st.me komentáře u knih
Třetí díl a opět spokojenost. Romány Ariany Franklin se čtou samy. Pokud mám nějak porovnávat s předchozími díly, tak tenhle se mi líbil víc, než díl truhý. U toho jsem ke konci knihy tušila, že "vrahem je zahradník", kdežto tady to pro mě bylo překvapení až na konci. Těším se na další, škoda, že už poslední díl.
Z téhle knížky nejsem moc nadšená. Brala jsem si ji s tím, že by to mohlo být něco na styl knih Dana Browna, ale není. Autorka vypráví příběh knihy staré 5 století a osudy lidí, kteří s ní měli co dočinění. Takže příběh ze současnosti je tak useknut a začíná jiný v jiné době, v jiné zemi. Postupně kniha odkrývá svá tajemství a svou historii. Což zní jako recept na napínavou a zajímavou četbu, ale opak je pravdou.
V průběhu čtení jsem se nudila. Výjimkou byly ty okamžiky, kdy jsem si musela vyhledávat latinská, italská a jidiš slovíčka a na internetu si hledala historii Židů a jejich náboženství. To mi upřímně vadilo. Uvítala bych, kdyby význam těchto slov byl vzadu v knížce. Čtenář by tak nemusel odkládat knihu a v klidu pokračovat v četbě. Celkově se mi zdálo, že autorka počítá s tím, že každý je obeznámen s Židovskou tématikou a tak nemusí nic vysvětlovat. Mě to tak několikrát přivedlo v omyl.
Když tak přemýšlím jak to shrnout, tak mi to přišlo takové nemastné, neslané a vědět tohle dřív, tak ji ani nečtu.
Tato kniha mi byla doporučena, jako absolutně úžasná, a proto jsem si slibovala,že taková bude a možná ještě lepší. Ale moje očekávání to nesplnilo. Jedna kniha o běhání mi už rukama prošla a po jejím přečtení jsem měla chuť si jít okamžitě nazout tenisky a jít se proběhnout.
Právě díky tomu, že Zrozeni k běhu je bestseller a jedna z nejlepších knih o běhání vůbec, jsem čekala, že co bude následovat po jejím doštení, bude něco jako běžecký hurikán, ale to se nestalo. Ano měla jsem chuť jít ven a proběhnout se, užít si volnost a ten pohyb, cítit se příjemně unavená, ale to bylo všechno. A já jsem čekala víc.
Celé je to neoddiskutovatelně napsané velmi čtivě. Občas mi tam vadily vědecké studie a argumenty. Chápu, že pro lepší vysvětlení/pochopení je tam autor musel dát, ale vadilo mi, že je to oklika k příběhu, který mě zajímal. Ale informace tím podané se mi zdály logické a možná, kdyby se nad tím každý zamyslel a použil selský rozum, ubylo by zdravotních problémů s nohama.
Když to shrnu, tak celkově se mi to líbilo, jen jsem měla vysoké nároky a jistou představu.
Skvělé pokračování Vykladačky smrti. Příběh je napínavý od první do poslední stránky. Autorka se tentokrát příliš nezabývala milostnýma pletkama hlavní hrdinky, což rozhodně nebylo na škodu, ba naopak. Myslím, že se jí podařilo pěkně a nevtíravě vykreslit postavení žen v dané době. Přiznám se, že jsem tak nějak tušila kdo nechal zavraždit Rosamundu, ale i tak se těším až se mi do rukou dostane další díl.
Tento zeměplošský příběh se tentokrát točí kolem náboženství a víry v bohy. Měla jsem trochu strach, jestli mě to bude bavit a byla jsem příjemně překvapená, jen jsem se u této knížky nezasmála tolik jako u jiných děl Pana P.
Příběh se mi líbíl, ale že by mě nějak extrémně nadchl nebo ovlivnil se říct nedá. Díky doslovu mi leccos došlo a zapadlo tam kam mělo. Určitě se podívám na film od Tima Burtona.
Těžko bych hledala něco co bych mohla této knížce vytknout. Krátké příběhy pobaví, dojmou a občas donutí člověka se zastavit a popřemýšlet sám nad sebou a nad těmi které miluje. Tahle knížka má pro mě jisté místo v knihovně.
Musím dát plný počet hvězdiček a to proto, že: mám ráda čarodějky, mám ráda Smrtě a Krysího Smrtě, mám ráda Nac Mac Fígly a tito všechni se v tomto příběhu vyskytují. Pravda někteří více než jiní, ale i tak. Příběh mě bavil od začátku až do konce. Nezdá se mi, že by to byla slátanina jak píše frigorn, ale to je věc osobního názoru. Já byla maximálně spokojená. A konec se mi líbil opravdu hodně, díky odhalení další stránky Esme Zlopočasné.
Tohle pro mě bylo ohromné zklamání. Neslané nemastné příběhy povětšinou z Řecka. Tak nějak mi to i pokazilo dojem z příběhů Všechno, ... . Asi už nebudu číst nic od tohoto autora.
Co tohle sakra je? Už jsem přečetla knížky s motivačním a filozofickým podtextem, ale tohle? Netuším o co se autor pokusil, ale hluboká moudrost a osobitý humor je asi v jiném výtisku. To co se dostalo do ruky mě je nezajímavá slátanina. Jsem opravdu ráda, že jsem si knihu nekoupila, ale půjčila v knihovně, hořce bych litovala každé koruny, kterou bych utratila. Ztráta času.
Po téhle knížce jsem sáhla, protože víc než cokoli jiného mě zaujal její přebal. Jala jsem se jí číst a po pár kapitolách ji zahodit, protože nejsem fandou romantických románů, nicméně jsem vytrvala a nevycházela z údivu. Kniha je plná sladkobolných blábolů, autorka dokázala něco o čem jsem si myslela, že je nemožné a to vykouzlit zamilovaný tisícehran. Celkově mi přišlo, že je to celé o ničem, jakoby psané na sílu. Dávám jednu hvězdu, za snahu vytvořit iluzi léta, což jsem možná pociťovala díky vedrům, které venku panovyly. Ne, nejde to, ani tu hvězdu ji nedám.
Dala jsem tomu šanci a bohužel. Ani po 100 stránkách se děj nerozjel. Pořád to bylo takové o ničem a tak jsem to vzdala. Pokud autor chtěl napsat román, který by si sám rád přečetl, tak máme bohužel jiný vkus na čtivý román. Dávám 1 hvězdičku a to jen proto, že by mi rvalo srdce udělit odpad! Kapitánu Školkovi.
Pro mě kniha naprosto splnila účel. Chtěla jsem někajé nenáročné letní čtení a tento příběh je přesně takový. Není to žádné veledílo, ale musím přiznat, že jsem byla překvapená, jak to všechno dopadlo.
Při čtení této knihy jsem měla chuť si jít obout tenisky a jít se ven jen tak pro radost proběhnout. Zároveň autor tak nějak nepíše jen o běhání, ale jeho rady a poznatky, se hodí do běžného života.Do dvou třetin mě to bavilo. V té poslední už se autor věnuje triatlonu a to pro mě už nebylo tak lákavé. A tak trochu mi to zkazilo dojem z celé knihy.
Tak jako Zloděj času i tato knížka od pana P. mi přijde odlišná oproti všem ostatním, třebaže se odehrává na Zeměploše. Byla jsem překvapená, že se v ní objevovaly sprostá slova. Osobně se raději bavím originálními přirovnáními, která jsou pro tyto příběhy charakteristická. Taky mě zaráželo, kolika vážných témat se autor v příběhu dotkl. Občas to nebylo moc veselé čtení, čímž nechci říct, že je knížka špatná, je jen jiná.
Po pár stránkách jsem čtení vzdala. Možná to bylo tím, že jsem ji četla hned po Rozhovorech s Janem Werichem, možná to bylo tím, že jsem osobnost pana W. z knihy prostě necítíla, nevím. Prostě se mi to nelíbilo.
Těžko se mi hledají slova, jak popsat tuhle knihu. Narazila jsem na ní náhodou a jsem za to neuvěřitelně ráda. Při jejím čtení jsem slyšela ten krásný hlas pana Wericha a byla jsem poctěna, že mohu nahlédnout do jeho vzpomínek a vyslechnout (přečíst) jeho názory a myšlenky, ke kterým došel díky používání obyčejného selského rozumu, smála se i smutnila, podle toho jaké téma bylo probíráno.
Dala jsem 5 hvězdiček a kdybych mohla, tak jich dám mnohem víc. A to je myslím dost výmluvný ukazatel, jaká ta kniha je. Krásná!
Na obálce knihy je napsáno "Román o dějinách filosofie", což je dost výstižné shrnutí děje. Doslova!
Ztěžka jsem se prokousávala každou stránkou a přistihla se, že po jejím přečtení si toho moc nepamatuju.
Do výkladu dějin filosofie se promítá příběh dívky jménem Sofie. A to byl důvod, proč jsem se rozhodla knížku dočíst. Teď svého rozhodnutí lituju. Ani dějiny ani příběh samotný nestojí za moc. Většinou jsem se nudila, ale věřila, že konec přinese obrvské rozluštění. Chyba lávky. Nic takového se nestalo. Konec je hrozný, jakoby autorovi došel už tak mělký dech.
Cílová skupina čtenářů, jsou podle autora pravděpodobně středoškoláci, ale já pochybuju, že by mě tato kniha oslovila, kdybych právě teď studovala střední.
Kniha mě vůbec nezaujala. Až na pár příběhů, které se netýkaly víry a Boha se mi to nelíbilo.
Nijak zvlášť mě toto dílo neuchvátilo. Příběh je pěkný, ale takový mdlý. Rozhodně jsem čekala, že konec bude zajímavější. Přišlo mi, že ho autor docela odfklákl, vzhledem k tomu jakou měl obrazotvornost. :)