sika444
komentáře u knih
Jedenačtyřicátý
Boris Andrejevič Lavreňov (p)
Vlastně to byla vynikající kniha, zvláště ústřední povídka. Atmosféra Aralského jezera v zimním období - něco jedinečného.
Taškent, chlebové město
Alexandr Něvěrov (p)
Road movie malého chlapce, který cestuje z rodné vesnice do chlebového města Taškentu. Děsivá realita revolučního rozvráceného Ruska.
Ostrované
Nikolaj Semjonovič Leskov
Leskov není autorem velkých románů, zato dokáže bravurně vylíčit vztahové situace, nemilosrdně vniká do motivace postav, obnažuje jejich motivy a demaskuje vše, co by se mohlo jevit jinak, než ve skutečnosti je. Zatím jsem v žádné knize nečetl scénu, v níž mladá žena vytýká svůdníkovi, že ho matka špatně vychovala. Vedle patosu dokáže Leskov použít i humor, ironii a sarkasmus. Ostrované jsou velkým zážitkem, i když v poslední čtvrtině je autor poněkud bezradný. To před tím stojí za to.
Řemeslo života
Cesare Pavese
Soubor úvah, poznámek, výpisků z četby. Nejzajímavější jsou úvahy o umění a literatuře. Pavese je velmi otevřený, odhaluje své niterné prožitky. Zcela chybí komentář k dobovým událostem, nezabývá se fašismem ani válkou (teprve v roce své smrti 1950 komentuje války ve světě). V deníku je mnoho balastu a pak jsou zde perly. Rozhodně se stane čtenáři autor Pablova příběhu blízkým.
Jak je to s láskou
W. H. Auden
Problém čtení poezie v překladu. I tak jsou básně krásné, prosté, ale zasahující cosi hlubokého v nás. Škoda, že Auden u nás nevyšel v nějakém reprezentativnějším vydání.
Aeneis
Publius Vergilius Maro
Byla to docela dřina, zvláště knihy, které popisují válku. Nejlepší je vyprávění o úniku z Tróje a epizoda s Didonou. A samozřejmě podsvětí... Římská propaganda je hodně silná. Výborná studie Martina C. Putny na konci knihy.
Dobře utajené housle
Miroslav Horníček
Je to asi nejlepší Horníčkova kniha, jak říkají znalci jeho díla. Pro mě opravdová zábava, ale nejen to: je to setkání s člověkem, který je velmi citlivý k projevům jakéhokoli násilí. Vztah s manželkou Bělou je velkou inspirací. Horníček Bělu opravdu miloval (a ona jeho) a vzájemná úcta okořeněná humorem byla skutečná. Humor - to je veliká cennost této knížky. Humor plný sebeironie i sarkasmu, humor moudrý a často překvapivě politický (úvaha nad tím, ve zítra bude taky předevčírem - vzpomeňme na Fučíkovu knihu "V zemi, kde zítra znamená již včera"). Ta mnohá patra Horníčkových vtipů jsou pro čtenáře velkým zdrojem potěšení, pakliže je objeví. Ještě chci podtrhnout autorův humanismus, který je patrný z mnoha stran textu. Cítíme zde velkou obavu z násilí a manipulace - on opravdu nebyl kluk, jak v knize vysvětluje. Nevím proč, ale připomíná mi trochu Fulghuma, i když v něm vnímám mnohem víc opravdové pokory.
Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
Tohle je zásadní kniha o holocaustu. Rudolf Vrba byl navíc opravdu velkou osobností. Věděl, co píše a proč.
Rozhovory s Josifem Brodským
Solomon Volkov
Skvělá kniha, která se čte sama. Mnoho přísných soudů, ale i bystrých postřehů od obou protagonistů (i když Brodskij je ten hlavní). Skvělé poznámky o ruské literatuře, o emigraci, o poezii, o Anně Achmatovové a celé plejádě ruských básníků. Inspirativní - už jsem přečetl Frosta a Kavafise. Sháním Audena.
Armance / Lamiela
Stendhal (p)
Dva romány, dva způsoby zpracování látky. Oba spojuje téma: Co je to láska? Oktávius a Armance se utápějí ve svých představách, obavách, zásadách. Lamiela hledá, ovšem v zapouzdření do sebe samé. Stendhal se pokusil osahat lidské nitro a prozkoumat jeho kouty. Nejlepší však je, že se to vše odehrává na pozadí dějin, společenských proměn a otřesů po restauraci monarchie (případně červencové revoluci 1830). Společenská hierarchie a role, do nichž jednotliví členové vysoké společnosti museli vplouvat, jsou samostatným tématem obou románů. Pozoruhodné.
Sókratés
Feocharij Charlampijevič Kessidi
Nejsem filosof, a tak jsem spokojen. Snad jsem rozuměl tomu, o co Sókratovi šlo. Jeho tázání se po významu pojmů je mi blízké. Vlastně celý je mi blízký. Závěr jeho života - soud, obhajoba i způsob smrti - to je jedno velké drama. Athény se mohou dodnes stydět.
Na sever od Bostonu
Robert Frost
Skvělý překlad Hany Žantovské vtáhne čtenáře do atmosféry Frostových básní. Prostota, pokora, čistota, smutek, skutečný svět je za tím viditelným. Nádherné básně.
O době a o sobě
Dmitrij Šostakovič
Vlastně strašná kniha, která doplňuje Volkovovu knihu Svědectví - https://www.databazeknih.cz/knihy/svedectvi-pameti-dmitrije-sostakovice-72250
Jedná se o výběr z oficiálních textů, které DS za svého života zveřejnil. Obraz, který dostaneme, se liší od toho, co čteme u Volkova a slyšíme v Šostakovičově hudbě. Jedná se tedy spíš o historické svědectví, jak lze zlomit velkého umělce, který se jevil lidsky jako oportunista, ale do svého díla (symfonie, koncerty, kvartety, písně) vpašovával bolest utrpení své i svých současníků a dokumentoval nelidskost systému, v němž mu bylo nutné žít.
Svědectví: paměti Dmitrije Šostakoviče
Solomon Volkov
Kniha, z níž mrazí. Je zpochybňována autenticita, což v kontextu Šostakovičovy "politické" angažovanosti v 60. letech je pochopitelné. Na druhou stranu posloucháme-li jeho hudbu, zvláště od 4. symfonie dál, je kniha přesným doplňkem toho, co skladatel vyjádřil ve svých kvartetech, symfoniích, koncertech a písních.
Dobrý den, socho!
Miroslav Horníček
Autor je skvělý člověk, myslitel, glosátor, jak bylo řečeno: labužník života. Jeho postřehy jsou někdy velmi trefné, někdy hluboké, jindy vede jen řeči banální. Nápad je to skvělý, rozhovor se sochami je odrazovým můstkem k mnoha trefným glosám. Sympatická je Horníčkova sebeironie. Chybí nám.
Athanasius Kircher, Philipp Jakob Sachs von Löwenheim a přírodní filosofie v českých zemích 17. Století
Iva Lelková
Unikátní studie, která nás přenáší do 17. století. Athanasius Kircher byl poslední polyhistor. Psal o všem možném, studoval kde co. A vedl rozsáhlou korespondenci, kterou autorka sleduje se zvláštním přihlédnutím k respondentům z Českého království (tedy tehdy i Vratislavi). Díky knize získá člověk vhled do intelektuálního prostředí 40. až 70. let 17. století, především do světa jezuitských učenců a pedagogů. A pozoruhodný je i přehled Kircherových knih, které se nacházejí v zámeckých knihovnách ČR.
Básně
Konstantinos Kavafis
S takovou poezií se člověk hned tak nesetká. Je zde obrovská síla v evokaci postav z řeckých dějin i erotické napětí autora, který prožíval svou homosexuální orientaci v době, kdy to nebylo samozřejmé. Básně jsou sympaticky úsporné, neukecané, verš volný, jako bychom se podívali z okna Kavafisova alexandrijského příbytku a zahlédli tu císaře Juliana, tu krásného mladíka. Velký zážitek.
Nesobeckou cestou
Henri J. M. Nouwen
Kratičká inspirace, motivační. Myslím, že dojem z ní brzy vyvane.
Černé vločky
Paul Celan
Obtížné čtení, spíš intuitivní. Fuga smrti je silná i ostatní básně z raného období. Pak se člověk ztrácí a jen tuší. Neodvažuji si hodnotit.