smrčci komentáře u knih
Humbuk kolem této knížky jsem zaznamenala a byla rozhodnutá si knížku přečíst a nenechat se jím nijak ovlinit.
Za mě ale teda bohužel, asi se řadím spíš k tomu táboru, který Leu kritizuje... Několikrát jsem jí chtěla odložit, ale protože nemám ráda nedočtené příběhy, kousla jsem se.
Jazyk, který autorka používá se mi hodně líbí (mám ráda takovou tu peotiku a té je tady opravdu hojně), ten svět má podle mě docela potenciál, kdyby tam nebylo pár nelogičností (ano i smyšlený svět prostě musí nějak logicky fungovat, lidé musí něco jíst, pokud si to nevyčarují tak to musí vypěstovat a jak to vypěstují, když tam pořád jen prší?), neustále opakování téhož mě vytáčelo, chování postav, ok dejme tomu, jsou to postavy, autor je může mít jaké chce, ale pokud se bojovnice naváží a dělá nachvály svojí budoucí kráslovně, tak by jí to prostě nemělo projít. Ne, nemělo. Zárážely mě tam občasné drobné chyby, jako kdyby ta knížka snad neprošla redakcí (jdou, jdou, postavi stany, usnou.... jdou, jdou, utáboří se, ale musí spát pod širákem. Kde jsou ty stany? Proči je najednou nemají sebou? Nebo třeba někoho hledají, snaží se ptát kdekoho, ale nikdo jim neodpovídá, protože jsou to cizinci a nechtějí s nimi vubec mluvit a najednou se pak dozvíte, že o ní nikdo nic nevěděl. )
Máte rádi knihy Jane Austenové? Užíváte si, když se můžete ponořit do světa plesů, šatů, čajů o páté a zdvořilé konverzace? Do světa, kde pouhý dotek či pohled mohl značit více než přátelské city? Pak věřím, že si tuhle knihu zamilujete tak, jako jsem si ji zamilovala já.
Tato kniha pro mě byla velkým překvapením. Příběh je opravdu jedinečný, myslím, že jsem nikdy nic podobného nečetla, a tak mě kniha nesmírně bavila. Navíc musím vyzdvihnout i jazyk, kterým je napsaná.
Dávám 4,5 hvězdy.
Pokud toužíte po oddechové knížce psane krásným jazykem, u které se budete culit jako měsíček na hnůj a zároveň se vám u ní rozbuší srdíčko, je tahle přesně to pravé.
Čtení jsem si nesmírně užila a nedokázala knížku odložit.
Je to jedna z mála knih, ke které se např. v sychravých podzimních náladách ráda vrátím.
Kdybych knihu četla v zimě a v jiném životním období, asi bych ji dala nižší hodnocení a možná bych ji ani nedocetla. Ale teď se mi vyloženě trefila do noty.
Je to taková odpočinková erotická bejkárna, která je na jednu stranu jedno velký klišé, na druhou stranu spoustu z těch zažitých klišé erotických knih tak nějak boří nebo jde úplně jinou cestou.
Hlavní hrdinka Penelope je zvláštní (naprosto chapu, že někomu může připadat nesnesitelná) a jak ona sama pronesla: "Není snadné mě milovat." Mně se její otevřenost i smysl pro humor líbila a několikrát jsem se fakt zasmála.
Mám ráda historické romance a tahle se opravdu povedla. Hltala jsem stránku za stránkou, chvěla se nadšením, očekáváním a dokonce jsem se přistihla při myšlence, že bych Nikolase chtěla mít doma!
Opravdu jsem nenašla nic, co by se mi nelíbilo nebo co by do příběhu nezapadalo.
Tahle knížka mě bavila od začátku až do konce. Je vtipná, ironická, ale i vážná. Postavy budete milovat, vzápětí je budete chtít majznout po hlavě, abyste je hned potom chtěli utěšit a říct, že vše bude dobré. Budete se smát, ale i přemýšlet o tom, jestli to třeba ve svém životě nemáte podobně jako oni a jestli to tak musí být až do konce vašich dní... Nemusí!
První díl se mi líbil moc, druhý mi přišel ještě o fous lepší a zajímavější, tento je za mě nejslabší. Nemůžu říct, že bych si čtení neužila. Naopak. Bavilo mě to. Byla tam chemie, napětí, přátelství, ale celý zádrhel mezi Rurikem a Sárou byl založen na špatné komunikaci. Prostě jsem nějak měla pocit, že kdyby spolu normálně otevřeně mluvili, nemuselo by se to vyvíjet tak dramaticky. Nehledě na to, že oba se ne vždy chovali "logicky", ale tak, aby to v příběhu posunulo děj nebo vytvořilo drama.
Petra Langová je pro mě už nějakou dobu zárukou nádherně napsaných romantických knih.
Přestože už dávno nejsem cílová skupina, Písničku pro Klaudii jsem si nesmírně užila. Vrátila jsem se do let svého dospívání a jsem si jistá, že být mi šestnáct, tak se Vítek stane moji platonickou láskou.
Pokud jste někdy milovali Lenku Lanczovou, jsem si stoprocentně jistá, že si zamilujete i tuhle knihu (a vlastně i všechny další od paní spisovatelky).
Od autorky jsem četla Příběh slunečnice a na její další knihu jsem se moc těšila. A nebyla jsem zklamaná. Naopak! Poslední třetinu jsem přečetla na jeden zátah, jak jsem byla ponořená do dění.
Příběh akvamarínu vypráví o lásce, hledání pevné půdy pod nohama v době životních těžkostí, o shledání a loučení a především o naději. Vše je podáno s lehkostí, bez zbytečného patosu, přesto velmi emotivně.
Autorka tímto rukopisem hodně vyrostla.
Jestli nám autorka něco opět ukázala, tak to, že umí skvěle pracovat s psychologií postav. Všechny se chovají jako skuteční lidé. Nejsou dokonalí, chybují, vytvářejí si domněnky, ale zároveň mají snahu se ze svých chyb nakonec poučit.
Jedna z pěti je svým námětem opět naprosto originální. Je psaná je velmi čtivě a svižně a přestože bych si jí asi víc užila, kdyby mi bylo o deset let víc, moc se mi líbila. Velké plus za konec.
Mám ráda Jane Austenovou, takže jsem přesně cílová skupina této knihy. Je to velmi milý romantický příběh z prostředí knihovny, která mi jednoduše učarovala. Líbily se mi postavy, které nebyly ploché, hlavní hrdinka měla spoustu negativních vlastností. Pan Reed byl k sežrání, jejch konverzace plná ironie a asarkasmu mě fakt bavila. Bohužel pak ale Amiiny neustále stejné myšlenkové pochody mě pak už dost nudily a závěr by si rozhodně zasloužil víc pozornosti.
Kniha není špatná, je čtivá (až na konec, ten mi přišel nudný a zdlouhavý), otázka je, jestli za čtivost může autorka nebo samotná událost, která je sama o sobě prostě zajímavá a člověka láká ji zkoumat. Postavy jsou ploché, chyběla mi aspoň u některé hloubka, abych si k ní mohla vytvořit vztah a oblíbila si ji.
Bohužel i tady se objevily nedostatky vzešlé z překladu a redakce/korekce, některé informace se pořád opakovaly, jako by čtenář nebyl schopen si je zapamatovat.
Tuto knihu chci hodnotit dvojmo. První rovina je samotný příběh, který se mi opravdu moc líbil. Spojení erotiky a napětí bylo stejně jako v minulých dílech parádní.
Druhá rovina, za kterou nemůže autorka, je překlad a redakce/korektura. Nevím, jestli třeba v některých věcech neudělala paseku ekniha, např. v mezerách uprostřed slov nebo chybějících čárkách a tečkách (celkově to tam s tou interpunkcí nebylo úplně top strop). Uvozovky v přímé řeči byly jednou tak a jednou tak. Některé věty byly přeloženy dost kostrbatě a s použitím ne úplně vhodných slov. Opravdu by někdo řekl, že se dvouleté holčičce klíží zraky?
Ať jsem se snažila sebevíc, při čtení jsem nedokázala tyhle dvě roviny oddělit a dojem ze čtení se mi tak dost kazil.
(SPOILER) Na knize mě štvalo několik věcí. Např. neustále nedokončování vět, vzájmené přerušování v řeči a zasekávání mi narušovalo plynulost čtení. Zkracování jména Oliva na Ol. V angličtině to tak možná může být, ale v rámci překladu bych spíš preferovala Oli - ale to je taková až hnidopišská poznámka :-). Překlepy, několikrát špatně použitý tvar slovesa.
Nicméně ve výsledku musím říct, že jsem si čtení opravdu užila. Splnilo to očekávání, která jsem od ní měla. Oliva mě bavila, Adam byl boží. Oceňuji taky humor, který je knihou protkaný.
SPOILER
Kapitola 15 a 16 je napsaná trošku jako příručka Me too: Je potřeba, aby se obě strany ujistily, že to, co dělají, dělají se souhlasem druhého a že je to oběma příjemné. Navíc chování Adama při sexu úplně neodpovídalo jeho dosavadnímu chování.
(SPOILER) Knihu jsem si přečetla na doporučení kamarádky, která byla z knihy nadšená. Já její pocity úplně nesdílím a nějakou dobu jsem zvažovala, že žádný komentář psát nebudu. Jelikož se ale jedná o českou autorku, je možné, že si tento komentář přečte a třeba, třeba, jí to inspiruje při další tvorbě.
V první řadě chci říct, že se jedná o zdařilou prvotinu. Příběh se mi líbil svou netypičností a popisem de facto všedního, obyčejného života za války bez důrazu na zvěrstva a koncentrační tábory. Za to velké plus.
Teď k tomu, co mi na knize nesedělo. Osobně jsem měla problém s jazykem, zejména na počátku, kde byla vidět jistá nevypsanost. Ta se nicméně asi od poloviny knihy změnila ve velmi čtivý styl. Osobně mi zpočátku vadilo používání zdrobnělin, které mi nesedí k jazyku hlavní postavy, nebo anglických výrazů jako džob, které mi prostě neseděli ke 30. letům 20. století (ano angličtina byla známá, ale rozhodně nebyla natolik zakořeněná, že by ji lidé běžně používaly ve vnitřních úvahách).
Kombinace minulosti a přítomnosti bylo takové kostrbaté, chyběla jí jistá lehkost a plynulost a přiklonila bych se k tomu, aby tam přítomnost nebyla vůbec, nebo aby ji tam bylo víc.
SPOILER
Největší problém mám ale se samým koncem. Zajímalo by mě totiž, jak je možné, že Ester zná tak do detailu Sonin život. Jasně, mohly si o tom popovídat nebo si psát, ale ke konci přece Ester odjíždí do Říše, jelikož je pracovně nasazená. Soňa utíká a má krycí jméno. Psaly si o tom dopisy? Kde ji Soňa všechno dopodrobna vysvětlila? Svoji odbojovou činnost, Wolfovu odbojovou činnost? To se nebály, že ty dopisy bude někdo kontrolovat? Co vím, tak z Říše se propustky domů na víkend nedostávaly. Nebo si Soňa psala deník? Nebo všechno svěřila babičce? Tohle je věc, nad kterou od dočtení přemýšlím a ráda bych na ni znala odpověď. Možná, že jsem ji prostě jen přehlédla...
Každopádně, nerada bych, aby tento komentář zněl jako hejt, rozhodně jím být nemá. Autorce fandím a na další její knihy se těším, zvlášť proto, protože jsem si všimla, jak moc se v průběhu psaní jazykově posunula. Za to klobouk dolů.
Jedná se o vítězný rukopis Hvězdy inkoustu a já hned na začátek musím říct, že naprosto chápu, proč vyhrál. Svět, který autorka vystavěla, je jedním slovem dokonalý. Setkáváme se tam s nejrůznějšími magickými bytostmi, bludičkami, rusalkymi, bludníkem, ančutky, strigou, s jejich obydlím a fungováním království Temného Návu. Je to knížka protkaná mnohými moudrými myšlenkymi, které vás donutí se zamyslet, stejně tak vtipnými hláškami. Na druhou stranu byly pasáže, které mě tak moc nebavily, i když vlastně ani nedokážu posoudit proč a místy jsem nechápala hrdinčino chování.
Celkově však knížku hodnotím jako takové milé čtení, které v české fantasy scéně patří rozhdoně k těm lepším a nelituji, že jsem po ní sáhla.
V půlce jsem knihu chtěla zahodit. Nebylo to proto, že by byla špatně napsaná, nebo nudná, ale jako matka jsem jí prostě nezvládala. Pak jsem knížku ale nakonec dočetla a nelituju. Skvělá, napínavá, s nečekaným koncem. Doporučuji.
Knížku jsme dostali k nákupu, kdybych ji měla kupovat, byla bych velice zklamaná. Námět je super, ale zpracování pokulhává. Verše se nerymují, celé to je takové kostrbaté a dětem ne úplně srozumitelné.