Shaxx komentáře u knih
Tohle byla taková miloučká oddechovka.
Četlo se to dobře, hlavní hrdinka byla sympatická a ačkoliv to splňovalo určité klišé prvky a anotace byla více než velkorysá, co se přehánění o temnotě a tajemstvích týče, nevadilo to. Nemělo to přílišnou hloubku, ani si z toho člověk moc neodnese, ale jako jednohubka to bylo fajn. Ideální odpočinková četba, kdy člověk nepotřebuje moc přemýšlet a jen se pobavit.
Obálka krásná, ale ze zkušenosti vím, že moc nesnese, zlatá barva se snadno ošoupe, takže doporučuju moc netahat v batohu a tak :)
Je to tak krásně barevné a přitom tak neskutečně temné :)
Přesně ten typ příběhu, který kdyby se ke mně dostal dřív, určitě by mě donutil hledat po domě ukryté klíče... Teď jako dospělák to beru trochu jinak, ale i tak mě to baví :)
Je to tak krásně barevné a přitom tak neskutečně temné :)
Přesně ten typ příběhu, který kdyby se ke mně dostal dřív, určitě by mě donutil hledat po domě ukryté klíče... Teď jako dospělák to beru trochu jinak, ale i tak mě to baví :)
Je to tak krásně barevné a přitom tak neskutečně temné :)
Přesně ten typ příběhu, který kdyby se ke mně dostal dřív, určitě by mě donutil hledat po domě ukryté klíče... Teď jako dospělák to beru trochu jinak, ale i tak mě to baví :)
Je to tak krásně barevné a přitom tak neskutečně temné :)
Přesně ten typ příběhu, který kdyby se ke mně dostal dřív, určitě by mě donutil hledat po domě ukryté klíče... Teď jako dospělák to beru trochu jinak, ale i tak mě to baví :)
Taková moc milá jednohubka o mezilidských vztazích, zejména o přátelství a vyměřeném času, který tu máme a o tom, jak ho využijeme :)
Tak tohle bylo povedené.
Teorie o mnohovesmíru, paralelní, alternativní verze našeho světa, to mě vždy bavilo. V Temné hmotě je vše poměrně jednoduše vysvětleno, princip samotný a možnosti toho všeho.
K tomu, abych dala 5 hvězd, mi pořád něco chybělo, ale četlo se to snadno a bavila jsem se :)
Dvanáct krátkých povídek s orientálním nádechem jihovýchodní Asie, protknuté prvky steampunku a téměř v každé povídce se objevuje námět syntézy organických částí s mechanikou - kyborgové.
Jak už to bývá, některé kousky byly slabší, ale dost povídek mělo co do sebe a celkově to na hodnocení čtyř hvězd stačí :)
Myšlenky nadčasové, ale nesedlo mi zpracování. Začátek vypadal slibně, ale pak to výrazně upadlo a už se to moc nezlepšilo a ke konci jsem se už vyloženě nudila.
Dítě 44 se četlo fakt dobře, sedl mi styl, kterým je kniha napsaná a dobře vybudovaná atmosféra + napínavost děje. Až po dočtení jsem si v anotaci všimla, že příběh vychází z případu Čikatila, sériového vraha. Inspirace je jen slabě líznutá Čikatilem, když se na to takhle zpětně ohlédnu, ale to je jen drobný detail a mluví za mě hlavně ta část, která má načteno dost knih o kanibalech a sériových vrazích :D
Proč ne nejvyšší hodnocení? (může obsahovat lehký spoiler). Přišlo mi dost podivné, jak se hlavní hrdina upnul na pátrání po sériovém vrahovi ve chvíli, kdy se mu postupně hroutí život na všech frontách a pátrá po vrahovi i za cenu ohrožení života vlastního, i lidí kolem sebe, nepřijde mi to logické a ani tak tam nevidím možnost, že je to celé výsledek vyústění vnitřního boje morálka x plnění povinností pro vlast. Nově nabyté pohnutky mi nepřišly přirozené a spíše mi připadalo, že autor potřeboval hrdinu násilně nasměrovat co nejpřímější cestou k závěrečné konfrontaci. Ale to je jen můj dojem a zbytek byl fakt skvělý, takže 4/5 :)
Nic moc tedy.
Za uvážení stojí rozhodně to, za jakých podmínek byl román psán, ale ani to knize nepomůže. Pokud ji mám hodnotit z čtenářského pohledu, je prostě špatná. I v závěrečném doslovu je zmiňováno, že bylo nutné ji redigovat a upravit, ale ani to moc nepomohlo.
Nesedl mi styl psaní, kdy hrdina pořád jen valí ven svoje myšlenky stylem: Teď si dám jídlo. Pak si zajdu koupit noviny. Co když nebudou mít noviny? atd.. Čím se blížil román ke konci, tím víc mě hlavní hrdina štval a byl protivnější. Jestli to měl být pokus o rozklad osobnosti vlivem prostředí a událostí, moc to stopu nenechalo.
A co nejdůležitější, chyběla pointa. Nějaký smysl. Kdyby aspoň prostředí, atmosféra, charaktery stály za to, ale bohužel.
Já ho prostě žeru.
Všimla jsem si, že Revival má trochu horší hodnocení, než je průměr u klasické kingovky, ale upřímně, mně to sedlo a to dost.
Je to klasický King, příběh s tisícovkou odboček a nepodstatných zmínek, ale mně to vyhovuje a v celkovém textu mi to nepřekáží, ba naopak. Jako vždy ukázka skvělého vypravěčského umu, ať už se na příběh díváme očima malého kluka, dospívajícího mladíka, chlapa ve středním věku či stárnoucího muže. King dokáže parádně vystihnout každé období života, měnící se priority, náhled na svět, vnímání plynutí času. Vztahovou dynamiku, sílu emocí.
Uznávám, že má občas problém se zakončením příběhu, někdy je to nejslabší část knihy, vsadím se, že by nejraději psál dál a dál, jen aby nemusel ukončovat. Každopádně zde mi konec přišel fajn. Možná s menším spoilerem bych poznamenala, že to vnímám jako poctu Lovecraftovi, což je můj šálek čaje.
Jako vždy pro mě bylo čtení protknuté takovou neuchopitelnou nostalgií, ale krásnou, která po dočtení ještě chvíli rezonuje. Za mě dobrý!
Nevím proč, ale z celého čtení jsem měla pocit, jak kdybych četla něco z ruské sféry, konkrétně něco na styl Hlídek od Lukjaněnka, možná za to může ta pochmurnost a depresivní atmosféra, která je příznačná právě pro ruskou literaturu.
Zřídla mají nejlepší úvodní větu, ever (zkuste mi hodit případy, které tohle přebijí), aneb: ,,Uřízneme mu koule a nacpeme mu je do zadku.", fakt vede. Se samotným rozuzlením jsem spokojená, trochu mi trvalo vklouznout do flashbacků, abych se zorientovala, co se dělo/děje. Postavy jsou v pohodě, aspoň natolik, na kolik můžou v takovém prostředí být. Trochu mě mrzí (sama nevěřím, že bych to kdy napsala), že neznám Brno, prožitek by byl asi o chlup lepší, kdybych znala popisované prostředí.
Celý příběh má (tedy aspoň pro mě) zoufalý, depresivní podtón, trochu bezmoci a těžkosti lidských voleb. Takže jako lehkou oddechovku to nevidím, nečekejte nic sluníčkového :)
Až příliš utahané a rozvláčné. Takových cca 200 stran zcela zbytečných. Nemá to žádné překvapivé zvraty, zápletka je dost průhledná. Nechala jsem se nalákat na dobré hodnocení na Goodreads a jsem mírně zklamaná. S žádnou postavou jsem se nedokázala moc sžít. Na začátku mi připadala docela fajn Varnie, ale s postupem příběhu úplně obrátila a stala se z ní nejvíc nesympatická postava celé knihy. Fakt jsem doufala, že na každé další stránce natáhne bačkory. Ale zas mi docela dobře hnula žlučí, takže aspoň nějaké emoce ve mně kniha probudila. Celková pointa je OK, ale nic převratného. Těch 200 stránek navíc se mohlo využít lépe, třeba trochu blíže popsat historii města a vztahů mezi čaroději a lidmi bez magických schopností, takhle příběh obsahuje dost prázdných míst, které si musíme domyslet.
Děj je rozdělen na dvě časové linky, jedna se odehrává 350 let před současným děním a musím říct, že mě tahle linka bavila víc než ta přítomná.
Když to shrnu, je to dost průměrná fantasy a spíše knihu nedoporučuju. Rozhodně je kolem více lepších příběhů.
Nějak nevím, co si myslet. Ta kniha byla o něčem a přitom o ničem. Postavy bylo těžké si nějakým způsobem oblíbit. Vzhledem k tomu, že mě vždy baví (ro)boti, droidi se sentientní UI a tak, moje sympatie si nejblíže získal Paladin. V knize je spoustu technických věcí a detailů z užšího věděckého zaměření. Trochu mi chyběl nějaký resjtřík na konci knihy s laickým vysvětlením nějakých pojmů, nebo celkový přehled.
Příběh se odehrává primárně v roce 2144, nicméně o postupném vývoji světa a hlavně technologií není moc řečeno a musíme se domýšlet, jak a co se asi za těch 125 let změnilo.
P.S.: bez spoilerů mohu říct svou domněnku, že v určité fázi knihy mi přišlo, že si autorka promítla nějaký osobní...jak to říct, aby to bylo správně a neurazilo to nějaké jemné snowflakes v tomto multikulti světě... ehm, fetiš, otázky sexuality, otázku genderu, whatever, do své knihy.
Hodnocení této knihy je pro mě dost rozporuplnou záležitostí. Jako by sama hrdinka s těžkým, přetěžkým břemenem schizofrenie nebyla zajímavým námětem (a skutečnosti plynoucí z příznaky schizofrenie skvělou pointou) a autorka musela knihu doplácat nezáživnou a potrhlou pointou, souběžně probíhající na pozadí, zatímco čtenář poznává hlavní hrdinku? První část knihy skvělá, ale zdá se mi, že v půli autorce došel dech a zaplácala příběh hrubými záplatami, které vůbec k ději nesedí a spíš působí dojmem, že jsou vytržené z jiné knihy...
Nemůžu se ubránit srovnání s knihou The Game. Stačí jen chtít má jednu věc navíc - nesympatickou hlavní hrdinku. Mimochodem jak byste reagovali, kdyby za vámi přišla spolužačka s prosbou, abyste se nechali otestovat jako dárce ledviny pro jejího bratra? Eh. Kniha se snaží dosáhnout kvalit jako The Game, ale bohužel marně. Postavy nejsou nijak zvlášť dobře vykreslené. Veškeré drama je vynucené a brutalitou se snaží dát najevo ,,Hele, já nejsem ya kniha, ale bjutální thriller - akorát se středoškolákama!"..
Potenciál by tu byl, ale za 267 stránek se toho moc stihnout nedá. Každopádně - obálka má moc pěkné zpracování, včetně reliéfního popisku CHTÍT - hezký kousek do knihovny :)
Tuhle knihu by se hodilo číst víc v zimě, než za parného slunečního dne, kdy teploty dosahují 30°C :D
Je to spíš takových 3,5*. Příběh byl pěkný, ale trochu rozvláčný a trochu mi strukturou připomínal Klan (Young), tj. orientace na silnou hlavní hrdinku, nevýrazné a nedostatečně vykreslené vedlejší postavy, prostředí hezky popsané, avšak to celkové tempo vyprávění by chtělo občas chce popostrčit.
Drak na obálce symbolizuje, že půjde o fantasy, nicméně dlouhou dobu jsem byla v napětí, zda tam skutečně nějaké fantazijní prvky budou, příběh se zhruba do poloviny odvíjel v takové spíš reálné rovině, kdy jsem jen čekala, jestli se nějakým racionálním způsobem vysvětlí světla na obloze, ale nakonec jsem se dočkala i magična :) Hezky nenáročné čtení, které si možná někdy zopakuju v zimních měsících pro dosažení správné atmosféry.
Surrealistický zážitek smíchaný s realitou všedního dne, přítomnosti a různých palčivých témat. Perfektní. Nebudu předstírat, že jsem pochopila, nebo že se mě dotklo úplně vše, ale 90% obsahu ano (a věřím, že v originále je to ještě o chlup lepší). Ilustrace jsou nádherné.
Od Tana mám Cikádu a ta je prostě ♥, takže Příběhy z vnitřního města byly "must-have".
Nejvíc se mi líbily (dle svérázného rejstříku) motýli, koně, kočka, nosorožec, tygr a medvěd.
Prostě Lovecraft ♥ Nádherně zpracované, boží grafika, pro fanoušky HPL povinností :)
Skvělý přírůstek do mé sbírky s tématikou Lovecrafta ♥