stesti.s.knihou komentáře u knih

Na Sběratelku příběhů jsem na instagramu četla dost chvály. Knížka má zajímavý nápad, rozhodně to není špatné čtení, ale do mých top knih tohoto roku se bohužel nezařadí.
Janicin život i práce jsou poněkud monotónní. Její manželství stojí za starou bačkoru a na práci uklízečky se spousta lidí divá skrze prsty. Janice si svůj život ale umí zpříjemnit - sbírá totiž příběhy lidí. Ať už svých klientů při úklidu, nebo různých náhodných útržků rozhovorů, které zaslechne. Jednoho dne však její osud zkříží paní B. Je to stará a protivná důchodkyně, která téměř přiměje Janice dát výpověď. To se ale změní ve chvíli, kdy se paní B. začne vyptávat na příběh Janicin. Postupně se tak dozvídáme, co skutečně stojí za její mlčenlivostí a nostalgií, proč žije v manželství, které ji nenaplňuje a hlavně - proč sbírá příběhy ostatních a snaží se zakrýt ten svůj.
Téma knihy je skvělé, avšak zpracování mě až tak nenadchlo. Příběh je milý, příjemný, oddechový, ale nic, co bych si potřebovala přečíst znovu. Nejvíc mě bavily pasáže se psem - kdo četl, ví :D
Knihu hodnotím 3/5 - jako oddechovka fajn, ale kniha ve mně nic moc nezanechala.

1 24.09.2023

Musím říct, že k prvnímu dílu jsem měla značné výhrady (ostatně recenzi si můžete dohledat u mě na profilu). Moc jsem byla zvědavá, jak se autorka popasuje s díly dalšími - slyšela jsem, že je to knihu od knihy lepší. A s radostí to mohu potvrdit. První díl měl spoustu much, které však ve druhém díle byly pozabíjeny, nebo alespoň odehnány (kolik metafor je hodně metafor?:D).
Mám už dočtený i díl třetí, k němu vydám recenzi za pár dní, ale tento díl mě bavil dvojnásobně více než ten první.
Knihu hodnotím 3,5/5 - pořád jsou tam věci, které mi úplně nesedly, trend je ale rostoucí a to je důležité :)

1 05.09.2023

Kniha Černý dort mě zaujala hned z několika důvodů:
1. Anotace - sourozenci Byron a Benny se snaží vyrovnat se smrtí matky a zároveň podivným dědictvím, které po ní zbylo: černým dortem a hlasovou zprávou, která naprosto mění vše, co o svém původu sourozenci věděli. Začínají rozplétat dávná rodinná tajemství, odhalují křivdy, které si po dlouhou dobu nesou ve svém nitru a snaží se na čerstvě zbořených základech jejich životů postavit nové, snad ještě pevnější.
2. Recenze čtenářů - pokaždé, když si vybírám knihu, koukám i na zahraniční ohlasy. Černý dort má v tuto chvíli na Goodreads 4,12 hvězdiček od více než 122 tisíc čtenářů, tušila jsem proto, že mohu očekávat kvalitu.
3. Knihu doporučuje Barack Obama :)

Sečteno podtrženo, dle bodů výše zmíněných jsem tak nějak tušila, že knížka bude stát za to, a nemýlila jsem se.
Ač je v knize velké množství postav a perspektiva vyprávění se často mění, po čase jsem se v knize zorientovala. Vyprávění plynulo snadno, přestože témata, o kterých pojednávalo, vůbec snadná nebyla.
Kniha se dotýká rasových otázek, rodinných vztahů, násilí, postavení žen ve společnosti, síly přátelství.
Knihu hodnotím 4,5/5 a rozhodně všem doporučuji!

1 20.06.2023

New York, devadesátky, epidemie AIDS a dva mladí kluci hledající své místo mezi tím vším.
Moc se mi to líbilo. Kniha vás dokonale přenese do tehdejší atmosféry, máte pocit, že jste součástí komunity, kterou v příběhu sledujeme. Moc mile mě překvapilo, že tou stěžejní dějovou linkou není vztah dvou kluků, ale opravdové problémy tehdejší generace týkající se viru HIV, boje proti němu a zároveň postavení gayů v tehdejší společnosti. V každé kapitole najdete nenásilně uvedené zmínky o devadesátkových písničkách - já si je v průběhu čtení poctivě pouštěla a bylo to skvělý, nádherně to dokreslí atmosféru.
Co dodat, tuhle knížku vám rozhodně doporučuju, i pokud zrovna nejste čtenářem young adult.

1 11.06.2023

Další přečtená kniha z edice beletrizovaných životopisů, tentokráte o Egonu Schielem. Všeobecně vám tuto edici mohu doporučit, každá kniha je zážitek, jsou napsány velmi čtivě a poutavě, zároveň se ale dozvíte informace o životech významných osobností světové historie. Spojíte tak příjemné s užitečným :)
Kniha Čtyři múzy pojednává o čtyřech ženách, jež se staly inspirací pro známého rakouského malíře. Dozvíte se o původu nejznámějších Schieleho obrazů i o osudech nejvýznamnějších žen jeho života.
Knihu jsem přečetla na dva zátahy, přestože je to celkem bichlička.
A jedna zajímavost na závěr - některá díla Egona Schieleho máme vystavená v Praze v Národní galerii :)

1 11.06.2023

Tahle knížka právě získala Magnesii Literu za prózu a já mohu hrdě prohlásit, že jsem ji už četla :))
Jedná se o sbírku povídek, které se zabývají vztahy. Vztahy mezi lidmi, partnery, rodinou, vztahy mezi vlastními emocemi a psychikou. Povídky jsou náročné na čtení, rozhodně se nejedná o lehké čtivo - ať už samotnými lehce depresivními tématy či kompozicí povídek, které nehýří dějem, spíše se zaměřují na myšlenkové pochody postav. Já ale mohu říci, že mě to bavilo. Není to oddechovka, při čtení budete přemýšlet a analyzovat - to, co dělají hlavní postavy, budete porovnávat s tím, co znáte z vlastního života. A já mám tyhle knihy vyvolávající hloubavé myšlenky ráda :)
4/5 (chci si knihu přečíst ještě jednou, lépe nasát tu atmosféru; četla jsem ji na dovolené a tohle přece jen není úplně dovolenková četba - pak se možná moje hodnocení ještě o kousek zvedne).

1 20.04.2023

Kdo knihy Caplinové znáte, stoprocentně víte, co máte očekávat. Schéma je stále stejné - ženská hrdinka, která se obvykle rozejde po dlouhém a nešťastném vztahu, odjede někam do zahraničí nebo do jiného města, tam začne pracovat a shodou okolností najde i novou lásku (většinou někoho, kdo jí během prvního setkání rozčiluje). Autorka se i v nové knize drží této konstrukce, ale pořád to funguje, pořád se na její knížky těším a jsou to fajn oddechovky. Musím ale říct, že Hrad ve Skotsku mi připadal trochu slabší - dala jsem mu 3/5. Stále u mě vede Čajovna v Tokiu.
Nicméně pokud budete mít náladu na fajn oddechovku s kapkou cestování a velkou dávkou romantiky, rozhodně neprohloupíte, když sáhnete po jakékoli knize Julie Caplin

1 20.01.2023

Ostrov ztracených vzpomínek je kniha, jejíž anotace zní skvěle - obyvatelům záhadného ostrova čas od času zmizí nějaká věc z každodenního života a to způsobí, že na ni obyvatelé zapomenou. Na příklad růže - jednoho dne se ostrované probudí s podivným pocitem a když vyjdou ven ze svých bydlišť, vidí, že řeka je plná okvětních plátků růží. Ty postupně mizí a pokud má náhodou někdo růže doma, musí se jich zbavit. Následně většina obyvatel na danou věc úplně zapomene - téměř neví, že někdy existovala, nemohou si vybavit název oné věci a tím, že už ji ve svém životě nevídají, naučí se fungovat bez ní. Je zde však hrstka lidí, kteří nezapomínají. Ti se musí ukrývat před tajnou policií, která po těchto zvláštních případech pátrá a odváží je neznámo kam.
Ano, přesně tenhle popis mě nadchnul; mám moc ráda utopické romány a tahle zápletka zněla velice slibně. Kniha je navíc dílem japonské spisovatelky a pokud mě sledujete už delší dobu, možná víte, že japonskou či korejskou literaturu mám ve velké oblibě.
No, kniha mě bohužel trošku zklamala. Příběh si po celou dobu drží nádech tajemna, jelikož netušíme, co se vlastně děje, proč lidé zapomínají, věci mizí a ti, co si pamatují, musí utíkat. Čekala jsem nějaké šokující rozuzlení, to ale bohužel nepřišlo. Příběh popisuje zvláštní věci, místy jsem i přemýšlela, zda mi neunikla nějaká zásadní informace na začátku knihy, díky čemuž nechápu zbytek. Ale ne, nic mi neuniklo, ono to je prostě na čtenáři, jak příběh pochopí a jakou paralelu v něm spatří.
Jednoznačně bych vyzdvihla prvky magického realismu, který v knihách miluju, a zároveň lehkost a poetičnost, s jakou je kniha napsána. Zbytek trochu pokulhával, avšak musím uznat, že je kniha díky svému tématu velmi dobře zapamatovatelná.
Hodnotím proto 3/5.

1 20.01.2023

Troufám si tvrdit, že válečných knih jsem četla mnoho. Některé ve mně zanechaly stopu, většinu jsem ale zdárně zapomněla (vychází jich tolik, že se snad ani zapamatovat nedají).
Na knihu od Davida Diopa ale rozhodně nezapomenu. Popisuje osud mladičkého senegalského vojáka, který bojuje na straně Francie v první světové válce. Celý děj je popisován očima vojáka, který právě v boji přišel o svého nejlepšího kamaráda a začíná se mstít. Jedná se o syrovou zpověď mladíka, který není schopen pochopit krutost války, ztrátu milované osoby, vyrovnat se se smrtí, kterou vidí všude kolem. Do těchto obrazů se prolínají vzpomínky na zážitky před válkou - tyto chlapecké vzpomínky ostře kontrastují s krutostí, která na ně náhle navázala bez předešlého upozornění. Popisy zraněných vojáků jsou dosti detailní, kniha není nic pro slabší povahy.
Od knihy rozhodně nečekejte barvitý děj, napětí či zápletky; jde o velmi emočně zabarvený monolog, jenž se odehrává v hlavě mladého Senegalce. Realita a snění se místy prolínají a je hlavně v rukou čtenáře, jak knihu pochopí a co si z ní odnese.
Hodnotím 4/5 a myslím, že se jedná o jednu z nejzajímavějších knih, jakou jsem v tomto roce měla v rukou.

1 20.01.2023

Obecně knihám z edice Sedmilásky moc neholduji. Pár jsem jich přečetla a nikterak mě nezaujaly. Ovšem kniha Počkám na tebe měla natolik zajímavou anotaci, že jsem si řekla “proč ne”.
Max a Cam jsou nerozluční přátelé, které k sobě přitahuje nejen kamarádství. Je mezi nimi silné pouto a vzájemná přitažlivost, oba se však bojí udělat další krok. Každý pro to má jiné důvody - Max je fešák, který pro pěknou dívku nemusí chodit daleko, jeho vztahy však nemají dlouhého trvání, proto má obavu, aby to stejně nedopadlo i s Cam. Ta se naopak bojí ztráty nejlepšího kamaráda a životní jistoty, kterou v Maxovi vidí. V knize sledujeme jejich přátelství - to, jak se vyvíjelo v minulosti a to, jak vypadá v současnosti. Vesměs ale převažuje děj minulý.
Anotace a tento zběžný popis zní fajn, ale když se dostaneme k samotnému jádru pudla, je tam dost věcí, které úplně nefungují. Třeba zaměření většiny děje na minulost. Určitě je fajn vědět, jak se dvojice dopracovala do fáze, v jaké jsou, ale úplně mi chyběl popis nějakého současného stavu, aktuálního vývoje - zde to prostě nabralo rychlý spád a bylo to. Stejně tak mi vadila plytkost obou postav a úplně nejvíc mě rozčilovaly anglicismy.
Za mě bohužel zklamání a tímto jsem si potvrdila, že tato edice romantických knížek bohužel není nic pro mě.

1 23.11.2022

Coco Pinchardovou jsem si v prvním díle série zamilovala. Je to taková Bridget Jones v knižní podobě, čtyřicátnice, která je vtipná, lehce bláznivá a plná životního optimismu. Příběh je vyprávěn formou e-mailové komunikace, kterou Coco posílá svým přátelům a rodině. To knize dodává dynamičnost a zároveň přidává na humoru.
Na tento druhý díl jsem se moc těšila, bohužel ale, jak už to tak bývá, zaostal za mými očekáváními. Jako letní oddechovky jsou knihy o Coco bezpochyby fajn. I tento druhý díl, který mě až tak nebavil, jsem díky velmi čtivé formě psaní přečetla velmi rychle. Avšak Coco ve druhém díle zažívá skoro až bizarní situace, které se snad ani běžnému smrtelníkovi nemůžou stát. Nevím.. Posuďte sami, pokud knížku budete číst.
V Británii se příběhy o Coco těší velké oblibě a vydáno je již několik dílů, jsem proto zvědavá, zda některý z dílů přeskočí laťku, kterou nastavil díl první :)

1 25.08.2022

Knížka, na kterou jsem se tak moc těšila. A zároveň knížka, která mě uvrhla do jedné z největších čtecích krizí ever :D
Sedm let temnoty je psychologický thriller z pera korejské autorky. Kniha líčí závažný zločin, k němuž došlo u přehradní nádrže Serjong. Kapitoly postupně odhalují psychologii jednotlivých postav, které se v době dívčiny smrti pohybovaly v okolí zločinu. Minulost je odhalována velmi pozvolna, stejně jako následky zločinu a pomsta, ke které dochází po sedmi letech od nalezení mrtvého těla. A když píšu velmi pozvolna, vězte, že zdlouhavé popisné kapitoly a nimrání se v myšlenkách postav knize na dynamice opravdu moc nepřidá.
Já byla z knihy bohužel zklamaná. Nepopírám její kvality - autorka vás doslova vtáhne do té temné, nepříjemné atmosféry panující v okolí přehrady Serjong. Pravděpodobně nebudete mít rádi ani jednu z postav, ač jejich psychologii budete znát velmi detailně. Rozhodně se jedná o originální thriller (možná spíš psychologický román) naprosto se vymykající současným standardům. Ale, jak jsem psala v úvodu, mě to bohužel strašně nebavilo :(
Do knihy jsem se musela nutit, s ohledem na její tloušťku (více než 500 stran) mi dlouhé popisné kapitoly vůbec nepomáhaly pokročit dál v příběhu. Možná jsem jen knihu četla ve špatném období, ale za mě tedy bohužel palec dolů.
Dávám 2/5.

1 25.08.2022

Spolek Nepromlčeno upozorňuje na promlčecí lhůty u závažných zločinů v České republice. Věděli jste například, že promlčecí lhůta vraždy je 15-20 let? Pokud je vrah dopaden po této době (nebo se jde třeba i sám udat), žádný trest mu nehrozí.
Knížka, kterou vidíte na fotce, představuje soupis několika promlčených zločinů, o nichž vypovídají pozůstalí obětí, kteří se s vraždou nikdy nesmířili. Spolek Nepromlčíme má krom jiného na svědomí i film s názvem Promlčeno s Karlem Rodenem v hlavní roli, který v nedávné době běžel v kinech (a vřele vám jej doporučuji).
Pokud vás zajímají vraždy, zločiny, devadesátky, tajemní vrahové a nevyřešené případy, mohla by se vám knížka líbit. Já ji přečetla za dvě odpoledne. Velkým benefitem je i bohatá obrazová příloha obsahující fotografie z míst činů.
Hodnotím 3/5 (přece jen, literární hodnotu kniha moc nemá, jedná se spíše o publikaci snažící se upozornit na nesmyslné nastavení práva v našem státě), nicméně počtení to bylo fajn. A vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha měla více stránek (ideálně ale plných vyřešených vražd a dopadených zločinců, ne těch promlčených :)).

1 25.08.2022

Jak se říká, na dobré věci se vyplatí počkat. A já se dočkala! První výtisk Vzdělané jsem nestihla, když jsem si ji pak chtěla pořídit z druhé ruky, prodávala se za 500kč+, no a konečně jsem se před nedávnem dočkala dotisku! Knihu jsem si hned pořídila a rovnou i přečetla. A líbila se!
Asi nemá smysl popisovat, o čem Vzdělaná je. Buď jste ji četli, nebo jste o ní minimálně slyšeli; a pokud ne, určitě si ji přečtěte, jelikož to stojí za to. Jedná se o autobiografii dívky, která vyrůstala v mormonské rodině. Že jsou tyto různé náboženské směry velmi specifické, to je nám asi všem jasné. Ovšem to, co jsem se dočetla ve Vzdělané, mě nejednou přimělo kroutit hlavou a číst s šokem otevřenými ústy (a to jsem se prosím s tímto výrazem přichytila při čtení ve vlaku, mezi lidmi :D).
Klobouk dolů před hlavní hrdinkou a autorkou knihy, která se i přes absenci školní docházky (mormoni totiž neposílají své děti do školy, nevěří jakýmkoli státním institucím včetně lékařů) dokázala sama doučit veškeré základní a středoškolské učivo, nastoupila na vysokou školu a získala doktorský titul. Přála bych si mít alespoň polovinu jejího odhodláni...
Knížku vřele doporučuji všem, za mě se jedná o jednu z nejvíce šokujících knih popisujících reálný příběh, které jsem doposud četla.

1 27.05.2022

Julie Caplin je super v tom, že vždycky přesně víte, co dostanete. Hlavní hrdinka odjede do cizí země, tam poznává místní zvyky, jídlo, přírodu a obyvatele a samozřejmě nachází i lásku. Domek v Irsku byl fajn, ale zdál se mi o něco slabší než ostatní díly. Za mě asi stále vede Tokio :)

1 27.05.2022

Hadí oči jsou pokračováním série s vyšetřovatelkou Ninou Guerrerovou. První díl série s názvem Šifra jsem četla loni; příběh byl fajn, silná ženská hrdinka, fajn kolegové v týmu, záhadný sériový vrah, který nechává na místě činu hádanky s indiciemi k další vraždě. Bylo to fajn, ale zároveň nic, z čeho bych byla paf. Když jsem dostala možnost přečíst si reading copy druhého dílu v sérii, byla jsem zvědavá, kam se příběh posune. Jak asi všichni víme, pokračování sérií nebo druhé díly všeobecně jsou celkem risk - buď mohou být skvělé, nebo naopak propadák. A jsem ráda, že Hadí oči se řadí do té první kategorie :)
Knížka mě moc bavila! Proč? Tak v první řadě hlavně proto, že sama autorka pracovala u FBI a moc dobře ví, o čem píše. Dále pak proto, že hlavní hrdinka je sympatická, v druhém díle poodkryjeme zase o kousek víc z její minulosti. Kniha má spád, kapitoly jsou krátké a úderné a asi můžu prozradit, že jsem už teď zvědavá na další díl a to, kam se posune jeden jistý vztah, který v Hadích očích začíná pomalu probublávat na povrch :)
Jednu výtku bych ale měla - zápletka mi přišla celkem těžko uvěřitelná. Každopádně za mě rozhodně nadprůměrná detektivka. Myslím, že si druhý díl můžete přečíst i bez znalosti prvního, autorka v úvodu dost věcí vysvětluje, nicméně do příběhu se určitě více ponoříte, pokud budete číst knihy postupně.

1 25.04.2022

Kmotry měly velice slibný začátek, avšak ne tak slibné pokračování. U prvních pár kapitol jsem si říkala, jaká to bude paráda, bohužel pak se všechno tak nějak zpomalilo a příběh mě začal nudit.
Kmotry popisují život čtyř žen, které jsou součástí italské mafiánské rodiny žijící v Americe. Jedná se o román sledující osudy rodiny a vnitřních vztahů po dobu několika desetiletí, značná část příběhu se však odehrává v druhé polovině 20. století. Kniha se dle mého názoru snaží předat zprávu, že ač mohou být italští mafiáni na první pohled děsiví a všemocní, skutečné základy toho všeho tvoří jejich ženy. Ty dokáží ze dne na den převzít rodinný byznys, vložit do něj trochu ženské vypočítavosti a intrik a v úplně jiné formě, s menším množstvím násilí a větší empatií, řídit firmy, které až doposud vedli jejich manželé.
Nápad je to fajn, z toho důvodu mě vlastně i zaujala anotace knížky. Čtyři hrdinky, se kterými se osud nemazlil, se sejdou v jedné rodině a musí převzít osud do svých rukou, aby zachovaly bezpečí svých nejbližších. Ok.
Zhruba v polovině knihy jsem se ale začala trápit (a vězte, že je to celkem bichle). Kapitoly mi připadaly zdlouhavé, nudné, na konci knihy jsem měla pocit, že se vše dalo vměstnat do o polovinu kratšího příběhu.
Jak říkám, nápad dobrý, zpracování už však pokulhávalo.

1 31.03.2022

Obětní beránek byl mým prvním setkáním s autorkou a myslím, že mohu říci, že určitě ne posledním. V knize jde o záměnu dvou vzhledově totožných mužů, jejichž povahová odlišnost však nemůže být vzdálenější. Jeden je konzervativní anglický profesor se smyslem pro spravedlnost, druhý zhýralý francouzský šlechtic. Kniha je kouzelná jednak jazykem, kterým je napsána, druhak popisy francouzského venkova, ale hlavně vykreslením jednotlivých postav, jejich chování a reakcí na na první pohled stejného, avšak natolik odlišného muže, který jim náhle vstupuje do životů a snaží se napravit chyby, které napáchal jeho předchůdce. Sledujeme profesorovu opatrnou přemýšlivou povahu, kterak se snaží zapadnout mezi rodinné příslušníky, začlenit se do života zhýralého šlechtice, ale zároveň do získaného chaosu vnést i trochu organizace a řádu.
V příběhu dochází k mnoha úsměvným momentům, jelikož profesor přijíždí do rodiny bez jakékoli znalosti rodinných poměrů či historie, avšak zároveň i k momentům, které nutí k zamyšlení - ostatně, myslíte si, že kdyby místo vás přišel domů člověk, který by vypadal úplně stejně jako vy, avšak povahově by byl značně odlišný, všimne si někdo rozdílu?
Knihu hodnotím 4/5 a jsem vděčná, že jsem díky #klasikomilove poznala další skvělou autorku!

1 22.02.2022

Kniha Všechno je krásné byla velmi milým překvapením!
Hlavní hrdinka Amy má problém s hromaděním věcí. Vše začalo poté, co ji opustila její dlouholetá láska - Amy začala hromadit věci, které ji připomínaly šťastnější období života. O několik let později je její dům zaplněn horami harampádí, kvůli čemuž se Amy dostává do hledáčku nejbližších sousedů. Amy se však svých věcí nedokáže zbavit, ne dokud se nevypořádá s minulostí a tím, proč ji jednoho dne beze slova opustil její partner a nejlepší kamarádka. Pátrání po tom, co se před lety stalo, ji však neusnadňuje všeobecný názor na její osobu - problém s hromaděním věcí v ostatních vyvolává pocit, že je Amy psychicky narušená a má bludné představy. Vypořádat se s minulostí, najít bolavou pravdu a navíc čelit okolnímu odsuzování je úkol, kterému se musí hlavní hrdinka postavit při pátrání po svých nejbližších.
Kniha mě hodně bavila, je to nenáročná oddechovka, která však otevírá jedno důležité téma. Detektivní zápletka, která je součástí, byla příjemným osvěžením, které dodalo příběhu napětí a spád. Pokud nad dějem a jeho pravděpodobnou nereálností nebudete příliš přemýšlet (mám na mysli rozuzlení celé zápletky se ztraceným přítelem a kamarádkou), věřím, že si knihu užijete stejně jako já.

1 03.01.2022

Hlavní hrdinka, soukromá detektivka Kira, je svědkem vraždy svého parťáka. Ten zrovna pracoval na případu, ve kterém se mu podařilo objevit zásadní informace - a kvůli tomu byl pravděpodobně i zavražděn. Jediný, kdo o případu něco ví, je právě Kira, proto se rozhodne v pátrání pokračovat, aby Ollieho smrt nebyla zbytečná, a vypátrat, na co zásadního její parťák přišel a stálo ho to tak život. Sama se tímto však dostává do ohrožení, proto jí je přidělen bodyguard Jeremy, jehož zájem udržet Kiru na živu se brzy stává osobním.
Jedná se o thriller s romantickou dějovou linkou, což je příjemné zpestření, avšak nic unikátního. Kniha mě při čtení bavila, ale je to přesně takový ten příběh, na který pravděpodobně po dvou týdnech zapomenete.
Nicméně příběh byl napínavý, bavila jsem se u něj, thrillery ozvláštněné milostným napětím mezi hlavními protagonisty jsou vždy příjemným zpestřením :D

1 02.12.2021