Serja komentáře u knih
Cornelius "Bud" Suttree....chvílemi Bukowski, pak zase Kerouac, avšak celou dobu zároveň surový Cormac McCarthy. RIP, mistře.
Max Barry má spoustu dobrých knih (Lexicon, Company, Syrup, Machine Man), ale tahle podle mě mezi ně žel nepatří.
Jako fanoušek Charlieho Kaufmana scénáristy (a režiséra) jsem tolik chtěl, aby mě to bavilo, ale nestalo se.
Pro mě mezigalaktická road movie komedie o přátelství.
Snad (právě vznikající) filmová adaptace nezklame.
Pro mě poněkud depresivní a oči otevírající dílko. Až moc jsem vcítil do hlavního hrdiny, co hledá štěstí, smysl...a podstatu času.
Dlouho se mi nestalo, že bych až tak nenáviděl hlavního protagonistu. Přesto jsem ve skrytu duše tajně doufal, že se jeho chování nějak opodstatní.
Stále se snažím pochopit poprask ohledně DFW v Americe, a tak si dávám za odměnu/trest jednu jeho knihu ročně...tak tedy do třetice všeho dobrého (a zlého). Tentokrát se cítím možná o trochu více obohacen (a méně zklamán) než po Infinite Jest nebo The Broom of the System, ale to bude nejspíše tím, že kniha nemá tolik stran a některé příběhy mají dokonce konec a pointu. Něco bezesporu stojí za zamyšlení a občas se člověk i pousměje, jinak je to DFW se vším všudy: stále se opakující, soustřeďující se na nejmenší detaily, zdlouhavě popisující a mnohdy tak příliš natahující.
Nezávidím překladateli, protože následovat autorův tok myšlenek chtělo někdy při čtení originálu žhavit mozek na 110%, holt asi né každý může býti génius a operovat na stejné vlně jako Wallace.
Hodně štěstí budoucím čtenářům...
Moc jsem chtěl, aby se mi to líbilo...ale prostě to nešlo.
Premisa zajímavá, provedení však nikoliv...a finiš neuspokojivý jako po zaplacení v Moulin Rouge.
Doufám, že je příběh založen na pravdě....nelze to zjistit jinak, než životem zabrušovat a vybrušovat, až dokud nás ona propast (zdrobněle propástka) nepohltí a nenabídne fantazijní říši protkanou dobrodružstvím.
Nuda protkaná údy povzbuzující erotikou, která se na konci změní v jakousi Cormacovu Cestu. Vyvrcholení děje je podobné jako hlavní hrdina: povadlé a neuspokojující.
PKD servíruje klasickou schízárnu co zapálí všechny závity jak dávka napalmu.
Jako reklama to zafungovalo výborně, mažu se Ubikem ráno, odpoledne a večer a cítim se na dvacet, i když mi je sedmdesát.
Ubik je všechno a všude, pozor na to!
Obě linky značně pokulhávají. Ve finále zůstává jen neuspokojení z poněkud uspěchaného a nenaplňujícího konce. Katarze je na míle vzdálená.