SumýšIrena komentáře u knih
Věděla jsem, o čem kniha je, takže jsem se na to psychicky připravovala. Ale stejně jsem při čtení měla pocit, že se rozpláču nebo pozvracím. Je dobře, se autorka nebála otevřít toto téma. Napsala to hodně dobře a čtivě, ale já se ke knize už nikdy nevrátím a vím, že na ni nikdy nezapomenu.
I já se připojuji k těm, kterým se kniha moc líbila. Kye jsem fandila od začátku až do konce. Na konci mě překvapila, jak byla skrytě rafinovaná. Určitě se ke knize vrátím a ne jednou...
Dlouho jsem tuto knihu odkládala, protože jsem se bála, že v ní bude do nekonečna omílaný rasismus. A upřímně musím přiznat, že toho mám už plné zuby. Ale opak je pravdou. Kniha je naprosto báječná a připomínala mi Toma Sawyera. Jasně, že se zabývá i bojem proti rasismu, ale tím "spravedlivým" a ne tím moderním.
Je to nádherná kniha. Při čtení mě pohladila po duši. Každý, kdo píše sloh "popis postavy", by si měl přečíst první dvě strany.
Šokovalo mě téma, ale zpracování je fantastické. Je to vysvětlené tak citlivě, opatrně a pochopitelně a přitom čtivě. Chápala jsem obě zúčastněné strany konfliktu a Jaroslava mi bylo i líto, což mě samotnou překvapilo.
Nádherná, smutná, něžná, dojemná jednohubka.
Stoprocentní esence pana Ebena. Nádherné, milé, úsměvné čtení. Je to oáza klidu a pohody v dnešním šíleném světě.
Navzdory tomu, že děj není vůbec akční, mě kniha hodně bavila. Někdy si pomůžou dvě zraněné duše navzájem lépe než všichni psychologové. Moc se mi také líbily popisy zemědělských činností. No a samozřejmě jsem měla hroznou chuť na hrušku. :-)
Knihu jsem si vzala v rámci svého předsevzetí, že si sem tam přečtu další povinnou četbu. Zase se potvrdilo, že mně se povinná četba líbí. Kniha má šmrnc, humor, spád.
O tom, že pohraničí osídlovali také Rumuni, jsem nevěděla. Příběh plynul krásně, postavy jsou také pěkně vykresleny, jen ten konec postrádal moment překvapení. Spíš se jen tak rozplynul do ztracena.
Je to krásná kniha, jen nemůžu souhlasit s anotací. "Naprosto bláznivá komedie" to tedy opravdu není. Je to příběh plný smutku, lásky, porozumění, životních mouder a úsměvů, prostě Backman.
"Humor je poslední obranná linie duše, dokud se smějeme, ještě jsme neumřeli."
Skvělé završení trilogie. Jak to dopadne s jednotlivými hrdiny bylo naznačeno už v prvním díle, ale ten příběh, který vedl k naznačenému konci, byl fantastický. Psala jsem to už minulých dvou knihách, kdyby nebylo Kance a Boba, nebylo by to ono. V téhle knize k nim přidávám ještě Anu, Adri, Mayu a Amata... Jedou se k celé sérii vrátím.
"Lžeme si do kapsy, že své milované umíme ochránit, protože kdybychom si připustili pravdu, nikdy bychom je nespustli z očí."
Za pomalý, rozvleklý začátek jsem chtěla ubrat jednu hvězdu. Ale za rozhovor Kance s Bobem na konci knihy ji přidávám zpět. Fantastické vykreslení charakterů všech postav to umí autor dokonale. Není to Ove ani Britt Marie, ale i tak se nechce přestat číst.
"Když se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima "
Naprosto souhlasím s tím, že je to skvělá detektivka. Mrtvol tak akorát, uvěřitelné postavy a hlavní detektivové byli fantastičtí.
Čekala jsem, že to bude dobrá kniha, ale dalece předčila moje očekávání. Je fantastická. Poslední třetina je hodně nostalgická, ale tak to v životě chodí.
Tak tohle je pohlazení po duši. Naprosto fantastická knížka.
Tak tohle je pecka. Při čtení jsem měla pocit, jakoby seděl Tom vedle mě a jen tak klábosil. Hravý a humorný vyprávěcí styl dělá knihu perfektní. Dozvěděla jsem se tolik kolem natáčení HP série a jejich herců. Tohle jsem trochu čekala od deníku Alana, ale v nich není nic. Tom o něm prozradil ve dvou kapitolách mnohem víc než celé deníky.
Další z řady pěkných detektivek od Bryndzy. Díky kratším kapitolám je kniha hodně čtivá. Nemám, co bych vytkla.
Je to psáno pro dospívající mládež, takže jazyk je trošku jednodušší. Ale právě proto se to tak dobře čte. I já se přidávám k těm, kteří jsou z knihy nadšeni a o Rumunsku skoro nic nevěděli. Paní Sepetys mi opět poodhalila kus neznámé historie.
Připomínalo mi to Divoké sny Maxipsa Fíka. Kniha nemá děj. Nesouvislé příběhy mnohdy bez konce spojují jen "nejkrásnější oči / ústa slečny Barbory" a "Chtěl jsem se Saturnina zeptat,..." To ale nestačí. Nejhorší jsou návraty na každou cenu.