Silber komentáře u knih

(☆10/10) Polemika na téma dobro-zlo po dvou dílech už tolik nepřekvapuje, ale děj je stále napínavý a svižný a tentokrát jsou všechny příběhy provázany v podstatě stejným tématem. K dalším dílům jsem se v minulosti už nedostal, takže jsem zvědavý, zda se přikloním k názoru "mělo to zůstat jako trilogie" a nebo budu stále nadšen.

2 05.02.2016

(☆10/10) Přečteno potřetí a opět jsem si to parádně užil. Námět Jiných s magickou mocí a uměním vstupovat do Šera odehrávající se v našem světě mi přijde originální a funguje na jedničku. Kniha je čtivá, chytlavá, napínavá a velice se mi líbí, že ač tu máme Světlé a Temné, kteří proti sobě věčně bojují, tak se postupně ukazuje, že vlastně možná ani nejsou tak odlišní a že nic není černobílé. Za mě naprostá spokojenost.

2 04.02.2016

(6.5/10) Začnu klady. Líbí se mi kontroverzní námět a především nečernobílost postav - Humbert tu není vykreslen jako naprostý zvrhlík, ale jako obyčejný člověk s odlišnými choutkami, kterým se zpočátku snaží bránit, ale nakonec se mu to nepovede i díky tomu, že k tomu přispěje i sama jeho "oběť", tedy Lolita. Líbí se mi styl, jakým je kniha napsána a je vidět, že autor psát umí a proto mě mrzí, že nehodnotím výše. Proč? Protože ač jsem to na začátku viděl jistě minimálně na 4*, zhruba od půlky mi kniha začala prostě připadat poněkud zdlouhavá a po jisté události se mi děj už tolik nelíbil, takže jsem ke konci spíš už četl jen proto, abych to měl za sebou a mohl se vrhnout na něco jiného. Přesto četby nelituji, protože není od věci si na tak známé dílo utvořit názor, ať už je jakýkoli.

1 28.01.2016

(8/10) Pokud jste už četli sbírku "Já, robot", tak vám několik povídek bude povědomých, ale přijde mi fajn, že to vyšlo takto pěkně ucelené. Stejně jako autorovi se mi nejvíce líbila závěrečná a dojemná povídka "Dvěstěletý člověk".

27.01.2016

(9/10) Překvapivě mi tohle pokračování-nepokračování přišlo o něco čtivější a možná i zajímavější než první díl, jen ten konec mi pak přišel takový nijaký.

1 25.01.2016

(9.5/10) Skvělé zakončení (pokud se tomu tak dá říkat, když jde o prequel) ságy. Předchozí díl se mi sice líbil o něco více, protože tenhle byl chvílemi i poměrně depresivní, jak některými událostmi, tak tím, jak vykresloval Hariho stárnutí. Vzhledem k tomu, že knihu Asimov dokončil těsně přes svou vlastní smrtí, tak hádám, že to Hariho naříkání na stáří odráží jeho vlastní pocity a právě tím to působí ještě pochmurněji. Každopádně jsem rád, že se konečně můžu po letech říct, že se mi povedlo nějak sehnat a přečíst všechny díly.

25.01.2016

(8/10) Při čtení mě provázel jakýsi ubíjející pocit marnosti a nesmyslnosti toho všeho, což se vlastně nakonec ukázalo jako účel. Zajímavý byl nápad s dilatací času, ale Haldemanova vize budoucnosti mi přišla dost děsivá (což mě přivádí na myšlenku, že bych se někdy docela rád dostal ke sci-fi, kde by byl svět, co by se mi líbil). Na to, že je kniha tak opěvovaná, z ní nejsem až tak unešen, ale zajímavá rozhodně je a k rozšíření obzorů můžu jen doporučit. Zkusím i pokračování.

20.01.2016

(☆10/10) Vzhledem k tomu, že jsem knihu četl už potřetí a dvakrát z toho prakticky na jeden zátah (což se u knih, co mají přes 400 stran zas tak často nestává), je asi jasné, že tahle knížka prostě musí být (alespoň pro mě) něco extra, proto mě trochu překvapuje, že tu až tak moc jásotu vlastně nevidím. No nic. Pro mě to byl opět skvělý zážitek, miluju ty úvahy na téma dobro a zlo, které tu rozhodně nejsou černobílé a samotného mě znejisťují, k jaké straně bych se připojil, kdybych byl Jiný (normálně bych řekl, že k těm "hodným", ale tady si nejsem tak úplně jistý). Zkrátka dokonalost.

2 20.01.2016

(7.5/10) Začátek je fajn, ale ke konci to sklouzne k takovému klasickému akčňáku. Co se povedlo, je staronový záporák, jehož plán mi přišel opravdu obludný, ale docela mi vadila příliš rychlá evoluce Trifidů. Právě za to jsem strhl nějaké body, protože pochopím ještě ty věci, co byly naznačeny už ve Dni ("mluvení", schopnost se učit), ale ty nové formy mi už přišly trochu moc... za přečtení ale stojí.

2 18.01.2016

(10/10) Právem klasika. Co by se stalo, kdyby svět, jak ho známe, přestal ze dne na den existovat? Přitom k tomu stačí relativně málo a aby situace byla ještě zoufalejší, k likvidaci toho, co z lidstva ještě zbylo začnou přispívat podivné chodící rostliny...
Je celkem zřejmé, odkud čerpá inspiraci třeba film 28 dní poté nebo komiks Walking dead, kde Trifidy nahrazují zombíci, ale právě ten neotřelý nápad s rostlinami se mi líbí nejvíc. K tomu kniha slouží i jako jakési varování, aby si lidstvo tolik nezahrávalo, ať už s přírodou, nebo třeba se zbrojením.

8 16.01.2016

(10/10) Ač mi jistá opakující událost přišla časem tak trochu ubíjející, kniha mě i tak hodně vtáhla a líbila se mi. Stejně tak se mi líbil její filozofický ráz a konec mě jako některé zde vůbec nezklamal. Určitě doporučuji.

2 14.01.2016

(10/10) Pěkná encyklopedie shrnující základní informace o dinosaurech a obohacená o 3D obrázky. Kniha je pro čtenáře asi od 11 let, takže si myslím, že by to byl třeba hezký dárek pro někoho v tomhle věku. Já si jí půjčil spíše z legrace (a zvědavosti, jak bude vypadat to 3D) v knihovně, ale pobavila mě taky :)

1 10.01.2016

(8/10) V knize se opět dost filozofuje a polemizuje a možná je přecejen až trochu moc rozvláčná (nebo to je možná i tím, že jsem si teď napůjčoval moc knih a snažím se tím pokudmožno co nejrychleji prokousat), ale konec se mi líbil.

10.01.2016

(9/10) Kniha je zajímavá, nabízí zajímavé zvraty a náhled do jiného typu společnosti, na kterou jsem měl zhruba stejný názor jako hlavní hrdina. Uvidíme, co přinese další díl, který už mám rozečtený.

07.01.2016

(☆10/10) Jednoznačné nadšení. Co tak (znovu)čtu Asimova, tak když si srovnám jeho povídky (nebo původní Nadaci, kde se každou chvíli mění postavy) a romány, tak si říkám, že ty kratší věci má sice zajímavé, ale jsou to většinou právě ty romány, kde propadám bezmeznému nadšení. Proto mě možná více bavila ta pozdější Nadace a teď i Předehra. Příběh jako takový v podstatě ani není moc akční a je spíše o cestování a poznávání různých kultur na Trantoru, ale je to psané neuvěřitelně chytlavě a hlavně ke konci jsem se od knihy vůbec nemohl odtrhnout. A naprosto jsem se zamiloval do Dors :)

3 06.01.2016

(8/10) Sbírka povídek, která se většinou motá okolo problematiky tří zákonů, protože i s nimi (nebo právě díky nim či jejich drobné úpravě) občas vznikne problém, který je třeba řešit. Můj komentář sice nevyzrazuje zápletky jednotlivých povídek, ale úplně bezspoileroidní taky není, takže pokud jste knihu nečetli a patříte mezi ty, co před čtením rádi vědí co nejméně, tak ho vynechte.

Na začátku knihy Susan zmíní, že reportér, který s ní dělá rozhovor, už nezažil svět bez robotů a mě tak napadla paralela s naším světem - protože ač nemáme roboty, dostali jsme zase jiný vynález, který podstatně změnil svět a bez kterého si už mladší generace (tedy, pravděpodobně i ta "odrostlejší", která ty dřevní doby ještě zažila, ale vracet by se do nich rozhodně nechtěla) nedovede život představit. Ano, jde o internet :) A zatímco k nám postupně od devadesátých let pomalu pronikal internet, do světa Asimova zase pronikali roboti.

Myšlenka robotických společníků se mi vždycky líbila (což má na svědomí asi právě Asimov a jeho postava Daneela z Ocelových jeskyní a spol., které se ke mě dostaly ještě někdy v pubertě), ale ty Asimovy vize celkově mě občas vážně celkem děsí. Jak jsem psal už u zmíněných Ocelových jeskyní, tak se mi tam vůbec nelíbil život, jaký se vedl na Zemi. A taky ty protirobotické nálady, které jsou tedy logicky i zde. Co já bych jen za humanoidního robota dal! (Nemůžu si pomoct, ale v tomhle jsem optimista, který si představuje, že by takový robot mohl být skvělý a zajímavý kamarád a na nějaké katastrofické scénáře typu R.U.R. absolutně nemyslí) A právě nakonec i Asimov (a nebo tedy v knize Susan) je toho názoru, že se roboti skutečně cítí lidem nadřazení a vládu nad nimi nepřevezmou právě jen díky třem zákonům. To by z nich ale v podstatě dělalo myslící, v podstatě "živé" bytosti, které by vždy byly podřízené lidem, ať už by byl robot sebelepší a ten rozhodující člověk sebehorší. Když je tam pak tedy vyloženě doslova řečeno, že se robot "krčil strachy", tak mi ho bylo jednoduše líto. Pokud by roboti skutečně mohli prožívat něco podobného jako emoce a mít třeba i nějaké vlastní "zájmy", nemohla by pak existence zákonů vůči robotům být až krutá? Jenže jak potom zabránit případné vzpouře? Měla by vůbec takováto nová forma "života" mít stejná práva jako jejich stvořitelé? Dostane se někdy věda tak daleko, že tyto otázky bude jednou skutečně řešit? Kdo ví...

7 04.01.2016

(7/10) "Nápad sepsat šesté pokračování Stopařova průvodce Galaxií se může zdát pochybený, snad i rouhačský..." ... takže možná stejně tak bude pochybený a rouhačský můj názor, že mě tenhle díl, od kterého jsem popravdě nic moc nečekal, nakonec bavil o něco více než poslední dva díly od Adamse. Ono to "část pátá/šestá ze tří" zní sice hezky, ale kdyby Stopař zůstal právě u těch třech dílů, tak by mi to upřímně ani nevadilo, protože od toho čtvrtého jsem se do toho už zkrátka musel poněkud nutit...

1 04.01.2016

(8/10) Jak už to u sbírek povídek bývá, některé jsou silnější, jiné slabší, ale celkově bylo zajímavé sledovat, jak Asimov začínal a bavily mě jeho předmluvy. Nejvíce se mi líbil Kruh kolem slunce (pointa mě opravdu pobavila), Směry, Příliš strašlivá zbraň (která tedy byla opravdu děsivá), Míšenec a Tajný smysl.

1 29.12.2015

(6/10) Mrzí mě to, ale už to prostě není ono i přesto, že jsem se několikrát zasmál.

1 29.12.2015

(8/10) Druhý díl je možná ještě napínavější než první, ale přiznám se, že mi trošku vadil ten konec. I tak ale tuto minisérii můžu doporučit.

28.12.2015