tami1 komentáře u knih
Vtipně napsaná skoro detektivka z provinčního městečka Brodu. Josefína s komisařem Tvrdíkem řeší vraždu, městečkem cloumají vášně, pivo teče proudem a podezřelých je víc než dost.
Krásně napsaná novela o pozdní lásce, přátelství a naději. Kniha má jemnou snovou atmosféru a i když je o neradostném podzimu života, přetéká city a něhou.
Doporučuji.
Příjemné překvapení.
Styl psaní je takový strohý, nepopisný a překvapivě morbidně vtipný. Škoda, že se nedozvíme něco víc o Nigérii. Celá kniha je o vztahu dvou sester a rozhodně to není thriller. Hlavní heslo zní: "Krev není voda"
Kniha se četla skvěle. Doporučuji!
Skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová byla sobeckou, rozmazlenou, nezralou, přelétavou a naprosto geniální osobou. Jako spousta jiných géniů, zaplatila za svůj talent neschopností uplatnit se v mantinelech obyčejného lidského života. Nebyla schopna pochopit důsledky svých činů a to ji nakonec stálo život
Cesta za sebepoznáním okořeněná láskou k Florencii. Jelikož jsem tam nedávno pár dnů strávila, užila jsem si to.
Trochu problém jsem měla s Verou, hlavně s její nezralostí a nerozhodností. Přišlo mi, že prezentuje nijakost a rozervanost dnešní mladé generace.
Docela objemná publikace, takže to v pravém smyslu slova turistický průvodce není.
Autoři se pokusili o rozdělení měst podle polohy na kontinentu a díky tomu se knize nedá vytknout jistá systematičnost. Záhadou mi ovšem je výběr měst, která jsou zde prezentována. Podle mého názoru je výběr nesourodý a nevyvážený, ale dost kritiky.
Ráda jsem s touto knihou procestoval Evropu skrz na skrz. Načerpala jsem inspiraci na zajímavá místa a pokochala se hezkými fotkami.
Moc hezky zpracované téma konce války.
Poslední měsíce trávíme s Egidiem a jeho včelami. Ty jeho deníkové zápisy jsou plné lásky k včelám, kraji a ženám, které mu podléhají. Ze záznamů je cítit strach o bratra, z nemoci, která ho sužuje i naděje v blížící se mír.
Ty tři hvězdičky jsou za čtivost a prvotní nápad.
Kniha mě docela zklamala svou nelogičností a těmi krkolomnými milostnými scénami. Nevím jestli se stala chyba v překladu nebo je to tak divně napsané, ale občas jsem měla pocit že v textu chybí slova nebo dokonce celé věty. Děj někdy nenavazoval a jindy byly popisy až zbytečně podrobné.
Kai byl sympaťák, ale Riley mi lezla na nervy. Jestli se agentky s výcvikem a několikaletou praxí složí při každé sebemenší akci, tak potěš pán bůh! Vždyť omdlévala, hroutila se a zvracela prakticky pořád.
Asi už od autorky nic číst nebudu.
Moc ráda jsem se zase na skok stavila ve světě Smrtek a byla to teda pořádná jízda!
Každá povídka pojednává o jiné smrtce a jiném období. Autor opět ukazuje, jak orginálně a košatě funguje jeho fantazie. V příbězích se dozvíme historii slavných i nechvalně proslulých smrtek, ale také, co se stalo s kolonisty nebo se mrtkami, které to odpískaly na Trvalce.
Moc mě to bavilo!
Příběh o tom, jak je nebezpečné proplouvat životem bez názoru a nechat za sebe rozhodovat jiné. Jak zhoubné je jen ustupovat a snažit se za každou cenu vyhovět ostatním.
Kniha se čte velmi dobře, ač to není zrovna veselý příběh.
Nevím proč, ale kniha na mě působí trochu ploše. Závažné téma je zpracované zajímavým stylem, jen to vyprávění je pořád stejně monotonní. Ať se vypráví o utrpení, radosti nebo smrti, tón se vůbec nezmění.
Je hrozné, co dokáže člověk přežít. Nejvíc mě ale nakonec zasáhlo to rodinné prokletí, kdy v táborech postupně končily i další generace.
Největším úskalím pro mě byl zastaralý jazyk a taková těžkopádná nemelodičnost. Nevím, jestli je zapřičiněná překladem. Možná jsme se jen s autorem nějak myšlenkově minuli.
Poloostrov Falsterbo je plný písečných pláží, ptačích rezervací, cyklostezek a krásných pastelových plážových chatek. Tradičně se zde konají světoznámé parkurové závody Falsterbo Horse Show. Prostě dokonalé místo pro několik vražd.
Nezvedená partička seniorů se jako vždy, v čele s Egonem, motá pod nohy místnímu policejnímu sboru. Pomalé tempo příběhu skvěle dotvářejí pestré charaktery postav a lehký humor.
Určitou morbidní vtipnost v sobě má skutečnost, že je v každém díle touhle bláznivou partičkou nechtíc zamordováno nějaké zvíře. Jedno drahé, jedno vzácné a jedno s citovou hodnotou.
"Na fotografování miluji především ten vlastní proces, kdy neorganizovaně a zmateně pobíhám po přírodě a hledám záběry, které by mohly na snímcích vypadat zajímavě."
Jiří Kolbaba
Přesně tato chaotičnost je jedním z velkých problémů knihy. Obsah nepůsobí jako celek, ale jako zmatené hopsání z destinace na destinaci. Redaktor se asi na svou práci úplně vykašlal, protože tohle by nikdo normální nedopustil. Naprosto chybí časová linka nebo dělení na kontinenty, čímž by se zúročil název knihy.
Některé fotografie jsou opravdu nádherné, ale většina působí dost amatérsky a s chybějícími popisky ztrácí význam.
Autorkám se povedlo skloubit několik mých vášní. Nádherné ilustrace, obsáhlý slovník květomluvy a spousta zábavných zajímavostí je doplněna básněmi a citáty. Pestrobarevná říše květin je od nepaměti plná skrytých významů.
Však zradíte-li nás, kdo umíráme,
nebudem spát, byť vlčích máků nachových
plápolá moře v polích flanderských.
...
V polích flanderských vlčí máky dují
na hrobech mezi kříži, jež řada za řadou
naše místo značí. A modrou oblohou
skřivánci v letu statečně prozpěvují,
téměř přehlušeni palbou dělovou.
J. A. McCrae
Tato sbírka, pro mě představovala opravdovou výzvu. Rimbaud je jedním z nejznámějších prokletých básníků a jeho dílo vyniká zvláštní poetičností. Dokáže napsat báseň o každodenní bídě a ošklivosti života v tehdejší Paříži tak, že i přes určitou zvrácenost a ujetost (absint a drogy), je jeho dílo čtivé a velmi poetické. Snaží se najít krásu v ošklivosti.
Příběh tří sester a jejich rodin sledujeme v nelehké době mezi lety 1939 a 1959.
Jejich osudy nám opět potvrzují starou známou pravdu, že muži mají potřebu řešit politiku a své ambice a proto se z nich častěji stávají v očích veřejnosti hrdinové. Zatímco ženy se vyrovnávají s následky jejich činů. Ony musí řešit hlavně praktické věci a ochránit svou rodinu. Přežít, i když utrpí jejich hrdost a ideály.
Tohle mi nesedlo. Strašně jsem se trápila!
Vadily mi nesympatické postavy a nemastný, neslaný začátek. Několikrát jsem knihu dokonce odložila, než jsem to dočetla. Reálně zaznamenané prostředí operačních sálů, nemocnice a vztahů doktorů a sester. Pan doktor se ke konci skoro srovnal a závěr nebyl úplně marný.
Skvěle napsaná knížka. Příběh Martina, Juliana, Kirsten a Gustava mě vážně bavil. Jen bych byla ráda, kdyby se nějaká příští kniha věnovala víc Samiře a Vincentovi.
Stará dobrá detektivka bez překombinovaného děje a potoků krve. Komplikovaná povaha hlavní vyšetřovatelky je vyvažována jejím maximálně sympatickým mazlíčkem Obludou.
Děj se odehrává na Aljašce a tak jsem očekávala nádhernou přírodu. Zároveň s nahlédnutím do života obyvatel v této vzdálené zemi se mi dostalo docela drsného pohledu na život původních obyvatel. Jejich neschopnost vyrovnat se s moderním světem mě až zarazila.
Určitě si přečtu další díl.