Tebby komentáře u knih
Po první knize trošku slabší pokračování. I tak jsem ale četla jedním dechem a během dne celý příběh dočetla. Myšlenka, která mě napadla hned po dočtení byla, že některé knížky by prostě měly být delší. Doufám, že už se píše pokračování, protože se těším, jak se to všechno vyvine.
(SPOILER) Nechápala jsem to. Opravdu jsem nechápala, proč jsou Dvory tak strašně opěvované. A proč panuje takový souboj mezi oblíbeností Rowana a Rhysanda.
No, teď už to chápu. Nemohla jsem se odtrhnout. Ale fakt jakože nemohla. Knihu mám olepíkovanou jako žádnou jinou. Na některých stránkách dokonce 4 lepíky, jen aby mi neunikla žádná myšlenka.
Neskutečně mě bavilo, jak spolu Feyre a Rhys komunikovali. To, jak jí pomáhal a jak se jí nakonec vyznal. Četla jsem to několikrát a určitě se k tomu ještě mnohokrát vrátím.
Když se dostali na Hybern, cítila jsem na sobě, jak některé věty přeskakuju, chtěla jsem vědět, jak to dopadne, bohužel ne úplně z nadšení, ale chápu, že byla potřeba rozehrát hru pro další díly. Trochu mě ale překvapilo, že ten přemýšlivý Rhys nezvážil možnost, co by se stalo, kdyby se něco pokazilo.
Tamlinovy pohnutky pořád nechápu a asi ani nepochopím. Čím dál víc se mi protiví, ale chápu, že je potřeba víc než jeden záporák.
Lucienovi do dalších dílů přeji, aby konečně přestal být podpantoflák.
#TeamRhys#: Tady jsi, hledal jsem tě. 5*****
Knihu jsem si vybrala skrz čtenářskou výzvu. Čte se to dobře, jsou tam lepší i horší příběhy. Některé by si zasloužily více prostoru, jiné ho mají zbytečně moc. Autorka se skrz příběhy snaží předávat životní moudra, no nevím, zda si já některé odnesu... Snad jen možná to, že není hloupé ani trapné nikam nespěchat. Znovu se už ke knize asi vracet nebudu. Větší radost udělá nějakému kočkaři, to já bohužel nejsem. Lepší průměr, 3,5*.
(SPOILER) Příběh jsem si vybrala hlavně proto, že je to jedna z knížek, která je v regálu snad každého knihkupectví a ze všech stran se na mě navíc valí samá chvála. Takže proč ne, když se to ještě k tomu hodí do výzvy, hned do několika kategorií.
Přečteno jsem měla za 3 dny a na knížku čekala skoro 3 měsíce, protože je na ni v knihovně fronta. Bylo super, že šlo o netradiční prostřední. Padavku Bee jsem si rychle oblíbila a stejně tak Leviho. Celé vyprávění je hodně čtivé, člověk se nemůže odtrhnout, jenže jsem měla po celou dobu v hlavě červíka, že mi tam prostě něco vadí... Když pak přišla finální zápletka se záporákem, tak jsem jen kroutila hlavou. Jak je možné, že se ti padouši na konci vždy tak rozpovídají. Taky se vždy těším na to, jak autor vyřeší situaci s prvním polibkem. Bohužel tady mě to dost zklamalo. Mohlo to být podchycené trochu lépe.
Plný počet to určitě nebude, ale rozhodně jde o milou oddechovku. 4*
PS: škoda že jim někde Tim utekl na Toma.
Je to fajn knížka se spoustou myšlenek, ale bohužel mi nesedla její forma. Je to podávané jako příběh a nezlobte se na mě, ale dost pochybuju, že člověk, byť sebenamotivovanější, by si zapamatoval všechna moudra za jedinou noc, aniž by si napsal jedinou poznámku. Podobnou tématiku má i Muž, který chtěl být šťastný a ta mi teda sedla o mnoho lépe.
Jsem zvyklá si psát během čtení/poslechu rozvojových knih poznámky, a u této jsem si napsala "jen" 6 stran, i přes to, že běžně mívám dvojnásob nebo i trojnásob. Asi to není špatná knížka, když s tím člověk začíná, ale pokud už toho má přečteného více, zařadí se bohužel spíš k průměru.
Já se bohužel k příznivcům této knihy nezařadím. Většinu doby jsem si říkala, že autor knihu napsal pod nějakým vlivem... Byly tam vtipné momenty, ale taky dost takových, do kterých jsem se musela nutit. Z komentářů jsem zjistila, že existuje i filmové zpracování, tak na něj mrknu a třeba mi to vnese trochu světla do příběhu... Hodnocení tedy neutrální, 3*.
No, tak to bylo něco! Massovou jsem dostala doporučenou z více zdrojů a jsem ráda, že jsem tyto rady poslechla. Četla jsem jedním dechem. Některé části mi moc nedávaly smysl, ale předpokládám, že budou dovysvětleny v dalších knihách. Nebýt toho, že musím chodit do práce, měla bych ji přečtenou mnohem dřív. Líbilo se mi prostředí i postavy. A dlouho jsem přemýšlela, zda mám radši Chaola nebo Doriana. Jsem zvědavá, kam to dál povede! 5*
(SPOILER) Většinu knížky jsem měla rozporuplné pocity. Opět jsem měla dojem, že dost věcí je na sílu. Taky mi přišlo zvláštní, jak rychle se Alex otřepal ze ztráty Niny. Lucy jsem mu přála, i když musím říct, že kdyby se tam neustále nemluvilo o jiskření, tak já bych ho tam asi nenašla... Bylo to lepší než Pláž, ale na Kavárnu nebo Cukrárnu to nemělo. 3,51*
Další prima čtení. Sophie byla velká sympoška a i Todd se mi líbil. Trochu mě mrzelo, že nebylo popsáno víc míst, ale chápu, že by to do příběhu úplně nezapadlo. Myslím, že i se závěrem si mohla autorka vyhrát trochu víc. Určitě se k příběhu zase časem vrátím. 4*
Po měsíci stráveném s touto knihou jsem se konečně dostala k možnosti ohodnotit ji. (Což je mimochodem na mé poměry dost dlouhá doba, většinou s knihou trávím asi týden.)
Příběh Dity se mi hodně líbil, i když je škoda, že v rozhovoru zmínila, že pro ni knihy nebyly takovým vysvobozením, jak je uváděno v knize. Dost jsem se ztrácela v přechodu mezi jednotlivými postavami. Fajn je, že je na konci shrnutí "A jak to s nimi bylo dál".
Bohužel ale musím ubrat hvězdy za těsnopis, do kterého je kniha natištěná a také za ne tak čtivý styl, v jaký jsem doufala.
Skvělá kniha plná praktických rad. Mám z ní 30 A4 poznámek. Všem mohu vřele doporučit.
Příběh je napsaný čtivým stylem, takže jsem neměla problém s jeho přelouskáním za pár dní. Stránky s náboženstvím jsem ale přeskakovala jak to šlo a u pasáží kde zabíjel a jedl maso mé vegetariánské já zcela trpělo. Znovu bych se k příběhu asi nevrátila.
Po Pýše a předsudku jsem se na Rozum a cit velmi těšila. Bohužel mě kniha docela zklamala. Byla sice napsaná velmi pěkným stylem, začátek knihy se ale strašně vlekl. Začetla jsem se až někde okolo 150. stránky. V knize bylo také až příliš postav, takže jsem se chvílemi ztrácela. Poté mě ale kniha chytla a až do konce jsem ji četla téměř jedním dechem. Pýše a předsudku se kniha ale nikdy nevyrovná.
K maturitě se mi číst tato kniha nechtěla, tak jsem to dohnala aspoň teď. A příběh se mi líbil.
Knihu mi doporučila moje máma. Hledaly jsme nějaký příběh do výzvy. Knihu mohu jen doporučit. Je to krásný příběh pro deštivý den. Stránky se čtou samy. Škoda jen, že to nemělo víc stránek na konci v Praze.
Jedna z mých nejzamilovanějších, ke které se vždy po čase vracím.
Na knížku jsem se docela těšila. Bohužel mě zklamala. Měla jsem veliké problémy se začíst, proto jsem si dělala dlouhé pauzy mezi čtením. Druhá část mě docela chytla, ale ta třetí část bylo utrpení. Nápad to byl zajímavý. Znovu bych knížku asi už nepřečetla.
I když je knížka opravdu krátká a měla jsem ji přečtenou za asi 2 hodiny, celou dobu jsem se do toho musela nutit.
A jedna věc, kterou jsem doopravdy nepochopila bylo, proč tu rybu během cesty domů nevytáhl do té loďky?