soukroma komentáře u knih

Prokousávám se, ale nevím, nevím, zda to zkousnu celé... Nejprve mi autor servíruje Omara Chajjáma, ale není to ten správný. Příběh se zdá zabalený jako historická pohádka (ano, 14. století je matoucí), ale rozbaleno je to plné modernosti, autorových poznámek, vzpomínek a připomínek, a hlavně politiky. Mám dojem, že vychutnat si to může jen příslušník, a/nebo milovník Orientu a politolog - pro ty, jako já, kdo se nevyznají v politické kuchyni moderního Pákistánu a Afghánistánu, zejména s ohledem na rok originálu (napsáno 1983), to přeci jen má takové vůně, které mi do chutného pokrmu neladí.

"Kamkoli se otočím, všude je něco, co v člověku vyvolává pocit hanby. Jenomže hanba je jako cokoli jiného, stačí s ní nějaký čas žít a stane se kusem nábytku."

1 25.03.2020

Nesporně zajímavá, pro nás jako středoevropany téměř povinná četba (jako zdroj k dalšímu zkoumání, podumání či návštěvě): beletristicky podaná historie, kultura, kuchyně i jazyky zemí vzniklých z Rakousko-Uherska, viděno znaleckým pohledem současného polského novináře, který na to má - má totiž ve svém rodokmenu snad všechny národnosti střední Evropy (pro vysvětlení některých zvláštností se často musí ale mnohem dál, za hranice bývalé monarchie).
Moc se mi líbíly černobílé fotky uvozující jednotlivé cestovatelské črty.
Suma sumarum: 90%
Osobní poznámka: zatímco jsem si užívala občasné vsuvky ve slovanských jazycích, rakouské němčiny bylo příliš (a pro mě nesrozumitelné - zásadně bez překladu), maďarštiny naštěstí pomálu.

Na závěr přidal autor informaci, kterak si pořídil dům v Dalmácii: teď žije napůl v Krakově a napůl na špičce Pelješacu, jak já mu závidím (ďjó móře, i když Wawelský drak je taky lákavý)!

1 22.03.2020

Bezvadné: akustická archeologie a autistický akustický génius, k tomu pár tajných služeb, státních amerických a ještě tajnějších soukromých loutkoherců. Zajímavé, poučné, čtivé, dojemné, s otevřeným koncem.

1 21.03.2020

Tohle je snad výhradně mužské čtení: němečtí pánové (s jedním českým emigrantem ve svém středu) ve středním/vyšším věku a v různém "stavu" mají svůj klub a vypravují se na společnou dovolenou, samozřejmě pánskou jízdu, kterou si nakonec užijí, uměřeně věku a svým zájmům a stavu žaludečních šťáv (těch variant úpravy pstruhů bylo nekonečně). Mezi vsuvkami bylo jediné vtipné občasné nahlédnutí do tvorby televizního pořadu pro děti, ale je to obdoba (ne-li totéž), co už autor napsal jinde, dříve (a vtipněji).
Autorovy první knihy Prosím tě, neblázni a To na tobě doschne dodnes miluji pro skvělý humor a nadčasovost. Od počátku milénia jsem ale už pak byla spíš zklamávaná jeho novější tvorbou, bez humoru, ale i parodie či satiry, a Klub šampionů mne taky nebavil 50%.

Ale pár perliček přeci jen, o perech autorů:

"Osud Aloisovy ženy je nadále ve hvězdách. Není vyloučeno, že ji Albert nakonec vyškrtne.
Nikdo se beztrestně nedopouští tolika násilných činů jako spisovatelé."
(samozřejmě výhradně ve svých dílech)

"Jak to řekl Bergson?
Ve skutečnosti umění spisovatele spočívá v tom, abychom zapomněli, že užívá slov."

1 20.03.2020

Nedalo mi to a zkusila jsem (však stejnojmenná klasika je má oblíbená), i když z anotace se nedozví nikdo nic (není to totiž anotace, ale spíš info o autorovi). Objevila jsem hromadu krátkých povídek různých témat, ale převážně depresivních, melancholických a sentimentálních o láskách, smrti, stárnutí, sebevraždě, pití a psychických problémech. Některé přírodní obrazy, alegorie, byly docela zajímavé (byť paradoxně o lese, boru, nebyla ani jedna), ale u mnohých mi opravdu chyběla pointa - a pointy dosáhnout u kratičkého textu na ani ne dvě stránky (převážná většina povídek) je hodně ambiciózní. Nejvíc mi utkvěla nakonec docela prostinká "Sci-fi", která ovšem není žádné sci-fi.
Přes depresivnost nakonec celých 75%.

1 17.03.2020

"Chvála olivy": Moc príma knížka o všem možném z historie, zeměpisu, mytologie, zemědělství, literatury, prostě o všem týkajícím se oliv a olivovníků. Náhledy do řecké a římské kultury vévodí, ale celé Středomoří jako dnešní domov 90% olivovníků je v hledáčku autora. Je to možná trochu zmatečné, ale díky tomu lze číst napřeskáčku, a protože je to kniha malinká a lehounká, člověk ji může mít kdykoli při ruce a zase se něco dozvědět, nad něčím žasnout, potěšit se a podumat (a následně zobnout si olivy nebo něčeho dobrého s/na olivovém oleji).

Ten rodinný příběh uvedený v anotaci je autorem přičiněn pouze jako poslední slovo, kniha není o pěstitelských trampotách s olivovníkem (k tomu lze doporučit Olivovou farmu herečky ze seriálu o malých a velkých bytostech, tedy představitelky Herriotovy manželky).

Aktualizace říjen 2023: přečetla jsem znovu a tentokrát jsem si více všímala literárních ztvárnění, přirovnání a vůbec všeho vzletně napsaného a zaznamenaného o olivách, od starověkých národů po dnešek... A na svém původním hodnocení bych nezměnila ani ň.

1 09.03.2020

Tolik ohavností z dějin známých i fiktivních sériových vrahů a jejich skutků, s málo indiciemi se až skoro do konce seznam podezřelých, zavražděných, potenciálních obětí i motivů donekonečna rozšiřoval, za pomoci mladé psychiatričky jako dobrovolné profilovačky, která kupodivu měla přístup ke všem policejním zdrojům i anamnézám mnoha izolovaných pacientů... Ten konec byl vážně zbytečně akční, neuvěřitelný a nepochopitelný, stejně jako celé rozuzlení a motivace. Nicméně jsem dočetla, takže nemohu hodnotit méně než 50%.

1 07.03.2020

Jakkoli mám velkého Mága ráda a jakkoli velká jména kouzelníků slova v antologii představuje, zatím mě žádná z povídek nijak neoslovila, nezaujala, prostě nijak zvlášť nelíbila. A zatím nebyla žádná ani ve výše uvedených žánrech: horor, fantasy, sci-fi (což mi zase tak nevadí, jen to nesouhlasí s žánrovým zařazením).

(Jedna z povídek je svým titulem variací na Diamonds Are Forever - zajímavé, že překladatel nepoužil/neznal běžný překlad názvu bondovky: Diamanty jsou věčné, namísto věčné použil nepříliš zvučné "navždy").

1 05.03.2020

Ajta, tak nevím, co jsem to vlastně dočetla: od rodinných trablů s dost vyhrocenými následky přes průlet od socialismu do naší současnosti, od psychiatrie (působivé, jak se ten obvoďák vyznal) a onkologie přes manipulaci s DNA (hlavně a výhradně ruských vědců, ti jsou vždycky napřed, nebo hodně nalevo, však jejich výzkum vedl až do, tedy k červí díře) až po dědičnost vzpomínek, elektrošokovou a magnetickou terapii vedoucí až k lykantropii a jiným paranormalitám. No páni! A těch odborných výrazů, kterými se obvoďák oháněl. Vážně nevím, co tím chtěl autor vším říci a pro koho ta nepovedená pohádka, sociální novela, sci-fi, fantasy, horor? byla vlastně určena... Ono to raději ani nemá žádný přidělený žánr ani štítek, a já ho po přečtení tedy taky nemohu přidat... Rozhodně prvotní očekávání naplněna nebyla.

1 02.03.2020

Na slaďárny nejsem (ani v knihách), zato na sýr ano (i v knihách), jen proto jsem po téhle líbivě nazvané knize sáhla. Ale ouha, sladká romantika naprosto bez využití sýrového potenciálu a Paříže. Ani z jednoho totiž neokusíte prakticky nic - kdyby jen těm sýrům dala šanci a v rámci své výzvy ochutnat jeden nový francouzský sýr denně každý den v roce věnovala aspoň zmínku, větu, odstaveček, ale ne, počítala jsem na prstech, že jich zmínila ani ne deset, a z toho povětšinu naprosto známých.
I té základní francouzštiny bylo méně než pomálu, což je asi jen dobře, když vydavatel neumí správně tisknout ani předložku à.
Zcela ztracená chvíle s knihou, která mohla být něčím víc než červenou knihovnou. 50%

1 01.03.2020

Nečekaně silná kniha, kam se na ni hrabou stohy jiných, moderních knih o válce, Německu a nás všech: konfrontace mladého Francouze, schopného strojního inženýra, pravnuka slavného matematika Poincarého, s bohatým průmyslovým Německem sotva třicet let po válce. Na vztahu Francouze a bohaté Němky se autorovi podařilo rozehrát skvělý příběh zahrnující hrůzy války a zasahující srdce a nervy poválečných generací. Koncentrační tábor přímo v ocelárnách Hermanna G., otrocká práce vězňů, vina šéfa, osvobozování a hon na zajíce v Celle, CIA v poválečném Německu, zločiny válečné a zločinci v závětří v Argentině, lži o minulosti a využívání zkušeností z minulosti v průmyslu dnes (otrocká práce v rozvojových zemích za děsných podmínek: "Podnikání je jako válka jinými prostředky" - někdy ale bez skrupulí přímo válečnými prostředky). Interpol, šetření válečných zločinů, archivy, likvidace svědků...
V téhle knize je vše o hrůzách minulých i o zločinech nebo aspoň předsudcích, přetrvávajících či nových, i u minulých obětí. Není to černobílé, je to velice živé a celý napínavý příběh uvěřitelný.

"Bestie na sebe berou nejrůznější podobu. A nejhorší jsou ty, které chodí po dvou."

1 25.02.2020

Nezaujalo.

1 23.02.2020

Málo originální, směs námětů, neuvěřitelný konec: začátek mne zaujal, vyprávění advokáta, který hned na sebe prozradí nejhorší vlastnosti - je z vlastní vůle lhář skrz naskrz a jako takový netouží po ničem víc, než se dostat na vrchol. Jenže (nejen) tohle téma je dost obehrané, v mnoha mnohem lepších variacích, a tak mi v průběhu čtení vytanulo na mysli postupně několik skvělých knih i filmů (Highsmithová, Levin, Grisham, Ďáblův advokát aj.), z nichž zřejmě autorka upletla celý "svůj" dlouhatánský příběh.
Po první třetině už na mě z knihy vypadávalo čím dál víc klišé, přidala se romantika a podivné reakce i u hlavního hrdiny - knihu holt napsala žena, obklopila ho také třemi ženami, takže prostě romantiku apod. do příběhu nacpala (krom jiné vaty) velkými doušky.
Podezření z vraždy se objevuje až v poslední třetině, o vyšetřování moc nejde a k soudnímu procesu se ani nedospěje. Kdo to vše dle autorky skutečně naplánoval a spáchal lze vytušit před závěrečným potvrzujícím gongem, ale to nic nemění na nevěrohodnosti rozuzlení - že by si právník a takový profesionální lhář, sociopat až psychopat (psychologické/psychiatrické hodnocení v knize bylo stejně okrajové a nevěrohodné jako průběh závěrečného "zatýkání") tak málo všímal svého okolí a neměl šestý smysl na obdobně prolhané jedince ve své blízkosti?
Forma příběhu byla zajímavá, Tenkrát a Teď, dvě dějové pravidelně po kouskách skládané linky, které se na konci časově protnou. Škoda že autorka neubrala na zápletkách a vatičce, pak by byl příběh čtivější. 65%

1 21.02.2020

Vůbec jsem netušila, že Martina napsala nějakou knihu, a rovnou detektivku! Sice jí s tím pomáhala spisovatelka, ale téma, zápletka, kulisy, celý tenisový svět je samozřejmě jasně podaný šampionkou, ostatně i za ten styl, charakteristický drive a švih, neutuchající napětí, komplikovanost, provázanost a modernost (byť je knize už čtvrt století) rovněž bez debat vděčí kniha také právě Martině.
Nejsem výslovně tenisový fanda, ale potěšilo mě připomenutí velkých jmen (včetně Martiny; ovšem teriér hlavní hrdinky Jordan nese jméno mně neznámé Alice Marble, A.M.) a analytický rozbor celého komplexního zákulisí přípravy jednotlivých hráčů i organizace velkých závodů, včetně sponzorů, agentů, prostě velkých peněz v už dávno ne bílém sportu. Příběh rozhodně není povrchní, naopak docela hutný, zahrnující i něco málo kyberkriminality, ale hlavně je skrznaskrz věrohodný.

Ovšem kniha byla původně napsaná v angličtině a překlad je místy kostrbatý, takže narazíte třeba na "jehličkové lodičky" nebo "operátora" dnes spíše označovaného jako pager (ne že by tohle slovo vpašované bez překladu do češtiny bylo o něco lepší).

1 20.02.2020

Skleněný les mne velmi zaujal, a pouze na základě toho jsem zkusila i autorčinu prvotinu, jinak dle anotace, zařazení žánrového i nálepky bych do toho nešla. A naneštěstí jsem si mohla snahu ušetřit, já to nemohla číst. A knihkupectví a odkazy na knihy byly jen vějičkou.

1 17.02.2020

Jak básníci přicházejí o iluze, jenže z právnické fakulty, s větším podílem politiky (nástup na školu roku 1968) a menšim podílem humoru. Mnohem víc se mi líbí právnické romány Petra Rittera.

1 16.02.2020

Nepříliš čtivá fikce, nevěrohodné z obou stran, hlavně poněkud zmatené vyprávění na obou stranách, přitom s nevhodným častým opakováním.

Nevěrohodnosti začínaly už od podružností, zbytečně zdůrazněných detailů, jako když Pasternakova milenka v Lubjance hned v úvodu zmíní ve své ručně psané výpovědi, že má je maličký kousíček tužky ... a napíše dalších dvacet stran textu... A pak nepřesnosti v pojmech jako Nemocnice Johna Hopkinse (on to byl Johns Hopkins - nejspíš se tohle ale objevilo jen v českém vydání, Američanům by se to nestalo).

1 11.02.2020

Krásný snímek na obálce, pěkných pár úvodních stran s kocourem jako živým, ale pak se rovnýma nohama skočí do romantiky a tam se také skončí. Nic pro mne.

Čtivé, spousta zajímavých historických i kulturních i náboženských informací (Jan Milíč z Kroměříže už je předzvěstí Husova hnutí). Karel IV. je vylíčen velmi střízlivě (ženatý s Annou Svídnickou má už Václava a Elišku), poměry mezi českými pány rovněž. Theodorik a jeho umění je velezajímavé, červík hlodá ohledně tajemství jeho dřívějšího života.
Skvělý průvodce našimi dějinami i českými zeměmi poloviny 14. století. Autor je velmi pečlivý, neuniknou mu ani podrobnosti, celému vyobrazenému historickému kontextu v jeho podání si troufám důvěřovat. Čtení je to trochu hutné (vypadá to na útlou knížku na odpoledne, ale kdež), ovšem přesto občas vtipně odlehčené.

1 04.02.2020

Nejsem historik ani milovník válečné doby napoleonské, ale chtěla jsem se aspoň trochu poučit o Wellingtonovi, který pochopitelně zůstává ve stínu Napoleona. Však i on sám bez debaty Bonaparta označil jako největšího válečníka, a to všech dob.
Nicméně tahle kniha mi nijak nepomohla v dobré orientaci: text není dostatečně členěný, dlouhé citace jsou bez odkazů na zdroje, zdroje nejsou četné, ale hlavně chybí rejstřík a aspoň stručný přehled Wellingtonova životaběhu, včetně letopočtů bitev.

1 02.02.2020