Slezadav
komentáře u knih
Pyramidy
Terry Pratchett
V pořadí sedmá kniha Zeměplochy mě docela zklamala. Po Soudných sestrách jsem věřil, že se trend otočil a série mě začíná bavit. Bohužel Pyramidy se podle mého zase tolik nepovedly.
Moc se mi líbila první část, kdy probíhala Těpicova vražednická zkouška a probíhalo představování království, historie a celý tenhle úvod.
V dalších částech mě kniha postupně přestávala bavit a ztrácela mojí pozornost. Ano, občas jsem se zasmál, některá témata byla popsána trefně a s krásným nadhledem. Nicméně mi vadilo, že se děj moc neposouval, postavy neměly jasnou motivaci a kniha jako taková nikam nesměřovala. Četl jsem o tom, co se postavám dělo a málokdy byli protagonisté původcem děje. Pravda, hodně to souzní s tématem bezmocného krále, ale i tak to byla nuda. Dalším vroubkem jsou jako obvykle nevhodná přirovnání k moderním věcem, která vytrhují z eskapismu.
Zatím považuji Pyramidy za jednu ze slabších knih Zeměplochy. Dalším dílem by měly být Stráže, stráže, u nichž platí shoda, že jde o jeden z nejpovedenějších dílů. Dám tedy Pratchettovy ještě (asi poslední) šanci. Pyramidy hodnotím jako tři s odřenýma ušima.
Magický prazdroj
Terry Pratchett
Chronologicky pátá kniha Zeměplochy mě stále nepřiměla pochopit, proč je tato série tak populární. Nebyla sice nejhorší, ale ani nejlepší z té hrstky, co jsem ze Zeměplochy četl.
Je ovšem pravda, že na třetí pokus se mi povedlo celkem si oblíbit Mrakoplaše, což jsem nečekal, že by mohlo někdy nastat. Druhé velké pozitivum bylo provedení audioknihy, kdy zejména zvuky knihovníka byly úplně geniální.
Jako příběh na mě ovšem Magický prazdroj příliš nefungoval. Občas byla snaha o srandu až příliš na sílu. Stále se mi také u Zeměplochy nepovedlo se do světa vžít. Je prostě tak absurdní a náhodný, že na něm nefunguje žádný eskapismus. Vyloženě mě iritovaly naprosto náhodné způsoby cestování. Je pro mě těžké knize věřit, když je možné prakticky cokoliv bez jakýchkoliv pravidel. Ač jsem se někdy i zasmál, na některé vtipy jsem od Pratchetta narazil během toho mála knih i po několikáté.
Magický prazdroj pro mě představuje zatím jakýsi průměr v této sérii. Fanoušci Pratchetta tady asi budou spokojení, nějaká sranda maskující vážná témata tu je. Nicméně já se fanouškem stále nestal.
Mort
Terry Pratchett
Tak trochu jsem doufal, že Mort konečně prolomí moji neschopnost naladit se na Pratchettovu vlnu, ale bohužel se nestalo a zůstal stejně jako Čaroprávnost těsně pod čtvrtou hvězdou.
Postavy byly zajímavé a příběh měl jistou dynamiku, nicméně pořád u mě převládá pocit, že se vsází až příliš na občasné vtipné hlody a samotná zápletka, světotvorba a celková uvěřitelnost příběhu zůstávají silně v pozadí. Stále mi vadí mnoho narážek na reálný svět a někdy i pocit humoru zbytečně tlačeného na sílu. Silná předvídatelnost a deus ex machina konec také nepřidávají.
Je pravda, že téma smrti, osudu a nevyhnutelnosti je zpracované moc hezky a bylo spousta pasáží, které mě upřímně bavily, ale jako celek je to pro mě prostě málo. Jednoduše bych asi potřeboval větší zaměření i na nehumorné elementy knihy. Stále ve mně přetrvává pocit, že Pratchett je silně přeceňován.
Hlad
Alma Katsu
Hlad je kniha, která u nás vyšla jako horor pod Fobosem. Pokud bych jí měl hodnotit čistě jako horor, tak dám slabé dvě, protože jako horor je neskutečně naivní a nefungující (minimálně tedy ona mysteriózní část). Pokud na ní ovšem nahlédnu jako na historickou fikci, už to tak jednoznačné není.
S Donnerovou výpravou jsem před přečtením této knihy nebyl nijak obeznámen a musím říct, že atmosféru karavany krytých vozů putujících na západ přes téměř neobydlené planiny a hory vykreslila autorka znamenitě. Rozhodně se povedlo předat emoce a poselství o tom, jak chamtivost a rozdíly mezi jednotlivci mohou i slibný projekt dovést k naprosté katastrofě. Velmi oceňuji i to, že autorka měla odvahu nenechat všechny klaďase přežít.
Rozhodně ovšem nejsem nadšen z hororových prvků a rádoby záhad. Vždyť ta kniha mohla fungovat i bez toho, dokonce lépe. Kladu si otázku proč bylo nutné přidávat k již tak dost tragické výpravě i démony ve stínech. Když na kouknu jako na historické drama, tak jsem si už během čtení říkal, že mi vztahy bělochů a indiánů připadají až moc pěkné a romantické. V doslovu jsem našel důvod, de facto ono "upravené pro moderní publikum". Ach jo, třeba i tohle mohl být jeden z bodů, který mohl vzbuzovat velký diskomfort lépe, než hladoví démoni.
Na jednu stranu považuji průměrné hodnocení třemi za spravedlivé, ale je pravda, že se mi kniha četla dobře a i přes veškerá negativa se mi trefila do nálady. Takže to pro mě budou 3,5 a zaokrouhlím nahoru.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Lehké fantastično navazuje tam, kde Barva kouzel končí. Bylo to podle mého o malinko lepší.
Na rozdíl od Barvy kouzel je tady příběh spojitější a ucelenější, což je jednoznačně dobře. Bavil mě barbar Cohen a do mé přízně se povedlo vetřít i Mrakoplašovi. Některé hlody mě opravdu pobavily a provedení audioknihy bylo super.
Co mi v průběhu stále vadilo bylo přesouvání postav po Zeměploše, jak se zrovna hodí s libovolně absurdním vysvětlením.Nevím proč, ale připadá mi otravné i cokoliv, co se týká A'Tuin, sice toho znatelně ubylo, ale i tak.
Hodnotím výš, než Barvu kouzel, ale k něčemu, co bych si opravdu užíval i Lehké fantastično má daleko. Zatím jsem neodhalil důvod masové popularity Pratchettových knih. Tady byly náznaky skvělosti, které pokud by tvořily větší část knihy by z toho mohly udělat opravdu dobré čtení. Zatím nevidím víc, než ničím nevyčnívající, ač dost specifickou knihu. Určitě dám Zeměploše ještě šanci, ale zatím nepřesvědčila.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Matně si vzpomínám, že jsem knihu od Pratchetta už kdysi četl a úplně odvařený jsem nebyl. Bohužel už si nepamatuji, která přesně to byla. Nicméně si pamatuji, že pocity byly dost podobné jako mám i z Barvy kouzel.
Neříkám, že kniha nemá i své kladné stránky. Hrun i Zavazadlo k nim rozhodně patří. Je pravda, že humor má chvílemi to správné ostří a parodie klasických fantasy klišé má něco do sebe.
Nicméně mi kniha jako celek bohužel přišla slabá. Chyběl mi asi nějaký souvislejší rámcový děj, který by jednotlivé příhody Mrakoplaše a Dvoukvítka nějak lépe propojoval. Místo toho tu bylo spousta repetitivní kosmologie a podobných záležitostí, které jsou na jednu stránku fajn, ale nesmí se to tolik přehánět. Humorná stránka, ač se občas trefila, mířila podle mého často dost mimo. Některé scény jako třeba letadlo vyloženě křičely, že se autor propsal do slepé uličky.
Ve více věcech mi tato kniha připomínala D. Adamse a jeho absurdní pseudohumor. Možná jsem suchar, ale tohle se se mnou bohužel moc nepotkává. Je pravda, že tady to nylebyl takový extrém a byly i fajn momenty.
Určitě nad Zeměplochou nelámu hůl. Bylo by smutné ji opustit po první knize, která dle různých komentářů patří k nejslabším. Takže určitě od Pratchetta ještě něco zkusím, ale Barva kouzel byla pro mě spíše zklamáním. Dávám takové lepší 2*, což beru jako mírný podprůměr.
Meč Přísahy
Brandon Sanderson
Třetí díl série opět rozhodně nezklamal. Ačkoliv šlo v Archivu Bouřné záře zatím o nejslabší díl, stále se jedná o výbornou knihu v porovnání s konkurencí. Děj odsýpá dál přesně v kolejích zajetých předchozími díly, setkáváme se se spoustou známých postav a přidávají se některé nové. Trochu jsem v průběhu čtení možná litoval, že novým postavám není věnována taková pozornost jako těm již známým, jsou mezi nimi takové, které by si to rozhodně zasloužily. Jsem přesvědčen, že v dalších dílech někteří z nováčků budou hrát zásadnější roli. V některých chvílích jsem měl pocit, což se mi stalo poprvé, že autor to s propracovaností nějaké postavy začíná přehánět.
Je pravdou, že kniha je asi až příliš rozsáhlá a ne všechny pasáže mi připadaly nějak důležité. Určitě by tady prospěl nějaký editorský zásah a zkrácení o 200-300 stran by jedině prospělo. Stejně tak mám výtku k používání zázračných vidin, které postavu nasměrují, kam je zrovna potřeba. Tyhle "božské" zásahy by si autor Sandersonova formátu mohl odpustit.
Za skvělý systém silovazeb, perfektní postavy, skvělá odhalení, žhnoucí nepřátele a famózní závěr, kdy nešlo přestat číst bych dal 5* , ale za opravdu zbytečnou zdlouhavost, nedostatečné využití nových postav a božský zásah je potřeba něco málo ubrat. Na širší stupnici bych hodnotil 9/10, ale v tuhle chvíli zaokrouhluji dolů, a to hlavně proto, že první část knihy nebyla tak úplně plynulá, jak bych potřeboval a pár hlušších míst se našlo.
Spad
František Kotleta (p)
SPAD jsem četl už jako člověk s Kotletovým dílem seznámený (po Koscích, Nářezech a Perunově krvi) a musím říct, že SPAD mě zatím nadchnul asi nejméně.
Ne, že by kniha byla nějak špatná, jen mi nepripadala nikterak dobrá. Pár vtipných hlášek a momentů tam samozřejmě je. Násilí a krev také. Možná je to můj osobní problém, ale obojího jsem čekal asi trošku víc. Možná jsou moje pocity způsobené i částečně tím, že je to nejvážnější román, který jsem od Kotlety četl - tedy ne, že by byl nějak vážný, ale opět - očekávání byla trošku jinde. Navíc to autor až trochu otravně přeháněl s doutníky.
Dávám průměrné 3* knize, kterou považuji za vcelku průměrný brak, který mě nikterak nepřesvědčil. Nicméně pokračovat v sérii budu.
Dvůr temnoty
Victor Dixen
Dvůr temnoty je kniha, kde se akce rozjede od prvního okamžiku a musím říct, že začátek se mi velmi líbil, stejně tak jako premisa světa ovládaného upíry. Postupem času však vyplouvalo na povrch, že dílo není tak akční, jak se zdálo a i ti upíři jsou takoví nemastní, neslaní. Splňují v podstatě všechna zažitá pravidla (česnek, stříbro, slunce, zrcadla atd..). Ničím nezaujmou, originální příliš nejsou a čekal jsem, že i krve poteče víc.
Ani co se postav týče, nejsem úplně spokojen, protože všichni jsou neskutečně plošší. Hlavní hrdinka je tvarována pouze touhou po pomstě a navíc se její chování mění z extrému do extrému každou kapitolu. Jednou bez mrknutí oka někoho zabije, ale za pár stránek nedokáže smrt jiného člověka snášet, čímž ohrozí veškeré své plány. Johana je neskutečně naivní a autor ji z ošemetných situací vyseká většinou dílem nějaké náhody. Nicméně oceňuji, že se autor nebál udělat ji pořádně krutou.
Co se týče ostatních postav, tak ty jsou ještě méně propracované, než Johana. Romantické linky nemám příliš v oblibě, ale to, co bylo tady bylo naprosto děsné. Jako v telenovele s naprosto příšernými herci - nikomu jsem to nevěřil a zdálo se mi, že veškerá romantika tam byla pouze z jakési nutnosti naplnit YA očekávání. Nemá cenu se o vedlejších rozepisovat víc, klasická sebranka studentů a učitelů. Snad bych jen zmínil naprosto neuvěřitelnou posedlost panovníka mikromanagovat, když nějak zasahuje do spousty dění ve škole a nemá nic lepšího na práci.
Skoro veškerý děj knihy se odehrává ve škole, což je samo o sobě jedno z největších YA klišé. Situace jsou často dost předvídatelné. Co se asi stane za několik desítek stránek poté, co je hradba prohlášena za naprosto neprodyšnou ? Ano, pubertální holka se naprosto očividnou cestou dostane dovnitř. Co se asi stane, když nezkušená venkovanka dorazí začátkem září do šlechtické školy, zapojí se do posledního ročníku, kde ostatní mají roky studia za sebou a na konci října se zúčastní soutěže ? Ponechám bez komentáře. Závěrečný zvrat také působil dost "na sílu".
Přes všechny výše zmíněné neduhy se ale příběh četl velmi dobře. Děj celkem svižně utíkal, byl přiměřeně akční a neobsahoval přehnané řešení šatů či účesů. Netuším, koho kdy napadlo tuhle knihu zařadit žánrově do hororu, to je absolutně mimo, jde o mírně nadprůměrně zpracované fantasy YA, které má mnoho vad, ale zároveň i dost věcí, které dělá celkem dobře. Za zmínku stojí také pěkná obálka a celkové zpracování. Nenechte se odradit počtem stran, jsou zde obrovské mezery jak mezi řádky, tak od kraje stránek i celé stránky volné. To způsobuje, že knihu přečtete velmi rychle. I když je tohle asi jedno z těch lepších YA, které jsem četl, tak si prostě víc, než 3 nezaslouží a musel bych mít velkou nouzi, abych se někdy pustil do pokračování.
Ve stínu Říše
* antologie
Velmi rozporuplná antologie povídek. Rozporuplná proto, že rozptyl kvality povídek je naprosto extrémní. Jsou zde úžasné skvosty, kousky, které neurazí ani nenadchnou i věci, které bych označil za "odpad", kdybych neměl úctu k autorům a editorům.
Téma Říše a nácků znělo velmi lákavě, ale opravdu dobře ho využít se bohužel povedlo pouze některým autorům. Obecně se mi líbily spíše povídky žánrově směřující k fantasy, než sci-fi. Přeci jen psát sci-fi s historickou tématikou je asi obtížnější.
Jako nejlepší hodnotím následující povídky: 1) Chlad věčnosti, 2) Dos grojse genareraj, 3-4)Dým nad Mnichovem, Argentinské probuzení. Celkově dávám průměrné hodnocení, protože jako celek kniha prostě více než průměr není. Nutno podotknout, že formát povídek mi příliš neseděl a preferuji ucelené romány či série. Přesto je docela pravděpodobné, že v budoucnu podobnou antologii ještě zkusím.
Chladnokrevně
Truman Capote
Kniha, ke které jsem se dostal díky společnému čtení. Zcela mimo moje oblíbené žánry tato kniha spadá do literatury faktu.
Chladnokrevně je pro mě krásným důkazem toho, že i když je kniha psána přesně podle skutečných událostí, neznamená to, že musí být zábavná. Musím po pravdě říct, že mi strašně dlouho trvalo se začíst a více než 100 stran jsem se vysloveně nudil. Chápu, že seznámení s rodinou Clutterových je pro ucelený příběh důležité, ale vzhledem k tomu, že na tom není nic výjimečného, je to prostě nuda. Dál už začaly převládat jakž takž zábavné pasáže, ale až do konce knihy vydržel trend občas zařadit odstavec až dva o někom, kdo pro příběh nebyl nikterak zásadní ani dále nevystupoval. Určitě mohla být kniha o něco kratší.
Najde se samozřejmě i spousta kladných bodů. Zejména oceňuji, že jsem se dozvěděl spousta detailů a udělal si celkem ucelený obrázek o životě na americkém maloměstě v období poloviny dvacátého století. Zajímavých faktů je tam opravdu spousta. Kladně hodnotím také druhou polovinu knihy, zejména pasáže z pohledu Dicka a Perryho, které mě opravdu bavily a vnášely krásný vhled do myšlení těchto individuí. Otázka zodpovědnosti za vlastní činy v případě lidí jako Perry sice na chvíli zarezonovala, ale nemohu říct, že by mé názory po přečtení zůstaly trvale ovlivněny.
Celkově dávám slušné 3*, které mají blíž spíše nahoru, než dolů. Jsem rád, že jsem vplul do pro mě neprobádaných vod true crime a nevylučuji, že se do nich někdy vrátím.
Stopařův průvodce galaxií (omnibus)
Douglas Adams
U Stopařova průvodce jdu jednoznačně proti většině, ale bohužel mně se kniha nelíbila. Věřím, že u nějaké seriálové adaptace by to bylo jiné (přeci jen třeba Červeného trpaslíka mám moc rád), ale tento omnibus Stopařova průvodce bylo pro mě velké utrpení dočíst. Jako sitcom v televizi tedy možná fajn, ale v knižní podobě pro mě tedy ne.
Ano, občas byly některé scény vtipné a párkrát jsem se i zasmál, ale pokud budu upřímný, tak to je prostě na dobrou knihu pro mne příliš málo. Děj je jen velmi povrchní, postavy zcela jednodimenzionální (možná ani to ne). Většinu času jsem měl pocit, že čtu volně navazující sérii gagů, které vsázejí zejména na svou naprostou absurditu. V některých částech jsem se ztrácel v ději i prostoru. Nevím, jestli můj smysl pro humor neexistuje, je zaostalý, nebo jen naladěný na jinou vlnu, ale většina pokusů o vtipy na mě působila spíše trapně. Po dočtení knihy jsem si jistý, že si do budoucna neodnesu nejspíš nic, kromě znalosti původu některých popkulturních vtipů a frází.
Nejspíš jediné, co se mi líbilo byl robot Marvin, díky kterému jsem knihu neodložil během prvních dvou částí a pak už mi bylo líto nedočíst až na konec. Žánrové označení jako sci-fi tady plyne spíše z toho, že se děj odehrává ve vesmíru a jsou přítomni mimozemšťané, než že by šlo o cokoliv vědeckého (možná s výjimkou pár pasáží v poslední části), vidím tady čirou absurdně šílenou fantastiku. Možná mě fanoušci budou chtít ukamenovat, ale pokud chci hodnotit podle sebe a upřímně, nemohu jinak, než dát tak 1,5*, což v tuhle chvíli zaokrouhlím na 2, protože jsem to přeci jen dokázal dočíst (a byl tam Marvin). Upřímně dost nechápu, jak na tomhle mohl vzniknout kult.
Stopařův průvodce galaxií - 2*
Restaurant na konci vesmíru - 2*
Život, vesmír a vůbec - 1*
Sbohem, a díky za ryby - 1*
Převážně neškodná - 2*
Černá čarodějka
Laurie Forest
Tady musím přiznat, že Černá čarodějka mě opravdu překvapila. Očekával jsem tuctové YA, se kterými se v poslední době roztrhl pytel, ale kupodivu tohle bylo opravdu celkem dobré.
Tedy ze začátku to bylo utrpení a kniha jako na běžícím pásu zaškrtávala všechny klišé kolonky svého subžánru. Mrtví rodiče, školní prostředí, nenáviděná spolužačka, řeší se šaty, řeší se polibky, řeší se ten krásný frajer. Vše ukazovalo na to, že jsem se nemýlil. Příjemnou změnou ovšem je, že pocity hlavní hrdinky většinou nejsou vyhrocené ad absurdum.
Samozřejmě, spoustu věcí během čtení lze snadno předvídat, a to, co hrdinka odhaluje na konci druhé části pravděpodobně víte už v půlce té první. Podobná kniha by se ani neobešla bez jakéhosi milostného trojúhelníku a toho, že hlavní hrdinka musí neustále po někom toužit. To už je prostě kolorit žánru, ale opět mě mile překvapilo, že romantika zde nehrála prim. Zhruba v polovině knihy jsem se smířil s tím, že jsem Černé čarodějce trochu křivdil.
Autorka se věnuje závažným otázkám, které v současné době silně rezonují západní společností a činí tak s grácií a celkem zajímavě. Samozřejmě se dá najít i spousta věcí k vytknutí, ale většina z nich není zásadního charakteru a k YA prostě patří. Závěrečná část byla na už i malinko drsnější, možná proto se mi líbila nejvíc. Celkově dávám 4/5 jednomu z nejlepších YA, co jsem četl, i když tento subžánr nevyhledávám a dokonce nevylučuji, že si přečtu další díly. Opravdu to bylo o mnoho lepší, než jsem na začátku tohoto společného čtení čekal.
Druhá šance
Adam Pýcha
Náročná kniha na zhodnocení. Na jednu stranu pěkně napsáno i načteno (slyšel jsem jako audioknihu). Obsahuje několik opravdu zajímavých myšlenek. Bohužel na straně druhé bylo spousta věcí, které mi vadily jak v průběhu, tak po dokončení.
Oceňuji celý koncept dómů, paralelních realit a vlastně nakonec i Druhé šance. Líbily se mi i postavy, které byly hezky vykreslené a uvěřitelné. Moc fajnový byl i svět(dimenze, vesmír, realita.. nazývejme jakkoliv), kde se příběh odehrával. Přesto dávám pouze 3/5 a to ještě blíže ke dvoum než ke čtyřem.
Připadá mi, že si autor ukousnul příliš velké sousto. Rozehrál plno disjunktních příběhových linií, kde v každé bylo něco zvláštního a z pohledu čtenáře záhadného. Velmi dlouho se v knize dostává pouze více otázek, než odpovědí a chybí jakýkoliv pocit gratifikace.( možná je to jen pocit z audia, protože čtení by bylo daleko rychlejší). Celou dobu jsem se těšil na závěrečné rozuzlení a když přišlo bylo pouze částečné a spousta otázek zůstala otevřených. Jako čtenář jsem byl závěrem doat zklamán a měl jsem pocit, že spousta dříve zmíněných linií a postav vyzněla úplně do ztracena.
Možná jsem jen během poslechu polevil v koncentraci nebo jsem jen natvrdlý, ale myslím, že celá zápletka Daniel, temnota apod. zůstala hluboko pod očekáváním. Stejně tak jako relativně dlouhá pasáž s Thomasem nebo lodí Eldritch.Chápu že sloužily k nějakému objasnění a vykreslení, ale to je za mě strašně málo. Celkově by za m prospěla redukce počtu nesouvislých střípků.
Věřím, že autor měl celý příběh vymyšlený dobře, jen mám pocit, že se to na mě jako na čtenáře nepodařilo úplně přenést. Uděluji průměrné hodnocení a jsem si vědom, že kdych četl a ne poslouchal, asi by se mi líbilo více. Takhle to bylo velmi dlouhé s malým stupněm uspokojení.
Rybář
John Langan
Zajímavá hororová knížka v Lovecraftovském stylu. Členěna je na 3 části, přičemž prostřední část reprezentuje vyprávění příběhu, který se údajně udál v minulosti.
Oceňuji pěkně vykreslenou atmosféru, slušné napětí v některých částech a aspekty hororu kosmických rozměrů. Bavila mě i první část, která by pro někoho mohla být jako úvod příliš rozsáhlá.
Naopak nepříjemné bylo podivné střídání používání přítomného a minulého času. Zejména vyprávění minulosti v přítomném času mi moc nesedlo. Líbilo by se mi, kdyby závěrečná část byla méně chaotická a o trošku mysterióznější. Možná mi trochu scházelo zpochybňování vlastního vnímání reality, které je dle mého zcela na místě, když někdo zažije to, co Abe. Bylo i pár scén, jejichž smysl mi unikl nebo připadal marginální(např. nalezený kámen, nebo erotická scéna).
Myslím, že tato kniha nijak zvlášť nevybočuje z kvality, na jakou jsem v tomto žánru zvyklý. Považuji ji za mírný nadprůměr, ale ke čtvrté hvezdičce něco málo chybělo. Možná malinko lepší forma vyprávění v prostřední části by dokázala s celkovým dojmem udělat hodně. Každopádně Rybář není špatný a Langanovi se nebráním dát v budoucnu ještě šanci.
Černá tma zapomnění
Laird Barron
Moje první setkání s Barronem dopadlo docela úspěšně. Víceméně to bylo přesně takové, jak jsem čekal od moderního kosmického hororu.
Velice oceňuji, že autor se v daném subžánru pohybuje s grácií a originalitou. Rozhodně nejde o nějaký pokus napodobit HPL, nebo nedej bože o něco jako fan fikci z lovecraftovského univerza. Ne, Barron má svůj vlastní svět a své vlastní hrůzy, které prožíváme skrze staříka Dona, jehož vzpomínky na život obsahují nevysvětlitelné mezery, při jejichž postupném odhalování docházíme k tomu, že jeho žena není tak úplně taková, jak se zdá. Kult Velké pijavice mě bavil, stejně jako autorův styl. Od začátku knihy je hororový prvek přítomen, ač většinou jen v náznacích, a vše do sebe začne zapadat až během posledních kapitol.
Najde se ovšem i pár věcí, které bych rád vytknul. Jednak absurdní množství vedlejších postav, které se v knize mihnou na pár stránkách a dále nehrají roli a druhak možná až zbytečnou délku románu. Přestože je téma zajímavé i hezky zpracované, ty hodnotnější pasáže by stačily na opravdu hutnou a excelentní povídku. Bohužel je zde ohromná spousta vaty, takže třeba Kingovi fanoušci budou "jako doma".
Dávám 4/5 hororu, který uspěl v tom, že jsem se cítil nekomfortně a zároveň byl originální a psaným pěkným stylem. Docela mě láká si od Barrona přečíst něco dalšího z tohoto "světa".
Sen Ockerwee
George R. R. Martin
Moc zajímavé prolnutí historie a fantasy. Prostředí povodí Mississippi, nóbl kolesových parníků a plantáží v okolí bažinatých bayou bylo vykresleno naprosto perfektně, stylově a neskutečně romanticky. Je to pro mě asi první kniha z tohoto prostředí, kterou mám za sebou a určitě nemusí být poslední.
Kapitán Abner Marsh i Joshua York jsou výborné postavy, skvěle napsané a zpracované. Bavili mě i "záporáci", zejména Billy. Možná by bylo fajn mít o něco více propracovaných postav. Vykreslení upírů není sice bůhví jak originální, ale je krásně syrové a romantické tím správným způsobem. Oceňuji i překlad, který se skvěle vypořádal se slovní hříčkou.
Na negativnější straně vah je poslední čtvrtina knihy. Úplný závěr je sice moc povedený, ale celou poslední část jsem měl pocit, že autor už jen zbytečně natahuju a recykluje témata. Kdyby se celý závěr přesunul o několik kapitol dřív, uvažoval bych asi i o plném skóre. Mimo to jsem párkrát zaregistroval nějaké nelogičnosti, ale nic, co by mi bránilo si příběh užít.
Dávám tentokrát silné 4/5 a moc rád jsem se seznámil i s jinou Martinovou tvorbou, než Písní ledu a ohně. Rozhodně tato kniha stojí za pozornost a zejména pokud máte rádi upíry, je to naprosto jednoznačný must read.
Sukuby
Edward Lee
Tohle byl nářez a to doslova. Upřímně jsem asi nikdy nečetl nic až takhle ujetého. Pokud si hororový žánr dává za cíl působit v čtenáři diskomfort, tak se to Sukubám povedlo excelentně. Sukuby byly pro mě asi první kniha z takto extrémního subžánru.
Samozřejmě nejde o žádné vrcholné dílo literatury a i Sukuby mají nedostatky. Spousta věcí je zde až příliš náhodně poplatných příběhu a zejména dvojice uprchlíků z blázince by mohla být propracovaná lépe. Stejně tak bych uvítal více prostoru pro Martina.
Čím Sukuby vynikají je ohromná brutalita s notnou dávkou invence a pro mne i originality. Scény, které ač erotické, vzbuzují jednoznačný odpor. Veškeré tělní tekutiny tečou proudem a veškeré orgány jsou jen dalším kouskem spotřebního zboží. Fascinuje mne, do jak realistického rámce dokázal autor nadpřirozené prvky umístit.
Celkově jsem se přiklonil k vyššímu hodnocení, ač pro mě Sukuby byly spíše na pomezí čtyř a pěti. Nápady a "hororovost" jednoznačně za plný počet, řemeslné zpracování bylo o kousek slabší. I tak řadím Sukuby k nejlepším hororům, se kterými jsem měl tu čest, ač přiznávám, že jich zase až tolik zatím nebylo.
Odhalený vesmír
Alastair Reynolds
Velice dobrá space opera. Odhalený vesmír je pro mne první sekání s Alastairem Reynoldsem a nutno říct, že proběhlo úspěšně.
Velmi se mi líbil poněkud ponurejší styl vykreslení budoucnosti, kdy se rozhodně nejedná o žádnou technologickou utopii, kde by vše bylo zalité sluncem. Spíše naopak. I volba hlavních protagonistů tomu plně odpovídá, protože do jednoho jsou to prolhaní zmetci. Oceňuji autorovu schopnost pracovat s různými koncepty a situacemi v mezích hard sci fi, bylo vidět, že o tématech, kterých se dotýká hodně ví. Ať už se jedná o astrofyziku, kybernetiku nebo jiné disciplíny.
Skvělé bylo také zpracování zápletky, kdy je prakticky po celou dobu přítomna nějaká záhada. Jejich postupné odhalování je dávkováno s citem a dokáže tak vytvářet velmi zajímavé zvraty.
Jako v klasických space operách se zde setkáváme s různými frakcemi, které maji rozličné a často protichůdné zájmy. Některé části příběhu mají i silně detektivní nádech. Co mi úplně nesedělo bylo příliš prudké vhození do vody, kdy prvních několik desítek procent knihy jsem trochu tápal, kdo je kdo a jaké má cíle. Také jsem si všimnul několika pasáží, kdy se napínavý a akční děj zcela zbytečně přerušil kvůli nějakému vysvětlování.
Ačkoliv kniha moc hezky graduje a nabývá na epičnosti tím víc, čím víc se čtenář dozvídá, měl jsem trochu pocit, že v závěru si autor ukousnul až příliš velké sousto a mohl zůstat malinko více při zemi. Každopádně jde o moc povedenou knihu a do světa, který autor stvořil se velmi rád vrátím i s další publikací. Celkově hodnotím 4/5, přičemž je určitě blíž nahoru, než dolů.
Pistolník
Stephen King
Moje první zkušenost s Kingem, pokud počítám pouze knihy. Těžko tuto knihu hodnotit ve chvíli, kdy mě zbytek série teprve čeká. Pokud to vezmu jako úvod do ságy o Temné Věži, pak to funguje velmi dobře.
Kniha je čtivá a nabízí spoustu náhledů do Rolandova dětství a dospívání a umožňuje čtenáři dobře poznat jak hlavního hrdinu, tak jisté zákonitosti světa, kde se děj odehrává. Je pravda, že si myslím, že méně zkušený čtenář může u Pistolníka mít trochu pocit chaosu a bude mu vadit, že spoustě věcem nerozumí a mluví se o postavách, které mu nebyly představeny. Ten, kdo má zkušenost např. s Malazskou knihou padlých nebo obdobnou ságou, bude mít pocit, že příběh je krásně lineární, přehledný a svět jednoduchý.
Momentálně se celkem těším na další díly. Přestože Pistolník není dokonalou knihou, milovníka žánru rozhodně potěší.
