tanuki komentáře u knih

Dojemný příběh o řešení problémů nestandardními způsoby, které mohou vést k nečekaným úspěchům. Ilustrace jakoby vyvedené dětskou pastelkou, příjemné na pohled, ladící s vyprávěním. Dětem se líbila normálně, mně víc, takže to zprůměrujeme. :o)

11 03.10.2016

Výchozí rozestavění postav na šachovnici Hyperionu dávalo tušit, že se stanou velké věci. A opravdu se jich dočkáme. Oproti prvnímu dílu se ale příběhy již prolínají, takže s postupujícím vyprávěním neustále skáčeme z jednoho místa na druhé. Na jednu stranu je to napínavé, protože daný díl skládačky většinou končí v momentě, kdy by čtenář ještě rád pokračoval, na stranu druhou je těch rozvětvení někdy až příliš. K tomu všemu se urputně snažím pochopit, jak můžou Hrobky cestovat proti proudu času, jak mohou člověku z budoucnosti ubíhat dny pozpátku do minulosti, a trochu mne z toho vypjatého přemýšlení bolí hlava. Ne že bych neměl rád všelijaké hrátky s časem, ale v tomto příběhu je jich tolik, že už je to celé ukrutně překombinované. Aspoň že se konečně jasně ukázalo (i když vnímavý čtenář tušil již v prvním díle), kdo na jaké straně stojí a že pro správnou věc je někdy nutné učinit velké oběti a obtížná rozhodnutí, která mohou téměř vše zničit, ale díky nimž to podstatné může existovat dál.

11 15.08.2016

Každá země se musí potýkat s mnoha vnitřními problémy. Inflace, nezaměstnanost, korupce nebo stárnutí populace. Sehnat peníze na vyplácení důchodů je palčivým tématem mnoha společností a pan Cucui nám ukazuje, kam až by to mohlo dojít. Jedná se o konečné řešení. Vize je to neutěšená a dovedená do krajnosti. Japonští důchodci jsou rozděleni do sektorů podle bydliště, ve kterých mezi nimi v daném časovém intervalu proběhne Stříbrná bitva. Kdo vyhraje, uchránil svůj život. Celý děj je jedno velké zabíjení. Příliš mnoho postav, které se objeví jen proto, aby se mohly po pár stranách odporoučet na věčnost. Čekáte, že se něco stane, že se objeví nějaká trhlina v jednotvárnosti krve a násilností, nějaký záblesk humanismu, civilizovanosti nebo neposlušnosti, ale kdepak. Jen se mění způsoby, jak se lidé vybíjejí. Důchodci se všichni třesou na to, aby mohli sprovodit ze světa své sousedy a známé. Těžko tomu věřit. Ani konec to nezachrání. Jen masakr, masakr a masakr. Co na to říct....a Vám se ta kniha jako líbila, panec Cucui?

11 29.03.2016

"Dokud se nebojíš, tak Ti nikdo jinej nemůže řídit život. To si zapamatuj. Peklo znamená bát se všeho možnýho. Nebe znamená odmítnout strach. To myslím doslovně."

11 16.04.2015

Skvělá kniha. Nechce se mi věřit, že ji zde hodnotí tak málo čtenářů. Nicméně i já jsem se k ní dostal na doporučení, jinak by mi zůstala navždy utajena. Je dobré znát správné lidi, kteří znají skvělé knihy.:-) Dokonalé vykreslení situace na královském dvoře, kde panuje neustálý strach o život, kují se pikle, osnují intriky, hledají zrádci. Chytře napsané. S vtipem a moudrostí. Konec je hořkosladký...mohlo být lépe, ale i hůře.:-)

str. 13:
"My Izraelci víme dobře, že rozumná míra drobných rozkoší je tím nejlepším lékem na většinu životních bolestí."

11 06.04.2015

str.63: „Láska je jako zapálená cigareta. Doutnající vášeň může dlouho hořet, aniž se o ni kdo stará. Někdy ji uhasí náš nezájem, jindy na ni někdo šlápne nebo dohoří až k filtru a začne smrdět. Jindy ji může jediný šluk ve správnou dobu znovu rozhořet.“

11 19.03.2015

Po chodníku se belhal postarší chlápek a pohvizdoval si. Právě pod oknem si stoupl ke stromu, podklesl v kolenou a začal tence, přerývaně močit. Na závěr vypustil hlasitý pšouk. Kradmo se ohlédl a uviděl mě sedět v okně.
"Chcaní bez prdu je jako láska bez mrdu," poznamenal suše.
Přikývl jsem. Vedle v okně sousedka zalévala kytky. Bylo na ní vidět, co si myslí. Chlapi hnusný, myslela si.

11 10.02.2015

str. 74:
Náboženství nás vedou k víře, že duše je ten nejvzácnější rodinný klenot a že nám je výměnou za naši tupou poslušnost uschovají ve svém sejfu, nebo ji aspoň pojistí proti ohni a krádeži. Jenže to se pletou.

11 21.01.2015

Nějak se mi to zdálo hodně podobné jako "Dějiny lásky", jako by se manželé při svém psaní dost ovlivňovali. Možná kdybych nečetl Dějiny lásky, dal bych o hvězdičku víc

str. 193:
Plachost, to je když odvracíte oči od něčeho, co chcete. Hanba je, když odvracíte oči od něčeho, co nechcete.

str. 195:
Ráda bych mu řekla to i ono. Ale věděla jsem, že by ho to zabolelo. A tak jsem to všechno pohřbila a ono to zabolelo mě..

11 19.01.2015

Na přebalu se píše, že "román kritika rozcupovala pro zvrhlé a pornografické pasáže". V textu samotném se téma sexu objeví asi ve dvou nebo třech jednoduchých nerozvitých větách, které snad nemůžou pořádně urazit ani upjatou učitelku náboženství na prvním stupni základní školy. Tady pan vydavatel trochu přestřelil.
Kniha je především o samotě, depresích a neschopnosti zapojení se do většinové společnosti. Nevím, čím čtenáře tato kniha tolik uchvátila. Asociální nesympatický hrdina se sklony k planému žvanění a pseudofilozofování mi lezl tolik na nervy, že jsem se s ním na poslední stránce s radostí rozloučil. :-)

11 20.11.2013

Motivační kniha pro dámy, aby se nebály pustit svou sexualitu z řetězu, poslouchaly své tělo, vykašlaly se na konvence a žily svobodný život plný radosti a uspokojení z intimních zážitků. Krásné ilustrace, ale text možná ženy staví až příliš do pozice obětí útlaku a snad až mnohasetletého celosvětového mužského spiknutí, které jim mělo zabránit v tom, aby si uvědomily, že i pro ně je slast z vzájemného spojení přístupná. Občas se mi to zdálo trochu naivní a přepjaté, ale co já vím, že.

10 30.09.2024

Zatím nejpovedenější dobrodružství Michael Munroeové, které se bohužel v závěru nevyhnulo stejné koncepci, jako předchozí dva díly. Tedy Michal se snaží zachránit, co se dá a zároveň se musí vypořádat s parťákem, který je jí přítěží. Je sympatické, že i mezi padouchy se najde nejednoznačná postava, na kterou můžeme v průběhu stránek měnit názor. Napínavý a rychle plynoucí děj, stránky se pod prsty otáčejí prakticky samy. Konec uspěchaný, ale kdyby nebyl podaný ve zkratce, čekalo by nás nejméně dalších 100 stran a to by asi pro někoho bylo příliš.

10 24.04.2024

Tentokrát v přímém souboji LP a RG zvítězilo jasně toto vydání LP. Příjemnější grafika, lepší mapy, popisy památek a měst dostatečné. Tedy že to je průvodce speciálně pro Andalusii, tak bych ho čekal mnohem obsáhlejší. Pár měst, o kterých jsem si chtěl něco přečíst, zde nebylo zmíněno ani jednoduchým heslem, přičemž turisticky určitě nejsou nijak opomíjená. Nicméně RG se taky moc nepředvedl, takže nakonec LP pro cestovatele po jižním Španělsku zůstává nejlepší volbou.

10 10.01.2019

Někdy v létě jsem ji doma objevil a vzpomněl si, jaký to byl zázrak, že je ta kniha uvnitř plastická a pohyblivá. Krásné ilustrace, které pod rukama zvídavého dítěte ožijí. Co víc si přát...

10 22.11.2016

Krásně graficky zpracovaná kniha, která se snaží ve zkratce přiblížit matematické zákonitosti, které existují mezi Zemí, Měsícem a Sluncem. Každá z krátkých kapitol by si zasloužila dlouhodobější studium a pátrání na Wikipedii, protože autor většinou čtenáře seznamuje se závěry, ke kterým vede dlouhá cesta. Bez této cesty je ale pochopení nastíněných závěrů náročné. Čtenář musí vstřebat poměrně velké množství termínů, které nepatří do jeho běžného pojmového aparátu - lunace, synodický měsíc, siderický měsíc, lunární uzly, drakonický rok, ekliptický rok, saros, stříbrná frakce...je toho tolik, až se člověku dělají před očima hvězdičky. :o)

10 12.09.2016

The Call of Ktulu. Písně se mohou jmenovat všelijak, ale tento název mi vždycky ležel v hlavě. Něco za ním vězelo. Něco tajemného. Nejdřív zvonivé vybrnkávání na nezkreslené kytary následované přechodem do tvrdší části, kdy kytary nekompromisně odsekávají rytmus, do něhož vtrhne nespoutané sólo plné napětí, které se po zničujícím ataku na posluchačovy uši přece jen uklidní a přejde zpět do tiché pasáže.
To byl důvod, proč jsem tuto knihu četl. Potřeboval jsem tu povídku poznat. Byla znepokojivá, stejně jako ty ostatní. Takovým starosvětským způsobem se snažila vzbudit strach, tíseň a obavy. Z věcí, které se kolem nás mohou skrývat a které nevidíme. Byl to téměř ten dětský strach z temných plesnivých koutů, šramotivých zvuků, tajných rituálů a neznámých stvoření. Které tam někde mohou být...

10 02.01.2016

Saudkův styl kreslení je dokonalý a Macourkův příběh zase dostatečně šílený (možná až moc), aby udržel čtenářovu pozornost...kdo se rád dívá na krásné ženy a neohrožené muže v nebezpečných situacích, nechť neváhá ani na chvíli....:o)

10 16.08.2015

Zpočátku se děj šine jen velmi pozvolným tempem. Na to, že se celá série pomalu schyluje ke konci, jsem čekal na pěti stech stranách více událostí. Dočkal jsem se ale až na posledních 100 stranách, kdy se všechno konečně dává do pohybu...a to hned na několika místech současně...:o)

10 14.03.2015

str. 23:
...když chce člověk něco opravdu pochopit, je nejlepší zkusit to vysvětlit někomu dalšímu. To vás donutí všechno si v hlavě pořádně srovnat. A čím je žák těžkopádnější a zabedněnější, tím víc musíte problém rozkládat do jednodušších a jednodušších myšlenek. A přesně to je podstata programování. Než nějakou složitou myšlenku rozložíte do menších kroků, které zvládne i blbá mašina, tak se samozřejmě o ní sám něco naučíte. Učitel se obvykle naučí víc než žák.

10 30.01.2015

Žádná ovce nesmí opustit stádo. Leda, že se vrátí.
Někdy je samota lepší.
Vždycky jsou nějaká slabá místa.
Myšlení pomáhá.

10 19.01.2015