Teclaireddy komentáře u knih

Trochu zklamání. Není to špatné, ale nijak zvlášť originální. Moc nechápu nálepku fantasy - až na imaginární místo a čas (ale připomínající středověk) je to prostě historický příběh o boji o trůn. Ano, postavy byly hezky vykreslené, i když Zaryhen na můj vkus až příliš prvoplánový tajemný hrdina. Moc mi nesedl styl - oceňuji sice bohatou slovní zásobu, ale věty na mě místy působily trochu krkolomně.
Ale své čtenáře si to (i jak je vidět z předchozích komentářů) určitě najde.
Jo, a moc jsem nepochopila ten název...možná mi něco uniklo?

4 25.05.2021

O Inuitech už jsem toho četla více, tak mi tato kniha nepřinesla až tolik nového, ale je to klasika a nové vydání je opravdu podařené. Také mne více bavila první část knihy, eskymácké příběhy jsou pro naši kulturu hůře stravitelné a u některých jsem i přemýšlela, jestli vlastně mají až takovou etnografickou hodnotu.
Pro ty, které taky více zaujala první část knihy, doporučuji Freuchenovo Moje mládí v Grónsku (které částečně zpracovává stejné události, protože Rasmussen a Freuchen pobývali u polárních Inuitů spolu). Dle mého názoru je však Freuchenovo vyprávění literárně zajímavější, svěžejší a osobnější.

4 23.04.2021

Hodnotit tuto knihu je těžké.
V první řadě je opravdu jen pro nadšence tolkienovského světa. Ostatním moc nedoporučuji. Já úplný nadšenec nejsem, takže mi kniha přišla místy úmorná, ale nepopírám její kvalitu - je pouze nutné zdůraznit, že jde o několik verzí jednoho příběhu a rozbor jeho vzniku.
Z literárního hlediska docela fascinující (připadalo mi, jako bych četla analýzu pravých historických událostí / starých textů), z hlediska čistě čtenářského už horší.

4 10.02.2021

Kniha se u mě bohužel jaksi minula účinkem. Překvapuje mě počet kladných komentářů, ale asi to prostě není můj styl. Nepřišlo mi to nijak zvlášť originální, naopak, je to takový klasický pohádkový motiv obohacený o béčkové hororové prvky - ty mi nijak děsivé nepřipadaly, spíš laciné, jako z komiksu. Ani postavy mě moc nepřesvědčily, byly dost černobílé a šablonovité. Nechápala jsem motivy jejich chování. Paradoxně mě nejvíc bavily pasáže z normálního světa, zvláště začátek, tam autor ukázal svůj um, je to dobře napsané. Ale jakmile se rozjela fantazie, bylo to na mě moc (a to mám fantasy ráda, není to mimo můj žánr!) - ale tohle už na mě byla moc velká fantasmagorie vyhrocená do extrémů. Neseděly mi ani ty biblické motivy.
Asi prostě nejsem cílová skupina...

4 08.01.2021

Líbilo se mi víc než první díl. Zatímco děj předchozí knihy se moc neodchýlil od šablony "kterak sirotek ke štěstí přišel", ve Strachu moudrého muže už autor více rozpracoval samotný svět, jeho společnost, kulturu a vedlejší postavy (dobře...kromě Denny). Pořád je to pohádka, ale už mnohem nápaditější. Vyzdvihla bych období u Ademů, jejich kultura je opravdu inovativní, celý příběh to zasazuje do trochu většího rámce.

4 10.09.2020

Souhlasím s Kariol - čtivé, poutavě vyprávěné, hezky propletené osudy, ale na můj vkus je všeho v knize až moc. Trochu taková historická telenovela. Postavy sice mají promyšlený psychologický vývoj, vše dává smysl, i v souvislosti s politickými událostmi, ale vše je trochu moc vyhrocené a explicitní, účelově propletené, takové učebnicové (určité trauma z dětství - projeví se přesně dle očekávání, až do extrému, a vše se vysvětlí, aby to čtenář pochopil).
Nechci být moc přísná, kniha mě bavila a přečetla jsem ji za pár večerů, ale je to spíš knížka na dovolenou.

4 09.07.2020

Tuto knížku jsem objevila náhodou díky recenzi na Databázi knih - měla jsem pocit, že by to mohlo být něco pro mě, a očekávání nezklamalo. Je to opravdu takové laskavé a k zamyšlení. Líbí se mi myšlenky, kolem kterých jsou příběhy vystavěné. Povídky obecně nejsou mým nejoblíbenějším žánrem, často mi v nich chybí hlubší význam, připadá mi, že proslavenější povídky jsou většinou postavené spíše na formě než obsahu - zde je tomu však naopak a asi právě proto mne tak oslovily. Hodnotím čtyřmi hvězdami, protože formu by podle mě přece jen šlo ještě trochu vyšperkovat. Na můj vkus také byly povídky moc propojené s historií (což samozřejmě není špatně, je to otázka vkusu a zájmu, ale historií nezatížené příběhy jsou trochu lehčeji stravitelné (např. Moje pouť do Santiaga versus Souboj nad Sinají).

4 24.10.2019

Velmi citlivě napsané vyprávění z každodenního života se všemi jeho nuancemi a drobnými odstíny. Malé a velké události ze života, které se vás dotknou nezávisle na své velikosti. Lidsky popsané postavy, se kterými soucítíte. Mistrný styl (zaujalo mě přesouvání pohledu z jedné postavy na druhou). A dokonalý překlad J. Vrbové. Krásná knížka k lehkému rozjímání.

4 23.09.2019

Velmi milé překvapení. Podle upoutávky na obálce jsem čekala distopický thriller, ale kniha měla větší hloubku - snažila se realisticky nastínit možné cesty, kterými by se po takovém výpadku vydala společnost. Opravdu zajímavé, k zamyšlení.

4 21.08.2019

Pro mě zatím asi nejlepší díl série. Oproti ostatním je překvapivě hodně souvislý, je tam jen jedna delší odbočka do období před maturitou. Zdá se mi, že období popisovaná v tomto díle má v sobě autor lépe zpracovaná a bere je s větším nadhledem než dětství, vztah s otcem a Lindou, do nichž se měl větší tendenci zamotávat. Vyprávění je tak čtivější, lehčí, zábavnější. Tím však nechci snižovat hodnotu té niternější a depresivnější polohy ostatních dílů - každé období má prostě něco do sebe, jak je tomu i v životě.

4 11.02.2019

Na jednu stranu veskrze islandské a v Yrsině stylu - rodinné drama s kořeny v minulosti, překvapivé rozuzlení, sympatické postavy. Na druhou stranu mám však pocit, že se Yrsa trochu odchýlila od svého islandsky komorního stylu, který se mi na jejich knihách líbil, a jakoby se snažila svézt na módní vlně severské krimi. Zbytečně brutální, přitažené za vlasy - vše ve snaze šokovat čtenáře. Yrsa píše poutavě a umí čtenáře hezky vodit za nos. Byla by škoda, kdyby svůj komorní styl vyměnila za severský mainstream.

4 29.07.2018

Líbilo se mi mnohem víc než první díl. Už bylo vše rozehrané a konečně to do sebe začalo zapadat (u Cesty králů jsem byla značnou část docela zmatená). Postavy jsou již více rozvinuty a dostávají se do zajímavějších situací, řeší více dilemat. A také se konečně potkávají :). Mám ráda Sandersonův humor, nenásilné filosofické vsuvky, skvělou psychologii postav. A opravdu žasnu nad tím, jak autor dokáže v každé své knize/sérii vytvořit tak podivuhodné, roztomilé a moudré bytosti jako spreny, kandry, seony,... Jejich dialogy s hlavními postavami podle mě spolu se scénami s K. a Š. v roklích představují nejlepší pasáže knihy.
Trochu mě překvapuje, kolik lidí tu vyzdvihuje závěr. Na mě už je to opravdu trochu moc heroické (místy až hraničící s komičností), ale už vím, že to u Sandersona musím čekat...a vzhledem k tomu, jak úžasná jinak tato kniha je, jsem ochotná nad tím přimhouřit oči.

4 28.01.2018

Mám ráda tento "komorní" typ detektivek, který stojí hlavně na postavách (často nějakého méně početného společenství), jejich psychologii a postupném odkrývání minulosti. Četlo se mi to velmi dobře, konec mě překvapil. Navíc z mého oblíbeného severského prostředí (a klobouk dolů, bylo popsáno opravdu autenticky, nenarazila jsem na žádnou chybu, autorka prostředí opravdu zná!).

4 01.01.2018

Nakonec se přikláním k 5 hvězdičkám, protože mě kniha opravdu strhla a zahřála u srdce.
Ano, já vím, že dějová linie je místy trochu krkolomná, nelogická až překombinovaná, zajímavé téma není rozvinuto moc do hloubky a postavy jsou poměrně černobílé. Ale ta romantická linka, mnoha komentátory zatracovaná, mne prostě dostala. S. měl pro mě neodolatelný šarm a autorka umí psát s takovým jemným citem, že mě to prostě nějak dostalo (a to nejsem žádná milovnice červené knihovny).

4 06.11.2017

Druhý díl je jiný než první - ale to neznamená, že horší. Líbí se mi, že se příběh opravdu někam posunul, neopakují se stejná témata, jak tomu u sérií někdy bývá. Tématem je vlastně dvojka i originálnější - zatímco první díl pojednává o klasickém svržení systému, druhý díl řeší otázku, co dál. Svět se změnil a postavy s ním. Vin je dospělejší. Kelsier zemřel, ale jeho odkaz žije dál - jeho "zbožštění" je velmi zajímavým tématem. Některé postavy poznáváme lépe (Sazed, Breeze), jiné nabízejí potenciál pro další díly (Marsh). A objevují se i nové: Zane (zvláštně symbolická postava), OreSeur (můj nový oblíbenec). Docházím k názoru, že se mi na celé sérii nejvíc líbí právě postavy. Z dějové linky mě nejvíc zaujal příběh špiona. Ta nejistota v okruhu blízkých byla pro Vin jako ušitá na míru. A zdá se, že se nakonec od Kelsiera naučila, co s lidmi dokáže udělat důvěra a snaha je pochopit.

4 15.05.2017

Zklamání. Malinina sebedestruktivita už byla únavná, děj se stále točil dokola a rozuzlení nebylo moc překvapivé ani mi moc nedávalo smysl.

3 14.10.2024

Na můj vkus až příliš očividná agitka, oba příběhy byly poměrně ploché a sloužily jen hlavnímu poselství autorky. Dalo se to propracovat mnohem více do hloubky, rozvést dystopickou představu světa s nedostatkem vody.

3 30.08.2024

Oproti předchozím dílům mi to přišlo trochu slabší, některé postavy mě bavily méně (Navani, Venli) a celkově už to na mě nemělo tak ohromující aha efekt. Trochu mi taky vadil "megalomanský" rozměr, množství rytířů a jejich vzdušné souboje s Nebeskými apod. Více mi vyhovovala komornější nálada prvního a druhého dílu. Přesto to však byl skvěle strávený čas a už se těším, až se zase do Rošáru příště (bohužel asi za dlouho) podívám. Nejvíce mě bavily kapitoly o Adolinovi, Śalán a Čtvrté mostní, z nových postav mě zaujaly i Lešvi a Raboniel.

3 19.07.2023

Docela dobrý stručný přehled, mrzely mne jen občasné chyby/překlepy v norských slovech.

3 06.12.2022

Docela zajímavé vzpomínky na dětství, ale dost repetitivní a bez nějakého většího vývoje či vyústění.

3 02.11.2022