simonabr
komentáře u knih

Povídky většinou nemám moc ráda, ale u Michaely Klevisové jsem po přečtení dvou jejích detektivek neodolala a dobře jsem udělala, protože do všech příběhů se jí podařilo vložit myšlenku a určitou životní hloubku, což u povídek většinou nenacházím.


Zajímavý příběh ze Slezska a další pohled na česko-německé vztahy, kdy se děj odehrál v současnosti a zároveň se do něj prolínal příběh nacistického pohlavára z 2. světové války, jen mi někdy dělalo problémy to jejich nářečí, ale postupem čtení se do toho člověk dostal.


Podle anotace se román hluboce dotýká vnitřních témat jednotlivců zasažených historickými i osobními událostmi, ale nedotkl se jich ani vzdáleně, vše popsáno zkratkovitě a povrchně, bez vykreslení charakterů postav i jejich citových prožitků. Další osudy sourozenců Milky pak ani nebyly zmíněny.
Kdybych necestovala autobusem, tak knihu nedočtu, bohužel nic člověku nedá.


Stručně, jasně a přitom nenudně popsané a vysvětlené všechny české státní symboly, jejichž význam by měl znát každý občan, moc dobrý nápad.


Začátek mi hodně připomínal knihu Ještě jsem to já, ale ikdyž byla kniha čtivá a problém Alzheimerovy choroby byl popsán z pohledu více účastníků, přesto mi v ní něco chybělo, protože nešla tak do hloubky celé situace a dceřin problém mi tam přišel tak trochu navíc, ale rozhodně stojí za přečtení a pevně doufám, že mě ani nikoho z mých blízkých tato nemoc nepotká.


Ze začátku hodně rozpačité, až jsem uvažovala o odložení, pak se to vcelku dalo, ale pořád se tam řešily spíš ty nedůležité věci a problémy (Cola v McDonaldu, mokré boty...) než aby se autorka pustila více do jejich vztahů a podstatnějších problémů (nevěra, nepřítomnost partnera, výchova dětí...).


Krátký, ale výstižný příběh o bombardování americké námořní základny Pearl Harbor očima jedenáctiletého chlapce se bude dětem určitě číst jedním dechem. Ač dospělá, tento typ knížek mám moc ráda, protože děti si z něj snad i něco zapamatují a nenásilnou formou naučí a to je moc dobře.


Zajímavá kniha o osudech mladíka z "lepší rodiny" je jeho skutečným životním příběhem, proto působí velmi autenticky a skutečně, a ikdyž se odehrává během druhé světové války, není příliš drastická a drsná. Zajímal by mě i autorův pozdější život v emigraci, určitě byl i nadále zajímavý.
Ocenila jsem i popsaní dalších životních osudů vedlejších postav knihy.


Spíše podprůměrná detektivka, nebýt autorova jména, tak ji dávno odložím, protože mě ani moc nezajímalo, jak to všechno dopadne, ale kvůli němu jsem vydržela až do konce. Podle roku vydání originálu patří k raným dílům jeho tvorby, což je na něm samozřejmě poznat, naštěstí dozrál a jeho pozdější díla patří mezi pětihvězdičkové skvosty.


S dřívějšími knihami autorky se to bohužel nedá moc srovnat, první příběh je svým dějem určený tak maximálně dívkám z první republiky a i ty by se u něj poměrně nudily. Přemýšlela jsem, jestli mám pokračovat, příběh Doris je v knize uveden jako třetí a takovou poslušnost (lépe řečeno až blbost, protože kdo se dnes vdává za ženicha dohozeného matkou, ikdyž miluje někoho jiného a žije s ním pak v nešťastném manželství, protože co by rozvodu řekla maminka) snad v dnešní době rodiče už dávno nevyžadují, manžel se z jejího vlivu taky bohužel nedokázal vymanit a příběh kamarádek Marty a Gabriely, které se spolu domluví na střídání manžela jedné z nich, je taky trochu mimo realitu, o jejich zázračném podnikání vzkvétajícím od prvního dne nemluvě... Žádný hlubší rozbor postav jsem tu nenašla a příběhy mi nic nového nedaly ani neobohatily:-(


Orientace v postavách mi problém nedělala, ale kde bylo to drama vášnivé a tragické lásky? Čekala jsem popsání pocitů viny, vnitřního boje a rozhodování u Marttiho a taky Eevy, pocit zrady u Elsy, když přišla na jejich vztah, ale nic z toho jsem tam nenašla. Občas se objevila pěkná myšlenka, tak jsem se natěšila, že teď už TO teda přijde a zase nic. Taky mi vadilo, jak byla jejich dcera Eleoonora stále nazývaná holčičkou a dcerkou, tak přece nikdo nemluví.


Slabší než předchozí kniha kočičích povídek, v těchto příbězích mi trochu chyběla jejich hloubka a síla, jako to bylo u první knihy, ale celkově určitě stojí za přečtení.


Nečekala jsem od knihy nic hlubokého, ale jako dovolenková oddychovka se mi při výběru jevila jako vcelku dobrá, ale musím říct, že to byla dost nuda, děj se samozřejmě dal předpokládat (klasická červená knihovna), tam nemůže být o překvapení řeč, ale styl psaní mě vůbec nezaujal a nebyl moc čtivý, což už většiny knížek paní Körnerové (které jsem zatím četla) nebývá problém, takže spíš jsem se do čtení nutila, chyběl mi tam jakýkoliv spád, trochu zápletky, napětí, prostě nic, co by člověk nutila číst dál.


Mě kniha vyloženě nadchla, byla napsaná moc čtivě, poutavě a zajímavě, autor dobře vystihl jednotlivé hlavní postavy a člověk se taky něco nového dozvěděl z dob minulých v naší vlasti, vtipné pasáže střídaly ty smutnější. Nejméně sympatií měl u mě Peter, zato jsem mnohem víc fandila Jánovi a Gabrielovi, závěr mě překvapil, to jsem nečekala a jen to ukazuje sílu jejich celoživotního přátelství.
Jediné, co mi vadilo, byly maďarské věty bez překladu, člověk si tak jen mohl domýšlet, co asi znamenají:-(


Nebylo to špatné, to bych knize ukřivdila, člověk se zase dozvěděl něco málo o Anglii, Angličanech a jejich zvyklostech, taky se utvrdil v tom, že britská kuchyně opravdu nebude žádný gastronomický skvost, občas se i zasmál, ale něco tomu prostě chybělo:-(


Krásný příběh ze života, ve kterém to ani jeden ze tří mladých protagonistů neměl lehké a potýkal se s množstvím šrámů z minulosti, už se těším na film, abych si celý příběh prožila znovu a znovu mě tak pohladil na duši.


Velmi zajímavý, hluboký a čtivý příběh, řešení šikany sice na můj vkus trochu moc radikální a konec už byl poměrně dost nepravděpodobný, ale celkový dojem dobrý, když potkám další knihy autora, ráda si je přečtu.


Na můj vkus trochu moc zkratkovité, neuškodilo by kdyby šel autor více do hloubky a popsal psychologii postav a více rozvinul celý příběh, film byl rozhodně mnohem lepší a hlubší. Celkově hlavně smutné - v první řadě osudy všech lidických občanů, kteří zemřeli naprosto bezdůvodně a zbytečně (ale tak už to ve válce bývá, že umírají nevinní) a taky osud Františka Šímy, který sice díky svému činu přežil ve vězení vyhlazení Lidic, ale dá se hodně polemizovat, jestli to pro něj bylo štěstím nebo spíš neštěstím a cejchem, který si ponese celý život.


Na můj vkus trochu překombinované a přitažené na vlasy, důvod k vraždě ne moc pravděpodobný, ale musím ocenit autorčino umění udržet čtenáře v napětí a touze číst dál, jak jen naznačí, že se v minulosti něco stalo a co kdyby to byl ten vražedný motiv...


Jsem moc ráda, že jsem nic takového nezažila a doufám, že ani nezažiju. 2. světové válka byla zcela jistě i pro dospělé dost náročná po všech stránkách a co potom teprve pro malého šestiletého Mirka? Jak hrozně opuštěně a nešťastně se asi musel cítit, když ho odebrali babičce a umístili do kinderheimu, kde zažil nacistickou šikanu, bití, ponižování, zavírání na samotku a hlad? Ani u svých "náhradních rodičů" bohužel moc dobrého nezažil, ale hlavně že se po válce vrátil ke své babičce, obdiv patří i jí, že po něm nepřestala pátrat a s pomocí Červeného kříže ho opravdu našla a on se tak mohl vrátit do skutečného domova, odkud ho bezohledně vyrvali. Žít v míru tak rozhodně pro ně nebylo a není jen klišé nebo prázdná věta.
