Teckovana
komentáře u knih

Jaroslav Havlíček byl nepochybně génius psychologické prózy a je to znát i na jeho "hororových" povídkách a novelách. Tento výbor představuje jakousi "best of" sbírku a stojí za pozornost. Jen mě mrzí, že velmi slibné romaneto Smaragdový příboj autor nestihl dokončit. :-(


U anotace knihy by měla být výstraha na spoiler, protože připomíná zápis do čtenářského deníku snaživého středoškoláka - najdete tu stručný děj úplně celého románu. Nicméně byla by docela škoda knihu zahodit jen proto, že už zhruba víme, co se tam stane.
Román je to totiž napínavý a natolik autentický, že bych se nedivil, kdyby šlo o skutečné osudy zapomenutého hrdiny z historie. Připomněl mi trochu Antoina de Saint-Exupéryho, ale bez Malého prince.


Velmi užitečná informacemi nabitá kniha vysvětlující soudobé japonské popkulturní fenomény v širokém kontextu dějin země vycházejícího slunce od konce 2. světové války až po rok 2019. Pro čtenáře mangy, diváky anime, sběratele pokémonů a vůbec všechny japanofily poslouží jako solidní studijní materiál.


Trošku mi to připomnělo filmy Davida Lynche, kdy se divák po celou dobu bojí, co bude v příštím záběru, ale obvykle to stejně neuhodne. Autorka dokonale rozehrála úvodní legendu s velmi překvapivým a trošku nejednoznačným rozuzlením. Brilantní styl a orginalita podání je samozřejmostí prakticky na každé stránce. Máte-li rádi dobrodružné noční můry, užijete si četbu vrchovatě. ;-)


Bezesporu užitečná a čtivá kniha, alespoň pro toho, kdo Československo zažil a zajímá ho, jak to vlastně bylo. Zejména ctitelé prezidenta Beneše budou asi překvapení, že návrh na odstoupení části území Sudet Německu vzešel původně od něj, přestože se pak snažil svalovat vinu za Mnichov na jiné. Nicméně o Benešovi tato kniha není, více prostoru zde skutečně dostávají slovenští politici 20. století, např. Vavro Šrobár, Milan Hodža, Andrej Hlinka, Jozef Tiso, Gustáv Husák, Alexander Dubček a Vladimír Mečiar.


Byl to takový rychlokurs moderní japonské historie s důrazem na období Meidži, Taišó a první polovinu vlády císaře Hirohita. Pro pokročilé japanology tu asi mnoho nového nebude a s některými dílčími závěry je asi možné polemizovat, ale celkově se mi kniha zdála výstižná, dobře napsaná a přínosná.


Dost divoká kniha: Lyrický text, love story, road movie a průvodce intelektuála/alkoholika po starém Vilniusu dohromady.


Malý exkurs do historie 20. století se Vilikovskému jednoznačně podařil. Jazykově brilantní záležitost plná vtipných dialogů (alespoň pokud jde o slovenský originál) s mnoha vrstvami, které mě bavilo odhalovat. První polovina knihy je něco jako špionážní thriller z prostředí STB, druhá se tváří jako pátrání po nevyřešeném případu, ale jde spíš o soubor esejů na téma kriminologie a zlo. Citovány jsou zde i úryvky z deníku Josepha Goebbelse a tento nacistický pohlavár je tu a tam srovnáván s českým sériovým vrahem Václavem Mrázkem. Stručně řečeno: Krásný příspěvek k dějinám radosti. ;-)


Kari Hotakainen je stále ve formě. Jeho nejnovější kniha je spíš než román svérázná sociologická sonda. Formou vyplněných dotazníků vznikl mnohohlasý dokument nepříliš sympatických hrdinů. Nechybí tu také oblíbená témata krize bydlení, rasismu, lásky až za hrob a jiných "příběhů" dnešního světa.
A za pohled prasečího ducha, prezidentku a rozhovor Mumínka s mývalovcem bere autor hvězdu navíc. :-)


Studie, která přináší docela zajímavý pohled na tradiční japonskou estetiku a její přesahy do současnosti. Výběr ilustrací potěší, obrázky jsou barevné. Zásadní problém je přepis japonských jmen a pojmů (asi přes angličtinu), takže najdete "Meiji" místo Meidži, navíc se jména použitá ve větách téměř neskloňují, což působí trochu jako copy z facebooku. Jazykový redaktor knihy by zasloužil za uši. :-)


Po Zlatém domě pokračuje Rushdie další brilantní analýzou současné Ameriky, která je tentokrát příběhem maličko naroubovaná na Cervantesa. Někdy je autor vtipný a sarkastický, občas popouští uzdu fantastice, někdy se objeví i dojemná nebo filozofická pasáž, ale nejčastěji nám ukazuje postmoderní tvář. Každopádně je to velké vyprávění o malých narcistních lidech a jejich problémech s vzájemnou komunikací. Autor ani k stáru neztrácí drive. :-)


Není úplně snadné sledovat Pelevinovy myšlenky, které v dialozích hodně odbíhají a košatí, ale stojí to za to. Pro příznivce konspiračních teorií a špionážních hybridních konfliktů je to opravdová lahůdka. :-)


Příběh zapálené amatérské ornitoložky není pro každého, je potřeba stejně naladěného čtenáře, který ptákům fandí. Ale na druhé straně nejde o odborný etologický text, spíš jen životopis jedné excentrické dámy a několika sýkorek, s nimiž se sblížila.


Je to sice příběh z předminulého století, ale příliš nezestárl. Jen ten "mravní cit" už u výchovy dnešních dětí nebude tak akutní téma. :-)
Filmová adaptace příběhu z roku 2012 docela dobře vystihla základní linku a témata knihy, která i dnes stojí za přečtení.


Ranné Prochaskovy povídky jsou poněkud hermetické, filozofické a méně srozumitelné, ale zajímavé. Fejetony z rádia "FM Halič" jsou mnohem přístupnější a obyčejnější, závěrečné eseje o vlacích, o kozácích a rodném městečku jsou krystalicky čisté a úžasně originální. Ale to úplně nejlepší v tomto pestrém vydání jsou "Jinací", jenže o těch nelze mluvit, ty je třeba přečíst. :-)


Poutavý autobiografický příběh začíná v Helsinkách a završuje se v Paříži 20. let. Nejvíc na mě zapůsobila pasáž, kdy vypravěč tančí tango se svou osudovou ženou.
"Tango je jednoznačně nejkrásnější z tanců - symbolizuje exotiku našeho života a v jeho pomalých, houpavých krocích se skrývá hudba a vášeň. Není v něm syrová, nekotrolovaná smyslnost jazzových tanců. Je zahalené, jemné - tanec pro tanec."


V rámci Havlíčkova díla jde o hodně bizarní a netypickou knihu, kterou asi není možné brát příliš vážně. Obsahově mi příliš nesedla, ale po formální stránce je rozhodně obdivuhodná.


Čtivé povídky, které čtenáře strhnou do jiného mikrosvěta. Některé byly opravdu velmi dobré a vtipné a ty ostatní byly možná ještě lepší. Nejsem asi tak docela cílová skupina, ale hodně mě to bavilo, obsahově i stylově. :-)


Možná víc než titulní Srdce temnoty mě zaujala druhá část knihy - Na pokraji sil. Malajské přístavy na konci 19. století, rezavá paroloď s rozbitými kotly, vzteklý strojník a stárnoucí důstojný kapitán s bílými vousy mají skvělou atmosféru. Je poznat, že autor sám to na moři dobře znal.

Dnes už to není taková bomba, jako při prvním čtení, ale stojí za to se k této delší reportáži z Itálie vrátit a nechat se trochu unést. Je to vlastně trochu podobné Smrti v Benátkách, jen bez toho homoerotického motivu. :-)
