soukroma komentáře u knih

Příjemné plynulé čtení o dlouhatánské vysněné cyklo-cestě přes celý africký kontinent - z Maroka, přes Západní Saharu, Mauretánii, Senegal, Gambii, Mali, Burkinu Faso, Ghanu, Togo --- Gabon, Kongo 1 a 2, Angolu, Namibii do JAR. Soupisku projetých zemí nikde v anotaci nenajdete...
15 zemí, 209 dní, 37 defektů.
O pamětihodnostech a turistických lákadlech to není, spíš o praxi každodenního přesunu o desítky/stovky kilometrů, doslova cestou necestou, o jídle, spaní a zejména komunikaci s místními (muži, ženami, dětmi i zvířenou).
Velmi tomu ale chybí mapa a fotečky (o kterých navíc hojně hovoří), ty dětské autorovy ilustrace jsou naproti tomu zbytečné. I tak 90%.

4 20.03.2023

Uhrančivý román.
Postavičky a dialogy často jak z Alenky v říši divů. Však taky zavítáme na královský dvůr...
Parádní ilustrace.

4 19.03.2023

(SPOILER) Velmi povedené: kombinace špičkové seriózní investigativní novinařiny (redakce LA Times, krimirubrika), technologie bezpečného ukládání firemních dat (datových farem v poušti, hackeři nejen jako odborníci na zabezpečení přístupu k datům, ale i na jejich zneužití pro patologické účely) a úchylný, patologický a samozřejmě geniální sériový vrah ...
McEnvoy se mi moc líbil, v turbulentní době propouštění z tištěných médií chtěl svůj odchod korunovat pořádným průlomovým článkem. A to se mu téměř povedlo...
Jak po stránce novinářské, tak technologické mi připadala kniha velmi přesná, akorát podrobná a vcelku i dnes aktuální (vydáno už před 14 lety). Po stránce patologických úchylek autenticitu naštěstí posuzovat nemohu a nehodlám ;-)
Žádná nuda v žádné části příběhu. Skvělé.

Četla jsem nové vydání, a to až po prvním setkání s McEnvoyem ve třetím dílu, který byl napsán a vydán poměrně nedávno - a ten mne zklamal (naštěstí jsem si to už ani nepamatovala).

Jedině mi strašně vadilo pár věcí v překladu: především neustále se omílající pojem "editor", zde zcela pomýleně používán všude - valná většina novinářského děje se týkala redaktorů, šéfredaktora a redakce, tedy samotných tvůrců obsahu článků, nikoli editorů, kteří se nestarají o tvorbu obsahu, ale pouze o konečný tvar vydávaných článků, někdy mírně upravujících text i vzhled článků.
Pár dalších drobností jako "vycenit drápy" (místo vystrčit drápy), "rozdělit se o myšlenky" (není to koláč, takže to nejde, správně podělit se o myšlenky, což je používané spojení). Nový (?) překladatel je zřejmě neostřílená mladší generace...

3 19.03.2023

Velmi bizarní zločiny i motiv a pro mne po všech stránkách neuvěřitelný pachatel (jeden z dvojice jediných podezřelých, jeden zlatíčko a druhý arogance moci sama, vyberte si předem sami). Do toho ještě nová zástupkyně forenzní laboratoře se zkušenostmi s profilováním z FBI, pravá ruka inspektora Forda.
Dosud jsem se domnívala, že zrovna "čtení" lidí (a porozumění jejich řeči těla i mluvy) je něco, co dělá autistům velké problémy, a tato mladá profesionálka přitom má Aspergera...
Nic nového pod sluncem, ani co do místa děje a sestavy týmu, ale dočetla jsem, chtěla jsem se přesvědčit, jak to autor dotáhne... 70%

10 15.03.2023

Zapeklité, přeplněné lidmi (rodiči, dětmi, příbuznými a přezdívkami) a jejich temnými tajemstvími, která se snaží skrýt, překrýt, nebo na druhou stranu si je prostě vymyslet. Takže lžou všichni (proč proto v češtině jasný originální titul byl nahrazen něčím tak divným?), z mnoha nedobrých důvodů, jen aby se jim dařilo na výši v chráněné vilové čtvrti.
I když to v poslední době byla moje třetí kniha typu sousedský thriller (po Terapii a Slepé uličce - britské a zámořské) a měla jsem už dost těch křivých úsměvů a ochoty nejdoucí od srdce stejně jako bezobsažných řečiček a dýchánků, udržela mne tahle kniha kupodivu ve střehu až do samotného konce. Ten byl očekávaně podivuhodně bláznivý. Kdyby si autorka odpustila epilog (doplňující rámec "zavražděná k nám promlouvá jasnou řečí a dodává překvapivé další indicie...,, které se dozví pouze čtenáři, nikoli aktéři příběhu"), který byl veskrze ničemný, hodnotila bych asi o chlup lépe. Takto 75%.

4 14.03.2023

Skvělé - jiné téma a zpracování: válka a hlavně poválečné měsíce z Berlína, okupační zóny, Američané a denacifikace, uprchlí a odsunutí, zavraždění a trpící na všech stranách, židé v Americe, poválečná opatření a traumata. Samozřejmě depresivní, ono to osvobozením samozřejmě neskončilo, jásavě ani opatrně. Ale velmi dobře a věrohodně napsáno, příběh a hlavně hlavní hrdinové opravdu jako živí. Autorka nesklouzla k romantice, udržela příběh střízlivě popisný a provedla své hrdiny všemi (ne)představitelnými dramaty a úskalími, zejména traumaty, pocity vlastní zrady, nenávisti k okolí, v kulisách rozbombardovaného města od konce války až do uzavření Berlína Rusy.
Tentokrát plně souhlasím v pozitivně oceňujícími výkřiky na obálce. 100%

1 07.03.2023

(SPOILER) Romantika, romantika, romantika - v pracovním táboře smolařů v roce 1932, Severní Karolína - Georgia, bílí a černí, předáci s otrokářskými móresy, vydřiduši. Začátek vcelku slibný, ale když se ve čtvrtině stane z paní domu po smrti nemožného manžela, doslova smolaře, námezdní síla v mužském pracovním táboře, tak jsem zalapala po dechu. A už jsem ho nestihla pořádně nabrat, jak nabírala kniha neuvěřitelné grády a já ji musela zlostně odhodit.
Autorka popustila fantazii a nabídla takovou smyšlenku, kam se na ni hrabou pohádky. Asi věděla, jak oblbnout ženskou část čtenářů dychtící po romantice, ať to stojí, co to stojí. Autorka to i nechtěně přiznává - hledala nějaké, jakékoli nové téma a najednou, teprve na internetu zjistila, že kousek od ní v Severní Karolíně se nachází les borovic bahenních, z nichž se dříve sbírala pryskyřice, terpentýn... A aniž by se hodlala o své takto nabyté zkušenosti v oblasti přírodní pryskyřice v podobě destilátu podělit se čtenáři, prostě si vymyslela pár postav a jejich osudy. Titul v originále to pěkně dokresluje: The Saints of Swallow Hill.
Z knihy jsem si odnesla jediný poznatek: nikdo by dneska takovou práci nejen nedělal, ale ani nezvládl tak úmornou dřinu.

6 05.03.2023

Nakonec jsem dočetla, i když jsem u toho usínala... Jako román je to dost hrůza, jako průvodce šao-linem nanic, jako průvodce buddhismem také ne. Hlavní hrdina tam někde asi byl, ale vylíčil se jako naprosto neschopný zápaďan, slaboch neustále sledující špičky svých bot a propadající pláči, přitom mu táhlo na třicítku. O životě, učení a tréninku v klášteře Šao-lin je tam pramálo, takže hlavně je to o nemožnosti hrdiny.

Ale pár mouder jsem našla:

"Co dostaneš zpátky za ten čas a energii, kterou vynaložíš, abys /někoho/ přesvědčil o svém názoru?"

"Nezáleží na tom, co kdo říká. Záleží jen na tom, co vnímáš a co se tě dotkne. Nezapomeň. ty nemusíš slyšet všechno a nemusíš všemu rozumět.... Jednoduše si představ, že útočník nemluví s tebou. Prostě nadává nějaké jiné osobě, která stojí za tebou a ty jsi toho jen náhodným svědkem. Pak se tě jeho slova nemůžou dotknout."

"Když děláš dvě věci najednou, neděláš vlastně vůbec nic."

"Tajemstvím štěstí je přítomnost. Myšlenky na minulost nás často přivádějí ke smutku. A naše myšlenky na budoucnost nás vedou ke strachu. Jediný čas, který si sami utváříme, je tady a teď."

1 03.03.2023

Čtivé, napínavé, zajímavé Atlantic City představující nepříjemné stripbary a související existence. Zajímavá zápletka, mimořádně neskutečně podivný a odpudivý pár Ken a Barbie, neuvěřitelný pachatel - šílený konec včetně sluníčkové tečky na závěr pro všechny "kladné" hlavní hrdiny.

Mám ráda autorovy trefné postřehy:

"Někteří lidé dokážou i navzdory tomu, že se jim nabízí snadná cesta životem, najít způsob, jak to všechno zpackat."

"Každé dítě je frustrovaný právník, který hledá všemožné skuliny, požaduje nemožné důkazy, napadá každičký detail."

"Nikdy nemáte všechno. Nikdo to nemá."

"Když přijde na zlomené srdce, všichni chlapi se najednou zmenší a jsou k politování."

4 28.02.2023

Pěkně uděláno, čtivé až napínavé naše dějiny věru jsou..., jen kdyby kniha nebyla tak obrovská. Do ruky to tedy čtení není... A navíc nemá rejstřík, takže hledání v ní je velmi obtížné. Jinak text a občasné tabulky významných dějinných událostí a letopočtů pěkně doplňují související výtvarná díla.

4 28.02.2023

(SPOILER) Kniha o dění v roce 1978 v Kambodži a sousedních zemích, napsaná v roce 1992 a znovu posvěcená autorem k novému vydání roku 2018. Tehdejší dění a doba jsou mi velmi vzdálené, o Rudých Kmérech jsme se něco málo dozvídali asi až mnohem později a o souvislostech s Vietnamem, Rusy a Američany tehdy ani to málo. O ohavnostech jsem číst nechtěla, tady se naštěstí autor omezil na minimum, protože jde hlavně o záchranu jedné rodiny z Kampučie a její bezpečné dopravení přes hranice. Tahle část se mi velmi líbila, veteráni/žoldáci si poradili s lecčíms a byli to pěkně uvěřitelní tvrďáci.
Mnohem méně uvěřitelné byly ale všechny ženské postavy - vysvobozená kambodžská matka se rázem stala zpupnou, nevděčnou a nenávistnou, vůči svých zachráncům, a neustále ztěžovala únik ze země. Dcera měla své démony, moc se neprojevovala, ale později se osvědčila jako šikovná ošetřovatelka (nakonec tedy sympatická byla). Matka Grace byla prostě tvrdá bordelmamá, nesympatická osoba skrz naskrz, proto její prozření do citové osoby bylo velice nevěrohodné.
A Lisa? To byla rozhodně nejhorší linka příběhu, naprosto nevěrohodná - děsivě neschopná a nezkušená sotva plnoletá Britka, omílající jak neměla ráda svou právě zesnulou matku a upnuvší se na vidinu možná žijícího otce pochybné pověsti, kterého nikdy neviděla. Takže se sebere a odletí do Bangkoku ho tam hledat...?! Hrozná osoba, které se pochopitelně také udály předvídatelně ohavné věci. Shledání s otcem, který přežil jako správný otřískaný žoldák vše i bombu na něj nastraženou, se odehraje až na posledních řádkách...
Mně by tedy stačila ta žoldácká část, velmi dobře napsaná první půle, celkově mne to pak až trochu nudilo a otravovalo. 70%

3 27.02.2023

Tahle útlá knížka se, dle mého, nedá číst najednou, ale je třeba ji dávkovat. Co kapitolka, to jiné téma. O genialitě jednotlivce/ů a dopadech jejich objevů. První dvě části byly o Němcích a jejich bezbřehé důvěře ve velikost Německé říše a ducha, schopností a pracovitosti.

V prvním případě - Pruská modř - o chemicích v průběhu časů, ale zejména přelomu 19./20. století. Spousta nových objevů a možností, ale také spousta bolesti a utrpení, jak si někteří ze samotných vědců uvědomili po přihlášení se na frontu ve Velké válce. Yperit byla jen jedna z hrůzných látek pustošících vše živé...

Druhý příběh - Schwarzschildova singularita - byl o astronomovi, fyzikovi a matematikovi, o němž jsem dosud neslyšela, přestože jeho teorie jsou vlastně základem pochopení existence a fungování černých děr. Podle všeho předčil ve svém myšlenkovém světě i samotného Einsteina, jenže se mu stala osudnou rovněž Velká válka, kam sám narukoval a účinně, jako žid, podporoval německé snažení, přestože nakonec zemřel prakticky na postupný rozpad organizmu.
"Jedině budeme-li na svět nahlížet v jeho celistvosti, jako na něj nahlíží světec, blázen nebo mystik, můžeme odhalit způsob uspořádání vesmíru."

Třetí příběh - Srdce v srdci - představuje matematiku v té nejobtížněji pochopitelné rovině/prostoru/bodu, tak jak ji vnímal (či vymyslel) Grothendieck. Jeho mysl šla daleko za hranice abstrakce v geometrii a byli (a zřejmě pořád jsou) z něj zoufalí i další přední matematikové světa. Jeho život je ovšem příkladem vskutku děsivého protikladu génia vědy v praktickém životě... Pak není celkem divu, že chtěl zničit veškeré své dílo a nedat ho lidstvu k dispozici.

A poslední, nejkomplexnější příběh - Když přestáváme rozumět světu - pojednává o největším otřesu nejen v matematickém a fyzikálním myšlení: kvantová mechanika (jakkoli to vypadá nedávno, je tomu už přes sto let!). Protagonisty jsou Schrodinger a Heisenberg, se vzájemně odporujícími si teoriemi a s vlastními démony a vizemi. A jim jen na okraj sekunduje Einstein a Bohr...
"Bůh nehraje s vesmírem v kostky!" (Einstein)
"Není na nás, abychom mu říkali, jak má řídit svět." (Bohr)

-----------
Geniální mysl, dle mého, nutí jí obdařené jedince pídit se dál a dál a nezabývat se tím vším okolo. I kdyby je začaly jímat obavy, jak s jejich výsledky lze naložit ke (z)ničení lidstva, stejně musí pokračovat ve svém bádání dál a dál...a rozluštit záhady světa.

1 25.02.2023

Pro mne neskutečně depresivní a nepříjemně děsivé. Neupírám autorce čtivé psaní, ale prostě obsahově je to něco, co víckrát ne. Navíc v mnoha dílčích případech jsem - ani po kompletních informacích ze strany otce a matky - u Tea prostě nemohla uvěřit (ostatně i klíčovému tématu, co se děje s otcem v neděli odpoledne, také ne). Stejně tak jako samotnému závěru.
Neptám se raději, zda je v tom něco z reality, jen si přeji, aby nebylo...

9 25.02.2023

Napínavé zejména v druhé půli, zajímavé místem - kanadská divočina, v zimě, městečko/osada, rozlehlé ranče a nekonečné lesy, závěje sněhu a sněžné skútry... (hledala jsem i na mapě - asi někde poblíž Cariboo Highway, na jihozápadě Kanady - trochu mě poděsila Beka, kdy na konci zmiňuje, že bude dojíždět do/z Ottawy!, to už je tedy pěkná dálka...). Lidi jsou tam jako všude jinde, dobří i špatní, normální i psychopati, moderní i zdegenerovaní, odolní či méně vůči léčbě splínů a stesků a neštěstí alkoholem či drogami či pěstmi nebo zbraněmi. Ale hlavně si všichni vidí rovnou do talíře: znají se odmala, celý život, většinou rovnou několik generací, a jen málokdy překročí hranici své "třídy".
Nebýt té přílišné romantiky a souvisejících častých klišé jako prýštění emocí, lámaných srdcí, či dokonce srdcí rozbitých na kousíčky, líbilo by se mi to jako zase trochu jiný thriller víc než na 85%.

8 24.02.2023

Skvělá kniha pro všechny zájemce o historii nejen Baťovy firmy, ale rozvoje jeho Zlína. Přitom z pera jeho dlouholetého (mladého) spolupracovníka, který veškeré změny viděl na vlastní oči.

1 24.02.2023

Fieldingovou jsem hodně dlouho nečetla, takže jsem byla zvědavá, jak se mi bude líbit. Je to autorčin 29. román, jak neopomene zmínit v závěrečném poděkování, a je to znát. Své řemeslo zná skvěle. Nesmírně čtivé, pečlivě vystavěné.
Hned na první stránce přiblíží komorní prostředí pěti domů ve slepé uličce. V nich žije vzorek snad celé možné (bílé) populace současné středostavovské Ameriky. Tento úvodní přehled se hodí, pokud se někdo začne ztrácet v postavách a zejména dětech...
A rovněž v samotném úvodu nastíní, co se nakonec (opravdu až na posledních stránkách) stane (ale ne komu) a k čemu celý děj spěje - proto se to všude jen hemží zbraněmi, nejen v mysli veterána, ženy v domácnosti neodkládající zbraň pro svou obranu, ale také staré zbraně po dědovi, či výstavky zbraní všeho druhu v domě lékařů se dvěma dětmi! Autorce jednoznačně nedá spát neuvěřitelné množství zbraní v držení Američanů, a co to může způsobit - i v komorním příběhu, do ničeho většího a, přiznejme, ještě hrůznějšího se naštěstí nepouští.
V ději by se našla místa přehnaná či přespříliš zdůrazňovaná, ale celková čtivost a hlavně zájem o to zjistit, co se vlastně stane a jak to celé dopadne, nutí i mne jako čtenáře zamhouřit oko a číst dál (i když by mne jinak jednotlivé osudy pramálo zajímaly, tím méně bavily pro jejich depresivnost až děsivost). Samozřejmě své hrdiny autorka padnout nenechá a krom zločince dává všem v epilogu šanci na (lepší) budoucí život: 85%

7 22.02.2023

(SPOILER) Nenáročné čtení, od čtenáře se nevyžaduje pražádná znalost díla sester Bronteových (a autorka ji ani nijak neposiluje), ani jejich života (tam asi až na několik drobných výjimek vyjmenovaných v čele knihy si vše autorka jen vymýšlela), takže je to prostě rádoby viktoriánská detektivka, kde vyšetřují shodou okolností tyto mladé sestry, které se pasovaly do rolí detektorek (ještě ne detektivů; to se mi líbilo, protože pak mohly cíleně detekovat - od detektiva žádné dějové sloveso nemáme).
Zaujala mne až druhá půle, kde se konečně začalo něco dít a děj zahušťovat. Očekávaný příděl tajemství byl překvapivě svázán mnohdy s velmi nekonvenčním (na tehdejší dobu) způsobem (rodinného) života. Hodně zamotaný konec, ani požár nechyběl, zato mi chyběla jakákoli zmínka o dědictví po Chesterovi..., a že by se zbytku rodiny jistě hodilo...
Jazyk je jen malinko uměle zastaralý, vše se vešlo do občasných přechodníků. Z viktoriánské literatury si naneštěstí autorka nevzala inspiraci a nevěnovala se dostatečně popisům atmosféry, přírody ani lidí.
Podivně na mne působil titul: o žádnou nevěstu přece nešlo, šlo o ztracenou manželku a matku...
Za čtivost a udržení mé pozornosti do samého konce 70%. (Ale kdybych knihu nepřečetla, vůbec nic by se nestalo.)

4 21.02.2023

Sedmdesátka neubrala tomuhle příběhu na napínavosti, humoru či inteligenci, včetně zlovolnosti zločinců. Škodolibě působivé byly invaze žen (fuj), advokátů (fuj fuj) i potenciálních vrahů (trojité fuj) do Wolfeho domu, včetně skleníku!

3 19.02.2023

Semdesátka neubrala tomuhle případu nic na jeho napínavosti, humoru či inteligenci, ale ani na zlovolnosti zločinců. Ani moderní technika nijak zvlášť nechybí. Do poslední stránky není nic zřejmé, ostatně i Archie tápe. Škodolibě působivé byly vynucené invaze žen, advokátů i potenciálních vrahů do Wolfeho domova, včetně skleníku!

1 19.02.2023

Nesmírně zajímavé prostředím Faerských strovů, které mají podle toho jen velmi málo společného s Dánskem, Dány a zejména dánštinou. Neustále jsem nahlížela do úvodní mapičky, přesto spoustu míst jsem tam nenašla, ale pro představu složitostí a krás života na souostroví to bylo skvělé - divoké moře, šedivé mraky a déšť...
Zápletka nic moc, podivný rodinný příběh se asi má rozvíjet přes celou trilogii, takže tady se neobjasnilo zhola nic, pouze došlo k seznámení s nevlastní rodinou.
A jak se to četlo vcelku dobře, bylo to neskutečně pomalé, zdlouhavé, nekonečně dlouhé...

3 18.02.2023