sumcicka komentáře u knih

Zpočátku mě to fakt bavilo, v poslední třetině už mi ale Juddova rodinka šla trochu na nervy a její praštěné příhody mi přišly přehnané a nereálné. Nicméně se mi líbil autorův styl vyprávění, možná si od něj ještě něco přečtu.

2 29.07.2014

Vypadá to, že severští autoři detektivek se spikli a snaží se svým čtenářům vnutit představu, že všichni detektivové ve Skandinávii jsou psychycky narušení alkoholici... Spolu se zbytečnou brutalitou, překombinovaností a zdlouhavostí (nejen) tohoto příběhu musím konstatovat, že žánr severské krimi opravdu není nic pro mě.

2 29.07.2014

Musím souhlasit s komentářem Koza3 - děj se v této knize příliš neposunul a to "telenovelní zpracování", kdy se některé postavy jen těsně míjely, mě občas štvalo. Naopak mi bylo sympatické, že autor nenápadně připomíná děj předchozích dílů, aby se čtenář v příběhu neztratil. Jsem zvědavá, kam se děj posune v druhé části knihy, snad budu mile překvapena.

2 21.05.2014

Musím souhlasit s některými komentáři níže - i mně trvalo docela dlouho, než jsem se do knihy začetla. Jakmile se mi to ale podařilo, už jsem se od ní nemohla odtrhnout. Pravidla moštárny jsou krásným příběhem plným dobře vykreslených postav. I přes to mu ale podle mě do pěti hvězd něco chybí, bohužel ale nedokážu pojmenovat, co to je. A i když mě asi mnoho lidí nepochopí, film mám radši než knihu...

2 19.05.2014

Kniha popisující hrůzy holokaustu - stejná a přitom jiná než všechny ostatní o tomto tématu. Zpracovaná formou komiksu a ukazující, že přežití koncentračního tábora z vás neudělá světce - možná právě naopak... Lidé, kteří přežili pro to pravděpodobně museli udělat i věci, na které nejsou hrdí a zkušenost s koncentračním táborem je změnila navždy. Těžko jim to ale můžeme vyčítat. Autorovi se podařilo téměř nemožné - komiksová forma zpracování, která do detailů vykresluje všechny podrobnosti, mu umožnila zabývat se těmito kontroverzními tématy, aniž by měl čtenář pocit, že autor někoho soudí (jak by tomu podle mě bylo v případě "klasické" knihy).

2 08.03.2014

Tento boj jsem vzadala někde za půlkou. Pro mě neuvěřitelná, nezajímavá a za vlasy přitažená zápletka, která mě vůbec neoslovila. Navíc s předvídatelným koncem. K postavám hlavních hrdinů jsem necítila žádné sympatie, naopak z Emiliny matky jsem byla zhnusená - Picoultová podle mě prostě matky neumí. Taky se nedokážu ztotožnit s hlavní myšlenkou celé knihy - tedy, že pokud někoho OPRAVDU milujete, dokážete ho i zabít, pokud vás o to požádá...

2 26.02.2014

Výhodou této knihy je, že její autor je zároveň horolezcem a (v době jejího vzniku) novinářem. Příběh je proto fundovaný a velmi poutavý - téměř jako by to ani nebyl popis skutečných událostí, ale fikce. Nicméně kniha má i své nedostatky. Prvním z nich je velké množství postav, u nichž jsem mnohdy tápala, kdo je vlastně kdo. Druhou slabinou knihy je pak to, že je vyprávěna z velké části pouze z pohledu samotného autora, jehož vnímání bylo v době tragických událostí značně zkresleno vysokou nadmořskou výškou. Nicméně sám autor na tento fakt v knize několikrát upozorňuje a čtenář tak k příběhu přistupuje s tím, že se některé události mohly odehrát jinak, než je autor popsal (viz kniha Výstup, jež je reakcí Anatolije Boukrejeva, který byl také přímým účastníkem tragédie, a má na ni poněkud jiný pohled než Krakauer). Musím také říct, že tato kniha vyvrátila mou představu o horolezcích jako přátelské skupině veselých chlápků, kteří si vždy ochotně pomáhají. Opravdu mi přijde strašné nechat někoho pomalu umírat 15 minut od tábora a ani se mu nepokusit pomoci...Rozhodně však tuto knihu doporučuji všem k přečtení. Je to strhující příběh, nad kterým budete ještě dlouho přemýšlet.

2 24.02.2014

Zajímavá kniha na zajímavé téma. Rozhodně jsem ji však nepřečetla jedním dechem - dost mě odrazovala postava matky, která mi byla nesympatická až protivná. Dalším důvodem, proč knize nemůžu dát více hvězd je její konec - lepší se mi zdála filmová verze.

2 08.11.2013

Souhlasím s názorem, že tohle je jedna z knih, kterou by měl alespoň jednou v životě přečíst každý. Její čtení jsem si musela dávkovat, protože jsou v ní popisovány takové hrůzy, že se to najednou snad ani nedá snést. V některých pasážích se může zdát, že pan Glazar to, jako příslušník skupiny třídící oblečení, neměl zas až tak těžké - nemusel například dřít v kamenolomu, jako vězni v některých jiných koncentračních táborech. Ale podle mě i přes to zažil hrůzy, které si nedokážeme vůbec představit. Nehledě na skutečnost, že být přímým svědkem "skutečného" vyhlazování v plynových komorách člověka psychicky vyčerpá a poznamená mnohem hůře, než právě například fyzická dřina v kamenolomu.

2 30.08.2013

Tuhle knihu jsem začala číst, protože jsem si chtěla vyplnit čekání mezi Folletovým Pádem titánů a Zimou světa něčím podobným - tedy knihou kombinující smyšlenou rodinnou historii se skutečnými historickými událostmi. Bohužel New York nebyl přesně to, co jsem hledala. Autor v něm líčí mnohem delší časový úsek na mnohem menším prostoru, tudíž mi děj připadal jakoby jdoucí po povrchu. Jakmile jsem se vžila do některé z postav a zajímalo mě, jak to s ní dopadlo dále, dočetla jsem se už jenom o vnucích této postavy a o jejím osudu se dozvěděla už pouze na jednom řádku, nebo vůbec. Naopak zapojení historických událostí do děje bylo nenásilné a pro čtenáře obohacující. Nicméně kniha jako celek mě příliš nezaujala a musela jsem se dost přemáhat, abych ji dočetla do konce.
Takže pokud se chcete dozvědět něco o historii New Yorku a celých spojených států, šla by jistě doporučit, nicméně já jsem hledala asi něco jiného, co jsem však v této knize, bohužel, nenašla.

2 13.06.2013

Přečteno po autorčině nové knize, U severní zdi, která se mi líbila mnohem více. Obě jsou vystavěny v podobném duchu, tahle je ale na můj vkus příliš překombinovaná. Škoda

1 29.06.2023

Od detektivky, ve které je nový případ čím dál jasněji provázaný s onou starou tragédií, by člověk čekal, že nebude napsaná rozvleklým a nudným stylem podobným spíš sladkobolným románům určeným postarším dámám. V tomto případě jsem se nedočkala. Neslavně dopadly také autorčiny pokusy vnést do děje trochu napětí prostřednictvím psychologie postav. Doporučila bych jí přečíst si Mlčení jehňátek, třeba by se něčemu přiučila... Nudila jsem se do té míry, že jsem knihu odložila nedočtenou, na další díly série se rozhodně nechystám.

1 02.12.2015

Pro mě velmi neuvěřitelný a za vlasy přitažený příběh, napsaný nijak zajímavým stylem, navíc s několika nelogickými chybami v ději. Dohromady tedy pro mě zcela nezajímavá kniha, jejiž konec jsem pouze prolistovala, abych se ujistila, že skončí tak, jak jsem předpokládala.

1 23.04.2015

Tato kniha mi velmi připomínala Peklo blízko nebe Jona Krakauera. Zaprvé tím, jak velmi čtivě je napsaná. Za druhé velkým množstvím postav, ve kterých je mnohdy nesnadné se orientovat (pomáhá jejich přehledný výčet na začátku knihy). A za třetí také podobností obou příběhů o tragických osudech horolezců a šerpů při pokusech o zdolání obou osmitisícovek. Obě tragédie byly totiž zapříčiněny skutečnostmi, jimž bylo možno se vyhnout - o zdolání vrcholu se v jeden den pokoušelo příliš mnoho horolezců, kteří s sebou neměli potřebné množství kyslíku a horolezeckých lan, a v neposlední řadě nezačali sestupovat včas. Pokud je jako nejzazší hodina, kdy je nutno začít sestupovat, určena druhá odpolední a ještě v šest někteří stoupají k vrcholu... Zajímalo by mě, jestli sami horolezci v takovém okamžiku věří, že se dostanou v pořádku dolů... Jejich touhu po zdolání nejvyšší/nejzrádnější hory na světě pochopit dokážu, jejich ochotu obětovat tomu svůj život již nikoli.
Ač mě tedy kniha zaujala svou čtivostí, strhujícím dějem a množstvím informací, které se čtenář dozvěděl (o různých skupinách šerpů, jejich životě i každodenní realitě horolezců), zároveň jsem se nedokázala ubránit pocitu frustrace pramenící z toho, že k této tragédii podle mě vůbec nemuselo dojít.

1 23.04.2015

I když ne se všemi činy bratří Mašínů a jejich společníků lze dle mého názoru souhlasit, přečetla jsem tuto knihu jedním dechem. Průběh jejich útěku za hranice tehdejšího komunistického Československa je popsán téměř beletristickým způsobem a čte se jako dobrodružný román. Rozhodně si o této problematice přečtu ještě něco dalšího, méně zaujatého (tedy ne z pera přímých účastníků či jejich příbuzných).

1 09.01.2015

OK, po několika nevydařených pokusech uznávám, že žánr dystopie není pro mě, a veřejně slibuju, že už tyhle knížky číst nebudu, a to nehledě na množství oslavných recenzí na ně sepsaných. Amen.

1 14.10.2014

Ač se mi více líbí Krakauerův styl vyprávění v Pekle blízko nebe, kdy se kniha čte jako román (a bodejť by také ne, když je její autor novinář), musím říct, že Bukrejevovo vyprávění mi přišlo důvěryhodnější. Proto, jak již tu bylo řečeno, určitě doporučuji přečíst si obě knihy a utvořit si na popisované události na Everestu vlastní názor.

1 14.10.2014

V tomto případě mě více zaujalo téma knihy, než její samotné zpracování. Od tak již ne příliš zevrubného líčení činů Alberta Göringa mě rušily vsuvky popisující autorovy motivace pro napsání této knihy a jeho zážitky při shánění potřebných informací a materiálů. Naprotosto nadbytečná mi pak přišla kapitola 11, jež se z nějakého mě neznámého důvodu zabývala umístěním Německa na jednom z fotbalových mistrovství světa.

1 14.10.2014

I přes to, že skrývat se jako žid v nacistickém Berlíně muselo být děsivé, vypráví autor o tomto období svého života tak neuvěřitelně krásným a poetickým stylem a s takovou lehkostí, až se čtenáři zdá, že to vlastně tak hrozné nebylo. Čtení jsem si musela "šetřit", aby mi kniha déle vydržela. Rozhodně mohu doporučit

1 25.09.2014

Podobné téma jako u Musíme si promluvit o Kevinovi - děti a otázka vrozených násilnických sklonů vs. vliv výchovy- pro mě ale mnohem lépe zpracované, uvěřitelnější a se závěrem, díky kterému se mi kniha líbila ještě více. Doporučuju

1 25.09.2014