravské koncovky atp. Vcelku jde ale o nesmírně cennou, faktograficky naditou knihu. Pozitivní je také autorova snaha uvádět kontext, takže je text stravitelný i pro čtenáře, kteří se úplně neorientují v dějinách Druhé světové války. Celkový dojem: 75%

7 30.06.2019

Výborná kniha, plná nesmírně zajímavých zjištění a přitom čtivá a bezpochyby přístupná i laickým zájemcům o historii! Vytknout jí lze pouze několik drobností ohledně dispozičního řešení zámku Hluboká a pak občasné překlepy... Celkový dojem: 85%

02.06.2019

Příběh téhle knihy je skutečně strhující, jakkoli je zároveň velmi znepokojivý a temný. Současně ovšem děj místy nepostrádá vtip. Líčení už značně unavené nacistické totality je až nesmírně přesné a každý kdo zažil normalizační socialismus v něm zajisté pozná mnohé s až nečekanou důvěrností. Třeba jen to, že nejnebezpečnější nejsou ti kteří systému skutečně věří nýbrž ti kteří se prostě jen bojí a chtějí "normálně žít", to je naprosto přesné a možná právě z toho při čtení nejvíc mrazí... Zároveň je ovšem ta totalita jaksi brutálnější. Přitom je nutné říci, že text vychází do značné míry z přesného studia historických reálií. Prakticky všechna uváděná jména i životopisné údaje řekněme do roku 1942 jsou autentické a velmi přesné. Přesné je také vše, co je v knize uvedeno o koncentračních a táborech a o vyhlazování Židů. Přitom bych skoro řekl, že právě proto autor knihu psal. Tahle fakta jsou pro většinu lidí bohužel nudné učivo z hodin dějepisu. Těžko si umí představit, jak to všechno probíhalo, vidí jen čísla, ne konkrétní lidské ostudy. Zaobalení těchto fakt do napínavého thrilleru je proto velmi důmyslné a může zapůsobit i na ty, kteří by se neveselými dějinami dvacátého století patrně jinak nezabývali.
K příběhu samotnému je třeba říci, že je napsán velmi přesvědčivě a člověka rozhodně dokáže strhnout. V líčení lze těžko najít nějaké nelogičnosti či nepravděpodobnosti. Pár jich ale je. Především, pokud příkaz přišel z nejvyšších míst, proč by měl Heydrich bránit Globocnikovi zlikvidovat Marche? A proč se Luther ze Švýcarska vůbec vracel? Diskutabilní je samozřejmě i rovina řekněme "alternativně historická". Je fakt, že mnohé válečné situace byly, zvláště v první polovině války, doslova 50/50, někdy i méně. Především to že odolala Británie byl svého druhu zázrak. Přesto lze říci, že porážka Německa zase nebyla tak překvapivá. To všechno je ale při čtení knihy v zásadě nepodstatné. Děj člověka strhne natolik, že si těch několika chyb vlastně nevšimne. To spíš želím toho, že autor nedal Marchovi v závěru knihy větší šanci... Samozřejmě vím že to všechno jsou jen literární postavy a ne živí lidé, ale stejně, těm dvěma bych to přál ;o)
Ještě si dovolím pár poznámek ke konkrétnímu vydání. Knihu jsem četl v překladu Jana Nemejovského (tj. ve vydání z roku 1993) a musím říct, že jde o vydání značně odbyté. Překlad sám o sobě není špatný, byť i v něm jsou místy chyby, dané asi především přílišnou rychlostí překladu, neověřováním reálií atp. Asi největší chyba je mimochodem překlad vlastního jména hlavního hrdiny, neboť anglické "Xavier" je česky i německy prostě Xaver. Co ale v tomhle vydání zjevně úplně chybělo byla jazyková korektura. Text je plný překlepů a dokonce i pravopisných chyb.

10 12.05.2019

Příběh atraktivní pro našince tím, že v něm vystupuje Praha na počátku padesátých let. Jistě i proto byl u nás po roce 1989 vydán jako jedna z prvních "poválečných" bigglesovek. Člověka obeznámeného se situací "za železnou oponou" samozřejmě ihned napadne, jak moc (ne)reálný tenhle Johnsův příběh vlastně je? Inu, začnu pozitivy. Vylíčení atmosféry v tehdejší Praze není špatné, atmosféra nedůvěry a strachu, jídlo na lístky (zmíněno ale není), ještě přežívající živnostníci, v centru města historické domy a tuhý policejní režim, to všechno by odpovídalo. Zbytek je ovšem čirá "sci-fi". Představa, že bývalý vysoce postavený nacista vydává rozkazy komunistické policii a to navíc německy je naprosto nesmyslná. To by bylo myslitelné ve východním Německu, ale nepochybně ne v socialistickém Československu. Taky představa, že by bylo možné proniknout s jakýmkoli nepřátelským letadlem hluboko do českého vnitrozemí je asi dosti zvláštní, byť na počátku padesátých let možná ještě ne úplně nereálná, neboť budování systematické obrany založené na síti vojenských radarů a letišť s letadly okamžitě připravenými ke startu možná pár let trvalo (nemám teď bohužel po ruce příslušnou literaturu a neumím to přesně posoudit). Co ale je rozhodně zcela mimo realitu, to je celý výpad do Mandžuska (mimochodem fakt nechápu, proč v knize není název téhle oblasti přeložený do češtiny). Tehdy jak je i v knize zmíněno zuřila válka v Korei a právě Mandžusko bylo týlem z něhož do bojů nastupovali čínští vojáci. Celou oblast a navíc i nemalou část sousední Koreje například kontrolovaly sovětské (oficiálně samozřejmě korejské) migy atp. Samozřejmě tudy do Koreje přicházela veškerá vojenská technika a zbraně, munice, zásoby atp atd. Představa, že by bylo možné do tohoto těžce střeženého prostoru jen tak proniknout a že by navíc důležitá vojenská základna na tomto místě nebyla příliš intenzivně střežená je čirý nesmysl... Kdyby to bylo takhle snadné, skončila by válka v Korei během pár měsíců. Vždyť co je snazšího, než zaútočit z týlu, že? Ona ovšem ta válka reálně trvala tři roky a zahynulo v ní 2,5 milionu lidí... Celkový dojem: 70%

1 04.05.2019

Kniha sestavená z jednotlivých povídek, patrně předtím vyšlých časopisecky. Jsou to takové jednohubky. Některé z nich by si rozhodně žádaly rozvinutí do podoby něčeho většího a náročnějšího, na jiných je znát, že byly psány relativně ve spěchu a jsou vcelku nepromyšlené a plné stereotypů. Proč například podvodníci musí být nutně zrovna Němci? A proč špióni a kolaboranti jsou skoro vždycky exulanti ze střední a východní Evropy? A to nemluvím o velmi kulhající faktografii. Skutečně by někdo podnikal let přes půlku světa zrovna s nějakým cenným prototypem letadla? A opravdu by stálo někomu za to, pašovat uran z Jižní Ameriky, když soudruzi ho měli v Jáchymově přímo pod nosem a navíc doslova za hubičku (nebo spíš za pár bachařových kopanců)? K tomu navíc připočtěme ne vždy úplně podařený překlad... Celkový dojem: 60%

1 03.05.2019

Upřímně řečeno, von Stalhein je trochu jako Stalin z toho vtipu, kde se člověk bojí otevřít konzervu. Navíc v tomhle příběhu už byl úplně zbytečný, stejně jako to nesmyslné hajlování. Jinak to ale opět není špatně vymyšlený příběh. I ve svých 43 letech se jím rád nechám strhnout ;o) Celkový dojem: 75%

26.04.2019

Základním nedostatkem sborníku je jeho stručnost. Příspěvky zpravidla svým rozsahem připomínají obšírnější anotace, pouze některé z nich jsou rozsáhlejší a sdělnější. Vydavatel či redakční rada se zřejmě obávali přílišných nákladů, což se zpětně, z hlediska informační hodnoty publikace, jeví jako chyba. Mnohé příspěvky jsou přesto velmi podstatné a rozhodně stojí za pročtení.

25.04.2019

Výběr povídek s otcem Brownem. Chestertonovu tvorbu mám rád a jeho detektivní povídky také, bohužel český překlad Aleny Hartmannové je (minimálně u vydání SNDK z roku 1966) velmi špatný, plný archaismů a místy velmi nesrozumitelný. Jestli můžete, raději sáhněte po jiném vydání, obsahujícím ty samé povídky v kvalitnějším a modernějším překladu.

2 18.04.2019

Většinu povídek v knize už jsem četl v různých výborech, takže to vlastně nebylo příliš překvapivé čtení. Oproti první knize povídek, Nevinnosti otce Browna, je v této knize méně katolické apologetiky a více "anglické detektivky". Stejně jako v první knize, i v této jsou jednotlivé příběhy naprosto nepravděpodobné a jejich luštění připomíná spíše řešení křížovky než reálné detektivní pátrání. A nutno říci, že Chesterton je v tomto žánru zcela nedostižný. Kniha opět překypuje řadou s lehkostí načrtaných zápletek, které překvapují svou naprostou nepravděpodobností. A právě proto je máme všichni rádi. Pro tu lehkost a fantasii... Celkový dojem: 80%

3 18.04.2019

Výborná práce, přinášející řadu cenných informací především o výstavbě. Samozřejmě pár výtek se našlo, ale ty jsem Honzovi řekl osobně ;o)

12.04.2019

Při čtení knihy jsem zjistil, že jsem všechny v ní obsažené povídky už četl v různých výborech. Takhle pohromadě je ale ještě nápadnější jejich misijní zahrocení. To samozřejmě není nutně chyba, dokonce mi to konvenuje, vadí mi ovšem opakované a dosti neodůvodnění výpady proti ostatním církvím, ať už jde o anglikány, pietisty či kalvinisty (o neevropanech snad raději ani nemluvě). Chesterton zde rozvíjí oblíbené schéma, kdy to vlastní, dobře známé, považuje tak nějak automaticky za lepší a to cizí a neznámé stejně snadno prohlašuje za špatné. Samozřejmě to není nic v té době výjimečného, podobný ranec předsudků byl pro počátek 20. století zcela typický a v řadách nekatolíků bychom nepochybně narazili na to samé. Čekal bych ale, že právě autor tak duchaplných úvah by mohl být poněkud více "nad věcí" a neupadat do žabomyších sporů o to, která církev je ta nejkřesťanštější... Celkový dojem: 80% Podstatné je přece hlásat Krista, nikoliv svou denominaci. Nebo snad ne?

3 25.03.2019