Taťka Hraboš komentáře u knih

Kniha, která je důkazem toho, že i kvalitní a současně silně společensky angažovaná literatura se dá psát tak, že ji neocení jen literární kritikové, ale i široké čtenářské publikum. Chvíli jsem uvažoval jen nad tím, jestli by ještě silněji kniha nevyzněla, pokud by autorka upustila od toho happyendu, ale pak mi došlo, že ho tam má záměrně – jako povzbuzení nejen pro ženy ze své komunity, ale v zásadě pro kohokoli, že i individuální boj proti nějakému společenskému jevu, který člověka trápí (v daném případě rasismus a týrání a ponižování černošských žen), má smysl.

10 16.11.2018

Zářivý doklad Trnkovy neobyčejné všestrannosti. Těžko říci, co v této knize dominuje - jestli jeho krásné ilustrace nebo roztomilý text. Pravda je, že ne všechny pasáže jsou stejně zábavné - smíchu jsem se neubránil především při čtení popisu, jak jeden z tatínků lovil netopýra, anebo kapitolky, jak sloni hráli pohádku o Červené (v knize Šípkové) Karkulce.

10 23.08.2017

Vynikající nápad a ještě lepší provedení. Klobouk dolů před autorem, který tohle dokázal napsat jako svou prvotinu a ještě ve třiceti. Každý příběh je sám o sobě brilantní dílko a to vzájemné propojení a gradace je geniální. Dlouho se mi nestalo, že bych z knihy měl tak silný dojem. Chápu ale, že ten závěr s rysy téměř katastrofického scifi nemusí všem sedět. Kdyby ale kniha končila nějak jinak, kdoví, jestli by pak záměr autora tak trochu nevyšuměl do ztracena.

10 15.02.2017

Bůhvíproč jsem měl představu, že to bude taková pohádka pro dospělé - kombinace fantasy a cestopisu. Ve skutečnosti je to mnohem hlubší kniha a právem si zaslouží své postavení jedné z nejvýznamnějších beletristických knih v historii. Nečekejte v ní ovšem žádné napětí, emoce či poetiku, je to suchý, střízlivý popis bájných zemí, které Gulliver navštívil, prokládaný ovšem (a v tom je hloubka knihy) řadou sžíravých ironických komentářů ohledně snad všech nešvarů Swiftovy doby (a mnoho z nich je tu samozřejmě stále, proto je ta kniha opravdu nadčasová). Swiftova satira nešetří nikoho - krále, šlechtu, učence, právníky, lékaře a v závěrečném příběhu si bere na paškál lidské pokolení jako celek. Vadilo mi jen to, že překladatel tohoto vydání a ti, co to četli po něm, zřejmě neznají pravidla psaní čárek a písmen i/y (klenoty jako "vyplívá" jsou tu bohužel docela časté).

10 05.03.2016

Nebyl jsem knihou nadšený bez výhrad, ale nakonec jsem jí těch pět hvězdiček dal. Za ten silný příběh, téměř kafkovskou atmosféru i sympaticky pojatého hlavního hrdinu, který si na nic nehraje (a navíc mi byl blízký už jen pro své introvertní založení). Co mi vadilo, byl někdy trochu neobratný jazyk (ale to spíš bude problém překladu) a i bez těch detailně popsaných "erotických" scén by se příběh klidně obešel, aniž by mu to ubralo na zajímavosti.

10 20.12.2015

Tuhle knížku nedoporučuji číst před spaním, ani když je člověk unavený. Jinak se vám jen těžko bude dostávat z depresivního naladění, do kterého vás dostane. Je to prostě síla. A byla by možná ještě vetší, kdyby si autor na závěr odpustil ten náznak happy-endu. I když je otázka, jestli se u takové knihy dá vůbec o nějakém happy-endu mluvit.

10 03.08.2015

Když jsem byl malý, doma jsme tuhle knížku neměli, tak jsem znal z různých zdrojů jen pár Púových příběhů. K přečtení celé knihy jsem se dostal až teď v rámci večerního čtení synovi před spaním a jsem nadšený. Klidně bych si ji přečetl i sám jako dospělý. Každá postavička je malý klenot (hlavně Ijáček), úžasných dialogů a skvělého humoru je v ní tolik, že jen málokterá dospělácká kniha snese srovnání.

10 11.04.2015

Moje první od Nesba. Dal bych devadesát procent, pokud by to šlo. Řemeslně zvládnutá velmi dobře, napětí, tempo, hezky prokleslené postavy. Jenže vraha jsem znal už tak po 200 stranách (jako řada dalších tady) a některé kroky hlavního hrdiny jsem prostě nechápal - typicky zavolat vrahovi, abych zjistil, jestli je doma, když se ho chystám zatknout. Jako by milý Hole měl nějaké divné výkyvy duševní kondice.

10 02.11.2014

Abercrombie píše natolik dobře, že by si klidně mohl dovolit napsat knihu z „vážnějšího“ žánru (kdyby se mu chtělo) a nezapadl by ani tam do šedého průměru. Jeho styl psaní má jiskru, tempo, napětí a také vtip, postavy rozhodně nejsou ploché a vzájemně zaměnitelné. Některé pasáže knihy jsou velmi působivé (třeba vzpoura ve Valbecku). Je také znát, že se Abercrombie hodně nechává inspirovat reálnou historií (tady například vikingská expanze, Velká francouzská revoluce nebo průmyslová revoluce). Jediné, s čím jsem měl ze začátku trochu problém, bylo velké množství různých dějových linií a postav, které se ovšem postupně proplétají a spojují. Co mě docela potěšilo, je relativní uzavřenost tohoto dílu, takže se člověk hned nemusí vrhat na další, aby nepozapomněl souvislosti.

9 26.08.2024

I když předchozí dvě knihy, které jsem od Ishigura zatím četl (Neopouštěj mě a Klára a Slunce) se mi četly snadněji, především tahle kniha mě přesvědčila, že autor Nobelovu cenu dostal naprosto oprávněně. Ishiguro je (a to myslím v dobrém) chameleon, který dokáže svůj styl skvěle přizpůsobit tématu, místu a době vyprávění a hlavní postavě. V Kláře je to humanoidní robotka, tady starý umělec, vyprávějící o svém životě v meziválečné době a krátce po ukončení druhé světové války. Do určité míry mi tahle kniha připomněla Barnesovo Vědomí konce – nejen tematicky (oba hrdinové se snaží vyrovnat se svými „hříchy“ z minulosti), ale i precizností stylu a postupným odhalováním hlavní zápletky. Tahle kniha je pro našince pozoruhodná i tím, kde se odehrává – poválečné Japonsko dosud jen málo zasažené globalizačními vlivy, se svou svébytnou životní kulturou, typickou (přinejmenším v této knize) i v nejbližších rodinných vztazích zvláštní směsicí zdvořilosti a lásky a současně pokrytectví a bezohlednosti.

9 27.01.2024

Pozoruhodné dílo na pomezí scifi a fantasy od autora ze staré školy (však mi také styl občas připomínal knihy Mervyna Peaka, občas zase Ursuly K. Le Guinové, která si ostatně sama knižní tvorby Genea Wolfa velmi cenila). Najdete tu bohatý, detailně vykreslený svébytný svět i s vlastní terminologií, relativně poklidně se odvíjející děj s řadou mnohoznačných zápletek a překvapení a plejádu svérázných a zajímavých vedlejších postav. Škoda jen, že (jak jsem zjistil už mnohokrát předtím u jiných ve světě známých sérií daného žánru) byly zatím přeloženy jen první dva díly pentalogie. Ale pokud vím, měl by v tomto případě dluh být napraven a na překladu zbylých dílů se pracuje. Až vyjdou, rozhodně se chystám pustit i do nich.

9 15.06.2023

(SPOILER) Tenhle díl mi zpočátku připadal takový koncentrovanější, přehlednější, srozumitelnější, jako by se Adams po předchozích dvou dost chaotických dílech zklidnil. Ani jeho humor už nepůsobil tak výstředně, byl umírněnější a nemyslím si, že by mu to uškodilo. Pak ale znovu sklouzl k upadající kvalitě typické pro předchozí dva díly. Má oblíbená Fenchurch se zničehonic bez vysvětlení z knihy úplně vytratila, místo toho se nečekaně objevila Arturova dcera (skoro mi připadalo, že Adams měl rozepsány dvě verze tohoto dílu a pak je zcela nesystematicky spojil v jednu knihu). Docela dobrým ukazatelem kvality alespoň pro mě je, kolik pasáží z knihy mi po prvním čtení utkvělo v paměti (po 28 letech). První dva díly působily při druhém čtení jako staří známí, docela dost jsem si pamatoval i z toho čtvrtého, ale trojku a pětku jako bych snad ani předtím nečetl. Snad to bude tím, že sebejiskřivější humor v románu nestačí, pokud není naroubován na dobrý příběh, který od trojky sérii chybí. Samotný autor si asi těchto nedostatků byl vědom, což možná vysvětluje ten nekompromisní závěr, kterým s postavami a knihou definitivně zúčtoval.

Nemůžu si pomoct, ale můj vztah k Sebaldovým knihám je rozpačitý. Když čtu jeho texty, je mi jasné, že jde o texty z literárního, jazykového a estetického hlediska velice kvalitní, ale u jeho dlouhých členitých vět, jednolitého textu a až monotónního, nevzrušeného vyprávění často ztrácím pozornost. Tím základním pocitem, který z nich mám, je pocit pomalého plynutí, takže u skleničky vína o víkendovém večeru před usnutím si je jakýmsi způsobem užít dokážu, ale výraznější zážitkovou stopu ve mně zpravidla nezanechávají. U této knihy to bylo přinejmenším v první polovině podobné, pak ovšem konečně začal krystalizovat příběh původu a dětství hlavního hrdiny a teprve v tuto chvíli jsem se chytil a začal si opravdu užívat nesporné kvality knihy.

9 01.06.2023

Knížka tak pro žáky prvního stupně základní školy, což musí člověk brát při hodnocení do úvahy. Není možné od ní očekávat nějaké rafinované zápletky, hlubší ponor do psychiky postav a další prvky, které oslovují starší čtenáře. I tak je to ale vyprávění poutavé i pro dospělého čtenáře; ten si v něm možná ještě více než děti užije humoru, dávkovaného sice střídmě, ale s o to větším účinkem. Tím nejpůsobivějším v celé sérii – a důvodem, proč je tahle série klasikou světové literatury – je ovšem úžasná autorova fantazie, s níž dokázal postavit celý svět Narnie.

První kniha od autorky a přiznám se, že jsem čekal víc nebo spíše něco jiného. Příběh, postavy i prostředí jsou samy o sobě moc pěkné, ale způsob vyprávění mě překvapil. Připadal jsem si trochu jako při četbě řeckých bájí a pověstí; taky jsou zajímavé, ale chybí jim dramatičnost, napětí, gradace, prostě ty prvky, které čtenáře vtáhnou do děje a nenechají ho odejít od knihy, dokud ji nemá přečtenou. Přitom tenhle příběh takový potenciál určitě má – pravda ale je, že pak by asi kniha byla dvoj- až trojnásobně tlustá. Nicméně na další příběhy ze série jsem stejně zvědavý, tak se k ní dříve či později vrátím.

9 05.04.2022

Je to už bezmála třicet let, co jsem ve dvou knihách nakoukl do světa Terryho Pratchetta a jeho Úžasné Zeměplochy. Od té doby jsem se s autorem míjel, ale když jsem natrefil na tuto knihu za více než příznivou cenu, neodolal jsem a pořídil si ji do knihovny. S Úžasnou Zeměplochou nemá nic společného, proto je podle mě velmi dobře stravitelná i pro čtenáře, kterým jinak fantasy v Pratchettově podání nic neříká. Vlastně není pravda, že by neměla společného nic – to podstatné, co z Pratchetta dělá mistra žánru, v sobě samozřejmě má – je to výborně odvyprávěný, dobře promyšlený a skvělým humorem proložený příběh, v podstatě pro jakoukoli věkovou kategorii.

9 18.11.2021

Nebudu se vyjadřovat ke Carmille, tu jsem četl už dříve a komentář je tu k nalezení. Ze zbylých povídek mě – asi jako většinu čtenářů – nejvíce zaujal Pokoj v hostinci Dragon Volant. Z jednoduchého důvodu – jako jediný z příběhů má rozuzlení. Jinak – z hlediska stylu, jazyka a námětu - jsou povedené všechny. Je samozřejmě třeba brát do úvahy dobu jejich vzniku, Sheridan Le Fanu tvořil v období pozdního romantismu. Možná by nebylo na škodu, kdyby se jeho dílka ocitla mezi doporučenou literaturou ve školách, vsadím se, že zrovna Pokoj v hostinci Dragon Volant by byl pro mladé čtenáře mnohem stravitelnější než bichle od Huga či Stendhala a přitom by se na něm daly hezky demonstrovat rysy tohoto literárního směru.

9 10.08.2021

Můj další kandidát na nejlepší díl série (těch ale asi ještě bude :-) ). Je obdivuhodné, jak se autorovi daří neopakovat se. Dělá to chytře – už sama změna prostředí dává slušnou záruku, že si postavy a (čtenáři s nimi) zažijí něco, s čím se ještě nesetkaly a musejí se novým podmínkám přizpůsobit a znovu dokazovat své kvality. Autor většinou také pěkně rozdělí role, takže žádná z postav nevyjde úplně naprázdno. Úsměvné je snad jen to, jak Flanagan označuje své země, národy, státní funkcionáře a tak – i to je ale asi v bohulibém - vzdělávacím – úmyslu; předpokládá zřejmě, že si čtenáři sami uvědomí či zjistí, že Bedullini jsou Beduíni, Tualagové Tuaregové či emrikír emír (jen vakír mi bohužel pořád v mysli evokoval fakíra :-) ).

9 12.07.2021

(SPOILER) I druhý díl se povedl, i když mě trochu mrzelo, že už názvem autor prozradil, jak vlastně dopadne jedna z hlavních dějových linií. A upřímně řečeno – a teď budu spoilovat – nečekal jsem, že se už teď rozloučíme s hlavním záporným hrdinou. Způsob, jakým se tak stalo, mě také překvapil a byl z mého pohledu asi nejslabší částí knihy – autor mě svým popisem děje nedokázal přesvědčit, že by se to takto opravdu mohlo stát. Ale já jsem protřelý dospělec se stovkami přečtených knih na kontě a tohle je knížka určená dětem, které asi k takovým úvahám a pochybnostem budou mít daleko. Takže – z pohledu (minimálně mých) dětí – bezpochyby opět kniha za pět hvězdiček.

9 14.04.2021

Silná četba, ze které není člověku lehko na duši. Ostatně takové pocity mám ze severské literatury často (třeba i z lehčího žánru typu detektivek od Nesba a dalších). Je znát, že tu stále hraje obrovskou roli drsná příroda, nízká hustota obyvatelstva spojená se samotou, zima a tma, které silně ovlivňují psychiku hlavních postav a vyúsťují v jakýsi pocit osudovosti, podřízenosti vyšším silám, které nemůžeme ovlivnit. Jelikož čtu hlavně proto, abych si odpočinul od běžných životních starostí a vylepšil svou „emoční bilanci“, je to bohužel prvek, který mi četbu trochu ztěžuje a moje subjektivní hodnocení sráží.

9 10.12.2020