Sobolosh komentáře u knih

Pro mě tak půvabná knížečka, že ji mám na nočním stolku a sem tam ji před spánkem znovu přechutnávám. Opakovaně mě těší hravý a líbezný jazyk i rozverná atmosféra maloměsta. Pro mě to není jednorázová četba, ale trvalý zdroj radosti, asi jako doušek svěžího vína plného vůní a chutí.

12 05.06.2018

"Toho, čeho jsem se dopustil já, byste se bývali dopustili taky... Možná jste měli víc štěstí než já, ale nejste lepší." Slova hlavního hrdiny důstojníka SS, který projde vyvražďováním na Ukrajině, Stalingradem, koncentrační lágry, transporty do nich a porážkou Německa, bombardováním a zmarem posledních dnů války v Berlíně. Nečekal jsem, že to bude snadná procházka. A nebyla. 850 stran prakticky jednolitého textu v dlouhých až nekonečných větách prakticky bez odstavců, do kterých je začleněna i přímá řeč, navíc však komplikovaná struktura říšské moci, řada německých složenin (ale ty hodnotím kladně, protože jsou výstižné), nezapamatovatelné zkratky, množství postav, nepřehledné vojenské a policejní hodnosti, výčty faktů, dlouhé pasáže zabíhající do podrobností (např. kavkazských národů a jejich jazyků), to vše a mnohé další cestu neusnadňuje. Stejně jako všichni musím ocenit přípravu autora a ovládnutí obrovského množství podkladové látky, to je až neuvěřitelné. Jako poznatek o válce z pohledu příslušníka SS jistě velmi poučná kniha - rozpoutaná mašinérie války a vyvražďování, řešení technických a logistických problémů hormadného zabíjení, i to, že to nefungovalo a ani nemohlo fungovat bez šumu, skřípání a zadrhávání. Cenné jsou úvahy o nacistickém Weltanschaung, úžasný je rozhovor se sovětským špionem a porovnání obou režimů. A našlo by se toho jistě víc k ocenění, namátkou např. setkání s tlupou zdivočelých militarizovaných dětských sirotků. Ale nemohl jsem se ztotožnit s větou, kterou jsem vepsal na začátek. Snažil jsem se dr. Aueho pochopit a zpočátku se mi to i dařilo, ale postupně se odhaluje jako do sebe zahleděná anetická zrůda. Nechci kazit budoucí zážitek ze čtení prozrazováním děje, ti kteří četli pochopí. Pochopil bych jeho anomálie i zločiny řekněme do 3/4 knihy, ale celá závěrečná část, zejména pobyt v Pomořanech a úplný konec, to mě zhnusilo. Stala se z něho zrůda v důsledku válečných hrůz nebo to v něm bylo? Tohle přeci už není obdoba Stanfordského experimentu či Pána much. Vytkl bych příliš vyhraněné a vykonstruované zápletky i přespříliš barvité a protahované líčení jak zvrácených osobních intimních prožitků, tak apokalyptických válečných hrůz hlavně v Berlíně (tím myslím to opakované narážení na oběšence a plovoucí mrtvoly). Knihu jsem si vytipoval na základě recenzí, vůbec nelituji, že jsem ji četl, určitě ve mě zůstane, ale doporučit ji bez znalosti osobnosti případného čtenáře nemohu. Moje hodnocení v průběhu čtení klesalo od pěti ke třem, u kterých zůstávám. Je to průměr, něco by bylo jasně na pět a něco jako odpad.

11 10.11.2020

I když by leckdo mohl mít ke stylu psaní výhrady, je kniha velmi čtivá. Užíval jsem si to. Málokdo je ze stejného těsta jako Mašíni. Já také nejsem. Ale pochopil jsem, že se někdo rodí bojovníkem a má to geneticky dané. Pak je z něj voják do války, voják tělem i duší. I když i Mašíni v Americe svou jiskru postupně ztratili (viz konec knihy). Ale klobouk dolů nejen před Josefem a Ctiradem a jejich otcem, ale hlavně před Emmou a oběma Zdenami. Kniha určitě pomůže s utvářením názoru na rodinu Mašínů, ale výsledek bude zřejmě závislý na tom, jak má každý z nás zpracovaný komunismus.

9 17.02.2023

Kniha Exodus vypráví o nesmírné a vytrvalé touze znovu osídlit historické židovské území, vytvořit stát Izrael a vybudovat z močálů a kamení zárodky rozvíjejících se sídel, pracovat do úmoru a přitom se neustále bránit nájezdům a zvůli. Je to kniha o víře nejen náboženské, kterou si Židé na celém světě i přes život v ghettech, ústrky, pogromy a holocaust uchovali, ale i o víře v budoucnost, rozvoj, ve smysl tvrdé práce, v principy humanity, spravedlnost a právo na obranu. Proč jen čtyři hvězdy? Zpočátku mě poněkud zarazil styl vyprávění, který mi připomněl trochu červenou knihovnu a trochu dobrodružnou literaturu mého mládí. Až po té jsem si všiml, že kniha je napsána v roce 1958. I tak knihu nelze vnímat jako literární skvost. Některé pasáže jsou však strhující, nejvíce mě snad zaujala kapitola o letecké přepravě Jemenitů z Adenu. Další výtkou je nevyvážený a jednostranný pohled, i když chápu důvod. Ne všechny události odpovídají historickým skutečnostem. Neustále se mi vracela otázka, proč byli Židé tak pronásledováni po tolik staletí a na tolika různých místech světa (všude byli imigranty, kteří se neměli kam vrátit), ale také, jak si v diaspoře dokázali svou víru po tisíciletí uchovat. Zajímavé jsou i informace o postoji různých zemí k Izraeli a roli Britů. Knihu mi nabídl přítel aniž by věděl, že hledám nějakou literární přípravu před cestou do Izraele. Na to, a nejen na to je kniha ideální.

9 21.04.2021

Lidi mě děsí, stejně tak jako vyprávěčku smrt. Ale zároveň věřím, že je snad více těch se stříbrnýma očima, těch, kteří nadávají Saukerl, ale bez mrknutí se dělí o domov i řídkou hrachovou polívku a riskují vlastní život, aby zachránili jiný. Těch, kteří nejdřív darují kus chleba a pak přemýšlejí, že tentokrát to byla vzhledem k okolnostem velká chyba. Snad je jich víc a vyhrávají. Všimli jste si, že Rosa říkala Saukerl všem, jenom Maxovi ne.

Navíc je to pro mě o moci slova a knih. Hitler jednou viděl matku, jak konejší slovy řvoucí dítě, a pochopil, jak mocné slovo je a že mu pomůže k vládě. A kdyby mi malá chudá holka kradla po jedné knihy a nic jiného, určitě bych nechal okno otevřené a v duchu bych se radoval.

A přál bych si, aby mou duši jednou někdo odnesl v dlaních taky tak něžně a s pochopením, abych se té pracovité a všudypřítomné neděsil.

9 02.10.2017

Naprostý zmar světa, přeživších je málo, zdroje ubývají. Takový tlak na morálku probouzí v lidech to nejhorší a přesto ještě zůstávají i ti dobří. Bezútěšná pouť s nejistým a nejasným cílem spěje k jednoznačnému konci, k nevyhnutelné katastrofě. A přesto přetrvá naděje. Po dočtení si kontrolujte, jak často odpovídáte: Tak jo.

9 04.09.2017

Nebudu se rozepisovat, hodně bych se překrýval s komentářem čtenáře mirektrubak, děkuji mu za ušetřený čas. Kniha je výborný průvodce na procvičování kritckého myšlení a měli by jí číst hlavně lidé, kteří se k ní přes svoji sociální bublinu ani nedostanou. Výhrady mám stejné: místy rozvleklý didaktický styl opakovaného omílání (pro sebe mu říkám americký) a za příkladnými příběhy ze života jsem cítil hodně přibarvenou stylizaci. Na druhé straně je přínosné praktické shrnutí podstatného v závěru každé kapitoly i jednostránková pomůcka na konci knihy.
Ke čtení jistě doporučuji, v naší české kotlince nejlépe masovému. Kdybych byl učitelem občanské nauky a základů společenských věd servíroval bych takovou knihu žákům na stříbrném podnose.

7 02.11.2019

Už podle naprosté převahy komentujících žen je patrné, že knihu moc mužů nečte, a připadám si jako na Monologách vaginy, kde jsem byl v několika řadách jediný muž. Mám za sebou první dva díly a dám si pauzu. Stejně jako redaktor - vydavatel prvotiny hlavní hrdinky nevím, v čem je síla té knihy. Obsahově dívčí román (nechci to snižovat na červenou knihovnu) a místy i dost rozvleklý. Jistě, román má socilání a historické pozadí, ale to určitě není to hlavní. Je to příběh především vztahový. Snad je to román o spříznosti dvou dívčích - ženských duší, které se navzájem inspirují i spolu soupeří přesto, že se jejich osudy rozcházejí. Snad je to příběh o snaze a talentu, o píli, ukázněnosti a spontaneitě, o pachtění se a zápalu pro věc, o cílevědomosti a prožitcích či požitcích, o tom, jak je nesnadné překročit hranice dané prostředím, o životní síle, která se prosadí i přes zábrany a úskalí. Ano, je to zvláštně napsané, místy to připomíná autobiografii místy až upravené deníky. Knihu jsem četl před odjezdem do Neapole a jistě jsem pak viděl město jinýma očima - přínos. Váhám mezi tři a čtyři. Po srovnání s jinými přečtenými knihami dávám za mužskou část publika trojku.

7 19.05.2019

Bizarní postavy - pan Nakata, pan Ošima, Kafka Tamura, Hošino, slečna Saeki, jeden zvláštnější než druhý a všichni tak nějak přirostou k srdci, zmítaní osudy místy i předurčenými, přesto aktivní. Dechberoucí imaginace a prolínání příběhů, mystika, akrobatické splétání příběhu. Místy jakoby z knihy zněla hudba a člověk má chuť vstát a pustit si nějakou klasiku. Nemám rád, když hoří knihy, natož když jsou to ručně psané deníky tajemné kultivované slečny s hlubokými prožitky. Z Murakamiho knih, fotek Nabuyoshi Arakiho a japonských erotických manga mám dojem, že Japonci mají zvláštní vztah k sexu, mnohdy jaksi mechanický, někdy násilný, každopádně málo erotický. Tady to Murakami trochu napravil.

7 04.09.2017

Mám u postele a stále se občas vracím. Geniální rytmus, rýmy, myšlenky, hříčky, nálady. Brilantní sladění formy a obsahu. Krásná zábava z pochmurné dekadence, která by útlocitnější mohla možná i pohoršit, mě ne. Autora jako osobu blíže neznám, škoda. Jen doufám, že on se při psaní baví stejně jako čtenář.

7 14.07.2017

Knížku jsem četl v návaznosti na předchozí dvoudílnou, při které jsem se výborně bavil (a ani nevím, proč jsem tenkrát nehodnotil). Knížka je nápaditá až k absurdnu a svižně pádí. Nejcennější je ovšem mazlení a žonglování s jazykem. Dovolím si ochutnávku: "...řada odhodlaných bojovníků (robotů) s železnými svaly, ocelovými nervy, kovovým pohledem a plechovými hubami." Některé perly se musí hledat: "Zasunul (robot) svůj konektor PY74 do nejbližší síťové zásuvky a spustil komunikační program." Tady jsem si nápad musel ověřit ASCII kódovací tabulkou. Ponouká to dát 5 hvězdiček, ale přeci jen nemohu knížečku vložit do etuje světových perel. Pokud si chcete vyztužit odolnost proti blbé náladě doporučuji Betton nejlépe Armovaný.

6 12.11.2020

Filozofické, historické, sociologické, velmi široký záběr, neotřelé pohledy, překvapivé dedukce a přitom velmi čtivé. Jistě inspirující.

6 05.08.2020

Tato kiha je mi blízká - snažím se hýbat, musím se hýbat, protože mám potíže s páteří podobně jako autor, jsem lékař. Vždy obdivuji, když je někdo zapálený pro svoji práci, má hluboké znalosti, dlouhodobě rozvíjí svoji praktickou dovednost a dovede o tom krásně vyprávět a navíc má ještě filosofický nadhled a umí se dívat z nejrůznějších úhlů, hledá souvislosti. Takové čtení je vždy zážitek.

6 22.08.2019

Kniha zaujala, i když už hůře se definuje proč vlastně. Asi nejvíce pro otevřenost a snad i upřímnost zpovědi samotářů, tedy lidí spíše uzavřených (i když stylizace vyprávění obecně bývá vždy a příměs bujné fantazie mnohdy). Díky autorovu umění vést hovor a nesoudit jsme nahlédli do ideového i myšlenkového světa a způsobu žití šesti mužů a dvou žen, mnohdy podivínů. Pokud v tom nacházím inspiraci, tak snad jen v tom, že čas od času by se člověk měl oprostit od obvyklých podnětů a nahlížet do své duše. Lze obdivovat schopnost snášet nepohodlí a odloučení, schopnost přečkat drsnou zimu, vytěsnit strach z nemoci, nemohoucnosti a stáří. Když ale odmyslíme drsnou krásu Šumavy, jaký je rozdíl mezi těmito a jinými podivnými samotáři v zalidněných městech? Dala by se diskutovat samota a obecná potřeba víry, vztah ke zvířatům, sklony k alkoholismu a drogám, k mystice a ezoterice, zahleděnost do sebe. Velmi souhlasím s brilantními postřehy „hrebmi“. A úplně nakonec, ano, ženy jsou praktičtější a vybaveny lépe než muži. Kniha je krásně vypravená a pan Šibík je profík i umělec.

6 16.02.2019

Ani fantasy ani historický román, spíše poetické filosofování nad záhadami lidské paměti. Je lépe zapomínat nebo nesmíme zapomenout? Je putování stárnoucích manželů, z nichž ona zastírá nemoc, putováním na věčnost? Je převozník onen pověstný? Krásná myšlenka je mlha zapomnění, tedy síla či slabost individuální i kolektivní paměti. Je možné zapomínat selektivně jen to zlé a vzpomínat na to dobré? Snad do určité míry ano. Budeme si moci před převozníkem, který umí naslouchat, klást dotazy a soudit, vzpomenout na společné šťastné chvilky a neprozradíme na sebe i špatnosti? Zasloužíme si žít na druhé straně spolu? Nebo budeme navždy osamocení? Budeme mít takové štěstí jako Filémón a Baukis a dotýkat se ve větru propletenými větvemi? Je možné, abychom zapomněli na kolektivní viny? Je možné zabránit násilí, aniž bychom došli k vnitřnímu usmíření?
S časovým odstupem jsem si přečetl komentář znovu a musím přidat alespoň jednu hvězdu. Kniha ve mně zůstala déle a hlouběji, něž jsem si myslel.

6 07.08.2018

Mé vzdělání se vztahuje k člověku konkrétněji a naturalističtěji než sémiologie a lingvistika, nejsem příliš filosoficky vzdělán ani se dobře neorientuji v politologii Francie 20. století. Některá jména oněch slavných představitelů zmíněných věd jsem zaslechl, ale jejich práce a teorie jsou mi španělskou vesnicí. Nečtu příliš ani detektivní příběhy, avšak Jméno růže mám v pomyslném žebříčku knih velmi vysoko. Přesto všechno či snad právě pro tu zřejmě zamýšlenou paralelu s posledně uvedeným jsem knihu četl sice místy klopotně, ale s požitkem a obdivem a chvílemi i s úsměvem. A nebylo to dáno jen zápletkami honby za diamantem, kterým je vidina získat dovednost ovládat sedmou funkcí jazyka lidi či dokonce lidské masy. Měl jsem pocit poodhalování roušky neznámého, obdivoval jsem autorovu dovednost míchání fikce a skutečnosti (a jistě jsem zdaleka ne vše pochopil), bavila mě gladiátorská klání mistrů rétoriky sdružených v tajemném bratrstvu i dvojice detektivů – policista a sémiolog, kde Watson je Sherlockem, oceňuji snad dobře pochopený výsměch do vlastních vědeckých řad i ono poslání, že jazyk je mocnější ruky. O knize již byly napsány obsáhlé recenze, viz např. Marek Jančík na iLiteratura.cz. Takže dost již. Knihu bych nemohl doporučit všem, kritériem by snad mohl být vztah ke knihám Umberta Eca. Dávám čtyři ne kvůli kvalitě knihy, ale kvůli mé omezenosti. Kdybych byl humanitně vzdělanější, byla by to asi 5.

6 31.10.2017

Kniha mě nadchla. Nezvyklá "du" forma nevadila, styly se střídají od pasáží popisných, po poeticko mystické. F. Drtikol byl zajímavá postava a velký umělec. Hledač světla v umělecké fotografii a světla ve smyslu osvícení a cesty životem, fotograf, malíř, pisatel, filosof, mystik, buddhista. Obdivoval ženy a jejich těla, ale přístup k nim měl poněkud zvláštní. K svojí dceři neměl vztah žádný. Kniha je plná dějinných souvislostí, vazeb na umělecké směry a jejich představitele, defilují kulturní a politické osobnosti, mystici. Velmi podnětné k dalšímu rozvoji a hledání souvislostí. Zároveň krásné čtení.

“Hledající vždy hledají hlavně jiné hledající, pravdu až potom.
“Lidé nehledají světlo, ale teplo, a jen okolnost, že se světlo a teplo tak často vyskytují pospolu, to může na chvíli zastřít.

5 21.04.2024

Řada autorů třeba hororů si hraje se strachem, Chuck Palahniuk si zahrává se zhnusením a je v tom opravdu mistr nad mistry. S větším zájmem se dívám na Goyova Saturna požírajícího svého syna než na odlesk západu slunce v jezírku mezi břízkami, mám raději krvavě šťavnatou Artemisii Gentileschi než od sebe těžko rozpoznatelná zátiší holandských mistrů, ale šlehání nasáklým menstruačním tamponem přes hlavu a šlapání bosou nohou na vazký chrchel, který už asi nikdy nepůjde úplně smýt, to mít nemusím. Různý stupeň hnusu je snad v každé povídce. Pro začátečníky bych doporučil začít třeba Paličem, Studenými kontakty, Ťuky ťuk a například Kanibala si raději nechat až nakonec. Naštěstí kniha není jen o odpornostech Chuck Palahniuk je bravurní vypravěč, humorný glosátor a pronikavý pozorovatel. Na knížce si nejvíce cením, jak se dokáže vysmívat absurditám současnosti, které plíživě začínáme považovat za normální, jak dokáže vyhmátnout různé “knoflíkáře”. Dokážu si představit, že kniha nadchne nebo odpudí. Zůstanu s hodnocením uprostřed. Znovu ji číst asi už nebudu. Od. Ch. P. bych si rád přečetl něco, kde převažuje ta druhá strana mince, tedy ta společensko kritická až satirická.

5 29.01.2021

Hodnotím zde zpětně po dočtení třetého dílu. Prosím proto laskavé čtenáře/čtenářky nahlédnouti do mého komentáře u Armabetton III, výstižněji bych to již asi nenapsal. Každopádně knihu doporučuji ke zvednutí nálady.

5 12.11.2020

Četl jsem ještě dříve, než jsem vstoupil na Databázi knih. Hluboce smekám před mladou autorkou, jak dokonale procítila a opravdově naservírovala atmosféru dramat, kterou nezažila ani ona ani já. Dokonalá knížka. Pro mě lepší než "bohyně". V naší kotlince nebývalý počin.

5 06.02.2019