Surikata369 komentáře u knih
Jéé, to byla fajnová oddechovka. Humor sice prvoplánový, ale mně se to moc líbilo. Připomínalo mi to knihy ze svý puberty, ten styl humoru :D Ač nejsem matkou, knihu jsem si ve chvílích nudy četla moc ráda.
EDIT: Půl roku po přečtení a já na tuto knihu nemůžu zapomenout, velmi originální...
Ač je tahle kniha hodně opěvovaná, mě bohužel nějak nesedla. Hlavně do půlky knihy. Přitom téma je mi blízký, líbilo se mi to zařazení archivních záznamů a všeho možnýho, ale prostě to pro mě z nějakýho důvodu nebylo moc čtivý.
Achjo, škoda, že jsem ji dočetla. To byl fakt príma zážitek, přesně můj šálek čaje :) Líbil se mi styl psaní, dějové linky, zasazení do válečné doby, tloušťka knihy, vykreslení postav, rozlouskávání příběhu a hlavně ten KONEC. Plný hodnocení, moc se nerozmýšlím.
Tak s Katkou jsem se setkala již dříve (hned jak vyšel dokument o ní) a musím říct, že toto bylo zajímavé doplnění informací. Není to rozhodně ta nejobsáhlejší kniha na toto téma, ale nějak mi to u téhle knihy nevadilo. Ještě bych nakonec ráda vyzdvihla fotky T. Třeštíka a jeho doslov. Jak říkám - zajímavé.
Moje prvotina od tohohle autora a musím říct - za mě super :) Nejdřív se mi do ní bůhví proč (zřejmě kvůli nelíbivé obálce?) nechtělo, ale už od první stránky jsem věděla, že tohle si vychutnám a tak se taky stalo. Děj odsýpá, postavy dobře vykresleny, myšlenka VELKÉHO CUKU skvělá, styl psaní autora na jedničku... Nemám co dodat, samé superlativy :)
Asi mám v poslední době štěstí na knihy, které mají tak dobrý potenciál a ten je zcela nevyužit. Škoda.
Já mám prostě ráda tyto několikagenerační romány a tak mě i tento uspokojil. Nebylo tam sice to, co by mě nutilo neodkládat knihu, ale i tak se to pěkně četlo a já jsem ráda, že jsem na ni natrefila.
Jak obsáhnout do jedné, vcelku útlé, knížky život 96leté paní? Těžko. Tato kniha se o to sic pokouší, snaha není úplně nepovedená, ale prostě mi přišlo, že některé pasáže se jakoby opakovaly a věci, o kterých bych chtěla počíst důkladněji, tak byly rychle utlé. Ale jinak příjemné počtení to bylo.
Lanczová = to je prostě srdcovka :) Vlastně díky této autorce jsem začala asi ve 13 letech pravidelně číst, takže ji vděčím za mnohé :D Tuhle knihu sice řadím mezi ty průměrné, s průměrným dějem, ale až zase vyjde nová, tak na ni budu stejně nedočkavá jako na každou od L. Lanczové. A to z toho důvodu, že se to prostě setsakra dobře čte, že když má člověk chuť na nějakou lehčí knížku ( nejlehčí...), tak tímhle nic nikdy nezkazí. Plus ta skrytá poselství v jejich knihách mám ráda (viz. tady např. ta neuskutečněná půjčka její mámě, starání o babičku...)
Kniha co má fakt spád, čte se sama a když se do ni člověk opravdu ponoří, tak to přečte za jeden či dva dny.
Nikdy bych nevěřila, že mě až tak bude bavit kniha psaná formou dopisů. Ale musím upřímně říct, že jak jsem začala číst, tak jsem nemohla skončit, dokud jsem nedočetla. Kniha se četla fakt plynule, děj zasazený do obou sv. válek to hodně okořenil, romantický příběh nebyl vůbec na škodu, trochu humoru ani nechybělo... No co dodat, ráda si ji někdy přečtu znovu
Další kniha od téhle nadané autorky , která se čte úplně sama. Tento příběh mě možná nebral až tak za srdce (což mě zase tak nevadilo, pač u toho vozíčkáře a obrazu jsem zatlačovala hodněkrát slzy:D), ale i tak ji dávám plný 4 hvězdy, čili hodnotím dost nadprůměrně. Taková příjemná oddechovka, ke které nemůžu mít nějaké větší výhrady.
I když se v knize nic tak závratného neděje, tak je i přesto hodně čtivá a zajímavá (psát o x generacích žen) . Člověk pak trochu pochopí smýšlení a situaci ,,žen doma od plotny". To přeskakování období mě v knize vůbec nevadilo, myslím, že to vždycky bylo dostatečně vysvětleno, z jakého období je aktuální děj. Začátek knihy mě bavil úplně nejvíc, pak to šlo trochu z kopce, ale furt nadprůměrná kniha.
Takovej lehčí psychothriller, posledních asi 10 stran dost překvapujících.
Taková roztomilá kniha. Po téhle knížce chovám k autorovi hluboké sympatie :)
Velmi zajímavá kniha, jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Byla mi doporučena od rodačky z Rudnice (vesnice vedle Žítkové) a už chápu proč. Objektivní, autentická, obsahuje spoustu faktů, doprovázeno fotografiemi. Zdařilé dílo a jsem ráda že na počest bohyním něco takového vzniklo. Tohle téma mě dost zasáhlo, ženy natolik spojené s přírodou a odpradávna pronásledované. Obdivuji je a moc bych si přála vidět svět, kde by bohyně byly v převaze, to by byl krásný svět...
Bohužel moje hodnocení téhle knížky je
max 30%. Zezačátku čtení jsem si říkala, že jsem natrefila na dost dobrou knihu, ale to jsem bohužel tak před půlkou knihy trochu přehodnotila. Myslím, že autorka by si měla zjistit určitá fakta, o kterých píše. Pak také přeromantizovaná postava Kita mě dost rozčilovala. Ta jeho přímá řeč, no to byla totální červená knihovna. A úplně přesně jsem nepochopila, co to mělo být s tou nemocí Julie - tak ona má chřipku a zároveň kóma? A kde se u ní vzal najednou Kit, to si otevřel a vešel a jentak se tam o ní tiše staral? Další divnost mi přišlo to překombinovaní, jak Xavier ,,vstal z mrtvých", proboha... Zbytečná zápletka a to ani nemluvím o tom, že se jako vysekal v autě, ale zůstaly mu naštěstí v kapse peníze, za které se mohl ukrývat? Ten konec s co největší dávkou romantiky v Bangkoku a nečekaný přílet Kita, tak to ani nekomentuju. Škoda, kniha vypadala slibněji, než ve skutečnosti byla. Další škoda, že jentak neodkládám nedočtené knihy, tahle si tolik mého času nezasloužila.
Úžasně poutavě napsaná kniha. Květnatost tohohle příběhu mě nepřestane udivovat. Opravdu baví každá stránka. Je sic pravda, že příběh je vcelku podobný tomu předchozímu (+ nějaké prvky povah hlavních postav se opakují), ale mně to vůbec nevadilo. Touhle knihou pan autor definitivně získal jednoho novýho obřího fandu :) Hned jak to bude možné, přečtu další knihu v pořadí.
Knížka to rozhodně není špatná, ale ocenila bych, kdyby šla trochu do hloubky. Chápu asi koncept knihy - zachovat to jako zápisník, nebo blog, ale stejně bych nějaké pasáže víc rozvedla a nějaké (ty manželské krize) zase zkrátila... Pak také moc nechápu, proč se tam spoustu věcí opakuje ve formě tich příspěvků z FB. Líbí se mi rozhodně upřímnost autorky a také na konci knihy ty pohledy jiných osob. A je úžasný, že p. Duffková vyšla z anonymity, aby pomohla dalším závislým, za to obří palec nahoru. Je jen dobře, že kniha vyšla.