tatjana1737 komentáře u knih

!!! POZOR SPOILERY !!!
Na tomto díle (i v předchozím) mne štvalo jediné - dvojí morálka, s níž Angelika pohlíží na své a Joffreyovy poklesky. Bezostyšně se líbá se svými ctiteli a považuje to za galantní flirtování, a když nakonec Joffreye podvede, nebere to jako nevěru, protože jí na panovi de Bardagne nezáleží, zatímco když zjistí jeho aférku se Sabine, zhroutí se jí svět a topí se v slzách, takže jí nejen ostatní ženy, ale i církev včetně uršulinek, musí promlouvat do duše, ať nedělá z komára velblouda. Nicméně ke konci svazku příběh graduje a na konci, po útoku Irokézů a převzetí dopisu od krále a od starého přítele, je to opravdu mazec. A poslední věta knihy naznačuje mnohé, přestože čarodějnice Vilemína Angelice prorokovala, že toho, po čem touží, nedosáhne... Jen by mne sakra zajímalo, proč nemá Joffrey jezdit do Prahy!

5 08.06.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!
Přestože kniha opět přináší nezřetelné náznaky stran budoucího děje (tak jako v předchozích dílech, kdy bylo něco naznačeno a svých jasných kontur to nabylo třeba až tři díly poté), lze si ji vychutnat i bez znalosti věcí budoucích. Ovšem znalost věcí minulých je nezbytná. Přestože se Angelika pohybuje v novém prostředí mezi novými postavami, je tento díl mnohem více než ostatní "novosvětské" propojen s její minulostí ve Francii. Dokonce se setkáme nejen s bývalou přítelkyní z podsvětí, ale i s (ne)jedním z bývalých ctitelů, který se dosud nevzpamatoval ze sblížení s touto osudovou ženou. A na Peyraca zas čeká žena z jeho toulouské minulosti... Do toho popis vztahů mezi quebeckou nobilitou, hrozící indiánské napětí, stín otce d Orgeval, tajemná klika nepřátel praktikujících černou magii, tuny sněhu a kanadská zima malebně popisované autorkou. Dozvíme se též, zda je nebo není Angelika Ďáblicí. Co víc si přát :-).

3 08.06.2017

Přiznám se, že tento díl mi přišel už jako poněkud nastavovaná kaše. Angelika s manželem se chystají do Quebecku, zvažují, jakého přijetí se jim tam dostane (přeci jen je on v exilu a ona hledaná Buřička z Poitou, oba v nemilosti krále), ale ještě pořád tam nejsou. Kniha naznačuje, že se proti nim něco chystá, ale zhruba do 3/4 se toho moc neděje a i zbylá čtvrtina přináší jen memento, že by si měli dát pozor. Kniha tak v podstatě tvoří předehru k "Angelice v Quebecku", která je podstatně záživnější, bohatší na zvraty i vývoj osudů ústřední dvojice. Ve "Spiknutí stínů" hodnotím kladně jen zapojení Desgrezovy postavy (byť jen ve formě zmínky) a zajímavé bylo znovuobjevení pana de Bardagne, postavy, na kterou zapomněla nejen sama Angelika, ale i čtenáři, a která se objevuje v nové, nyní podstatě významnější roli než v La Rochelle. Čtenářům doporučuji nenechat se odradit tím, že se v knize nic neděje, a prokousat se jí až do Quebecku.

4 08.06.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Druhý svazek mi přišel už hodně za vlasy přitažený. Ďáblice se chová jako utržená z řetězu, ale přesto jí všichni baští její svatouškovský obrázek a nejsou s to semknout síly a postavit se jí. Angelika se opět chová nelogicky (vyrazí někam sama, kam ji pošlou, protože se údajně blíží indiáni, a ono se OPĚT ukáže, že to byla léčka apod.), díky bohu je kolem ní několik rozumně uvažujících postav, které jí kryjou záda (Piksaret, markýz Villedavray, syn Cantor). Kvůli nelogičnostem hrdinčiných rozhodnutí hodnotím oba díly podstatně níž než ty předchozí, přestože kniha obsahuje hodně dobrých momentů a místy je to slušný thriller.

3 25.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

První svazek hodnotím vyšším hodnocením, protože Ambroisine ještě zcela neodkryla karty a nezačala se chovat jako blázen. Na tomto díle mi vadilo hlavně to, jak Angelika místy jednala nelogicky, nenaslouchala intuici, opomíjela podstatné informace, které měl čtenář (už jen podobenství o příjezdu na jednorožci bylo do očí bijící), natož náznaky sdělované jinými postavami, a pokaždé jednala jinak, než jak by po ní manžel chtěl. Hlavně na konci, kdy se rozhodla odplout do Port Royalu poté, co se již několikrát napálila na údajně ověřené zprávy o pohybu manžela, které se ukázaly jen manipulací, jak ji dostat někam od něj.

Nicméně v prvním svazku atmosféra příjemně houstne, tenata kolem Angeliky se ovíjejí stále pevněji a děj graduje a je napínavý. Škoda jen nelogičností v chování postav - čtenáři je od počátku známo, kdo je pachatelem všech škod a diví se, že s tím hrdinové nic nedělají.

4 25.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Tady už byl na mne děj poněkud dlouhý. Matně jsem si některé momenty vybavovala, takže než jsem se s k nim pročetla, byla jsem místy otrávená, že se to tak vleče. Ale autorka jen čtenáři předkládá nebezpečenství a intriky, s nimiž se Angelika a její manžel, oba silné osobnosti, které předběhly svoji dobu, musí vyrovnat. Navíc dojde k setkání s dávným milencem, které skončí velmi neočekávaně, a které mi nyní, kdy jsem konečně sehnala a přečetla i "Nezkrotnou Angeliku" dávalo větší smysl. Jen škoda, že na konci víme, kdo se to vylodil na pláži Gouldsbora a máme tak spoiler do budoucna. Ale čtenář alespoň může přestat zatínat pěsti nespravedlností, jíž se Angelice (zásluhou její krásy a výjimečné povahy) dostávalo po celou dobu předchozího dílu, neboť Ďáblice přichází na scénu...

4 21.05.2017

Z prvního čtení před skoro 20 lety (to je hrozné, když to člověk tahle napíše a přizná si to nahlas :-)) toho ve mně moc nezůstalo. Knihu jsem rozečetla na začátku roku, kdy jsem postupně v zimě začala Angeliku číst od začátku, a vůbec mne nebavila, takže jsem ji odložila. Nyní jsem jí dala druhou šanci a byla překvapená tím, jak byla poutavá. První čtení ve mně nezůstalo, a i první pokus na přečtení po letech neuspěl, zřejmě proto, že tyto díly už nebyly zfilmované a čtenář, který viděl filmovou adaptaci je nemá tak vryté pod kůží. Ale nyní po druhém přečtení musím říct, že se mi kniha líbila. Ano, děj je mnohdy poněkud natahovaný, ale tak jako v předešlých dílech mají scény svůj smysl. Co mne naprosto okouzlilo je popis přírodní scenérie, který autorka nabízí, ta zvukomalebnost předkládaných scén před zrakem ožívá a byla bych přísahala, že jsem i cítila vůni sosen, jemnou vodní tříšť na tváři a podzimní sluneční paprsky. Jen Angelika mi stále zůstává tou neuchopitelnou hrdinkou, která je nejen nádherná, ale i dokonalá ve všem, co dělá, umí léčit, zacházet se zbraněmi, dodávat sílu druhým, ale současně si uchovává ženskost, kterou okouzluje nejen svého manžela, ale i všechny muže, kteří knihou projdou. Děj obsahuje zajímavé momenty z dějin osidlování Ameriky a místy může soupeřit s Cooperem či jinými dobrodružnými knihami odehrávajícími se ve stejné oblasti. A mimochodem: kniha obsahuje první poměrně explicitní erotickou scénu mezi manželi, tentokrát bez náznaků a mlhavých popisů vyvolávajících neurčité představy.

3 21.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Nejprve jsem četla trilogii Pekelných strojů, která Nástrojům smrti časově předchází, takže jsem se nevyhnula srovnání. Mechanický anděl a další dva díly se mi líbily historickou dobou, do níž jsou zasazeny, a přestože jsou hlavní hrdinové z dnešního pohledu teenageři, dají se považovat za dospělé a kniha se zavděčí i staršímu čtenáři. Oproti tomu Město z kostí mi přišlo už hodně pro "puberťáky", hlavními hrdiny počínaje, přes jejich jednání a slovník, až po některé nelogičnosti v jejich chování. To jsou důvody, proč jen tři hvězdy. Jinak musím vystihnout svět, který autorka vymyslela, včetně postav, kterými jej osadila. Doufám, že se blíže seznámím i s dalšími obyvateli podsvěta a mytologií nefilim, která mne hodně zaujala.

Btw - po přečtení této knihy si říkám, že lovci stínů asi neslaví Den sv. Valentýna? :-X

12 11.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Třetí díl jsem četla jedním dechem, a proto jsem byla naštvaná, když jsem musela dýchání přerušit kvůli víkendovému pobytu. Sice jsem ihned po návratu navázala, ale už to nemělo ten potřebný spád :-/. Přesto byla kniha velmi důstojným zakončením příběhu a jsem zvědavá, zda i další knihy autorky o lovcích stínů jsou takhle dobré. Vyřešení milostného trojúhelníku bylo sice bolestné, ale asi to jinak nešlo. O to víc mne ale překvapil epilog. Z pohledu lásky mezi třemi hlavními postavami ho považuji za ospravedlnitelný, jinak ale epilogům ve stylu "o mnoho let později" nefandím a nemám je ráda. Takže ani tenhle se mi nelíbil :-). Po čtení příběhu v jedné dějinné době mi přijde umělé a nepřirozené najednou přeskočit čas, opustit důvěrně známé postavy i svět, a přijmout s klidem v duši, že se zase píše o nich, přestože vše ostatní se změnilo.

Oceňuji styl autorky, který je asi vyzdvižen i zdařilým překladem. Velmi se mi líbily citáty v úvodu jednotlivých kapitol, ze kterých si čtenář místy mohl domyslet, co bude následovat, a které sedly jako zadek na hrnec. Že já si nakonec toho Dickense přece jen přečtu?

Uvítala bych, kdyby Cassandra Clareová sepsala i další příběhy z této doby, zaujal mne samotný podsvět se svými obyvateli. Moji oblíbenou postavou se stal Magnus Bane.

8 01.05.2017

Líbí se mi stylistika a překlad, takže tentokrát jsem do děje vstoupila dříve než u prvního dílu. Knize lze sice vytknout jisté - z mého pohledu - nelogické jednání hlavních hrdinů (kteří sice nezletilí, ale vrhají se do nebezpečí po hlavě, leckdy ani neřeknou dospělým, co mají v plánu a konají), to ale asi vyplývá z toho, že příběh se cílen spíše na mladší věkovou skupinu. A pokud bych měla polemizovat sama se sebou, Will i Jem jsou lovci stínů, Tessa čarodějka, takže na plnoletost při jednání v krizi zde netřeba čekat ;-).

Ve druhém díle se osvětlí některé otázky, které vyvstaly po přečtení jedničky (proč se Will chová tak, jak se chová, a proč odmítl Tessu), stejně tak se více prohloubí zápletka týkající se milostného trojúhelníku (jak tohle autorka rozetne, aniž by někdo musel umřít, to bych chtěla vědět!). Ovšem vyvstanou otázky nové (kdo z Rady spolupracuje s Magistrem, proč se představitel institutu v Yorku na Tessu díval tak, jak se na ni díval, jakou roli v Magistrových plánech hraje Willova rodina + co zajímá mne: sehraje ještě nějakou úlohu v ději Camille?). A konec v podobě příchodu nového zájemce o výcvik byl věru nečekaný.

Vrhám se na třetí díl!

5 28.04.2017

Všichni jsme strávili pár odpoledních hodin průzkumem ostrova a předstíráním, že zažíváme dobrodružství, jako postavy z románu Enid Blytonový, ale z takovýho toho plnýho nadávek, kouření, homoušů a lidí, co neustále šukaj.


Knihu mi doporučovala švagruška, takže jsem si ji rezervovala v knihovně. Ještě, než se mi dostala do ruky, vypůjčila jsem si od téže autorky "Podle pravidel". Tenhle titul se mi líbil hodně a nastavil laťku, takže Se(x)znam mne neoslovil tolik jako švagrovou. Ale možná to i bylo tím, že ona si po rozvodu s mým bratrem užívá života, zatímco já jsem od svých 17 kontinuálně v nějakém vážném vztahu a s výjimkou zrušené svatby jsem se nedopustila žádného odvazu (čehož ve skrytu duše hluboce lituji), tudíž mne "Podle pravidel" sedlo víc.

Pravdou je, že i přes anotaci knihy a skandálem zavánějící název se žádné chvění či znehodnocené spodní prádlo nekonalo. Hrdinka si sice užívá sexu, ale protože jde většinou o sex neplánovaný a bez citů, aby si mohla odškrtnou položky na svém seznamu, chybí knize to, co mám na tomhle typu literatury ráda - pozvolný nárůst touhy, očekávání, napětí, kroužení kolem sebe, oťukávání... než dojde na věc.

Knížka má vtipné momenty, dobré hlášky a sympatické hrdiny (každý, kdo má trochu načteno, tuší, jak to nakonec dopadne), ale nějak to nebylo ono. Ovšem čekat romantiku ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka na seznam píše sex s cizím člověkem apod., je holá naivita :-).

4 17.04.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Na knížce je vidět, kdy byla napsaná - dnes, mezi kupou titulů psaných svižnějším tempem a plných erotiky, se zdá poněkud pozvolná a místy zdlouhavá až nudná. Navíc se u mne prokázalo, že to, co bych snesla na filmovém plátně u romantického filmu, mi v knize hrozně vadilo - Deus ex machina alias průvodkyně alias ... čtenářka v průběhu čtení získá jisté tušení, které se ke konci potvrdí. Odkazy na Pýchu a předsudek v momentech, kdy se hrdinka dopouští stejných omylů jako Elisabeth Bennetová (řidič Ernie vs. Wickham), byly poněkud průhledné. Spikeův popis zevnějšku (pivní mozol, sepraná trička, rozdrbané kalhoty, celý takový ukoptěný) by mi atraktivní nepřišel asi ani v chvílích zamilovanosti. A co se pana Darcyho týče - co jako Emily chtěla? Proboha, je to muž z viktoriánské doby se vším, co se k tomu váže - zdrženlivost (dnes se mužští hrdinové na knižní hrdinky vrhají na prvním rande nebo jim minimálně do ucha šeptají, co by s nimi chtěli dělat), arogance (je to šlechtic a takhle byl vychováván), "sexismus" (role ženy byla tehdy prostě jiná než dnes), uzavřenost, ... Ne, že bych do něj byla platonicky zamilovaná, od toho mám jiné literární postavy, ale tak, jak byl na začátku glorifikován a ke konci v podstatě pohaněn, mi docela vadilo.

Knížka je místy vtipná, je to oddychové, mírné čtení, kdo očekává nějakou sexuální divočinu bude zklamaný. Ne, že by byla špatná, ale postupně jsem se pročetla k jinému levelu, takže úplně čtenářsky jsem uspokojena nebyla. Největší grády pro mne kniha získala na konci. Dokážu si ji představit v nějaké zestručněné filmové adaptaci.

10 15.04.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Wow, dočteno a pořád to nějak zpracovávám. Na jednu stranu mne sice těší, že jsem se v otázce špehovy identity nezmýlila, na druhou stranu - ten konec... to jako fakt? To, že se věštba z prvního dílu ukázala v Callově případě jako pravdivá neznamenalo, že jsem celou dobu tak nějak nečekala a nedoufala, že se v ostatních dvou případech nevyplní. Protože zvažovat, kdo zemře a kdo naopak selže, bylo v případě Tamary i Aarona poměrně obtížné. A i když to autorky rozsekly samy, neznamená to, že by mi nějak ulehčily, spíše naopak. Takže teď spíše doufám, že se Callovi podaří to, co Konstantinovi v případě Jericha ne...

!!! POZOR SPOILERY !!!

Nečetla jsem Se(x)znam, takže nemám srovnání, ale Podle pravidel se mi líbilo. Sice mi vadila až přemíra vulgarismů z úst hlavní hrdinky a jejích kamarádek (méně je někdy více), ale bylo to svižné a vtipné. Děj šlo sice od určitého okamžiku předvídat, ale ostatní klady knihy to vyrovnaly, takže mi to nevadilo. Některé hlášky a slovní obraty mne donutily smát se nahlas. Jen škoda, že z jednoho mužského hrdiny, který se zprvu zdál dokonalý, se vyklubal v podstatě suchar - i když to asi bylo nezbytné, aby vynikl ten druhý, kterého bych brala taky a nejen kvůli velikosti mužství :-). Upřímně doufám, že pokud někdy skončím rozvedená s dítětem na krku, narazí si mne stejný borec jako hlavní hrdinku.

3 08.04.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Opět by se daly najít společné prvky s Harrym (minimálně v tom, že hlavní hrdinové nemají disciplínu a vrhají se do nebezpečí, aby skončili v "tajemné komnatě" Nepřítele, ze které udělají kůlničku na dříví :-)). První díl mne zaujal trochu víc, čekala jsem, jak dlouho Call své tajemství udrží a trochu mne zklamalo, že se o něj nakonec s přáteli podělil - jsem zvědavá, jak se tahle linie příběhu bude dál vyvíjet, jestli nakonec dojde k nějakému konfliktu mezi přáteli a nakolik se splní věštba pohlceného kouzelníka z prvního dílu... U dvojky mi vadila nesympaticky pojatá postava Alastaira, ale konec opět vše napravil - Callovo překvapení, které vytáhl z batohu, překvapilo i mne. On fakt asi nebude úplně v pořádku :-). S očekáváním jdu do dalších dílů a jsem zvědavá, kdo bude oním nepřítelem Makarů (mám svůj osobní tip, tak schválně...).

3 07.04.2017

Jistě, srovnání a srovnávání s Harry Potterem se nabízí: mladý chlapec vyrůstající bez magie, dostane se do kouzelnické školy, hned potká chytrou kamarádku a kamaráda, stejně jako soka, v kouzelnickém světě se vede válka s Nepřítelem, díky němuž za hlavního hrdinu jeho matka položila život, když byl miminko... Přesto se mi ale povedlo od HP se oprostit a snažila jsem se příběh číst jako samostatný a originální. Což se mu daří už jen odlišným pojetím magie, kdy mágové čerpají ze čtyř (resp. pěti) elementů - země, vzduchu, ohně, vody (a chaosu). To mi poněkud připomínalo zapomenutý film Poslední vládce větru a moc se mi to líbilo. Hlavní hrdina je oproti Harrymu navíc ne zcela sympatický, čtenář sice tuší, že toho v něm bude víc, ale ani sám Callum netuší, kolik. Konečné zodpovězení otázky, co je Call zač, bylo hodně dobré! Stejně jako překvapivé odhalení "Nevilla Longbottoma" milovníka poníků Drewa. Jen prostředí Magisteria s jeho lišejníky mne úplně neokouzlilo. Doufám, že v dalších dílech získá víc prostoru Warren :-).

4 07.04.2017

Po knize jsem sáhla na blind na základě jednoho komentáře a nelituji. zprvu jsem se sice nemohla začíst, samotná anotace s mechanickými lidmi mi přišla divná, ale věrně vykreslené prostředí viktoriánského Londýna a plastické postavy nefilim si mě záhy získaly a musela jsem číst dál a dál. První díl po sobě zanechal mnoho nedořešených otázek, včetně načrtnuté milostné zápletky, takže doufám, že ten, kdo má knihy v knihovně půjčené přede mnou, je brzy dočte, abych mohla pokračovat. Jen Tessa je pro mne zatím trochu plochou hrdinkou, ale věřím, že v průběhu odkrývání svého talentu a minulosti její role postupně poroste. Zatím mi přišla v ději spíše postrkovaná ostatními figurami, což však může vycházet i role tehdejší dívky, která nebyla žádnou amazonkou, jak leckdy vidíme současné literární hrdinky. Líbily se mi slovní půtky Willa s ostatními a to, že kniha přesahuje rámec literatury pro náctileté, dokazují některé z Jemových myšlenek, které byly hodně hluboké.

6 02.04.2017

Nebylo to špatné, četlo se to hezky, ale není to můj šálek kávy. Trochu mi to připomnělo stylem Hartla - nechci říct, že se mi jeho knihy nebo tato od Třeštíkové nelíbí, jen to prostě pro mne není to top. Třeštíková, stejně jako Hartl, píše lehce, čtivě, dobře, o běžných lidech, o životě, jaký je - o situacích vtipných, nepříjemných i smutných. Ale mě to úplně neuspokojuje, nejsem tento typ čtenáře. Ovšem třeba moje tchyně, která mi knížku půjčovala, je z ní nadšená. U mne možná na dojmu ubírá poslední povídka, která je sice neuzavřená, ale vyvodila jsem si z ní určitý konec příběhu, který se mi osobně nelíbil. Propojení některých postav bylo docela zajímavé, s některými myšlenkovými pochody jsem se ztotožňovala, neb jsem v nějaké životní fázi byla ve stejné etapě.

14 30.03.2017

Třetí díl už mne tolik nebavil jako předchozí dva, ale přesto jsem si v něm početla ráda. Co mne však velmi rušilo, byl značný počet překlepů a tiskových chyb v prvním vydání - nepočítaně jich bylo i v předchozím díle. Alyx mi jako hrdinka tolik nesedla jako Judita a Bronwyn, spory s Rainem stran rytířské cti mi byly trochu cizí. Stejně jako zápletka o tom, že Alyx žila jen hudbou a přehlížela ostatní lidi, takže musela dojít prozření a naučit se pomáhat. Nicméně kniha je psaná stejně čtivě, má hodně dějových zvratů a zápletek, zkrátka správné dávky dobrodružství v lehké čtivě milostných románů. Krásné byly lyrické popisy milování přirovnávané k hudbě.

5 25.03.2017

Po příběhu Gavina a Judity můj druhý oblíbený příběh (trojka mne nezaujala a čtyřka už je trochu sci-fi - ale číst se to dá všechno ;-)). O Skotsku v této době toho mnoho nevím, takže si ráda představuji, že autorka vykresluje historickou realitu. Ačkoli při čtení má člověk tendenci si představovat hrdiny optikou dnešní doby, a když nahlédne do nějaké učebnice dějin umění, do dějin odívání, jaké se nosily účesy a jak se dámy tehdy líčily, asi by byl zděšen, že nejsou tak atraktivní jako v jeho představách :-). Četla jsem opakovaně a mám to štěstí, že při každém čtení se mi vybavují dojmy z toho prvního. Jinak by asi hodnocení nebylo tak vysoké a nyní by mne mnohem více štvalo Stevenovo chování v druhé části knihy, Bronwynina zatvrzelost a autorčina samozřejmost při servírování nových postav, o kterých předtím nebyla ani zmínka, a jejich zapojování do děje, stejně jako neustálé zvraty a kličky (Bronwynin únos, epizoda na Hughově hradě, vztah mezi Brianem a Mary apod.). Přesto ale na "sametovou tetralogii" nezanevřu a budu se k ní vracet pořád, protože je to červená knihovna se vším všudy - kapka historie, krásné, chytré a silné ženské hrdinky, mužní hrdinové, neustálá přitažlivost skrývaná dlouho pod pláštíkem hašteření, hledání si cesty hrdinů k sobě, lyricky psané erotické scény, navrch popis šatů a dýchnutí romantiky idealizovaného středověku. Zkrátka vše, co má milostný román mít.

6 19.03.2017