tabaluga komentáře u knih
Nechci knihu srovnávat s jinými knihami od paní autorky, kniha se čte moc dobře a mne se opravdu moc líbila. Celým příběhem se prolíná tajemství, jehož vysvětlení se dočkáme téměř až na konci knihy. To mne pořád udržovalo v takovém mírném napětí. Hned bych se vydala do zátoky v Silver Bay, abych zde načerpala tu poklidnost, která na mne z knihy úplně prýštila. Člověk měl najednou pocit, že dokáže všechno, co si zamane:-)
Popis 15 let lásky k dětem a příležitostným partnerkám.. Takže plně chápu ten pomalu ubíhající děj, jelikož 15 let se prostě do dvou set stran vejít nemůže. Pro mne oddychovka, ke které se vracet nepotřebuji, ale na druhou stranu Alešovi jsem fandila:-) málokterý chlap by to nejspíš zvládl s takovou bravurou a díky Bohu za přátele:-)
Nějak jsem se ze začátku nemohla začíst, ale za to jistě může, že oba předchozí díly jsem četla již před nějakou dobou. Ale jsem ráda, že jsem knihu neodložila, protože konec byl naprosto strhující a musela jsem přečíst na jeden zátah:-) tak teď si budu zase muset počkat na další díl.
Tato kniha byla nabitá nejen akcí, ale i spoustou lidských emocí a vlastností od těch pozitivních až po ty, co zase moc vyžadované nejsou. Jsem zvědavá jakým směrem se bude ubírat život Ilan a celé pětadvacítky.
(SPOILER) Přátelství 3 postav, kdy každý z nich pochází z jiného prostředí. Většinou tyto trojúhelníky moc dobře nedopadnou a stejně tak to bylo i v této knize. Překvapilo mne až do jaké fáze se Hanuš dostal, a co všechno dokázal. Zuzana musela být silná osobnost, protože život se s ní opravdu nemazlil a konec mne ani moc nepřekvapil. Hanuš ji opravdu miloval zvláštním způsobem jen škoda, že s Janem se už nepotkala..
Vzhledem k tomu, že jsem si nejprve přečetla druhý díl, tak můžu říct, že druhý díl byl ještě lepší. Ale aspoň jsem se dozvěděla životní soudy některých osob z let, který pokrývá díl první. Historie Karviné byla opravdu velice pohnutá, ale chápala jsem i postoje lidí, kdy už nechtěli za nic bojovat a chtěli jenom normálně žít. Život byl opravdu v té době velmi těžký. Jo a děkuji konicekbily za vtip, pobavil, ale ono je to spíš k pláči.
Velmi znepokojivé čtení, kam nás budoucnost veškerých technologií může zavést. Budeme opravdu vkládat tolik důvěry v UI jako byl DEUS? Doufám, ze ne. I když kdoví, když byly naši prarodiče v našem věku, tak si taky takový pokrok také jistě neuměli představit a podívejme se dnes, kdo nemá smart telefon, pomalu ani nežije. Velmi jasný vzkaz vyslaný čtenářům s krimi zápletkou. Myslím, že telefon budu odkládat častěji nejlépe do trezoru:-)
Tento příběh dle skutečnosti byl velmi emotivní, život Aničky, která musela předčasně dospět, ale nakonec to všechno zvládla s bravurou. Silná osobnost, až si říkám, jestli bych všechny situace zvládala taky s takovou lehkostí. Anička, mi přišlo, vůbec nepropadala panice a starala se dokonce i o cizí. Škoda osudu, který potkal jejího prvního manžela, ale Anička byla nakonec i odměněna spokojeným životem.
Není zde sice ta akce, ale zase člověk více zjistí o myšlenkových pochodech jednotlivých hrdinů. Jen mi tam chyběl ještě pohled Elain a Aze. Teď jsem tedy napnutá jak kšandy, co se bude dít v dalším díle:-) na to si budu muset ale ještě počkat.
Třetí díl dočtený a pro mne trochu slabší hlavně uprostřed. Ty přípravy na bitvu byly zdlouhavé, ale konec byl opět strhující a já nevěděla komu dříve fandit. Kniha plná zvratu a překvapení sic některá byla očekávaná:-) oddechová četba...
Osud Feyre nabírá na obrátkách.. Ten Tamlin se tedy vybarvil zato Rhyse jsem si oblíbila. No vrham se na třetí díl a pro mne opravdu odpočinkové čtení plné akce a zvratů. :-)
Po všech těch vážných knihách jsem si musela přečíst nějakou oddychovku a kniha na motivy mé oblíbené pohádky byla jasná volba:-) moc mne to bavilo, nenašla jsem žádné hluché místo. Pořád tam byla nějaká akce. Feyer mne bavila spíše jako lidská dívka, tak uvidime, co přinesou další díly a zda Feyer nakonec nepohlti temnota.
Buďme vděční za to, že naši předchůdci v roce 89 nepolevili a vyhráli. Takováto alternativní
budoucnost se mi ani za mák nelíbila a jako budoucnost pro mé děti absolutně nemyslitelné. Tuto knihu by si měli přečíst hlavně generace, které v této době nevyrůstali, aby si uvědomili, co znamená svoboda slova a nemuset se bát, že Vás soused nahlásí. Nejhorší je, že v některých státech se ještě pořád toto děje. Mornštajnová opět nezklamala, i když to bylo trochu jiné než původní tvorba.
Po negativní recenzi od známého jsem se opravdu rozhodovala, zda knihu budu číst, ale když už jsem ji půjčila z té knihovny... A nelituji:-) mne to tedy nadchlo, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a pořád jsem čekala, jak to dopadne.. Poutníka jsem si oblíbila, ale Saracen mne svým příběhem také oslovil a říkám si, mohlo by se to stát? Co my víme, co je mezi nebem a zemí. Myslím, že mohu tedy říci, sto lidí, sto chutí a to platí i o knihách.
Opravdu krásný příběh, minulost propojena s budoucností. Život Sophie jsem hltala, jen škoda, že jsme se o jejím osudu nedozvěděli více. Člověk si může jenom domýšlet. Dějová linka s Liv se mi taky moc líbila. Bojovala, možná jiní by to vzdali hned v začátku. Nicméně má romantická část duše byla po všech těch detektivkách opět uspokojena:-) tuto knihu bych od spisovatelky zařadila mezi TOP.
Osudy rodin na pozadí války a všeho, co tomu předcházelo. Ani vypsat nedokáži, jak mne tato kniha zasáhla. Těžké čtení, nikoli způsobem, ale svým obsahem. Jsem opravdu vděčná, že v tomto kraji nikdo z mých blízkých nežil a já si alespoň trochu dokážu představit nelehký život horníků. Člověk si nakonec říká, proč to všechno, ale odpověď nenachází. Tuto knihu budu muset zařadit do své knihovny a minimálně ještě jednou přečíst. Hned si člověk více váží toho, co má. Jen doufám, že třetí díl skončí trochu radostněji a nad životy postav slunce zasviti.
Bernarda Miniera musím zařadit mezi oblíbené autory. Kniha byla celkem svižně napsána, jen se mi nelíbil ten konec. Zdálo se mi to takové uspěchané. Ale vlastní požitek z knihy to nepokazilo.
Kniha svůj účel splnila, chtěla jsem si přečíst knihu, u které se odreaguji a tato to splnila na 100%.nektere povídky byly opravdu vtipné.. Paní Pogodovou mám jako herečku ráda.
Osudy knihovnic na pozadí amerického venkova. Ženy to v té době vůbec neměly jednoduché, ale tyto čtyři ženy byly velmi odhodlané. Kdybych měla říct, který z osudů mi byl blíže, je těžké rozhodnout. Alici jsem fandila, aby našla tu správnou druhou polovičku a Margery byla silná osobnost. A tu přírodu, tu bych chtěla vidět:-)
Po dlouhé době konečně zase něco milého pro potěchu ducha. Někomu kniha může připadat nudná, ale mne udržovala pořád v takovém drobném napětí, proč se ty postavy vlastně chovají, tak, jak je to napsáno. Generace tří žen a k čemu vedou věci nevyřčené nebo špatně pochopené.
Osudy jedné rodiny na pozadí několika vystridanych politických etap. Vlastně každá z postav měla své klady i protiklady, tak jak je to ve skutečnosti. Nic není pouze bílé a černé. Z knihy jsem nabyla dojmu, že jsem opravdu ráda, že žiji v současnosti. Žít v době komunismu nebyl žádný med a kdo chtěl přežít, musel fungovat nejspíš stylem "kam vítr, tam plášť". Pravda byla v ledasčem pokřivená. Jen škoda, že Oldřich se pravdu nikdy nedozvěděl. Třeba by se jeho život ubíral jiným směrem. Ale dokázal by to pochopit? To už se z knihy nedozvíme..